Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Boruto: Nový svět

Příspěvků: 632


Hraje se Denně  Vypravěč Mayu je offlineMayu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Chisay je offline, naposledy online byla 29. března 2017 20:06Chisay
 Postava Naara Shikamaru je offline, naposledy online byla 02. března 2017 12:45Naara Shikamaru
 Postava Uchiha Sasuke je offline, naposledy online byla 02. března 2017 12:45Uchiha Sasuke
 Postava Uzumaki Naruto je onlineUzumaki Naruto
 Postava Uchiha Sakura je offline, naposledy online byla 28. března 2017 18:19Uchiha Sakura
 Postava Uzumaki Hinata je offline, naposledy online byla 29. března 2017 9:44Uzumaki Hinata
 Postava Uzumaki Boruto je offline, naposledy online byla 28. března 2017 16:58Uzumaki Boruto
 Postava Uchiha Sarada je offline, naposledy online byla 28. března 2017 16:58Uchiha Sarada
 Postava Kakashi Hatake je offline, naposledy online byla 19. října 2016 20:04Kakashi Hatake
 
Uzumaki Hinata - 12. února 2017 21:15
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Konečně pohromadě



Chvilku jsem zůstala jen mlčky stát v předsíni s pohledem upřeným dopředu na mého muže, který se nám konečně vrátil.
"A-ano," vydala jsem ze sebe po chvíli s mírným přikývnutím a ustoupila jsem mu z cesty, aby mohl projít, obzvlášť, když jsem viděla, že má plné ruce. "Himawari je se mnou doma už od rána a Boruto... no ten šel podle všeho trénovat, nejspíš i společně se Saradou," dodala jsem poté na jeho otázku ohledně našich dětí. Sama jsem doufala, že se nám poslední člen rodiny hezky rychle vrátí, abychom mohli strávit nějaký ten čas spolu jako rodina přesně tak, jak jsem chtěla nejen já, ale jak si to představoval nejspíš i náš syn.

Nakonec jsem se konečně odhodlala a pohnula jsem se. Vykročila jsem k obýváku, abych jej neztratila z dohledu.
"Nemusel jsi si dělat starosti... to nejdůležitější pro nás všechny je, že si teď tady s námi. To je ten nejlepší dárek," usmála jsem se. Myslela jsem to vážně. Nikdy jsem po něm nic nechtěla.. jediné, co jsem chtěla a zároveń potřebovala bylo mít jej u sebe. To bylo to jediné, co jsem si vždy přála. Být tady, po jeho boku.

"Ale děti budou mít jistě velkou radost až to uvidí," dodala jsem poté, aby to nevyznělo špatně. Sama jsem přitom koukla směrem k taškám se zvědavým výrazem ve tváři. "Jedl jsi něco od oběda?" zeptala jsem se poté starostlivě, protože jsem měla pocit, že od doby, co začal takhle málo chodit domů, tak tohle značně zanedbával. "udělám ti něco, alespoň než přijde Boruto, aby jsme se najedli všichni společně jako rodina," nabídla jsem mu poté.

Na chvilku jsem zaváhala. Ale skutečně jen na jednu malou chvilku. Pořád jsem se ještě necítila tak úplně ve své kůži, navzdory tomu, že uplynulo tolik let... ale je pravda, že jisté pokroky se udály. Už jsem alespoň neomdlívala což jsem brala jako velké pozitivum. Udělala jsem několik kroků směrem k němu jakmile jsem viděla, že odložil tašky a má nyní volné ruce. Beze slova jsem mu ty své omotala kolem krku a obejmula jsem ho. Chyběl mi. To jsem nemohla popřít a vlastně jsem ani nechtěla. Milovala jsem ho a chtěla jsem mu být na blízku. "jsem ráda, že jsi zpátky," vydechla jsem poté tlumeně a přivřela jsem oči ve snaze si tuhle chvilku vychutnat.

Netrvalo ovšem dlouho a naši chvilku narušilo další otevírání dveří. Tentokrát to už mohl bý jen jeden jediný člověk. Pomalu jsem se tedy od Naruta odtáhla, doufajíc, že to dnes nebude naposledy. "zdržíš se?" ujistila jsem se, když jsem se na něj ještě ohlédla než jsem vkročila do předsíně, kde jsem stanula tváří v tvář svému synovi.
"Ahoj zlato, vítej doma," přivítala jsem jej s úsměvem na rtech. "Hádej kdo je doma," dodala jsem poté tajemně, ale bylo mi jasné, že podle mého šťastného výrazu ve tváři Boruto jistě brzy pozná koho se jedná. Jen jsem doufala, že bude mít stejnou radost...nebo alespoň z poloviny tak velkou jako já.
 
Vypravěč - Aki - 27. ledna 2017 20:59
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
Sasuke a Sakura

Když Sarada slyšela oba své rodiče tak jen nad tím zavrtěla hlavou. "Mě je to jedno kam se půjde.." Odpověděla a koukala se na oba.
"Já chci být hlavně s váma oběma a je mi upřímně jedno jestli budeme jíst doma nebo v restauraci.." Dodá nakonec a opět je začne někam tahnout a procházet se společně po vesnici než třeba táta řekne kam by chtěl jíst

Shikamaru

Když shikamaru předal svitek dešifrovacímu týmu ty si ho převzali a začali se tím ihned zabývat...
Ovšem to nebylo hned tak jednoduché i pro ně je to těžké na to i nějak začít... Sai co obdržel zprávu tak začal sestavovat anbu jednotky a poslal je jak k branám tak i po okolí alee tak aby si je málo kdo všiml

Hinata

"Ahoj... Mám i něco pro každého z vás.. Děti jsou už doma?" zeptá se dodatečně a pak i s taškama vejde do obývaku. Zatím, co Naruto šel s taškama je položit tak v zamku zaštráchali další klíče a jak se dveře otevřeli tak tam přišel Boruto.
"Jsem doma?" Ozve se další hlas a sezuje se a přejde do obývaku..
 
Uzumaki Hinata - 23. ledna 2017 21:12
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Narutův návrat



Nakonec jsem se pomalu dala do přípravy jídla s vědomím, že by to alespoň malinko mohlo zkrátit mé čekání. Čekala jsem především na svého syna, protože alespoň u něj jsem měla jistotu, že se mi ještě dnes vrátí domů. Sama jsem si ovšem s chystáním dávala poněkud na čas. Myšlenkami jsem ovšem byla někde úplně jinde... jakoby moje mysl ještě stále zůstávala u Naruta v kanceláři předtím než nás vyprovodil a slíbil, že se již brzy vrátí domů.

Z mých myšlenek mě vytrhl až zvuk klíčů, které se někdo snažil zastrčit do zámku. Automaticky jsem přitom zvedla hlavu a otočila jsem ji směrem k předsíni.
"Vidíš Himawari, nejspíš ti již jde i bratříček," usmála jsem se na svou dceru a odložila jsem na linku nůž. Následně jsem vykročila k domovním dveřím, ale když jsem zaslechla ten hlas, který odtamtud vycházel, tak jsem rázem ztuhla na místě.

Na chvilku mi přišlo, že to snad skutečně ani není možné. Nečekala jsem, že se mu skutečně podaří se takhle rychle odtrhnout od práce, kterou má. Bylo to pro mě velké překvapení, ale příjemné. Jen jsem doufala, že tentokrát to nedopadne tak, že za sebe poslal jen pouhého klona, protože mi bylo jasné, že by tím zklamal hlavně i děti, které se na něj jistě těšili.

Sama jsem tedy nakonec skutečně vykročila k předsíni. Cítila jsem, jak mi srdce divoce tlouklo v hrudi. Skoro jako tenkrát, když jsem byla už jen v Narutově blízkosti. Mnoho se toho nezměnilo. Pořád se mi z něj tajil dech i po všech těch letech manželství.

"Na...Naruto-kun?"
hlesla jsem tiše, když jsem zrovna vyšla zpoza rohu a stanula jsem tak na chodbě přímo naproti doovním dveřím, před kterými stál nyní on. Mů milovaný manžel. "Vítej doma," vydechla jsem a na tváři se mi následně objevil šťastný úsměv. V tu chvíli jsem nemohla ani slovy popsat, jak moc jsem byla šťastná z toho, že jej tam můžeme zase mít. Přeci jen mít jej doma se poslední dobou stalo skutečně něčím vyjímečným a právě proto jsem si skutečně hodně vážila toho, že dnes skončil s prací o něco dříve, aby se mohl věnovat nejen jí, ale hlavně jejím dětem, které to ocení ze všeho nejvíce. Nyní mi už jen chybělo, aby se domů vrátil i náš syn Boruto a potom by jsme byli kompletní rodina a zase jsme si pro jedno mohli užít trochu času pohromadě.
 
Uchiha Sakura - 23. ledna 2017 21:03
118452912minmin7356.jpg

Rodinka



Kousla jsem se do rtu. Byla jsem zvyklá o své práci mluvit trochu více hlavně protože se Saradou jsme to jednoduše takhle měly. Ona mi vždy vyprávěla, co dělala, jak se měla na trénincích a podobně a po mně chtěla to stejné jen s tím rozdílem, že mě se ptala hlavně na mou práci v nemocnici, která jí občas připadala zajímavá.

V duchu jsem si opět musela připomenout, že bych neměla tolik mluvit o své práci, obzvlášť v době, kdy tady mám zase svého manžela. Přeci jen... teď jsem se měla hlavně soustředit na fakt, že máme čas, který spolu můžeme trávit společně jako rodina, ale který je bohužel poněkud omezený. Nevěděla jsem ještě, jak moc, ale moc dobře jsem věděla, že tohle všechno nebude na pořád a navzdory tomu, jak moc mě to mrzelo jsem s tím skutečně nic dělat nemohla. Přeci jen jsem se již před lety smířila s tím, že náš vztah se Sasukem nikdy nebude tak úplně klasický a respektovala jsem to.

Z mých myšlenek mě vytrhla až Sarada, když mě vzala za ruku. Podívala jsem se tedy na ni a koutky úst se mi zvedly do mírného úsměvu. Už dlouho jsem ji neviděla takhle šťastnou a právě proto jsem teď byla sama šťastná, že ji můžu takhle vidět. I já jsem byla ráda, že jsem mohla mít celou rodinu zase pohromadě, i když jenom na omezenou dobu.

Jemně jsem k ní tedy natáhla ruku a pohladila jsem ji po vlasech, jejichž barva byla stejná jako vlasy jejího otce. "Půjdeme, neboj se," ujistila jsem ji poté, aby nás tolik nepopoháněla. Přeci jen jsem neviděla důvod k tomu, aby jsme někam pospíchali. Vykročila jsem tedy směrem, kterým Sarada vyšla, ale po několika krocích jsem se malinko zarazila, když jsem si uvědomila jednu menší drobnost a to právě tu, že ani nevím, kam máme vůbec nyní namířeno.

"Půjdeme domů nebo...?"Samotné mi bylo docela jedno jestli se najíme někde v restauraci, a nebo jestli si dáme něco doma. Tak nebo tak pro mě bylo důležitější něco úplně jiného, co bylo zajištěno v obou případech. Nevěděla jsem, ale jak na tom bude například Sasuke, jestli bude chtít jíst někde, kde budou i ostatní, a nebo jestli dá přednost poněkud jiné atmosféře. "nebo se chcete raději najíst někde jinde?" dokončila jsem poté a zvědavě jsem se podívala jak na Saradu, tak i na Sasukeho.
 
Naara Shikamaru - 22. ledna 2017 08:22
shikamarus6321.jpg
Sleduju jak Naruto odchází jdu pomalu ke stolu. Pohlédnu na svitek který nám tu zanechal Sasuke a uvažuju nad jeho zprávou. Nakonec ho položím vezmu malý svitek a napíšu na něj právu pro Saie týkající se ochrany vesnice a jejímu zabezpečení.

"Ahoj Sai potřebujeme hlídky kolem vesnice. Sestav týmy po 5ti ANBU aby hlídkovali za branami vesnice. Je pravděpodobné že hrozí útok ale nevíme od koho ani kolik jich je. O dalších zpráach mě informuj s pozdravem Shikamaru."

Malý svitek sroluji a vytáhnu další malý svitek. Nyní pro dešifrovací tým kterému hodlám předat Sasukeho neznámy svitek. Kdoví co v něm je.

"Mám tu pro vás svitek se kterým si nevím rady. Rád bych aby jste co nejdřív zjistily o co jde."

Pošlu obě zprávy doručovatelum a pohlédnu na Narutova klona.

 
Uchiha Sasuke - 22. ledna 2017 08:13
sasuke6502.png
Zase s rodinou.:
Sleduju Saradu jak se rozzářila a vzala nás oba za ruce s tím že pujdeme domu. Mírně se zamyslím navrhnu.

"Dostal jsem hlad, co kdyby jsme se zašli naobědvat?"

Mám celkem hlad, navíc jsem ještě dneska nejedl a tak by mi přišlo vhod se někde najíst. NAvíc můžeme u jídla jako rodina popovídat. Sarada má nejspíš plno otázek, Sakura asi bude též zvědavá jak dlouho tu budu a co se týče mě taky bych rád věděl několik věcí.

 
Vypravěč - Aki - 20. ledna 2017 18:14
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
Hinata

Naruto co jak dokončil svojí práci co na ten den měl zařídit se zvedl ze své kancelářské židle a vydal se konečně domů. jak se dostal na ulici Konohy hned se zamyslel, co by měl dělat... Nakonec se rozhodl, že něco vezme cestou než dojde domů.
Zastavil se v jednom krámku a vzal pár věci aby udělal radost jak svým dětem tak i Hinatě...

Jak to nakoupil rozešel se opět domů. Trvalo mu to asi půl hodiny, což se i sám divil. Pak jak tam konečně došel trvalo než vylovil klíče a následně se otevřel dveře..
"Jsem doma?? Je tu někdo?" Zavolá a pomalu se konečně i sezuje s taškama v rukou
 
Uzumaki Hinata - 18. prosince 2016 22:35
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Doma




Poté, co jsem se v předsíni zula jsem se rozešla do domu a nakonec jsem ša do obýváku, kde jsem usadila na pohovku a na chvilku jsem se opřela a přivřela jsem oči. Snažila jsem se chvilku relaxovat, ale myšlenky mi mezitím utekly k mým dvěma chlapcům, kteří jsou teď oba někde pryč. Chyběly mi ty doby, kdy jsme trávily mnohem více času společně jako rodina... a bylo mi jasné, že já nejsem jediná, kdo to takhle cítí.

Po několika minutách jsem zaslechla cupitání, které mohlo patřit jen mé dceři. Pomalu jsem k ní stočila pohled, když se objevila v obýváku a mlčky jsem sledovala, jak se posadila. Nemusela jsem být detektiv na to, abych z ní poznala, že se něco děje... že není tak veselá jao vždycky. Himawari byla vždycky naše sluníčko. Trápilo mě ji takhle vidět. Na chvilku jsem se zamračila, zvedne jsem se ze svého místa a popošla jsem blíže ke své dceři, abych se mohla posadit vedle ní a poté jsem si ji posadila na klín. Svoje ruce jsem dala jemně kolem ní, abych ji držela a nespadla mi.

"Zlatíčko," vydechla jsem. Přišlo mi hrozně těžké vysvětlovat ještě dítěti všechny důvody, které její otec má proto, aby zde spolu s námi nebyl... navíc sama jsem nedokázala odpovědět na všechno. Občas jsem si přála, aby jim to alespoň jednou vysvětloval Naruto, protože mě samotné již pomalu začaly docházet argumenty a vysvětlení... obzvlášť při rozhovorech s Borutem, které ne vždycky končily zrovna hezky.
"Taky mi hrozně moc chybí... oba dva, doufám, že se oba již brzy vrátí domů,"
šeptla jsem. Ano. Přátala jsem si to, ale nevěděla jsem jestli to náhodou v Narutově případě přáním taky nezůstane. "Přeci jsi tam byla... tvůj táta sliboval, že si na nás zkusí udělat více času..." usmála jsem se na ni povzbudivě a jemně jsem ji pohladila jednou rukou po tváři, na které měla stejné čáry jako i Naruto.


Na chvilku jsem se poté odmlčela než jsem se opět nadechla a dala jsem se do vysvětlování:
"Víš přece, že jsme se o tomhle bavily již mnohokrát... není to jednoduché. Váš táta má velmi důležité postavení. Nemůže se starat jenom o nás... je Hokage což znamená, že má na starosti celou naši vesnici a každého občana a shinobiho v ní víš. Musí dohlížet na to, aby se všichni měli dobře a aby nebyly žádné problémy... taky čas od času musí mít různé schůzky s ostatními... není to jednoduché," vydechla jsem. "Naruto si tohle vždycky hrozně moc přál... byl to jeho sen... Ale jestli je něco co má rád ještě více tak jsi to právě ty a Boruto," řekla jsem vážně a podívala jsem se přitom na svou dceru.

"Musíme to ještě chvilku vydržet a potom uvidíš, že si uděláme společně nějaký výlet... kamkoliv jenom budeš chtít, ano?" navrhla jsem jí. Sama bych šla kamkoliv jenom pokud by to znamenalo, že budu mít celou rodinu pohromady.

"Jsem si jistá, že tvůj bráška se vrátí o něco dříve... co by si mezitím chtěla dělat? Chceš mi pomoct s večeří nebo?" zeptala jsem se, protože jsem viděl, že se očividně dost nudí. Nyní mě ovšem nenapadlo co jiného bychom tak mohly dělat.
 
Vypravěč - Aki - 15. prosince 2016 13:56
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
chisay

V chatrči do které si šel si nakonec přečkal bouřku ale nebyla to nějaka obyčejna bouřka jaké znáš. Tahle byla dost ti hlasitá. Jak ale bylo klid a nepršelo tak bylo už ráno a mohl ses vydat dál pro to co tě vyslal hokage.
Cesta ti trvala zhruba dva dny a jak si došel na místo jen ses rozhlížel a žel tam a za osobou co tě poslal hokage jelikož toto si mohl předat čistě jen jemu a nikomu jinému..

Kazekage si zatím dělá své potřebné věci a i nad tím co vše se bude muset ještě zlepšit aby nebyly utoky vesnic tak časté a i nebezpečné pro lidi.
 
Vypravěč - Aki - 15. prosince 2016 13:50
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
Sasuke, Sakura Sarada

Rodina po hromadě



Když vám Sasuke řekl že bude s vámi tak se Sarada usmála a i se na vás dva podívala. "Myslíš to vážně, že budeš s námi? Opravdu?" Zeptá se. Pak vezme i táta za ruku a z druhé mamu.¨
"Tak půjdeme?" Zeptá se a chce se rozejít domů.
Sasuke jak se s tebou bavil tak si mohla vidět jak se zatvářil když ses zmínila o nemocnici.
Víš že nemocnice moc nemusí a ty ses přesto zmínila o věcech které moc nemusí

Hinata

Když Himawari přiběhla domů tak se rozběhla i do domu kde se sezula a utíkala si zase hrát jelikož bylo ještě málo hodin a chtěla si hrát, ale nelíbilo se jí to jelikož to není ono. Proto seběhla schody a šla za tebou a mohla sis všimnout že není moc vesela.
Mami kdy bude bráška s tátou už doma? Chybí mi tady oba ale táta nejvíc..
"Proč není s námi táta mami?" Smutně se zeptá a pak i sedne a kope trošku nožkami jeikož jí nic nenapadá a i se nudí..

"Proč si táta nevezme volno a nejde s nami někam na nějaký výlet jako to rodiny dělají.." A dál si kope nožkami ve vzduchu
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.061837911605835 sekund

na začátek stránky