Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Boruto: Nový svět

Příspěvků: 637


Hraje se Denně  Vypravěč Mayu je offlineMayu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Chisay je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:24Chisay
 Postava Naara Shikamaru je offline, naposledy online byla 26. června 2017 6:42Naara Shikamaru
 Postava Uchiha Sasuke je offline, naposledy online byla 26. června 2017 6:42Uchiha Sasuke
 Postava Uzumaki Naruto je offline, naposledy online byla 25. června 2017 13:01Uzumaki Naruto
 Postava Uchiha Sakura je offline, naposledy online byla 26. června 2017 9:57Uchiha Sakura
 Postava Uzumaki Hinata je offline, naposledy online byla 10. června 2017 23:20Uzumaki Hinata
 Postava Uzumaki Boruto je offline, naposledy online byla 25. června 2017 6:28Uzumaki Boruto
 Postava Uchiha Sarada je offline, naposledy online byla 25. června 2017 6:28Uchiha Sarada
 Postava Kakashi Hatake je offline, naposledy online byla 25. června 2017 6:28Kakashi Hatake
 Postava Lin je offline, naposledy online byla 12. června 2017 14:31Lin
 
Chisay - 22. června 2017 19:24
beznzvu9780.jpg
Sídlo Kazekage

Po chvíli bloudění po vesnici jsem zastaven místními shinobi. Alespoň bych je tak odhadoval podle jejich vzhledu a uniforem. Tím spíše jsem rád, když mám možnost být zaveden přímo za Kazekagem.
,,Bezva. Aspoň to už budu mít z krku." přikývnu a jsem skutečně rád, že toto doručení zprávy už budu mít za sebou. Ne že by mě to otravovalo jako mise, ale spíš už se začínám nudit.

Cestou si prohlížím chodby úřadu a porovnávám si je s těmi, které jsou u nás doma. Celkově jsou stavby uzpůsobené místním poměrům, kterým vládnou vyšší teploty a sucho, než je tomu v Konoze. Zastavíme se u jedněch dveří, na které shinobi zaklepe a za okamžik jsme vyzváni ke vstupu. Vejdu dovnitř a stejně jako předtím chodbu si prohlížím kancelář Kazekageho. Je tady větší pořádek, což je první fakt, který jsem nucený konstatovat.

,,To souhlasí." přikývnu, když mne Kazekage osloví mým vlastním jménem. Předám mu zapečetěnou zprávu od Hokageho. Vyčkávám před Kazekageho stolem, jestli mi předá nějakou zprávu nazpět nebo budu prostě jen propuštěn a poslán na cestu domů.
 
Vypravěč - Aki - 18. června 2017 20:24
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
chisay

Sídlo Gaary a dopis od Naruta s informacemi

Místní shinobi se jen na tebe nějakou dobu dívali až nakonec jeden za tebou došel
"Kazekage už na vás čeká. Dostali jsme zprávu že nesete důležitou informaci pojďte. Doprovodím vás za Kazekage-sama." Řekne shinobi a doprovází tě do sídla.
Místní shinobi zaklepe a jak se ozve Gaara tak vstoupí.
"Kazekage-sama je tu poslíček od Hokageho s Konohy." Zdělí a pak jak Gaara přikývne že smí vstoupit tak jej pošle shinobi dovnitř a on odejde..

"Zdravím. Ty musíš být Chisay. Naruto mi to psal v dopise co poslal. Tak mi ukaž ten vzkaz ať víme o co jde." Řekne Gaara a čeká až mu to podáš

Naruto a Hinata

Doma s rodinou

Když Boruto se odtáhl od svého otce jen se na něj podíval a nadechl se: "Nepraštil ses někde nebo co? Nejsem už malé dítě pokud vím. Jsem ninja, ninja a ne že bych tohle dělal když mě ani neposloucháš co se tu kolem děje? Lidé kolem kolabují a i je furt někdo ovládá a místo toho abys nás pochopil jen se nás snažíš odradit od toho.." Řekne naštvane a pak jde do kuchyně za mámou a Himawari. Sedne si na své místo.

Sasuke a Sakura

Rodinka

Nějakou dobu to trvalo než jste všichni tři došli aspoň do nejbližší restaurace, ale Sasuke s toho nějak nebyl nadšený že by tam měl jít aby po něm zase všichni zírali, že je tu kriminálník, který by měl být ve vězení..
Když uvidí Sarada pohled svého otce tak se na něho podívá a i se nadechne: "Tak co kdyby jsme se šli najíst domů, když tam táta nechce jít?" Řekne Sarada a podívá se na svou mámu. "Jestli teda nejsi proti? Mě to nevadí hlavně když budu i s tátou..." Řekne Nakonec a čeká co oba řeknou
 
Uzumaki Hinata - 05. dubna 2017 21:46
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg
Usmála jsem se. Bylo hezké jej opět vidět doma a ještě mnohem hezčí byl fakt, že jsme teď konečně byli zase celá rodina pohromadě. Skoro jsem si už ani nepamatovala, kdy naposledy tomu takhle bylo alespoň na nějakou delší dobu, ale... teď jsem měla pocit, že minimálně dnes se Naruto již nikam nechystá. Věděla jsem, že jeho povinnosti jej mohou každou chvíli zavolat zpátky, ale přesto jsem doufala, že se tomu tak nestane. Přeci jen nebyl to jen Hokage... Byl to taky můj manžel a otec Boruta a Himawari.

Rozhodla jsem se, že ty dva nechám, aby si tuhle chvilku užili zatímco já jsem se rozhodla, že se vrátit se zpátky do kuchyně, kde jsem měla nejen rozchystanou večeři, kterou jsem chtěla připravit s vědomím, že si ji tentokrát sníme všichni jako rodina, ale taky jsem věděla, nebo spíš tušila, že tam ještě pořád sedí Himawari, kterou jsem tam předtím nechala.

Myslela jsem si, že právě ona bude první, kdo se svému otci vrhne do náruče, nebo minimálně poběží jako první ke dveřím přesně tak, jako to vždycky dělávala, když někdo přišel, ale... nestalo se tak. Netušila jsem proč tomu tak je, nemuselo to být nic důležitého... jen nějaká maličkost, ale i tak.

"Co se děje zlatíčko? Nechceš jít pozdravit tatínka a brášku?" zeptala jsem se jí udiveně. Přeci jen ještě před chvilkou se mě sma vyptávala, kdy se asi vrátí a jestli táta skutečně přijde a kam vlastně Boruto šel. Je pravda, že na to poslední jsem jí ani já nedokázala odpovědět, protože jediné, co jsem od něho slyšela byla slova, kterými opět kritizoval věčnou nepřítomnost svého otce. Sama jsem už neměla ponětí, co jim na tohle odpovídat netušila jsem, jak jinak bych jim to měla ještě vysvětlit. Možná, že se zdáli vyspělý na svůj věk, ale pořád to byli ještě děti a některé věci ještě pochopit nedokázali.

"No tak...." usmála jsem se na ni, ve snaze ji ujistit, že tentokrát je to skutečně on a ne jenom nějaký klon, kterého by sem za sebe poslal jako náhradu. Občas to tak dělával... když už se tu neukázal hodně dlouho. Byla jsem, ale ráda, že tentokrát tady máme opravdu jeho. Tušila jsem, že když se mu splní tenhle jeho sen, tak to bude mít jisté následky a smířila jsem se s tím. Respektovala jsem to a byla jsem šťastná, že měl to po čem vždycky toužil, ale to neznamenalo, že mi nechyběl. Právě proto jsem byla ráda, že tentokrát ho tady mám a ne jako klona.

Nakonec jsem Himawari nechala, aby se zařídila podle sebe zatímco jsem se čelem otočila ke kuchyňské lince, kde jsem mla stále ještě rozkrájenou zeleninu na večeři, kterou jsem začala připravovat již předtím, abych měla všechno včas připravené. Tuhle večeři jsme totiž po dlouhé době měli jíst všichni společně, a tak jsem doufala, že se to skutečně podaří. Pořád to ještě nebylo hotové a já od nich původně nechtěla odcházet, ale... věděla jsem, že nějak moc protahovat čas večeře bych taky neměla, a tak jsem zeleninu dokrájela a hodila jsem ji do hrnce, který jsem přikryla pokličkou a nechala jsem ji tak. Odteď jsem se o to už zase tolik starat nemusela a zbytek jsem měla už připravený.

 
Uzumaki Naruto - 02. dubna 2017 20:13
narutouzumakihokage57704.jpg
Konečne pohromade

Konečne doma. Určite si myslia, že tu som nerád, no... milujem to tu.
Keď ma Hinata objíme priviniem si ju ešte silnejšie.
Ako dlho to už bolo, čo som ju mohol takto držať? Všetká tá zodpovednosť mi už lezie cez hlavu. Stále len práca a práca. Ak by som to mal raz nechať, tak len kvôli tomuto...
Pobozkám Hinatu.
"S jedlom si nerob starosti. Na jedenie je čas vždy. Ostaň ešte pri mne, Hinata." zašepkám jej do ucha.
Udreli dvere. Viem kto prišiel. Vycítil som ho.
Usmejem sa na syna. Ako dlho to už bolo čo som s ním trénoval? Ách... ako otec nestojím za nič. Musím sa mu viac venovať. Bude z neho rovnaký a ešte väčší Shinobi ako ja. Určite. Vidím to. Cítim to...no čo povedať? Hanbím sa pred vlastným synom...
Zmôžem sa len na jednu neúmernú vetu. "Prepáč synak, poď na moju hruď" Podídem k synovi a objímem ho.
 
Chisay - 30. března 2017 00:26
beznzvu9780.jpg

Chatrč



Déšť bubnoval o střechu přístřeší, které jsem nalezl během své cesty. Během mojí návštěvy se však nikdo neukázal. Což je na druhou stranu zase dobře, mohl jsem si nerušeně odpočinout.
Další dny pokračovala moje osamělá cesta směrem za Kazekagem. Vzato kolem a kolem, byla to docela nuda. Nikde se nic nedělo, jakoby se celá země uklidnila. Nebo jen spala před něčím, co se chystalo? Těžko říct. Nejvíce mi dala zabrat cesta přes poušť k Suně. Naštěstí mne nepřepadla žádná z těch zrádných pouštních bouří, to bych také mohl skončit zasypaný kdovíkde.

Po vstupu do vesnice zamířím vyhledat nějakého shinobi, od kterého budu chtít vyzvědět, kde sídlí Kazekage. Jestli mi to jen ukáže či mne tam zavede, budu jenom rád. Nevím, co stojí v tom psaní pro zdejšího Kage, ale divím se, že to nešlo poslat přes poštovního holuba.
 
Uzumaki Hinata - 12. února 2017 21:15
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Konečně pohromadě



Chvilku jsem zůstala jen mlčky stát v předsíni s pohledem upřeným dopředu na mého muže, který se nám konečně vrátil.
"A-ano," vydala jsem ze sebe po chvíli s mírným přikývnutím a ustoupila jsem mu z cesty, aby mohl projít, obzvlášť, když jsem viděla, že má plné ruce. "Himawari je se mnou doma už od rána a Boruto... no ten šel podle všeho trénovat, nejspíš i společně se Saradou," dodala jsem poté na jeho otázku ohledně našich dětí. Sama jsem doufala, že se nám poslední člen rodiny hezky rychle vrátí, abychom mohli strávit nějaký ten čas spolu jako rodina přesně tak, jak jsem chtěla nejen já, ale jak si to představoval nejspíš i náš syn.

Nakonec jsem se konečně odhodlala a pohnula jsem se. Vykročila jsem k obýváku, abych jej neztratila z dohledu.
"Nemusel jsi si dělat starosti... to nejdůležitější pro nás všechny je, že si teď tady s námi. To je ten nejlepší dárek," usmála jsem se. Myslela jsem to vážně. Nikdy jsem po něm nic nechtěla.. jediné, co jsem chtěla a zároveń potřebovala bylo mít jej u sebe. To bylo to jediné, co jsem si vždy přála. Být tady, po jeho boku.

"Ale děti budou mít jistě velkou radost až to uvidí," dodala jsem poté, aby to nevyznělo špatně. Sama jsem přitom koukla směrem k taškám se zvědavým výrazem ve tváři. "Jedl jsi něco od oběda?" zeptala jsem se poté starostlivě, protože jsem měla pocit, že od doby, co začal takhle málo chodit domů, tak tohle značně zanedbával. "udělám ti něco, alespoň než přijde Boruto, aby jsme se najedli všichni společně jako rodina," nabídla jsem mu poté.

Na chvilku jsem zaváhala. Ale skutečně jen na jednu malou chvilku. Pořád jsem se ještě necítila tak úplně ve své kůži, navzdory tomu, že uplynulo tolik let... ale je pravda, že jisté pokroky se udály. Už jsem alespoň neomdlívala což jsem brala jako velké pozitivum. Udělala jsem několik kroků směrem k němu jakmile jsem viděla, že odložil tašky a má nyní volné ruce. Beze slova jsem mu ty své omotala kolem krku a obejmula jsem ho. Chyběl mi. To jsem nemohla popřít a vlastně jsem ani nechtěla. Milovala jsem ho a chtěla jsem mu být na blízku. "jsem ráda, že jsi zpátky," vydechla jsem poté tlumeně a přivřela jsem oči ve snaze si tuhle chvilku vychutnat.

Netrvalo ovšem dlouho a naši chvilku narušilo další otevírání dveří. Tentokrát to už mohl bý jen jeden jediný člověk. Pomalu jsem se tedy od Naruta odtáhla, doufajíc, že to dnes nebude naposledy. "zdržíš se?" ujistila jsem se, když jsem se na něj ještě ohlédla než jsem vkročila do předsíně, kde jsem stanula tváří v tvář svému synovi.
"Ahoj zlato, vítej doma," přivítala jsem jej s úsměvem na rtech. "Hádej kdo je doma," dodala jsem poté tajemně, ale bylo mi jasné, že podle mého šťastného výrazu ve tváři Boruto jistě brzy pozná koho se jedná. Jen jsem doufala, že bude mít stejnou radost...nebo alespoň z poloviny tak velkou jako já.
 
Vypravěč - Aki - 27. ledna 2017 20:59
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
Sasuke a Sakura

Když Sarada slyšela oba své rodiče tak jen nad tím zavrtěla hlavou. "Mě je to jedno kam se půjde.." Odpověděla a koukala se na oba.
"Já chci být hlavně s váma oběma a je mi upřímně jedno jestli budeme jíst doma nebo v restauraci.." Dodá nakonec a opět je začne někam tahnout a procházet se společně po vesnici než třeba táta řekne kam by chtěl jíst

Shikamaru

Když shikamaru předal svitek dešifrovacímu týmu ty si ho převzali a začali se tím ihned zabývat...
Ovšem to nebylo hned tak jednoduché i pro ně je to těžké na to i nějak začít... Sai co obdržel zprávu tak začal sestavovat anbu jednotky a poslal je jak k branám tak i po okolí alee tak aby si je málo kdo všiml

Hinata

"Ahoj... Mám i něco pro každého z vás.. Děti jsou už doma?" zeptá se dodatečně a pak i s taškama vejde do obývaku. Zatím, co Naruto šel s taškama je položit tak v zamku zaštráchali další klíče a jak se dveře otevřeli tak tam přišel Boruto.
"Jsem doma?" Ozve se další hlas a sezuje se a přejde do obývaku..
 
Uzumaki Hinata - 23. ledna 2017 21:12
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Narutův návrat



Nakonec jsem se pomalu dala do přípravy jídla s vědomím, že by to alespoň malinko mohlo zkrátit mé čekání. Čekala jsem především na svého syna, protože alespoň u něj jsem měla jistotu, že se mi ještě dnes vrátí domů. Sama jsem si ovšem s chystáním dávala poněkud na čas. Myšlenkami jsem ovšem byla někde úplně jinde... jakoby moje mysl ještě stále zůstávala u Naruta v kanceláři předtím než nás vyprovodil a slíbil, že se již brzy vrátí domů.

Z mých myšlenek mě vytrhl až zvuk klíčů, které se někdo snažil zastrčit do zámku. Automaticky jsem přitom zvedla hlavu a otočila jsem ji směrem k předsíni.
"Vidíš Himawari, nejspíš ti již jde i bratříček," usmála jsem se na svou dceru a odložila jsem na linku nůž. Následně jsem vykročila k domovním dveřím, ale když jsem zaslechla ten hlas, který odtamtud vycházel, tak jsem rázem ztuhla na místě.

Na chvilku mi přišlo, že to snad skutečně ani není možné. Nečekala jsem, že se mu skutečně podaří se takhle rychle odtrhnout od práce, kterou má. Bylo to pro mě velké překvapení, ale příjemné. Jen jsem doufala, že tentokrát to nedopadne tak, že za sebe poslal jen pouhého klona, protože mi bylo jasné, že by tím zklamal hlavně i děti, které se na něj jistě těšili.

Sama jsem tedy nakonec skutečně vykročila k předsíni. Cítila jsem, jak mi srdce divoce tlouklo v hrudi. Skoro jako tenkrát, když jsem byla už jen v Narutově blízkosti. Mnoho se toho nezměnilo. Pořád se mi z něj tajil dech i po všech těch letech manželství.

"Na...Naruto-kun?"
hlesla jsem tiše, když jsem zrovna vyšla zpoza rohu a stanula jsem tak na chodbě přímo naproti doovním dveřím, před kterými stál nyní on. Mů milovaný manžel. "Vítej doma," vydechla jsem a na tváři se mi následně objevil šťastný úsměv. V tu chvíli jsem nemohla ani slovy popsat, jak moc jsem byla šťastná z toho, že jej tam můžeme zase mít. Přeci jen mít jej doma se poslední dobou stalo skutečně něčím vyjímečným a právě proto jsem si skutečně hodně vážila toho, že dnes skončil s prací o něco dříve, aby se mohl věnovat nejen jí, ale hlavně jejím dětem, které to ocení ze všeho nejvíce. Nyní mi už jen chybělo, aby se domů vrátil i náš syn Boruto a potom by jsme byli kompletní rodina a zase jsme si pro jedno mohli užít trochu času pohromadě.
 
Uchiha Sakura - 23. ledna 2017 21:03
118452912minmin7356.jpg

Rodinka



Kousla jsem se do rtu. Byla jsem zvyklá o své práci mluvit trochu více hlavně protože se Saradou jsme to jednoduše takhle měly. Ona mi vždy vyprávěla, co dělala, jak se měla na trénincích a podobně a po mně chtěla to stejné jen s tím rozdílem, že mě se ptala hlavně na mou práci v nemocnici, která jí občas připadala zajímavá.

V duchu jsem si opět musela připomenout, že bych neměla tolik mluvit o své práci, obzvlášť v době, kdy tady mám zase svého manžela. Přeci jen... teď jsem se měla hlavně soustředit na fakt, že máme čas, který spolu můžeme trávit společně jako rodina, ale který je bohužel poněkud omezený. Nevěděla jsem ještě, jak moc, ale moc dobře jsem věděla, že tohle všechno nebude na pořád a navzdory tomu, jak moc mě to mrzelo jsem s tím skutečně nic dělat nemohla. Přeci jen jsem se již před lety smířila s tím, že náš vztah se Sasukem nikdy nebude tak úplně klasický a respektovala jsem to.

Z mých myšlenek mě vytrhla až Sarada, když mě vzala za ruku. Podívala jsem se tedy na ni a koutky úst se mi zvedly do mírného úsměvu. Už dlouho jsem ji neviděla takhle šťastnou a právě proto jsem teď byla sama šťastná, že ji můžu takhle vidět. I já jsem byla ráda, že jsem mohla mít celou rodinu zase pohromadě, i když jenom na omezenou dobu.

Jemně jsem k ní tedy natáhla ruku a pohladila jsem ji po vlasech, jejichž barva byla stejná jako vlasy jejího otce. "Půjdeme, neboj se," ujistila jsem ji poté, aby nás tolik nepopoháněla. Přeci jen jsem neviděla důvod k tomu, aby jsme někam pospíchali. Vykročila jsem tedy směrem, kterým Sarada vyšla, ale po několika krocích jsem se malinko zarazila, když jsem si uvědomila jednu menší drobnost a to právě tu, že ani nevím, kam máme vůbec nyní namířeno.

"Půjdeme domů nebo...?"Samotné mi bylo docela jedno jestli se najíme někde v restauraci, a nebo jestli si dáme něco doma. Tak nebo tak pro mě bylo důležitější něco úplně jiného, co bylo zajištěno v obou případech. Nevěděla jsem, ale jak na tom bude například Sasuke, jestli bude chtít jíst někde, kde budou i ostatní, a nebo jestli dá přednost poněkud jiné atmosféře. "nebo se chcete raději najíst někde jinde?" dokončila jsem poté a zvědavě jsem se podívala jak na Saradu, tak i na Sasukeho.
 
Naara Shikamaru - 22. ledna 2017 08:22
shikamarus6321.jpg
Sleduju jak Naruto odchází jdu pomalu ke stolu. Pohlédnu na svitek který nám tu zanechal Sasuke a uvažuju nad jeho zprávou. Nakonec ho položím vezmu malý svitek a napíšu na něj právu pro Saie týkající se ochrany vesnice a jejímu zabezpečení.

"Ahoj Sai potřebujeme hlídky kolem vesnice. Sestav týmy po 5ti ANBU aby hlídkovali za branami vesnice. Je pravděpodobné že hrozí útok ale nevíme od koho ani kolik jich je. O dalších zpráach mě informuj s pozdravem Shikamaru."

Malý svitek sroluji a vytáhnu další malý svitek. Nyní pro dešifrovací tým kterému hodlám předat Sasukeho neznámy svitek. Kdoví co v něm je.

"Mám tu pro vás svitek se kterým si nevím rady. Rád bych aby jste co nejdřív zjistily o co jde."

Pošlu obě zprávy doručovatelum a pohlédnu na Narutova klona.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10622596740723 sekund

na začátek stránky