Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Fairy Tail: Reborn

Příspěvků: 408
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Veric Icebringer je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Veric Icebringer
 Postava Aileen je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Aileen
 Postava Sora Tamaki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Sora Tamaki
 Postava Kelsey Lockheart je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Kelsey Lockheart
 
Duch Minulosti - 09. července 2023 15:15
duchminulosti8405.jpg

Cesta vzhůru
Oberon, Aileen


Muž se na vás zadíval svým starým, ale přesto jiskrným pohledem a upil ze svého šálku čaje. Pohodlně usazený v křesle nasadil spokojený výraz.
"K čemu to vše? Abych zjistil jestli na to Fairy Tail ješt pořád má. Jestli se jeho duch změnil společně s Mistrem, nebo zdali je to pořád stejná Gilda, jako kdysi."
Jeho hlas byl naprosto klidný a možná trošku nostalgický. Oberon, který si sedl k čaji, se ještě nestihl ani napít, když na něj dolehla únava a on prostě v křesle vypnul a vytuhnul.
"Vašeho současného Mistra neznám, ale vaše odhodlání je chválitebné a zdá se, že Fairy Tail je stále stejným místem i když ji ztratil svou slávu, lesk i původní cechovní budovu."
Čaj samotný voněl směsicí nejrůznějších bylin, ale nevypadalo to, že by na stromového muže měl nějaký neblahý účinek.
"Opatrná až do posledního okamžiku."
Pousmál se stařík a znovu se napil.
"Každopádně co cítíš kromě únavy maličká? Teď když jsi se dostala až nahoru sem a pokořila s přáteli všechny zkoušky, které vám byly postaveny do cesty ať byly sebetěžší?"
Zadíval se na tebe tázavě a mírně zvědavě.



Margaret - Lamia Scale
Kelsey


Mladík se pousmál.
"Nejspíše mne těší, že mi nečteš v hlavě, jako v otevřené knize."
A pokývl uznáním, že jsi mu něco takového řekl a nenechal sis, jako nejistou výhodu, pro sebe.
"Není zač, třeba ano a kdyby ne. Na něco přijdeme."
Ubezpečil tě přátelsky a opřel si jednu ruku v bok.
"Jestli máš předmět, kterým bylo prokletí sesláno, máš napůl vyhráno, většinou je potřeba k tomu, aby byla kletba zlomena. A i když je rozbitá může nám leccos vypovědět."
Rozdmýchal tvou naději na trošku jinou úroveň. Mladíkovi pak slétly oči k jeho tetování cechu a pak zpátky na tebe. Pousmál se a ruku, kterou měl v bok ti nabídl k podání.
"Pravda, kde je má zdvořilost. Jsem Simon. Simon Swiftought.....u Lamii už nějakou dobu jsem, ale zase ne tak dlouho. Jestli počítám správně, tak necelé tři roky. A je to zhruba šest let, co byl cech obnoven, tedy z toho, co mi říkali ostatní. Hádám, že ty ses k nám přidal čerstvě co?"
Spustil po chvíli zase ruku zpátky.
"Už ses stihl zabydlet a trošku si to tady prohlédnout?"
Pak se zdálo, že se mírně zamyslel a povzdechl si, když si vzpomněl na něco nepříjemného.
"Asi jsi zatím neměl možnost potkat tady moc dalších členů cechu co?"
Odtušil patrně rozladěn tím, že jsi se nemohl ještě seznámit se zbytkem svých nových kolegů a přátel.
 
Duch Minulosti - 07. července 2023 09:32
duchminulosti8405.jpg
Budeme pokračovat omluva za prodlevu
 
Kelsey Lockheart - 30. května 2023 15:21
[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13

Setkání v knihovně…


Město Margaret – budova cechu Lamia Scale


Když si mě nově příchozí přejíždí průzkumným a hodnotícím pohledem, v klidu mu ho vrátím. Tedy upřímně… uvnitř jsem trochu napjatý z čekání na jeho reakci, ale navenek se snažím po jeho vzoru působit uvolněně a rezervovaně. Jako bych měl stejné právo tady být, jako on, i když jsem členem cechu sotva hodinu.
“Správně, i když je to jenom jednosměrné. Ty mě slyšíš, ale já tvé myšlenky ne,“ odpovím mladíkovi před sebou na pochopitelný dotaz.
Zároveň mu tím dám ihned najevo, že i když umím vyslat své myšlenky, nemusí se bát, že bych bez dovolení četl ty jeho. Samozřejmě tu je otázka toho, jestli mi uvěří jenom tak na dobré slovo bez důkazů, ale to už je jeho problém. Já jsem jako otevřená kniha… když už jsme v té knihovně
Když začne přemýšlet nad mým požadavkem a v duchu procházet možné seznamy, má moji plnou pozornost. S očekáváním sleduji, jak nakonec jistým krokem přejde k jednomu regálu, který jsem ještě nestihl prohlédnout, a po chvíli z něj vytáhne menší svazek.
Hlas, požehnání či prokletí? To zní nadějně. Je to alespoň něco k tématu. I když tam nejspíš nenajdu žádnou přímou odpověď, třeba mi ty příběhy ukážou nové směry, kterými bych se mohl ubírat. Nemám co ztratit, projede mi hlavou.
“ Přesně tak…,“ povzdechnu si v duchu. “Ale moc děkuji, podívám se na ní. Třeba mi pomůže,“ řeknu vděčně a převezmu namodralou knížečku z mladíkovi ruky.
Nejradši bych se do ní hned ponořil nebo ji alespoň zběžně prolistoval pomocí své magie čtenáře, ale to by asi nebylo moc zdvořilé. Důkladně si ji prostuduji později, až budu sám, a bude dost času zhodnotit nové informace. Asi k tomu přizvu i Ziri, aby mi potom nevyčítala, že jsem jí nezavolal ke „čtení pohádek na dobrou noc“.
“Tu mušli mám. Sice je rozbitá, ale budu rád za jakoukoli pomoc. Takže pokud bys ve vnitřní knihovně našel něco dalšího užitečného nebo tě napadlo, na koho se zkusit obrátit, doufám, že mi dáš vědět. Mimochodem, já jsem Kelsey. Jsi u Lamia Scale už dlouho?,“ dodám a zakončím to otázkou směrovanou na jeho viditelný cechovní symbol.

 
Aileen - 11. května 2023 20:02
aleera2751.jpg

Před další zkouškou


Chytila jsem zmámeného Oberona za ruku a vedla jsem ho pomalu za tím zvláštním stromovým mužem.
„ Takže jste je nechal uklidit? K čemu to všechno?“
Zeptala jsem se zvědavě. Zhluboka jsem se nadechla ve chvíli, kdy se aura umírnila a usmála jsem se, ačkoliv nervozita mě neopustila ani náhodou.
„ Jsem ve Fairy Tailu sotva tři dny… a vlastně ani nevím, co se to tu děje. Ale nechtěla jsem je nechat na holičkách, když je někdo unesl. Proč to vlastně děláte?“
Poposunula jsem si ramínko a kousek roztrženého trička zahnula za něj, aby mi tolik nebylo vidět do potrhaného výstřihu. Celá odřená, unavená jsem se zadívala na čaj.
„Arek Stonharm.“
Odpověděla jsem a zvedla jsem jeden šálek. Opatrně jsem přičichla, raději jsem šálek chytila oběma rukama, aby mi nevypadl. Třásly se mi únavou a po tom šíleném pádu… Zatím jsem se však přímo nenapila, jen jsem si zahřívala ruce a užívala jsem si, jak čaj voní.
 
Duch Minulosti - 25. dubna 2023 21:51
duchminulosti8405.jpg

Margaret - Lamia Scale
Kelsey


Mladík si tě přeměřil zkoumavým pohledem a když jsi mu odpověděl, na chvíli mlčel. Pak si ukazováčkem posunul brýle výše na nose a znovu si tě přeměřil pohledem.
"Hmmm telepat?"
Odtušil, jistá zvědavost v jeho hlase byla nezaměnitelná. Brzy však opřel ruku s knížkou o bok a bylo vidět že přemýšlí. Volnou rukou sám pro sebe, jakoby něco vypočítával, nebo v něčem snad listoval, než znovu vrátil pozornost k tobě.
"Tak kouzla, nebo kletby na hlas říkáš hmmmm.....Nevím jestli ve spojení s mušlemi, taky jsem ještě nestihl přečíst tady všechno ale..."
Rozešel se mezi regály, vypadalo to, že po něčem pátrá, ale pohyboval se velice precizně. O dvě řady dál od tebe ve spodní polici vytáhl volnou rukou jakousi knížku v namodralé vazbě a podržel jí nápisem k tobě.
"Hlas požehání či prokletí?.....Tady bys mohl něco málo najít. Jestli se dobře pamatuju je to soubor příběhů.....někdy asi notně přibarvených, kde bys ale mohl najít vodítko. Třeba ten o mořské panně, která vyměnila kouzlem svůj hlas za možnost být člověkem, byl docela zajímavý."
Pousmál se klučina a pak si promnul bradu.
"Zkusím se pak podívat do vnitřní knihovny cechu, třeba tam na něco narazím......takže to je tvůj problém? Zakletý hlas pomocí mušle?"
Odhadl velice bystře a vypadalo to, že nad celou záležitostí upřímně přemýšlí.
"Pokud máš předmět do kterého byl hlas zaklet, třeba dokážeme zjistit z toho předmětu, jak to bylo provedeno a zvrátit to.....ne já sám určitě ne, ale v cechu je dost chytrých lidí."
Ubezpečil tě. Vypadalo to, že tvou náhlou existenci v cechu přijal s naprostou pohodou.


Cesta vzhůru
Oberon, Aileen


Oberon na mága jen fascinovaně hleděl neschopen jediného slova. Bylo vidět, že závan jeho moci mu vzal veškerá slova z úst. Dokonce na něm bylo vidět, že se chvěl po těle.
Onen starý stromomuž si vás bedlivě prohlížel přísným pohledem a jeho pozornost se upnula na Aileen, když promluvila. Chvíli se zdálo, že převaluje její slova na jazyku, než se odhodlal k dalším pomalým slovům.
"Z Fairy Tailu....hmmm...."
Zabručel pomalu a následovala další delší pauza.
"Vašim přátelům nic nehrozí. Mí přátelé je jen uklidili bokem, dokud neprojdou ostatní všemi zkouškami. Nečekal jsem, že někdo z vás dojde až sem."
Skoro to znělo jako postesknutí si, že byl narušen jeho klid.
"No ale když už jste tady pojďte si dát čaj."
Odtušil, jakoby nic, obrátil se k vám zády a šouravým krokem zamířil zpátky do svého příbytku. Ona tíživá aura se uklidnila a vám se hned lépe dýchalo.
"Fairy Tail byl vždy plný unáhlených bláznů, kteří se hnali za sny a přáteli téměř bez rozumu....zdá se, že se ani trochu nezměnil."
Znělo to, jako chraplavý povzdech. Uvnitř bylo vše hezky zařízeno, vlastně, jako byste vešli do něčího příjemně zařízeného domku. Muž nalil tři šálky horkého čaje a postavil je na stůl. Sám pak usedl do polstrovaného houpacího křesla a vzal si ten svůj.
"Kdo nyní vede Fairy Tail?"
Usrkl trochu čaje.
 
Duch Minulosti - 17. dubna 2023 17:38
duchminulosti8405.jpg
Hádám, že ještě tenhle týden v práci budu mít docela náročný, pak už se to snad zlepší, takže aktivním odepíšu doufám, že nejpozději v příštím týdnu. Děkuji za trpělivost :)
 
Aileen - 06. března 2023 15:15
aleera2751.jpg

Strom nebo člověk?


Překvapeně jsem si muže prohlédla. Nejenom, že byl cítit neuvěřitelnou silou, ale byl ještě ke všemu…strom?! Málem jsem zůstala stát s otevřenou pusou, neschopna slova, ale když promluvil, trhla jsem sebou. Byl neuvěřitelně silný.
„ Jmenuji se Aileen, jsem z cechu Fairy Tail, a tohle je Oberon. Hledáme naše přátele. Někdo je unesl a bylo nám řečeno, že máme jít sem.“
Odpověděla jsem na jeho otázku s mírnou úklonou, ohnout se víc, moje zbytky trička už by to nemusely vydržet...
Byla to neuvěřitelná síla, kterou ten stromomuž vládl. Jak se někomu takovému máme rovnat? Vždyť by to nezvládl ani mistr…ani Natsu…
Nervozně jsem se podívala na Oberna, rozhodně tohle nevypadalo moc dobře. Jak se někomu takovému máme vyrovnat?
 
Kelsey Lockheart - 04. března 2023 18:23
[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13

Setkání v knihovně…


Město Margaret – budova cechu Lamia Scale


Díky Ziri, která už tuto trasu před chvílí absolvovala, se snadno dostanu do knihovny, aniž bych ji musel hledat. Během pár minut se tak ocitnu v příjemném objetí zaplněných polic. Musím přiznat, že zdejší nabídka knih vypadá opravdu působivě. Je to přesně takové, jak zmiňovaná samice cabbita ve svých sdílených vzpomínkách popisovala.
Nezůstanu ovšem pouze u obdivování. Brzy se ukáže, že zdejší systém řazení naštěstí není nijak složitý, takže se mohu nerušeně ponořit do pátrání po vhodných titulech souvisejících s mými obtížemi. Během toho procesu občas přejedu rukou po několika knihách. Jde mi však spíše o samotný pocit doteku pevné vazby a papíru, než zkrácení doby pátrání skrze přímé nasátí informací.
Jak se tak rozhlížím a postupně přejedu pohledem či prsty stále víc a víc knih, přijde mi, jako by zdejší seznam nebyl kompletní. Nemohu to samozřejmě ničím potvrdit, ale na základě zkušeností z jiných míst to vypadá, jako by tady uchovávali jen takové ty „veřejně přístupné“ svazky… zatímco ty vzácnější, potenciálně nebezpečné nebo obzvlášť kontroverzní exempláře schovali kamsi zvlášť.
I tak tady samozřejmě jsou stovky knih, i kterých jsem nikdy neslyšel, natož je viděl. Doufám ale, že pokud opravdu mají cosi na způsob soukromější sbírky nebo přímo depozitáře, budu tam moct taky časem nahlédnout.

Tak se zaberu do práce ovlivněn klidnou tichou atmosférou, že příchod nové osoby mě zastihne zcela nepřipraveného. Stejně tak mě nic nepřipravilo na jeho vcelku neobvyklý oděv, který na moment spolu s vykukujícím cechovním znakem upoutá celou moji pozornost.
Zajímavé… Slyšel jsem, že řada mágů se vyznačuje různými výstřednostmi, ale to v tomhle běžně chodí? Nejen, že tady různě trousí peří, ale i z objektivního pohledu mi ty volně visící brašničky a ozdoby přijdou poměrně nepraktické. Minimálně na putování mimo civilizaci. Během pohybu ho určitě musí svým neustálým houpáním rozptylovat a narážet do jeho těla. Nehledě na to, že kdyby v nich chtěl něco schovat nebo naopak vytáhnout, mnohem obtížněji se s nimi pracuje, když je musí jednou rukou stále přidržovat.
Nebudeme však kritičtí. Ve srovnání se slečnou Talmori pořád působí docela normálně. Třeba mají svůj důvod nebo mu to tak prostě vyhovuje. Proč by ne. Navíc u mě by se zase řada lidí mohla pozastavovat nad mým podivným soužitím s dříve imaginárním kočkovitým hlodavcem a pravidelné setkávání s liškou a i vlčetem ve snech,
projede mi hlavou ještě, než mladík stihne promluvit.

Po zhlédnutí jeho překvapeného výrazu a krátkého záblesku hněvu chápu, co si nejspíš pomyslel. „Kdo do naší knihovny pustil to dítě a ani nedal předem vědět?“ Trochu jsem rád, že tu zrovna teď není Ziri, těžko říct, co by řekl, kdyby tady kromě mě našel i zdánlivě volně pobíhající zvíře. Když už se ale ptá, proč toho nevyužít? Třeba mi opravdu pomůže… minimálně se tady určitě vyzná mnohem lépe než já.
“Zdravím… Vlastně hledám. Máte tady něco o kouzlech či kletbách schopných krást lidem hlas? Ideálně takové, které využívají mušle, včetně popisu, jak je zlomit?“, vyšlu k němu po krátké chvilce přemýšlení odpověď.
Rozhodl jsem se nechodit kolem horké kaše. Proto tentokrát své putující myšlenky ani nedoprovodím němým pohybem úst, na který jsem si v posledních letech zvyknul během kontaktu s běžnými lidmi. Cechmistryni to nevadilo, tak snad ani jemu.
Upřímně jsem docela zvědavý, jestli ho má specifická žádost, navíc z jeho pohledu od zcela neznámého člověka, nějak překvapí a bude mít nějaké doplňující dotazy. Na druhou stranu, z toho, co jsem slyšel a zatím i vyděl to na mě působí, že tady se nad nějakými osobitými výstřelky nebo excentrickým chováním příliš nepozastavují.

 
Duch Minulosti - 02. března 2023 17:36
duchminulosti8405.jpg

Margaret - Lamia Scale
Kelsey


Kolem spáče jsi prošel tiše, jako myška a hupky dupky už jsi byl v knihovně. Nutno říci, že knihovna byla úchvatná. Bylo to zde větší, než ve tvém pokoji, vlastně to vypadalo, že i přes svou asi několikrát větší rozlohu, než byl tvůj pokoj, stále se možná nejedná o hlavní knihovnu, protože zde jsi nacházel při rychlém prohlédnutí hlavně takové ty hodně běžné, nebo čtené tituly, ale i tak tu byly knihy, které jsi nikdy neviděl a které budily tvůj zájem.
Začal jsi se procházet knihovnou a tak nějak se orientovat v tom, jak to tady mají vlastně uzpůsobené, nakonec jsi zjistil, že knihy jsou řazeny většinou podle žánru a pak v daném žánru podle abecedy. Narazil jsi na sekci, která obsahovala knihy o magické komunikaci. Začal jsi hledat něco, co by ti mohlo pomoci, když jsi za sebou uslyšel kroky. Když ses ohlédl, spatřil jsi za sebou mírně překvapené docela výstředně oděného mladíka.
Byl docela vysoký a jeho oděv byl opravdu, prazvláštní. Rozhodně přitahoval pozornost a působil možná i kapku neprakticky. Mladík v ruce držel jakousi malou namodralou knížku, kterou si dosud patrně četl. Musel do knihovny právě přijít. Nyní si překvapeně posunul brýlky na nose a prohlédl si tě.

Obrázek


Jen na ktárko se zatvářil trochu rozzlobeně a něco si zamudroval o tom, že mu mistryně mohla říct, když se objeví v cechu někdo nový. Také sis všiml, že na jeho pravém předloktí zpod rukávu vyčuhuje část zelenkavé značky cechu.
Mladík se narovnal, zavřel knížku, ale nechal v ní ukazováček, aby věděl kde skončil a plně zaměřil na tebe svou pozornost.
"Ahoj, hledáš něco? Můžu pomoci?"
Pravil docela přátelsky, na to, jak mohl působit podivně, tak zněl docela normálně.
 
Kelsey Lockheart - 01. března 2023 19:07
[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13

Návštěva knihovny…


Město Margaret – budova cechu Lamia Scale


Rychlost, jakou obsah mého tlumoku najde své nové místo, mi potvrdí věc, kterou jsem už věděl předtím. Pokoj pořád působí holým nevyužitým dojmem, protože těch několik kousků oblečení a dalších věcí uklizených do skříňky ho naplnit zkrátka nemohlo. Pokud tady zůstanu, bude to chtít ještě trochu zapracovat, abych si v noci nepřipadal, jako někde uprostřed prázdného náměstí. Na moment mě napadne, jestli nevytáhnu světelné pero, abych trochu oživil okolní stěny. Jsem si jistý, že Ziri by se to líbilo, ale prozatím od toho upustím, kdy si všimnu malé krabičky ležící vyzývavě na stole.
To jsou brýle? Zapomněl je tu snad někdo přede mnou?, nakrčím zmateně obočí a podělím se o svůj objev se Ziri.
“Možná se té ženě líbí kluci s okuláry. Nebo jde o součást povinného úboru, stejně jako mají jinde uniformy,“ vrátí se ke mě pohotově odpověď.
Pokrčil jsem rameny a dál si brýle prohlížel. Brzy jsem zjistil dvě věci. Zaprvé nemají žádné dioptrie a za druhé obsahují stopy magie, takže jde o kouzelný předmět.
No jistě, rychločtecí brýle. To dává smysl, dojde mi vzápětí. Velmi užitečná pomůcka. Pro nás díky "čtenáři" sice ne zrovna úplně nezbytná, ale nejspíš neuškodí mít je v záloze, projede mi hlavou, než se přemístím k posteli, kde zaujmu již zmíněnou uvolněnou pozici.

Zatímco sedím, poslouchám myšlenkové komentáře od Ziri, která prozkoumává budovu. Zdá se, že všude je ticho, klid a mír… i když samozřejmě bůh ví, co se děje za zavřenými dveřmi ostatních pokojů. I tak se však dozvíme něco nového. Ukáže se, že na patře nejsme sami a alespoň jedna další místnost je někým obydlená, byť nájemník vypadá, že má zrovna půlnoc. Z toho důvodu ho Ziri nechá jeho osudu a v tichosti pokračuje dál.
Nejspíš jsme našli naší zemi zaslíbenou, projede nám oběma v mysli, když narazí na místo působící jako knihovna. Tady asi strávíme hodně času. Už teď vím, že minimálně na ta „Záhadná místa Fiore" bych se rád podíval trochu blíž. A když budeme mít velké štěstí, třeba tady konečně najdeme nějaké vodítko k tomu, jak opravit tu zatracenou prokletou mušli v mé kapse, pomyslím si.
Zbytek prohlídky už proběhne vcelku rychle. Podle vůně je zřejmé, že zdejší jídelna je v plném provozu, což vzhledem k poměrně časné hodině není nijak překvapivé. Navíc se zdá, že tady mají i prostory pro míchání, potažmo skladování, různých chemických směsí a roztoků. Tedy alespoň doufám, že to bude spíš laboratoř nebo dílna a nikoli sklad špinavého prádla… Také nemůžeme vyloučit jakousi karanténní zónu nebo odkladiště nepovedených pokusů, ale to by ty dveře nejspíš byly nějak značené.

Jakmile Ziri dokončí svůj okruh, zamíří zpátky do našeho pokoje. Pořád sice zbývá spousta místností, které neviděla, včetně předpokládaného sklepa a půdy, ale pro začátek to stačí. Proto hned po návratu vyskočí na polštář vedle mě a stočí se do klubíčka.
“Tak jo, teď je řada na mě. Sice nevím, co se ode mě očekává, ale už je to přes hodinu. Nebudu tady jenom tak sedět a koukat do zdi,“ prohodím směrem k ležícímu cabbitovi a opatrně se zvednu, aby se s ní matrace příliš nezhoupla.
“Užij si to a pokud půjdeš přes jídelnu, uzmi pro mě trochu uzeniny“, vyšle Ziri odpověď, aniž by se pohnula.
O pár vteřin později nicméně změní názor, takže ještě předtím než stihnu otevřít dveře, vklouzne zpátky do mého těla, kde se beze stopy rozplyne. Buď nakonec nechce zůstat v pokoji sama, nebo má v plánu se hezky zčerstva podělit o všechny novinky s Rinn a Lupou. Sice se občas tváří, že spolu nevychází, ale osobně mi přijde, že i přes rozdílný vzhled by klidně mohli být sourozenci.

Po ujištění, že jsem za sebou důkladně zamknul, se proplížím kolem pootevřené místnosti se spáček, abych ho nevzbudil, a pak vydám směrem k již lokalizované knihovně. Beru si s sebou i jednu ze tří knih, se kterými jsem sem dorazil, abych policím nabídl výměnu, kterou jsem aplikoval už mnohokrát předtím. Věnuji jim jeden můj svazek a na oplátku si půjčím jeden jejich.
Cestou zapřemýšlím, kampak asi zmizela ta žena, když ji Ziri během svého courání nikde nezahlédla. Ale pak se ustálím na domněnce, že možná zpátky ke svému rannímu nápoji před budovou, odkud jsem ji předtím vytáhl. A pokud ne… koneckonců v současnosti to je její cech. Nejspíš si může jít, kam chce.
Za předpokladu, že cestou do knihovny nikoho nepotkám, tak se nejdřív pokusím zorientovat v systému jejího řazení. Pokud se mi to povede, tak začnu metodicky pátrat po titulcích, jenž by mi mohly pomoct s mým komunikačním problémem. Jestli ne, sáhnu po již vyhlédnuté knize o tajemných lokalitách našeho kontinentu a pustím se do čtení.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12204384803772 sekund

na začátek stránky