Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Boruto: Nový svět

Příspěvků: 641


Hraje se Denně  Vypravěč Mayu je offlineMayu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Chisay je offline, naposledy online byla 23. listopadu 2017 12:18Chisay
 Postava Naara Shikamaru je offline, naposledy online byla 18. listopadu 2017 16:50Naara Shikamaru
 Postava Uchiha Sasuke je offline, naposledy online byla 18. listopadu 2017 16:50Uchiha Sasuke
 Postava Uzumaki Naruto je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 1:29Uzumaki Naruto
 Postava Uchiha Sakura je offline, naposledy online byla 18. listopadu 2017 22:33Uchiha Sakura
 Postava Uzumaki Hinata je offline, naposledy online byla 18. listopadu 2017 17:55Uzumaki Hinata
 Postava Uzumaki Boruto je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 1:29Uzumaki Boruto
 Postava Uchiha Sarada je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 1:29Uchiha Sarada
 Postava Kakashi Hatake je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 1:29Kakashi Hatake
 
Uzumaki Hinata - 26. srpna 2017 07:59
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Doma s rodinou



Večeře se už prakticky připravovala sama, a tak mou pozornost přitáhl můj syn, když vešel do kuchyně a beze slova se posadil na své místo u stolu. Nevypadal, že by už čekal na jídlo, ale nedokázala jsem z jeho obličeje přesně vyčíst, co se mu asi honí hlavou.

Upřímně jsem doufala, že když uvidí, že domů přišel pravý Naruto, tak bude mít radost a že si dnešní večer užijeme, jelikož s jeho pracovním vytížením jde jen stěží odhadnout, kdy zase budeme mít takovou příležitost, kterou bychom jen tak neměli promarnit.

"Boruto," oslovila jsem jej laskavým tónem a přešla jsem od linky až ke stolu, kde jsem se posadila na židli vedle něj. Netušila jsem jaká je možnost že se mi podaří jej přesvědčit, aby malinko změnil své chování, ale musela jsem to zkusit. Pro klid v rodině a taky kvůli naší nejmladší, Himawari, která nějaké rozepře snášela těžce. "Myslela jsem si, že budeš mít radost když uvidíš, kdo s námi bude dnes večeřet," řekla jsem. Večeře, kdy jsme měli celou rodinu pohromadě nebyly na denním pořádku, ale stalo se z nich něco výjimečného.

"Chápu, že se na svého otce zlobíš, ale kvůli tomu si přece nemusíme kazit večer, no ne?" Usmála jsem se, doufajíc, že mi dá za pravdu, ale přesto jsem si už v duchu připravovala další argumenty jelikož nás syn byl tvrdohlavý jako beran a to měl po nikom jiném než po svém otci.

"Pokud se se svým otcem chceš hádat..." začala jsem po chvíli nanovo. Tenhle scénář jsem si sice nechtěla připustit ani trošku, ale tušila jsem, že Boruto bude chtít po svém otci nějaké vysvětlení... ať už pro jeho nepřítomnost, a nebo proto, co nakousl už předtím a z čeho jsem slyšela jenom pár útržků. Sama jsem moc neměla ponětí o tom, co se kolem děje, jelikož jsem byla hodně zabraná do jiných věcí a ani teď jsem nad tím nemohla znova přemýšlet, ne když se Boruto chová takhle. Natolik jsem se zabrala do svých vlastních myšlenek, že jsem si až po chvíli uvědomila, že jsem zapomněla dokončit větu. "Tak by to snad jistě mohlo počkat i po večeři. Užívej si, že je tady, kdo ví, kdy budeme mít zase rodinnou večeři," šeptla jsem. I mě nepřítomnost mého manžela trápila, ale to teď muselo jít stranou.

"Nebo je za tím vším snad ještě něco jiného?" Zkusila jsem to, tentokrát z trochu jiné strany. Pečlivě jsem přitom sledovala výraz v jeho tváři, protože jsem doufala, že by mi to mohlo alespoň trochu napovědět.
 
Uchiha Sakura - 26. srpna 2017 07:46
118452912minmin7356.jpg

Rodinka



Její pohled padne nejdříve na její dceru a až poté se po očku podívá na svého muže. Jen stěží může odhadnout, co se mu asi nyní honí hlavou, jestli jej alespoň malinko rozhodily ony nemístné pohledy ostatních návštěvníků restaurace, a nebo jestli je mu to jednoduše jedno. Ona sama je vnímala velice dobře. Sasuke totiž netrávil tolik času doma a i z toho důvodu neměla možnost si na tohle zvyknout, i když... i ona si pamatuje, že pro některé obyvatele bylo velmi těžké přijmout fakt, že zrovna ona se stala matkou pokračovatelky klanu Uchiha.


Nadechne se tedy k odpovědi, ale předběhne ji Sasuke, když s návrhem jejich dcery souhlasí.
"Ani mně to nijak nevadí, doma budeme mít alespoň víc klidu," odpoví zamyšleně. Až příliš dobře si uvědomuje, jak se její dcera asi musí cítit a jak moc by chtěla mít čas pro sebe jen se svým otcem. Nejen proto, aby jej mohla vyzpovídat, ale jistě by mu i ráda ukázala všechno, co se za ta léta naučila a že toho nebylo málo.

"Máte nějaké návrhy, co byste si k večeři dali?" Zeptá se, když tedy zase vyjdou z restaurace ven na ulici. Je jí jasné, že když jdou domů, tak vaření zůstává na ní. Nevadí jí to. Je to jedna z domácích povinností, které je zvyklá dělat, i když je to už delší dobu, co připravovala něco i pro Sasukeho, což ji i po těch letech dělá docela nervózní.

"Alespoň budeš mít možnost si s otcem doma trochu promluvit," řekne o něco tišeji směrem k Saradě a usměje se na ni. Její radost ze Sasukeho návratu je ještě větší právě díky ní. Sama si totiž neumí představit jaké to musí být vyrůstat bez toho aby věděla jaký je její otec. Jenže navzdory tomu jaké to bylo pro ni jakožto pro manželku a jaké pro Saradu jaoko jejich dceru, neměnila by. A to právě kvůli Sasukemu, protože pokaždé, když si na něj vzpomene nebo pohlédne na nějakou z fotek, kterých sice není mnoho, ale i tak, tak už jenom to, že tam někde pořád je jí dává sílu jít dál.

 
Uchiha Sasuke - 20. srpna 2017 13:51
sasuke6502.png
Rodinka:
Sasuke chvíli uvažoval nad večeří se svou rodinou. Kde by asi bylo nejlepší.
"Dobrá tedy tak půjdeme domu se najíst."
Odpověděl a pohlédl na Saradu. Na pohrdvé pohledy kterými mu lidé dávali navědomí že tu nemá co dělat, že by měl být ve vězení nebo že ho tu nikdo nechce... Tyhle pohledy znal moc dobře a něják se jimy nezabýval.
 
Naara Shikamaru - 20. srpna 2017 10:24
shikamarus6321.jpg
V nynější době byl na chvíli klid. Týmy ANBU byli poslány na průzkum okolí a svitek byl předán dešifrovacímu týmu. V tuhle chvíli nezbývalo nic jiného než jen čekat a doufat v dobré zprávy. Vydam se teda na procházku po vesnici. Je krásně a aspoň si zkrátím čekání na zprávy.
 
Chisay - 22. června 2017 19:24
beznzvu9780.jpg
Sídlo Kazekage

Po chvíli bloudění po vesnici jsem zastaven místními shinobi. Alespoň bych je tak odhadoval podle jejich vzhledu a uniforem. Tím spíše jsem rád, když mám možnost být zaveden přímo za Kazekagem.
,,Bezva. Aspoň to už budu mít z krku." přikývnu a jsem skutečně rád, že toto doručení zprávy už budu mít za sebou. Ne že by mě to otravovalo jako mise, ale spíš už se začínám nudit.

Cestou si prohlížím chodby úřadu a porovnávám si je s těmi, které jsou u nás doma. Celkově jsou stavby uzpůsobené místním poměrům, kterým vládnou vyšší teploty a sucho, než je tomu v Konoze. Zastavíme se u jedněch dveří, na které shinobi zaklepe a za okamžik jsme vyzváni ke vstupu. Vejdu dovnitř a stejně jako předtím chodbu si prohlížím kancelář Kazekageho. Je tady větší pořádek, což je první fakt, který jsem nucený konstatovat.

,,To souhlasí." přikývnu, když mne Kazekage osloví mým vlastním jménem. Předám mu zapečetěnou zprávu od Hokageho. Vyčkávám před Kazekageho stolem, jestli mi předá nějakou zprávu nazpět nebo budu prostě jen propuštěn a poslán na cestu domů.
 
Vypravěč - Aki - 18. června 2017 20:24
12473608_582160115267497_3941156346328304038_o2310.jpg
chisay

Sídlo Gaary a dopis od Naruta s informacemi

Místní shinobi se jen na tebe nějakou dobu dívali až nakonec jeden za tebou došel
"Kazekage už na vás čeká. Dostali jsme zprávu že nesete důležitou informaci pojďte. Doprovodím vás za Kazekage-sama." Řekne shinobi a doprovází tě do sídla.
Místní shinobi zaklepe a jak se ozve Gaara tak vstoupí.
"Kazekage-sama je tu poslíček od Hokageho s Konohy." Zdělí a pak jak Gaara přikývne že smí vstoupit tak jej pošle shinobi dovnitř a on odejde..

"Zdravím. Ty musíš být Chisay. Naruto mi to psal v dopise co poslal. Tak mi ukaž ten vzkaz ať víme o co jde." Řekne Gaara a čeká až mu to podáš

Naruto a Hinata

Doma s rodinou

Když Boruto se odtáhl od svého otce jen se na něj podíval a nadechl se: "Nepraštil ses někde nebo co? Nejsem už malé dítě pokud vím. Jsem ninja, ninja a ne že bych tohle dělal když mě ani neposloucháš co se tu kolem děje? Lidé kolem kolabují a i je furt někdo ovládá a místo toho abys nás pochopil jen se nás snažíš odradit od toho.." Řekne naštvane a pak jde do kuchyně za mámou a Himawari. Sedne si na své místo.

Sasuke a Sakura

Rodinka

Nějakou dobu to trvalo než jste všichni tři došli aspoň do nejbližší restaurace, ale Sasuke s toho nějak nebyl nadšený že by tam měl jít aby po něm zase všichni zírali, že je tu kriminálník, který by měl být ve vězení..
Když uvidí Sarada pohled svého otce tak se na něho podívá a i se nadechne: "Tak co kdyby jsme se šli najíst domů, když tam táta nechce jít?" Řekne Sarada a podívá se na svou mámu. "Jestli teda nejsi proti? Mě to nevadí hlavně když budu i s tátou..." Řekne Nakonec a čeká co oba řeknou
 
Uzumaki Hinata - 05. dubna 2017 21:46
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg
Usmála jsem se. Bylo hezké jej opět vidět doma a ještě mnohem hezčí byl fakt, že jsme teď konečně byli zase celá rodina pohromadě. Skoro jsem si už ani nepamatovala, kdy naposledy tomu takhle bylo alespoň na nějakou delší dobu, ale... teď jsem měla pocit, že minimálně dnes se Naruto již nikam nechystá. Věděla jsem, že jeho povinnosti jej mohou každou chvíli zavolat zpátky, ale přesto jsem doufala, že se tomu tak nestane. Přeci jen nebyl to jen Hokage... Byl to taky můj manžel a otec Boruta a Himawari.

Rozhodla jsem se, že ty dva nechám, aby si tuhle chvilku užili zatímco já jsem se rozhodla, že se vrátit se zpátky do kuchyně, kde jsem měla nejen rozchystanou večeři, kterou jsem chtěla připravit s vědomím, že si ji tentokrát sníme všichni jako rodina, ale taky jsem věděla, nebo spíš tušila, že tam ještě pořád sedí Himawari, kterou jsem tam předtím nechala.

Myslela jsem si, že právě ona bude první, kdo se svému otci vrhne do náruče, nebo minimálně poběží jako první ke dveřím přesně tak, jako to vždycky dělávala, když někdo přišel, ale... nestalo se tak. Netušila jsem proč tomu tak je, nemuselo to být nic důležitého... jen nějaká maličkost, ale i tak.

"Co se děje zlatíčko? Nechceš jít pozdravit tatínka a brášku?" zeptala jsem se jí udiveně. Přeci jen ještě před chvilkou se mě sma vyptávala, kdy se asi vrátí a jestli táta skutečně přijde a kam vlastně Boruto šel. Je pravda, že na to poslední jsem jí ani já nedokázala odpovědět, protože jediné, co jsem od něho slyšela byla slova, kterými opět kritizoval věčnou nepřítomnost svého otce. Sama jsem už neměla ponětí, co jim na tohle odpovídat netušila jsem, jak jinak bych jim to měla ještě vysvětlit. Možná, že se zdáli vyspělý na svůj věk, ale pořád to byli ještě děti a některé věci ještě pochopit nedokázali.

"No tak...." usmála jsem se na ni, ve snaze ji ujistit, že tentokrát je to skutečně on a ne jenom nějaký klon, kterého by sem za sebe poslal jako náhradu. Občas to tak dělával... když už se tu neukázal hodně dlouho. Byla jsem, ale ráda, že tentokrát tady máme opravdu jeho. Tušila jsem, že když se mu splní tenhle jeho sen, tak to bude mít jisté následky a smířila jsem se s tím. Respektovala jsem to a byla jsem šťastná, že měl to po čem vždycky toužil, ale to neznamenalo, že mi nechyběl. Právě proto jsem byla ráda, že tentokrát ho tady mám a ne jako klona.

Nakonec jsem Himawari nechala, aby se zařídila podle sebe zatímco jsem se čelem otočila ke kuchyňské lince, kde jsem mla stále ještě rozkrájenou zeleninu na večeři, kterou jsem začala připravovat již předtím, abych měla všechno včas připravené. Tuhle večeři jsme totiž po dlouhé době měli jíst všichni společně, a tak jsem doufala, že se to skutečně podaří. Pořád to ještě nebylo hotové a já od nich původně nechtěla odcházet, ale... věděla jsem, že nějak moc protahovat čas večeře bych taky neměla, a tak jsem zeleninu dokrájela a hodila jsem ji do hrnce, který jsem přikryla pokličkou a nechala jsem ji tak. Odteď jsem se o to už zase tolik starat nemusela a zbytek jsem měla už připravený.

 
Uzumaki Naruto - 02. dubna 2017 20:13
narutouzumakihokage57704.jpg
Konečne pohromade

Konečne doma. Určite si myslia, že tu som nerád, no... milujem to tu.
Keď ma Hinata objíme priviniem si ju ešte silnejšie.
Ako dlho to už bolo, čo som ju mohol takto držať? Všetká tá zodpovednosť mi už lezie cez hlavu. Stále len práca a práca. Ak by som to mal raz nechať, tak len kvôli tomuto...
Pobozkám Hinatu.
"S jedlom si nerob starosti. Na jedenie je čas vždy. Ostaň ešte pri mne, Hinata." zašepkám jej do ucha.
Udreli dvere. Viem kto prišiel. Vycítil som ho.
Usmejem sa na syna. Ako dlho to už bolo čo som s ním trénoval? Ách... ako otec nestojím za nič. Musím sa mu viac venovať. Bude z neho rovnaký a ešte väčší Shinobi ako ja. Určite. Vidím to. Cítim to...no čo povedať? Hanbím sa pred vlastným synom...
Zmôžem sa len na jednu neúmernú vetu. "Prepáč synak, poď na moju hruď" Podídem k synovi a objímem ho.
 
Chisay - 30. března 2017 00:26
beznzvu9780.jpg

Chatrč



Déšť bubnoval o střechu přístřeší, které jsem nalezl během své cesty. Během mojí návštěvy se však nikdo neukázal. Což je na druhou stranu zase dobře, mohl jsem si nerušeně odpočinout.
Další dny pokračovala moje osamělá cesta směrem za Kazekagem. Vzato kolem a kolem, byla to docela nuda. Nikde se nic nedělo, jakoby se celá země uklidnila. Nebo jen spala před něčím, co se chystalo? Těžko říct. Nejvíce mi dala zabrat cesta přes poušť k Suně. Naštěstí mne nepřepadla žádná z těch zrádných pouštních bouří, to bych také mohl skončit zasypaný kdovíkde.

Po vstupu do vesnice zamířím vyhledat nějakého shinobi, od kterého budu chtít vyzvědět, kde sídlí Kazekage. Jestli mi to jen ukáže či mne tam zavede, budu jenom rád. Nevím, co stojí v tom psaní pro zdejšího Kage, ale divím se, že to nešlo poslat přes poštovního holuba.
 
Uzumaki Hinata - 12. února 2017 21:15
sunshine_family_by_fu_reijid98fq8v235.jpg

Konečně pohromadě



Chvilku jsem zůstala jen mlčky stát v předsíni s pohledem upřeným dopředu na mého muže, který se nám konečně vrátil.
"A-ano," vydala jsem ze sebe po chvíli s mírným přikývnutím a ustoupila jsem mu z cesty, aby mohl projít, obzvlášť, když jsem viděla, že má plné ruce. "Himawari je se mnou doma už od rána a Boruto... no ten šel podle všeho trénovat, nejspíš i společně se Saradou," dodala jsem poté na jeho otázku ohledně našich dětí. Sama jsem doufala, že se nám poslední člen rodiny hezky rychle vrátí, abychom mohli strávit nějaký ten čas spolu jako rodina přesně tak, jak jsem chtěla nejen já, ale jak si to představoval nejspíš i náš syn.

Nakonec jsem se konečně odhodlala a pohnula jsem se. Vykročila jsem k obýváku, abych jej neztratila z dohledu.
"Nemusel jsi si dělat starosti... to nejdůležitější pro nás všechny je, že si teď tady s námi. To je ten nejlepší dárek," usmála jsem se. Myslela jsem to vážně. Nikdy jsem po něm nic nechtěla.. jediné, co jsem chtěla a zároveń potřebovala bylo mít jej u sebe. To bylo to jediné, co jsem si vždy přála. Být tady, po jeho boku.

"Ale děti budou mít jistě velkou radost až to uvidí," dodala jsem poté, aby to nevyznělo špatně. Sama jsem přitom koukla směrem k taškám se zvědavým výrazem ve tváři. "Jedl jsi něco od oběda?" zeptala jsem se poté starostlivě, protože jsem měla pocit, že od doby, co začal takhle málo chodit domů, tak tohle značně zanedbával. "udělám ti něco, alespoň než přijde Boruto, aby jsme se najedli všichni společně jako rodina," nabídla jsem mu poté.

Na chvilku jsem zaváhala. Ale skutečně jen na jednu malou chvilku. Pořád jsem se ještě necítila tak úplně ve své kůži, navzdory tomu, že uplynulo tolik let... ale je pravda, že jisté pokroky se udály. Už jsem alespoň neomdlívala což jsem brala jako velké pozitivum. Udělala jsem několik kroků směrem k němu jakmile jsem viděla, že odložil tašky a má nyní volné ruce. Beze slova jsem mu ty své omotala kolem krku a obejmula jsem ho. Chyběl mi. To jsem nemohla popřít a vlastně jsem ani nechtěla. Milovala jsem ho a chtěla jsem mu být na blízku. "jsem ráda, že jsi zpátky," vydechla jsem poté tlumeně a přivřela jsem oči ve snaze si tuhle chvilku vychutnat.

Netrvalo ovšem dlouho a naši chvilku narušilo další otevírání dveří. Tentokrát to už mohl bý jen jeden jediný člověk. Pomalu jsem se tedy od Naruta odtáhla, doufajíc, že to dnes nebude naposledy. "zdržíš se?" ujistila jsem se, když jsem se na něj ještě ohlédla než jsem vkročila do předsíně, kde jsem stanula tváří v tvář svému synovi.
"Ahoj zlato, vítej doma," přivítala jsem jej s úsměvem na rtech. "Hádej kdo je doma," dodala jsem poté tajemně, ale bylo mi jasné, že podle mého šťastného výrazu ve tváři Boruto jistě brzy pozná koho se jedná. Jen jsem doufala, že bude mít stejnou radost...nebo alespoň z poloviny tak velkou jako já.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.077554941177368 sekund

na začátek stránky