Magnólie - Cech Sabertooth

Zajímavé podání ruky. Bud to dělá kvůli drápům, nebo má opravdu sílu a má obavy, aby mi neublížila, ale spíše bych to viděl na ty drápy. Ona samotná bude ten pohodový typ, který má skoro vše na háku a většinou se baví. Je však na ní spoleh a navíc dovede brát věci vážně, když je to potřeba a právě tehdy je i nejvíce nebezpečná.

"Půjdu jen odevzdat tenhle formulář a pak si také půjdu něco dát. Jinak mám v plánu projít se po městě, aby jsem si jej mohl zmapovat."
Zamávám formulářem.
Mapování města je vzhledem k mojí magii hoodně důležitá věc. Díky tomu budu schopný ve městě chodit sem tam a být mobilní a nápomocný případně ostatním. Navíc budu moci vždy hned přivést pomoc, když to bude třeba.

Scházím tedy dolů, aby jsem šel odevzdat formulář.

První zastávka Magnólie
Dante

Jídlo bylo opravdu dobré. Mohlo by se měřit úplně v pohodě s luxusní restaurací. Paní domu se opravdu vyznala a měla to v ruce i oku. Kdo ví jestli, někde nevařila, jako profík ať nyní, nebo v minulosti. Pan Hermit tě při jídle bedlivě poslouchal a vypadal velice zaujatě.
"Mm mmm zajímavé. Fascinující. Jak se zdá máte před sebou ještě náročnou cestu. Doufám, že najdete, co hledáte."
Potřásl hlavou a krátce se zamyslel.
"Hmmm.....pravidelně mě tu navštěvují nejrůznější dobrodruzi a mágové. Když se tu objeví někdo, kdo by mohl odpovídat Vaší žádosti zkusím Vám dát vědět, zvláště pokud se plánujete zdržovat ve městě. Věřím, že cech ať již jakýkoli takového chlapíka, jako jste Vy rád uvítá."
Určitě narážel na to, jak jsi mu pomohl, ale na druhou stranu před svou ženou to zase nějak více nerozpitvával. Nejspíše to nebyla kapitola jejich společného života, kterou by se jí chtěl chlubit.
"Je, něco co byste potřeboval sehnat? Myšleno vybavením. Můj obchůdek nabízí kde co a věřím, že bych Vám mohl nechat i nějakou pozornost podniku. Cením si svých zákazníků i přátel."
Usmál se přívětivě a přátelsky. Alespoň někteří lidé dokáží být opravdu vděční.

První zastávka Magnólie

"Také doufám."
Odvětím a uvažuji, že bych měl tedy navštívit i onen Sabertooth, i když hodlám se přihlásit ke členům Fairy Tailu. Přeci jen je to známější cech a jako takový bude mít doufám lepší přístup k informacím. Pokud ne, tak snad bych mohl následně spolupracovat trochu s policií. Při nejhorším pak zabrouzdal do zdejších temnějších vod.

Usměji se na domácí, když přinese nádherné jídlo. Ihned si vzpomenu jaký mám hlad a již se mi zbíhají sliny.
No ostýchat se nehodlám a proto se pouštím do jídla. Samozřejmě slušně, podle etikety, jak se patří. Nehodlám tu zanechat špatný dojem. Mít známosti se vyplatí a pokud o vás mají dobré mínění, tak tím lépe. Tak to myslím říkal matčin otec, když jednou přijel na návštěvu.

Polknu sousto a vzhlédnu od jídla.
"Existuje kouzlo, které se můžou naučit jen tři tipy mágů a magie světla je na rozdíl od ostatních dvou častější. To kouzlo může zlomit prokletí, takové, které brání tomu, kdo jej má, aby jej sám zlomil." Myslím, že je dost jasné kam tím mířím a proto skloním hlavu a pokračuji v jídle.

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

S úsměvem ti rukou potřásla. Její stisk nebyl nijak drtivý, nebo překvapivě nepříjemný. Prostě takové obyčejnější podání ruky, když si dávala asi i trošku pozor, aby tě zbytečně nezranila svými ostrými nehty, které by se daly nazývat klidně i drápky.
Nad tvou otázkou jen krátce zauvažovala a pak se zasmála a opřela se zády o stěnu.
"Překvapivý klid co? V cechu většinou bývá rušno. Ale abych zodpověděla tvou otázku, tak ano většina je nyní v terénu a plní zakázky. Navíc nemáme zase tolik členů, takže není tak obtížné představit si cechovní budovu prakticky prázdnou. Vždy tu ale někdo zůstává, aby dohlédl na běh cechu a to, že nám tu nikdo nebude dělat brajgl."
Vysvětlila a poklepala si zamyšleně prstem na bradu.
"Je dobře vidět tu novou krev. Dodává tona pocitu, že se cech rozvíjí a je o něj zájem. Věřím, že jednou Sabertooth dosáhne svého někdejšího věhlasu."
Odrazila se od zdi a vykročila směrem k schodišti do patra.
"Jdu si dát něco k jídlu. Jdeš taky, nebo máš jiné plány?"
Ohlédla se ještě na tebe, ale nijak extra nečekala a energicky si to hopkala dolů po schodech. Neposedné děvče.

Magnólie - Cech Sabertooth

Hmm. Není to tak hrozné jak jsem čekal, ale mohlo to být i lepší. Přesto je zde spoust možností, jak prostor využít a pokud přeskládám aktuální nábytek, tak vznikne více prostoru a to nejen opticky. Navíc to celé bude vypadat útulněji, ale nyní na to nemám energii. Vyplním ten formulář a poté si dám dvacet, nebo rovnou čtyřicet.
Dotazník je dost prostý a vyplním jej dosti svědomitě. Přesto pá drobností vynechám, jako to co se stane, když je něco v Prostorovém čtverci a já jej zruším. I tak má moje magie spoustu, opravdu velkou spoustu velmi zajímavých možností využití, ale většinou jsem je používal k zabíjení. To musím trochu ubrat a vydat se trochu jiným směrem. Musím zaměřit magii i trochu více strategicky. Možná, když by jsem se naučil materiální tvorbu a mohl pak tvořit nějaký kov, nebo něco takového, i když kov není nic moc.

Spánek Králů. Po tak vyčerpávajícím dnu mě nemohlo potkat nic lepšího. Nic zajímavého se mi nezdálo, jako vždy byli sny dosti strohé a hranaté.
Spolu s dotazníkem v ruce, kterým si při zívnutí zakryji ústa, vyjdu na chodbu. Tam už potkávám další tvář tohoto cechu, s kterou jsem zatím neměl možnost se setkat.

Myslím, že tohle děvče patří mezi ty. Před kterými mě matka jako malého varovala. Mám, ale rád zvířata a její tak trochu netypický vzhled mě přeci jen trochu zaujmul. Na moment se pohledem zastavím i u jejích ňader, ale to pouze kvůli pruhům na jejím oblečení, které mě zaujali mnohem více, než právě ňadra, která jistě ráda dává na obdiv.
Mávnu jí na pozdrav rukou, kde mám znak cechu a poté co se přiblíží se usměji.
"Těší mě. Baltyr Urusai."
Podám jí ruku k potřesení a přitom se připravuji na to, že by mohla něco udělat, jelikož mám podezření, že její magie bude tělesně zaměřená.

"Je tu vždy takhle mrtvo, nebo je většina na plnění zakázek?" Optám se, aby nestála řeč.

Karetní souboj
Veric, Oberon, Aileen

Na herní ploše byly vyneseny díky kartě, kterou Veric zahrál dvě další karty. První Macao ze které se zjevil chlapík, který by mohl být klidně váš starší brácha, nebo možná i tatík s bílým kabátcem, který se ušklíbl.

"Zase lítáš v průseru Wacabo?"
Koukl směrem na svého spolubojovníka.
"Co kdybys přestal žvanit a pomohl mi Macao?"
Zabručel na něj v odezvu Wacaba. Macao se jen usmál a švihl rukou před sebe z té vyšlehly fialové plameny.
"Fialový bič!"
Úder zasáhl Sue, kterou to smetlo k zemi, zůstala klečet ochromeně na kolenou.
"Zajímavá taktika. A ještě jsi mi ochromil mou postavičku."
Zkonstatoval Váš soupeř, ale Vericovo kolo ještě neskončilo. Aktivovala se druhá karta Dvojka. Zrcadla se rozpadla a zmizela a Macao a Wacaba stanuli bok po boku a pak společně zaútočili. Wabaca vyfoukl kouřovou pěst a Macao zaútočil fialovým bičem. Oba na vašeho protihráče, kterého zasáhli. Ten se zatvářil bolestně, ale ustál to.
"Dobře....to nebylo špatné, ale stačit to nebude."
Zamračil se karetník, dobral si kartu a vynesl novou.

Rudovlasá dívka s šíleným vyšinutým výrazem na tváři a dlouhými krásnými copy. Zahihňala se až z toho mrazilo v zádech.
"Hihihi.....všichni umřete."
Naklonila hlavu na stranu a pak jste si všimli, jak její vlasy zajely pod zem a najednou vylétly ze země a ovinuly se okolo Wacaby a Macaa a začaly je drtit, jako hračky. Další pramen vystřelil ze země před Vericem a omotal se mu okolo krku a sevřel.
Karbaník se usmál.
"Flare má krásnou schopnost, může zaútočit jak na hráče, tak na jeho figurky vy hře. Navíc s každým kolem její útok sílí a více oslabuje."
Pobaveně se na vás zadíval. Veric cítil, jak se ho snaží ty vlasty uškrtit, ale zatím by se to snad dalo vydržet.
Jemu samotnému přišla karta s nápisem Úder hromu.

V zajetí
Sora

Vrátila se pohledem zpátky k tobě a ledabyle nakreslila kolečko do horního pravého rohu, aby ti zabránila spojit tři body.
"Ať koukám kamkoli koukám na hru."
Mrkla na tebe s pobaveným úsměvem a čekala, kam budeš hrát dál.
"Ale vážně. Jeho zkouška je těžká. Nikdy se mi úplně nepodařilo pochopit správný princip těch jeho karet. Nevyhrála jsem proti němu ani jednou."
Přiznala lehce znuděně, nejspíše byla ráda, že si může krátit chvíli tím, že s někým hraje piškvorky a povídá si. I když má ten někdo zacpanou napůl pusu klackem.

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

Zapadl jsi do svého nového pokoje. Nebyl nějak extra velký, ale byl útulný. Bylo tu to nejnutnější. A nebyly to ty největší šunty na trhu, nýbrž docela hezké kousky nábytku. Část pokoje možná působila prázdně, ale na druhou stranu alespoň byl prostor pro to si tu něco svého dodat, aby to člověku dodalo pocit domova. To taky nebylo zrovna dvakrát na škodu.
Pak ses vrhl záhy na vyplnění dotazníku. Nejednalo se o nic složitého, jen doplnění údajů o tobě samém a tvých schopnostech, zkušenostech a preferencích a tak dále. Nic co by se nedalo během půl hodinky až hodinky vypsat, aby měl cech přehled o tom, koho si k sobě vlastně vpustil.
Po vypsání dotazníku jsi tak nějak odpadnul a trochu se prospal. Na tom přece nebylo nic špatného. Měl jsi za sebou docela náročný den. Když ses vzbudil a se zívnutím vyšel na chodbu, potkal jsi tam další osobu, která zde nejspíše dle všeho patřila.

Mladá dívka, oděná v docela sexy oděvu. Delší bílé vlasy obdobně, jako ty, jakýsi bohatý cinkající náhrdelník a modré bledé oči, které byly skoro až do běla. Na pravé straně břicha jsi zahlédl tetování cechu. Abnormality na ní byly hlavně dvě malá chlupatá ouška v jednom dokonce dva kroužky, ostré nehty a výraznější špičáky. Když tě spatřila usmála se a zastavila na chodbě. Jednu ruku si opřela o bok.
"A helemese nováček."
Zašvitořila a naklonila hlavu na stranu.
"Jasmina Tigerwix vítej mezi námi."
Blýskla zubatým úsměvem a podala ti na uvítanou pravačku. Její ladné křivky a bujné poprsí přitahovaly oči, stejně jako její roztomilá ouška.

První zastávka Magnólie
Dante

Obchodník se zeširoka usmál.
"Ach tak, takže se plánujete nejlépe zdržet. To je fajn. Dobří mágové se vždy hodí....hmmm a co se týká vašich cílů. Dobrého světelného mága asi neznám, vlastně žádného. Ale cechů tady pár je. Z těch největších hlavně Fairy Tail a Sabertooth.....hmmm doufám, že bratra najdete."
Přemýšlel Hermin nahlas a během chvilky přinesla na stůl jeho půvabná žena obdobného věku, jako byl on sám, několik talířů naložených krásně udělanými steaky a bramborovou přílohou, k tomu obloha zeleniny vše, jako bys to dostal přímo z restaurace.
"Nechte si chutnat drahoušci."
Usmála se sladce. Muž jí poděkoval a vzal si příbor.
"Jen se neostýchejte."
Poukázal na tvůj talíř a ještě vám rozlil každému sklenku vína. Žena usedla ke stolu také. Dlouhý zlatavý cop jí splýval skoro až k zemi, když seděla.
"Ymmm a smím-li se ptát, proč zrovna světelného mága?"
Podlehl nakonec Hermit své zvědavosti.

Chaotické karty

Přelétl jsem pohledem svůj aktuální výčet karet a pak herní plochu, kde byl onen Wacaba uvězněn v zrcadlech a mě na krku zůstávala stále ta Sue.
Zamračil jsem se a koutkem oka slétl na své společníky.
"Jo to mi povídejte."
Zabručel jsem spíše pro sebe, než k ostatním a snažil jsem se najít správný smysl téhle hry.
"Fajn zkusíme tajemný řetězec."
Hodil jsem před sebe kartu z té vystřelil mystický řetěz, který se zahákl o Wacabu a pak jeho druhý konec vystřelil do balíčku, který jsem měl vedle sebe a vytáhl z něj dvě karty, které se samy vynesly. První se jménem Macao a druhá nesoucí název Dvojka.
"No snad to pomůže."
Absolutně jsem se zatím neorientoval v tom, co jaká karta znamená ani, jak na to vlastně mám přijít.

Živé karty

Veric odvážně přijel výzvu na sebe. Jsem celkem rád, v karetních hrách nejsem dobrý. Jenže to, co následovalo, mi vzalo dech. Skoro. Postavy na kartách ožily. Před Vericem se objevil muž s dýmkou a zaútočil na protivníka pomocí kouře. Bohužel, jeho útok byl odražen. V protivníkově tahu se zase objevila jeho postava. Nějaká dívka, co má nejspíše na starost ty zrcadla.
"Vůbec. Nechápu co to je, jak to je, proč to je.... Tohle bude ještě hnusné, to mi věř," řekl jsem smutně, když Aileen zmínila, že to vypadá, jakoby měl Veric prostě náhodnou směs něčeho, co je skoro nepoužitelné.
"Můžeme jen doufat..." řekl jsme potichu pro sebe a posadil se na zem. To koleno bolí jako čert.

Karetní souboj

Nestačila jsem ani zírat na to, co se před námi udávalo. Veric se rozhodl, že bude hrát on a mě jen poklesla brada, když se souboj rozjel. Nemám nejmenší tušení, co se to děje, ale tohle Veric musí nějak zvládnout.
Jakmile vytáhl kartu, objevil se podivný muž s dýmkou a zaútočil na nepřítele. To, že mu útok otočil pomocí karty zrcadla, to bylo nepříjemné, horší ale bylo, když vytáhl své karty a do bojiště postavil tu svou zrcadelnici. Zachvěla jsem se a koutkem oka pohlédla na Oberona.
" Chápeš tu hru? Vypadá to, jako by ten chlap měl sestavený balíček... A Veric náhodnou směs čehosi..."
Skousla jsem si ret. Znovu jsem se podívala na Verica.
" To zvládneš!"
Usmála jsem se na něj povzbudivě, v tuhle chvíli asi víc udělat nemůžu.

První zastávka Magnólie

"Souhlasí." Myslím, že dobře ví o čem mluví. Temné cechy musí dělat problémy i tady a navíc v této oblasti má nyní operovat můj bratr se svým cechem. Proto jsem tedy i zde.
Rozloučím se a vydávám se ven, kde jak vidím, tak sluníčko oznamuje, že již brzo bude správný čas na oběd a také na setkání s majitelem obchodu, který mě k sobě pozval a já nemíním pozvání nevyužít.

Stačilo se poptat pár místních a obchůdek nebylo opravdu těžké najít. Pěkný a malebný. Možná se tu po něčem pěkném podívám. Třeba bych tu našel nějakou dobrou látku, kterou bych mohl následně používat ve svých kouzlech. Uvidíme.
"Zdravím. Přece bych tak milé pozvání nemohl odmítnout."
Usměji se na něj a sundám si svůj batoh s věcmi, který si odložím za pult pokladny, jelikož se mi nechce jej tahat do schodů. Mezitím pan Hermin zavřel obchod a já jej následuji nahoru do druhého patra, kde jak tuším bude mít svůj příbytek.

"Doufám, že jí nebudu vadit. Nerad bych byl na obtíž."
Proč to vlastně říkám? Pozval mě a pokud by měla mít jeho žena s tím problém, tak při nejhorším jednoduše odejdu. Oni si to můžou prostě vždy vyříkat, i když věřím, že pan Hermin si našel příjemnou ženu.
Obchodům se musí jistě dařit dobře, když se na to dívám a vlastně budou jistě i zvyklý na to, že tu někdo jí. Na to je stůl moc velký.
"Přijel jsem vlastně ze tří důvodů. Prvním je, že hledám bratra, druhým je, že hledám dobrého světelného mága a třetí je vlastně spojené s těmi dvěma a to, že bych se rád přidal k jednomu ze zdejších cechů. Pokud bych byl členem cechu, tak bych myslím snadno zjistil, kde je můj bratr a našel i schopného světelného mága. Navíc bych se tu rád usadil. Doma na mě nečeká již nic dobrého."
Poslední větu poví trochu zkroušeně.