Andor.cz - Dračí doupě online

Před spaním

Že? Taky si myslím."
Ohlédl jsem se na ní přes rameno s širokým úsměvem. Pak jsem však vydechl a mírně jsem se zamračil.
"Pokud je tohle minulost, pak jo, ale co když nejsme v naší minulosti? Tys tady zatím své rodiče přece nezahlédla. A co ti Anshiho? Možná mi to nepálí tak, jako jemu ale mám své obavy."
Kecnul jsem si na zadek na zem a začal si sundávat boty.
"Fajn, hodně štěstí."
Zívl jsem a natáhl jsem se, zachumlal do deky a ještě chvíli hleděl do stropu. Než mě začala přemáhat únava.

Hiroki...


Zašklebím se na něj stylem, že jestli si chce ze mě utahovat, tak má posledních pět vteřin života...
,,A že jsi Kurajiho okouzlil svým šarmem a inteligencí..."
Rýpnu si do něj...
,,Jsme tady, protože je možné, že tady můžeme změnit to, co se stane tam... Víš koho máme hledat..."
Chytnu se za hlavu, protože už mi to únavou přestává myslet.
,,Budu ti věřit, že bude všechno jako dřív. A neboj se budu tě následovat vzápětí, jen pro někoho dojdu."
S tímto vyjdu ven, abych našla Anshiho.
,,i ty by sis měl jít odpočinout..."
S těmito slovy jdu k němu, protože není zase tak daleko, abych ho nenašla na první dobrou...
,,Jestli ty budeš zítra nepoužitelný, tak jsme všichni v háji..."
Postavím se vedle něj a prohlédnu si ho.

Sumi-ou-re! :D

"Myslíš kromě mého neodolatelného šarmu a inteligence?"
Zazubil jsem se na ní pobaveně. Moc si dělala s těma bránama starosti, úplně zbytečně.
"A co myslíš, že se bude dít? Dobře víš, jakým způsobem jsme odešli. Nejspíše nás nepřivítají s otevřenou náručí."
Vydechl jsem. Čím více jsme se o tom bavili a já o tom přemýšlel, tím více mě tohle tížilo.
"Hmmm nepřijde mi, že by v tom byl takový rozdíl. Anshi je prostě Anshi, stejně, jako já jsem já a ty zase ty."
Pokrčil jsem nad tím klidně rameny. Nerozumím tomu, proč to Sumire tak žere a doufám, že jsem neřekl něco špatně, když jsem jí to Anshim prozradil. Přece jen máme být tým a nerad bych, abychom se mezi sebou hádali.
Poškrábal jsem se ve vlasech a odšťouchl nohou ode zdi.
"Dyť už jdu. Ale ty by ses měla řídit svou vlastní radou taky."
Koukl jsem na ní úkosem, když jsem zamířil ke svému místu na spaní.

Hiroki

Zhluboka dýchám a zarazím se, když se mne dotkne.
,,Máš pravdu o branách nic nevím, ale znovu ti říkám, abys je nepoužíval tak zbrkle... Musí být něco co dokážeš jen ty bez toho aniž by ses přiblížil ke smrti ne?"
Zamrkám na něj...
,,Jestli se vrátíme, tak se vrátíme všichni... To si pamatuj... Protože na nás bude záležet to, co se tam bude dít..."
vydechnu.
,,Mění to všechno Hiroki... Právě teď to změnilo úplně všechno..."
podívám se do stropu a pak ke dveřím...
,,Měli bysme si jít odpočinout, tak koukej zalehnout ať jsi ráno fit... Jinak tě zmlátím, jestli budeš vyspávat, jako obvykle..."
Povytáhnu obočí a zašklebím se na něj.

Pokec se Sumire

"Hmmm je vidět, že o branách toho zase tolik nevíš Sumire. Ano je pravda, že čím více jich otevřeš tím více si poškozuješ tělo, ale zabije tě až ta poslední.....teda pokud jsi dost trénovaný, abys vydržel ty předešlý."
Zašklebím se, jako malý rošťák, protože to nakonec vlastně vůbec moc uklidňujícně neznělo.
"Mmmm vzhledem k tomu, jakým způsobem jsme od nás z vesnice odešli si úplně nemyslím, že budou řešit kolik se nás vrátí. Budeme mít problém tak, jako tak. Velký..."
Zamračil jsem se sám pro sebe a tiše jsem vydechl.
"Přece jen Hanako...."
Zatnul jsem čelist. Neuměl jsem si představit, jaké to bude až se vrátíme.
"Teď ale stejně nic v tomhle ohledu nevyřešíme. "
Loupl jsem očima po Sumire, na které bylo vidět, že se to v ní pere.
"Hele klid. Zaslechl jsem to o něm jen náhodou. Třeba to byly jenom kecy a i kdyby ne, přece to neznamená, že to něco mění ne? Furt je to Anshi, rodiče si přece nevybíráme."
Položil jsem jí ruku na rameno, abych jí uklidnil. Vlastně jsem ani úplně nechápal, kde se v ní bere celé to rozrušení, co je na tom, že je Anshi z půlky Uchiha.

Hiroki.


,,Vím jen to, co vidím, a vzhledem k tomu, že jsme nebyli zrovna nejlepší přátelé, tak jsem neměla ani důvod, proč se o něj zajímat..."
Vydechnu.
,,Každý máme své důvody proč děláme to, co děláme, ale ty jsi se svým jednáním mohl zabít... Ano je pravda že mě můj sharingan dožene, ale rozhodně mě nezabije... Jen to bude fakt bolet... Nic víc..."
Zadívám se mu do očí a ušklíbnu se, když do mě ždrcne.
,,Jo dělám si o tebe starosti, protože se všichni musíme v pořádku vrátit... Co by se asi tak stalo, kdyby se místo 4 shinobi vrátili jen 3? Víš kolik by bylo otázek?"
Když Hiroki řekne, že toho s Anshim máme společného víc než si myslím, tak jen nevěřícně zakroutím hlavou...
To si nemyslím Hiroki... Jak bych mohla mít s ním něco společ...
Vytřeštím na něj oči, když mi řekne, že Anshi je poloviční Uchiha... Začnu rychleji dýchat... Jako kdyby se mi rozsvítilo...
Dává to smysl? Mohl by být... Mohl by mít... Mohl to ovládnout taky? To je ta jeho tajná zbraň?
Začnu chodit sem a tam a přemýšlím...
Jestli ovládl sharingan, tak dává smysl, že má tajnou zbraň... Ale proč jsem si toho nevšimla, nebo proč to neukázal... Proč, když to ví, nebo ho má, tak proč nepřišel a nevyložil karty na stůl... Co se tím snaží dokázat? Co se tím snaží mi říct??? Jsem lepší, protože ty to nevíš? Nebo nepleť se do mé věci, když já se nepletu do té tvé? Proč to ksakru neřekl!!!
Má mysl zuří a je v šoku, nevím co s tou informací mám dělat... Nevím jak jí mám zpracovat. Nejraději bych šla a Anshiho chytla pod krkem a na všechno se ho zeptala, ale tím shodím Hirokiho... Mám to v sobě udržet? ten vztek... To překvapení... ten šok? Mám mu začít pomáhat, aby se naučil ovládat schopnosti uchihů? nebo ho mám nechat ať si s tím poradí sám? tak jako všichni Uchihové? ale on je jen napůl...
Prohrábnu si vlasy, protože fakt fakt nevím co mám teď dělat.

Rande s Rin!

Při zmínce o tréninku mě napadlo, že bych raději někde zalezl a odpočinul si, ale na druhou stranu mohl to být trénink s Rin!
"To se mi zdá! Možnost strávit celé odpoledne jen s RIN! Waháááááá!"
Honilo se mi hlavou a ve tváři se mi chvíli určitě zračil nepřítomný výraz, než mě probrala Rinina otázka. Zatvářil jsem se omluvně a poškrábal jsem se prstem na tváři.
"Nooooo....já....ymmm......kdybys chtěla.....tak bych mohl....to....emmm....trénovat s tebou...."
Vymáčkl jsem nakonec ze sebe a nejistě se podíval na svou týmovou parťačku.
"Nafackuj si Obito. Vážně si jednu vraž! Tohle znělo strašně! Copak takhle se zve děvče na rande?! Za tohle by mi měl Shinigami ukousnout hlavu.....ach, já jsem takový idiot."
Zaúpěl jsem v duchu, ale stále zde byla malá šance, že s tím Rin bude souhlasit.

Pokec před spaním

"A já jsem Uzumaki no a co? Navíc je vidět, že o Anshim toho moc nevíš."
Usmál jsem se vědoucně, těšilo mě, že pro jednou vím něco více, než Uchiha nebo Nara.
"Jo jo jasně, nebo Aiko, protože je moc hrrr nebo Anshi, protože se nám svými plány snaží chránit zadek. Hele nikdo neříká, že to bude jednoduchý. ANBU jsou elitní jednotky, jasně, že s náma budou vytírat podlahu, ale jinou možnost, než to zvládnout zatím nemáme."
Nadhodil jsem a opřel jsem se o stěnu za sebou. Pak jsem povytáhl tázavě jedno obočí.
"Chceš mi říci, že tvůj Sharingan se kterým, když to přeženeš tak z tebe bude na pár dní rozplajzlá houba je v tomhle méně nebezpečnej, než moje brány?"
Uchechtl jsem se nad tím srovnáním. Nejspíše každý z nás je sám sobě, nějak nebezpečný. Teda kromě Anshiho.
"Moje sestra si o mě dělá starosti vždycky. Děláš si snad o mě starosti ty?"
Šibalsky jsem se na ní podíval a pak se smíchem ždrcl do ramene.
"Nebuď tak vážná Sumire......a co se týká Anshiho. Máte toho společného více, než si myslíš."
Dal jsem si ruce za hlavu a ještě pár okamžiků jí napínal.
"Sice jsem se s ním na škole bavil jen tak nějak normálně, ale párkrát jsem něco málo zaslechl a párkrát ho viděl s rodiči. Vsadím se, že nevíš, že je to z půlky Uchiha. Moc se o tom ale nemluví, takže ne že mu vykvákáš, že jsem ti o tom řekl."
Střelil jsem pro Sumire varovným pohledem.

Neklidný večer

"A bude hůř."
Odtušil jsem směrem k Aiko, opřený o zábradlí jsem hleděl do zahrady, kde jsme ještě před chvílí bojovali. Při její nabídce jsem se jen mírně pousmál a kývl.
"Dobře, budu na to myslet. Jdi si odpočinout. Doženu vás."
Ubezpečil jsem jí a zdržel jsem se zde nakonec déle, než jsem měl původně v plánu. Jakmile jsem tu zůstal jen já, zahrada a chladný vzduch pomalu jsem vydechl a opřel jsem si bradu o předloktí položené na zábradlí.
"Musím nás dostat domů. Musím je udržet naživu, ať to znamená cokoli. Přiřadit nás k ANBU.....hmmmch vlastně ani nevíme, jak dopadl Orochimaru tady. Co když zde nevede vesnici, ale třeba ANBU? Může tady být opravdu dobrý? A co vlastně budeme dělat, až se vrátíme domů?"
Nechal jsem volně proudit neklidné myšlenky. Ostatní si to možná nepřipouštějí, nebo neuvědomují, ale náš život ať již zde, nebo v našem světě, nebude lehký. Spíše naopak velice obtížný a vůbec se mi nelíbilo, že nevidím tu správnou cestu. Jsem přece Nara. Vždy si umím poradit. A tohle vše je jen další partie shogi.

Nádech a výdech.


Nadávám vduchu do blbců a idiotů, když mě dožene Hiroki... Zhluboka se nadechnu a dlouze vydechnu abych se uklidnila a podívám se na něj s mírně slzavýma očima. Poslouchám ho a přinutím se k úsměvu.
,,On je Nara a já jsem Uchiha... My dva si nikdy nebudeme úplně rozumět."
Pozoruji ho.
,,Dřív než jim to budeme moci natřít, tak se někdo z nás zmrzačí... A vsadím se že jako první budeš ty, a nebo já..."
Zašklebím se na něj...
Mám nervy na pochodu... Ale musím se držet... Musím trénovat...
,,Myslím, že druhé kolo bude ještě těžší než to první... Proto bys neměl blbnout a měl by ses naučit i něco jiného než zbrklé otevírání bran, které ti může poškodit tělo..."
Vytknu mu... A pak vydechnu.
,,Tvá sestra by si o tebe mohla dělat starosti..."
Zadívám se na nebe a pak se zadívám zase na Hirokiho...
,,takže nebuď tak zbrklý... Jasný?,"