Andor.cz - Dračí doupě online

Oddech?

Unaveně jsem klesl do sedu vedle Aiko. Nevěřícně jsem poslouchal Kurajiho a sledoval, jak rychle se zase všichni vypařili. S otevřenou pusou jsem chvíli koukal tím směrem. Než jsem se přesunul pohledem k ostatním.
"Jako vážně? Si je tak najednou zase zmizí? Co to sakra mělo bejt?"
Nadával jsem rozčíleně, ale pak na mě dolehla zase únava. Vydechl jsem a zavřel na chvíli oči.
"Příště mě už takhle neděs ségra."
Loupl jsem očima po Aiko. Přežili jsme to a snad ukázali dostatek schopností. Jak se zdálo Anshi a Sumire, byli taky relativně v pořádku.
"Co myslíte, že nás čeká zítra?"
Nahodil jsem do placu. Moc se mi nechtělo zvedat a někam zrovna teď chodit.

Mise splněna!

Doběhnul jsem těsně za Kakashim a zadýchaně se opřel o kolena, abych trochu popadl znovu dech. Zvedl jsem pohled k Rin a vytřeštil jsem nevěřícně oči.
"Cože? Ona ta kočka....ona....prostě jen tak....?!!!!"
Nechápal jsem, jak to Rin dokázala, ale bylo to úžasné, a s tou kočkou na hlavě vypadala i docela roztomile.
"Jak jsi to udělala?.....To chci taky umět."
Vyhrkl jsem do toho Kakashimu a díval jsem se směrem k Rin.
"Paráda zvládli jsme to! Juhů!"
Nechal jsem se s úsměvem unést emocemi.
"Jsi úžasná Rin!"
Jásal jsem. Naše první mise byla úspěšně za námi. Teď už bude všechno ostatní brnkačka, co horšího by mohlo být, než chytit neurotickou kočku?!

Překvapivá Vločka

Udýchaně jsem doběhl až k Rin, jen abych viděl, jak si ta šílená kočka prostě spokojeně lehla jí na hlavu a tam začala chrupat. Překvapeně jsem je obě pozoroval a zůstal stát na místě, jako opařený.
"Co to dopr.......jak?"
Ještě chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a trošku nasadil zase normálnější výraz.
"Ymmm.....typuju, že je mise splněna. Dobrá práce Rin."
Pokusil jsem se přejít nějak normálně celou tu podivnost, ač uvnitř mě to nechalo nejistým a ostražitým.
"Příště pošleme na lov koček asi jen tebe. Zdá se, že ti to s nimi docela jde."
Poškrábal jsem se ve vlasech a zamračil jsem se trošku na kočku, jako takovou.

KAPITOLA 4.: Mise Vločka
Obito, Kakashi, Rin

Minulost (Doba Dětství)

I když si to Kakashi ani Obito navzájem nechtěli přiznat, oba si moc dobře uvědomovali, že odvedli kus dobré týmové práce, a byli si dobře vědomi toho, že vše mohlo dopadnout o hodně hůř, kdyby tam jeden z nich nebyl. Jejich tvrdé hlavy a hrdost jim však nedovolila, říct to tomu druhému nahlas a tak jen mlčky zamířili směrem, kterým se vydala i Rin za kočkou.
Vločka na Rin pohlédla dolů, jako na nějakého svého poddaného a zívla.
"Mňau."
Ozvalo se Rin v odpověď. To už se ale Rin začala sápat na kámen za Vločkou, aby jí zkusila chytit. Vločka jí po očku přezíravě pozorovala a dělala, že jí vůbec její přítomnost nezajímá. Až když se přitáhla Rin k okraji s tím, že se vydrápe nahoru. Kočka znovu zívala a rozešla se směrem k ní. Pak hop a přistála Rin na hlavě, kde se s dalším zívnutím stočila do klubíčka a uvelebila se tam. Přední pacičky si pohodlně opřela o Rininu čelenku, která jí sjela trošku do očí.
"Mňau."
Bufla znovu líně kočka, mezitím už dobíhali Kakashi a Obito.

KAPITOLA 4.: Vítejte v ANBU!
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Kuraji došel až k vaší nyní již zase více srocené skupině. Ostatní postupně došli také, tedy kromě Chiko, která se ještě asi starala o svého psa. Velitel ANBU týmu váš přelétl nečitelným pohledem a pak mírně pokývl.
"Vaše schopnosti jsou.....ucházející."
Odtušil, ač těžko říci jestli jestli to myslel opravdu vážně. Ruce si založil na prsou. Na otázku, kterou mu Aiko položila, neodpověděl, prostě jí přešel, jako by nebyla nikdy vyslovena.
"Nyní si můžete jít odpočinout. Zítra začnou vaše individuální i společné tréninky, abyste se stali plnohodnotnými ANBU."
Vysvětlil vám docela stroze. Na své ostatní společníky kývl a ti byli v mžiku zase pryč, tak rychle, jako se předtím objevili. Kuraji si vás znovu přeměřil pohledem.
"Služba u ANBU je tvrdá zvykněte si. S některými rozkazy nebudete souhlasit, nebudou se vám líbit, nebo budou těžké, ale je třeba plnit, co je zadáno. Vše, co děláme děláme pro ochranu Konohy."
Ubezpečil vás, pak chvilku počkal jestli budete chtít ještě něco říci, než se otočil na patě k odchodu.
"Využijte volný čas moudře zítra to bude těžké."
V dalším kroku zmizel podobně, jako jeho společníci.

Pokračujeme :)

Hiroki!

Kašlala jsem na celého Kurajiho i s jeho slavnou zkouškou a utíkala jsem za ostatními, za bratrem především. Když jsem ho viděla, jak klesl na kolena, s děsem ve mě hrklo a ještě jsem zrychlila. Zabrzdila jsem až už něj, na kolenou jsem se nepříjemně svezla.
" Bráško!"
Vzala jsem ho za ramena. Myslela jsem, že není zraněný, ale teď to vypadá, že je v hodně špatném stavu. Když se snažil vstát, podepřela jsem ho pomohla mu na nohy.
" Nic mi není, neboj se, Hiroki."
Odpověděla jsem mu a odvlekla jsem ho zpátky k ostatním. Nevšímala jsem si ANBU, kteří nás měli otestovat. Byli mi totálně ukradení. Já tu musím zůstat, protože to nařídil táta. Táta, kterej ani neví, že budeme jednou existovat. A tady možná dokonce ani nebudeme.
" Sedneš si na chvíli, Hiroki?"

Aiko!

Když jsem byl venku nejprve jsem chtěl dál bojovat a rozmlátit tomu chlápkovi kokos na šrot, ale pak se rozlehl jeho hlas okolím, že je už po boji. Zmateně jsem se rozhlédl. Vše se však změnilo, když jsem uviděl svou sestru, jak se objevila mezi stromy.
"Ségra!"
Vykřikl jsem ustaraně a rychle jsem se pohnul směrem k ní. Až kousek před ní mi došla energie a brány se opět zavřel a já padl před ní, jako hlupák na kolena.
"Yghhh......jsi v pořádku?"
Vzhlédl jsem k ní a snažil jsem se vstát na vrávoravé nohy.
"Kso....jsem moc slabej."
Zaskřípal jsem zuby. Chtěl jsem ho porazit, hrozně moc, ale měl bych vůbec nějakou šanci?

Zkouška za námi?

Těžce jsem oddechoval, když Sumire přistála a vyvalila se vedle mě. Sám jsem seděl a opíral jsem se zadýchyně o lokty a měl zakloněnou hlavu. Věděl jsem, že více ze sebe už nevytáhnu. Se zásobou chakry jsem byl skoro na nule. Koutkem oka jsem slétl k Sumire a drobně jsem se ušklíbl.
"Fuh....dík, ale nenuť mě to opakovat."
Vydechl jsem. Neuniklo mi ani dění v lese, které bylo rozeznatelné jen dle zvuků.
"Snad je Aiko v pořádku."
Kurajiho hlas nám oznámil, že je po všem.
"To je dobře."
To, že ti dva i po tom všem pořád stáli, znamenalo, že jsou silní, dost silní. Znovu jsem se podíval na Sumire.
"Vůdce? Ani ne, jen mi to občas trochu pálí."
Zašklebil jsem se a pohlédl jsem k nebi. Tohle byla docela drsná zkušenost toho, jak je třeba ve skutečném boji improvizovat. Možná do toho nešli naplno, ale rozhodně se nedrželi zpátky a my museli odkrýt pár trumfů, abychom se udrželi proti našim soupeřům. Hiroki vypadal, že z toho tak vyvázl docela dobře. Jak se zdá ukrývá se v něm taky ještě hodně síly, prorazit tu zeď holýma rukama muselo být opravdu něco. Jsem rád, že mám takový tým.

Zpolovic vyhráno

Můj plán fungoval! Opravdu fungoval a dobře! Zachránil jsem Kakashiho a....
"Sumane!"
Omluvně jsem se poškrábal ve vlasech a doskočil poblíž svého týmového kolegy. Jasně neplánoval jsem ho upálit, hold se připletl trošku do cesty.
"To to sluníčko, odráželo se mi do brýlí, takže se mi špatně mířilo."
Snažil jsem se celou situaci zachránit, ale to už se Kakashi rozešel směrem za Rin. Mírně jsem si povzdechl.
"Tomu se asi nikdy nezavděčím."
Prolétlo mi hlavou chmurně a vydal jsem rychlým krokem za ním, aby mi ještě neutekl.
"Rin jí určitě našla, třeba už jí nese zpátky k nám. Je to jen kočka."
Zářil jsem úsměvem a optimismem, jak u mě bylo obvyklé.

Překvapení zvané Obito

Mé chidori přepůlilo dle plánu kmen, v otočce jsem je zahákl svými kunaii, ale neodhadl jsem sílu, kterou měly kmeny, Škublo to se mnou. Ztratil jsem rovnováhu a chvíli mi trvalo, než jsem se znovu zapřel a brzdil nohama o zem, abych to zastavil, nenávratně mě však ty zatracené kmeny přitahovaly blíž a blíž a namotávaly drátky. Měl jsem pocit, že mi vytrhnou ruce z kloubů, jak se mi napínaly svaly do stran.
"Tak už zastav kssooooo!"
Drtil jsem zuby a zatínal vší silou, pak se tam ale objevil, jako na zavolanou Obito a začal metat ohnivé koule.
"Obito?.....Ten si to umí načasovat asi jsem se v něm...."
Musel jsem trochu uhnout hlavou, protože mi kolem hlavy prosvištěla ohnivá koule.
"Hey! Baka! Dávej pozor!"
Zakřičel jsem na něj, ale váha na mých rukách polevila, takže jsem se znovu zapřel a zabral.
"Hodnotil jsem ho předčasně, ač malá úspěch se mu nedá upřít."
Kmeny zastavily jen kousek od okraje. Těžce jsem oddechoval a popotáhl jsem jejich zbytky trošku výše, aby opravdu nespadly a konce drátků přivázal na další kunaie a ty jsem zarazil, jako pojistku do země.
"Uuuuuhhhh......doufám, že to byla poslední věc, přes kterou ta kočka přeběhla. Snad jí Rin dohonila."
Rozešel jsem se směrem, kterým jsem viděl utíkat kočku a Rin, téhle mise jsem začínal mít dost.