| |||
Cesta vzhůru Muž se na vás zadíval svým starým, ale přesto jiskrným pohledem a upil ze svého šálku čaje. Pohodlně usazený v křesle nasadil spokojený výraz. "K čemu to vše? Abych zjistil jestli na to Fairy Tail ješt pořád má. Jestli se jeho duch změnil společně s Mistrem, nebo zdali je to pořád stejná Gilda, jako kdysi." Jeho hlas byl naprosto klidný a možná trošku nostalgický. Oberon, který si sedl k čaji, se ještě nestihl ani napít, když na něj dolehla únava a on prostě v křesle vypnul a vytuhnul. "Vašeho současného Mistra neznám, ale vaše odhodlání je chválitebné a zdá se, že Fairy Tail je stále stejným místem i když ji ztratil svou slávu, lesk i původní cechovní budovu." Čaj samotný voněl směsicí nejrůznějších bylin, ale nevypadalo to, že by na stromového muže měl nějaký neblahý účinek. "Opatrná až do posledního okamžiku." Pousmál se stařík a znovu se napil. "Každopádně co cítíš kromě únavy maličká? Teď když jsi se dostala až nahoru sem a pokořila s přáteli všechny zkoušky, které vám byly postaveny do cesty ať byly sebetěžší?" Zadíval se na tebe tázavě a mírně zvědavě. Margaret - Lamia Scale Mladík se pousmál. "Nejspíše mne těší, že mi nečteš v hlavě, jako v otevřené knize." A pokývl uznáním, že jsi mu něco takového řekl a nenechal sis, jako nejistou výhodu, pro sebe. "Není zač, třeba ano a kdyby ne. Na něco přijdeme." Ubezpečil tě přátelsky a opřel si jednu ruku v bok. "Jestli máš předmět, kterým bylo prokletí sesláno, máš napůl vyhráno, většinou je potřeba k tomu, aby byla kletba zlomena. A i když je rozbitá může nám leccos vypovědět." Rozdmýchal tvou naději na trošku jinou úroveň. Mladíkovi pak slétly oči k jeho tetování cechu a pak zpátky na tebe. Pousmál se a ruku, kterou měl v bok ti nabídl k podání. "Pravda, kde je má zdvořilost. Jsem Simon. Simon Swiftought.....u Lamii už nějakou dobu jsem, ale zase ne tak dlouho. Jestli počítám správně, tak necelé tři roky. A je to zhruba šest let, co byl cech obnoven, tedy z toho, co mi říkali ostatní. Hádám, že ty ses k nám přidal čerstvě co?" Spustil po chvíli zase ruku zpátky. "Už ses stihl zabydlet a trošku si to tady prohlédnout?" Pak se zdálo, že se mírně zamyslel a povzdechl si, když si vzpomněl na něco nepříjemného. "Asi jsi zatím neměl možnost potkat tady moc dalších členů cechu co?" Odtušil patrně rozladěn tím, že jsi se nemohl ještě seznámit se zbytkem svých nových kolegů a přátel. |
| |||
Budeme pokračovat omluva za prodlevu |
| |||
Setkání v knihovně…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
|
| |||
Před další zkouškou Chytila jsem zmámeného Oberona za ruku a vedla jsem ho pomalu za tím zvláštním stromovým mužem. „ Takže jste je nechal uklidit? K čemu to všechno?“ Zeptala jsem se zvědavě. Zhluboka jsem se nadechla ve chvíli, kdy se aura umírnila a usmála jsem se, ačkoliv nervozita mě neopustila ani náhodou. „ Jsem ve Fairy Tailu sotva tři dny… a vlastně ani nevím, co se to tu děje. Ale nechtěla jsem je nechat na holičkách, když je někdo unesl. Proč to vlastně děláte?“ Poposunula jsem si ramínko a kousek roztrženého trička zahnula za něj, aby mi tolik nebylo vidět do potrhaného výstřihu. Celá odřená, unavená jsem se zadívala na čaj. „Arek Stonharm.“ Odpověděla jsem a zvedla jsem jeden šálek. Opatrně jsem přičichla, raději jsem šálek chytila oběma rukama, aby mi nevypadl. Třásly se mi únavou a po tom šíleném pádu… Zatím jsem se však přímo nenapila, jen jsem si zahřívala ruce a užívala jsem si, jak čaj voní. |
| |||
Margaret - Lamia Scale Mladík si tě přeměřil zkoumavým pohledem a když jsi mu odpověděl, na chvíli mlčel. Pak si ukazováčkem posunul brýle výše na nose a znovu si tě přeměřil pohledem. "Hmmm telepat?" Odtušil, jistá zvědavost v jeho hlase byla nezaměnitelná. Brzy však opřel ruku s knížkou o bok a bylo vidět že přemýšlí. Volnou rukou sám pro sebe, jakoby něco vypočítával, nebo v něčem snad listoval, než znovu vrátil pozornost k tobě. "Tak kouzla, nebo kletby na hlas říkáš hmmmm.....Nevím jestli ve spojení s mušlemi, taky jsem ještě nestihl přečíst tady všechno ale..." Rozešel se mezi regály, vypadalo to, že po něčem pátrá, ale pohyboval se velice precizně. O dvě řady dál od tebe ve spodní polici vytáhl volnou rukou jakousi knížku v namodralé vazbě a podržel jí nápisem k tobě. "Hlas požehání či prokletí?.....Tady bys mohl něco málo najít. Jestli se dobře pamatuju je to soubor příběhů.....někdy asi notně přibarvených, kde bys ale mohl najít vodítko. Třeba ten o mořské panně, která vyměnila kouzlem svůj hlas za možnost být člověkem, byl docela zajímavý." Pousmál se klučina a pak si promnul bradu. "Zkusím se pak podívat do vnitřní knihovny cechu, třeba tam na něco narazím......takže to je tvůj problém? Zakletý hlas pomocí mušle?" Odhadl velice bystře a vypadalo to, že nad celou záležitostí upřímně přemýšlí. "Pokud máš předmět do kterého byl hlas zaklet, třeba dokážeme zjistit z toho předmětu, jak to bylo provedeno a zvrátit to.....ne já sám určitě ne, ale v cechu je dost chytrých lidí." Ubezpečil tě. Vypadalo to, že tvou náhlou existenci v cechu přijal s naprostou pohodou. Cesta vzhůru Oberon na mága jen fascinovaně hleděl neschopen jediného slova. Bylo vidět, že závan jeho moci mu vzal veškerá slova z úst. Dokonce na něm bylo vidět, že se chvěl po těle. Onen starý stromomuž si vás bedlivě prohlížel přísným pohledem a jeho pozornost se upnula na Aileen, když promluvila. Chvíli se zdálo, že převaluje její slova na jazyku, než se odhodlal k dalším pomalým slovům. "Z Fairy Tailu....hmmm...." Zabručel pomalu a následovala další delší pauza. "Vašim přátelům nic nehrozí. Mí přátelé je jen uklidili bokem, dokud neprojdou ostatní všemi zkouškami. Nečekal jsem, že někdo z vás dojde až sem." Skoro to znělo jako postesknutí si, že byl narušen jeho klid. "No ale když už jste tady pojďte si dát čaj." Odtušil, jakoby nic, obrátil se k vám zády a šouravým krokem zamířil zpátky do svého příbytku. Ona tíživá aura se uklidnila a vám se hned lépe dýchalo. "Fairy Tail byl vždy plný unáhlených bláznů, kteří se hnali za sny a přáteli téměř bez rozumu....zdá se, že se ani trochu nezměnil." Znělo to, jako chraplavý povzdech. Uvnitř bylo vše hezky zařízeno, vlastně, jako byste vešli do něčího příjemně zařízeného domku. Muž nalil tři šálky horkého čaje a postavil je na stůl. Sám pak usedl do polstrovaného houpacího křesla a vzal si ten svůj. "Kdo nyní vede Fairy Tail?" Usrkl trochu čaje. |
| |||
Hádám, že ještě tenhle týden v práci budu mít docela náročný, pak už se to snad zlepší, takže aktivním odepíšu doufám, že nejpozději v příštím týdnu. Děkuji za trpělivost :) |
| |||
Strom nebo člověk? Překvapeně jsem si muže prohlédla. Nejenom, že byl cítit neuvěřitelnou silou, ale byl ještě ke všemu…strom?! Málem jsem zůstala stát s otevřenou pusou, neschopna slova, ale když promluvil, trhla jsem sebou. Byl neuvěřitelně silný. „ Jmenuji se Aileen, jsem z cechu Fairy Tail, a tohle je Oberon. Hledáme naše přátele. Někdo je unesl a bylo nám řečeno, že máme jít sem.“ Odpověděla jsem na jeho otázku s mírnou úklonou, ohnout se víc, moje zbytky trička už by to nemusely vydržet... Byla to neuvěřitelná síla, kterou ten stromomuž vládl. Jak se někomu takovému máme rovnat? Vždyť by to nezvládl ani mistr…ani Natsu… Nervozně jsem se podívala na Oberna, rozhodně tohle nevypadalo moc dobře. Jak se někomu takovému máme vyrovnat? |
| |||
Setkání v knihovně…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
|
| |||
Margaret - Lamia Scale Kolem spáče jsi prošel tiše, jako myška a hupky dupky už jsi byl v knihovně. Nutno říci, že knihovna byla úchvatná. Bylo to zde větší, než ve tvém pokoji, vlastně to vypadalo, že i přes svou asi několikrát větší rozlohu, než byl tvůj pokoj, stále se možná nejedná o hlavní knihovnu, protože zde jsi nacházel při rychlém prohlédnutí hlavně takové ty hodně běžné, nebo čtené tituly, ale i tak tu byly knihy, které jsi nikdy neviděl a které budily tvůj zájem. Začal jsi se procházet knihovnou a tak nějak se orientovat v tom, jak to tady mají vlastně uzpůsobené, nakonec jsi zjistil, že knihy jsou řazeny většinou podle žánru a pak v daném žánru podle abecedy. Narazil jsi na sekci, která obsahovala knihy o magické komunikaci. Začal jsi hledat něco, co by ti mohlo pomoci, když jsi za sebou uslyšel kroky. Když ses ohlédl, spatřil jsi za sebou mírně překvapené docela výstředně oděného mladíka. Byl docela vysoký a jeho oděv byl opravdu, prazvláštní. Rozhodně přitahoval pozornost a působil možná i kapku neprakticky. Mladík v ruce držel jakousi malou namodralou knížku, kterou si dosud patrně četl. Musel do knihovny právě přijít. Nyní si překvapeně posunul brýlky na nose a prohlédl si tě. Jen na ktárko se zatvářil trochu rozzlobeně a něco si zamudroval o tom, že mu mistryně mohla říct, když se objeví v cechu někdo nový. Také sis všiml, že na jeho pravém předloktí zpod rukávu vyčuhuje část zelenkavé značky cechu. Mladík se narovnal, zavřel knížku, ale nechal v ní ukazováček, aby věděl kde skončil a plně zaměřil na tebe svou pozornost. "Ahoj, hledáš něco? Můžu pomoci?" Pravil docela přátelsky, na to, jak mohl působit podivně, tak zněl docela normálně. |
| |||
Návštěva knihovny…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
|
doba vygenerování stránky: 0.12204384803772 sekund