Úkol od mistra
Akemi

Arek k tobě slétl očima a zářivě se na tebe usmál.
"Vlastně ano, chápeš to přesně a správně. Cestou pochopíš, že jsi na to ta pravá."
Zazubil se, jak se zdálo o svém rozhodnutí ani v nejmenším nepochyboval.
"Nezapomeň si vzít zásoby na cestu, bude to delší cesta. A co se týče tvé magie. Že jsi nezabila žádného draka neznamená, že nevládneš drakobijeckou magií. Nepodceňuj se."
Mrknul na tebe a pak s rukama v kapsách se otočil a zamířil k výčepu. Po pár krocích se ještě zastavil a ohlédl přes rameno.
"Dávej na sebe pozor Akemi, spoleháme na tebe."
Usmál se a pak zmizel bočním vchodem někam dál do gildovní budovy a nechal tě tam jen s tvou katanou, která zase něco bručela, ač tentokrát spíše pro sebe.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Skrz prostorové okno jsi se podíval na místo, kde byl onen magický pistolník, i z větší dálky jsi ke svému překvapení zjistil, že kde nic tu nic. Nikde jsi toho šmejda neviděl, jako by se po něm slehla země. Se zbytky svých sil ses tedy jal toho, aby ti zbytek lapků neutekl a tys je zajistil. Během toho, jako na zavolanou jsi uslyšel dusot bot a zahlédl jak se k vesnici blíží početná skupina vyzbrojených mužů ve stejnokroji království, kteří se rychle dali do zatýkání přeživších a odklízení mrtvol. Jeden z nich, nejspíše jakýsi důstojník se zastavil pohledem na tobě. Bedlivě si tě přeměřil pichlavýma očima.
"Ten bordel tady je tvá práce? Hmmm......dobře alespoň jsme se toho gangu zbavili. A co jsi zač ty? Patříš k cechu?"
Zkoumavě si tě prohlížel, nejspíše se snažil vypozorovat jestli náhodou nejsi jen zrádce banditů, nebo příslušník jiného gangu, který se s nimi tady porval.
V hlavě ti hučelo, pohled jsi měl mírně zakalený, stále ses ještě potil a cítil ses dost slabý. Nedostatek magické energie se na tobě podepisoval.
"Nezdáš se zrovna dvakrát v dobrém stavu."
Odtušil a nakonec si tě přestal všímat a zamířil koordinovat své muže.

Co se děje na kopci?

Proč já se vlastně musím vždy předvádět? Možná proto, že to celé pokládám za umění a z tohoto prostého důvodu jsem jakožto umělec podvědomě doháněn k šílenějším a náročnějším věcem.
Šílené na mé tvorbě naštěstí nic není, ale pracné to je a velice.

Co to ksakru? Rána? Byl jsem zasažen, ale odkud..
Počkat, není to to místo, které předtím označil ten mág?
Magie už moc nemám, ale měl bych se postarat, aby žádný z nich neutekl.
"Byl bych velice rád, kdyby se zdejší právní síly dali do práce a dali se do zatýkání těchto neřádů."

Pronesu, načež se pomocí malého prostorového okna podívám, jak je na tom střelec. Koukám se z trochu větší vzdálenosti, aby mě případně nezaregistroval.

Ty na útěku snadno dostanu, ale ten střelec bude v jejich vedení a byla by škoda o něj přijít.

Speciální úkol?! Pro mě?!

Slova Sayuriho jsem se pokoušela ignorovat a zrovna když jsem se chtěla nadechnout byla jsem pobídnuta, ať Mistra následuji a následně se tedy naproti němu usadila u stolu a překvapivě zamrkala svými kukadly.
,,OoO! Slyšíš to ?! Speciální úkol - Ty!..Teda my, jak jinak, ale víš jaká je to výzva?! Hned to ber! Ber to! Ber to! Ber tooooo!
Na sucho jsem polkla a jazykem přejela své rty. Prozatím jsem mlčela nechtěla jsem Areka přerušovat.
Na ostrov?! Úúúúúúplně sama... A já mám nabírat nové členy, pokud nějaké potkám? Nebouchl se do hlavy on?
,,Vím co si myslíš, ale podle mě je to dokonalá příležitost ukázat jak jsi silná a schopná..Teda jak jsme schopní oba dva, ale ponechám ti tvou osobní chvilku slávy, která nyní právě skončila - gratuluji. Uvědom si kolik důvěry do tebe vložil. Opravdu na tobě asi něco vidí nemyslíš? Možná vidí víc než ty samotná."
,,Emm.. Takže potom co jsem na své první misi byla totálně neschopná, omdlela a několik dní spala mě chcete poslat na ostrov kde je poslední Strážce Moudrosti, protože někdo jako já by ho mohl přesvědčit. Vím, že jsem se bouchla do hlavy, ale hluchá nejsem - tedy snad.." pošeptala jsem poslední slova pro sebe. ,,Ale prostě.. jen to totálně nechápu." podívala jsem se na něj upřímně a zoufale. ,,Sama jsem tady nová, ale přesto pokud někoho potkám mám ho vzít s sebou. I když mám nějakou magii neřekla bych že jsem..emm bleskový drakobijec? Blesky ano, to je moje, ale drakobijec? " sklopila jsem hlavu a zavrtěla s ní než jsem s úsměvem vzhlédla.
,,Shrnutí: úkol beru půjdu sama na ten ostrov a toho Strážce, ať to bude kdokoli a cokoliv - jen doufám že ne ještěr, nebo drak - sem dovedu." naklonila jsem nevinně hlavu do strany a usmála se.
,,Víš že se chováš jako totální magor, že ano?"

Druhé kolo v Crocusu

Ležela jsem pod Oberonem a tou deskou plnou kamenů, když se jeho soupeř snad zbláznil. Zařval a vyhodil svou desku do vzduchu, načež mu začala padat zpátky. A ne jen na něj. Schoulila jsem se do klubíčka, jako by mi to snad mohlo pomoct, kdyby nás Oberonova deska zaplácla, slyšela jsem dopadající šutráky a také praskání. Křupání v jeho kostech.
„ Oberone, zahoď to!“
Vyhrkla jsem poplašeně. Bylo po souboji, Oberonův soupeř zahodil svou desku a prohrál a taky strašně nadával, ale pořád ještě hrozilo, že to mě i Oberona zabije.

Oheň a Písek
Sora

Dívka tě přelétla bystrým pohledem a zářivě se usmála.
"Ymmm ne nebylo. Nikdy nepodceňuj svého soupeře."
Mrkla na tebe ale rozhodla se být alespoň trošku hodná a tak tě ve skle položila na břicho, abys měla dobrý přístup klackem k nakreslenému obrázku. Pak sáhla někam mezi kameny a vytáhla suchou větev, tu olámala trochu jí odrbala kůru usmála se na tebe a tlustším koncem k tobě se k tobě začala blížit.
"Tááák udělej ááááá!"
Názorně ti to ukázala a pak ti prostě klacek narvala mezi zuby a sedla do písku a prachu naproti.
"Tak začni."
Ukázala rukou na schéma, které bylo 3x3 čtverečky.

Ráno s nevrlým mečem
Akemi

Mistr ti věnoval úsměv a kývl. Pak tě vybídl mávnutím ruky, abys jej následovala a zamířil k volnému stolu, tam usedl. Znovu k tobě vzhlédl, pak se pomalu nadechl a vydechl.
"Jsi bleskový drakobijec. Chtěl jsem, abys zůstala v cechu, aby ses mohla zotavit a měla možnost se naučit a ovládnout onu prastarou magii, o které Natsu mluvil. Aby nás bylo pět při otevírání toho portálu, ale když jsem nad tím přemýšlel.....myslím, že tě tu neudržím a budeš chtít jít na výpravu s ostatními.....To nic my ostatní to zvládneme. Ale tím pádem nemáme pátého, proto dostaneš speciální úkol."
Rozvinul mapu Fióre před tebe na stůl.
"Bohužel nikdo nemůže jít z nás zbylých s tebou, ale chci abys šla sem......tenhle ostrov. To je Tenroujima. Ostrov Fairy Tailu. Říká se, že na tom ostrově přebývá poslední Strážce Moudrosti Fairy Tailu. Najdi ho a požádej ho, aby nám pomohl otevřít portál, on na to bude mít dost moci. Pokud cestou potkáš nějaké schopné mágy, bez cechu....bude se hodit každá pomocná ruka. Chystáme se na válku."
Díval se pevně na tebe a čekal na tvou odpověď.

Druhé kolo
Veric, Oberon, Aileen

Kamenná zbroj, kterou na sobě Oberon utvořil zpevnila jeho těla a posílila, jeho konstrukci. Kameny se zdály hned o něco snesitelnější. Se žducnutím padly další kameny na vaše desky, ale tentokrát byl Oberon připraven. Jeho soupeř běsnil. Magie z něj sálala a vířila. Všiml si toho, jak se Oberon drží.
"Hrrrrrráááááááá já vám ukážu, kdo je nejsilnější vy zatracení zmetci!"
Zařval na celé kolo, magie vytryskla všemi směry a pak muž vyhodil desku i kamení vysoko nad sebe a těžce oddechoval.
"Hrrrrhhhh! Háááááá vidite, já jsem nejsilnější já! A......doprdele...."
Vzhlédl, když viděl, kamení padající zpět. Udělal několik odskoků, aby se kamení vyhnul a přistál na dalším z balvanů úplně bokem. Oberonovi přibyla na desce asi polovina toho, co měl jeho sok. Ucítil nepříjemné a bolestivé prasknutí v koleni, které mu pokleslo a bolestně jej v něm bodlo. Další křupání se ozvalo v ramenou, Oberon cítil, že jeho slupka se pomalu láme a povoluje a s ní i jeho unavené tělo. Vyčerpal dost magie. Ten druhý ještě oddechoval, ale už byl klidnější. Mračil se a v podřepu vás sledoval.
"Sakra......prohrát s takovým šupákem. To nebylo čestný, určitě porušili pravidla."
Bručel pro sebe a dál se na vás mračil.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Vytvořil sis v hlavě plán a pak jsi jej vzápětí začal realizovat. Vše mohlo jít rychle a jednoduše. Zmapoval sis vesnici, pak začal tvořit své vězení a už během toho, jsi začal ničit zbraně mágských banditů. Trvalo jim, než našli útočníka, ale zmohli se jen na slabý odpor, navíc jakékoli pokusy o zásah tvé osoby jsi dokázal relativně snadno vykrýt pomocí čtverců.
Pak začali mágové mize do vězení a ti zbývající panikařit. Dávat se na útěk. Rozhodl ses, že je utéct nenecháš. Začalo na tebe doléhat vyčerpání tvé magie. Spotřeboval jsi jí dost v souboji s oním pistolníkem a na to vězení jsi vynaložil také více, než bylo zapotřebí, celkově jsi se chtěl trošku předvést a být impozantní, to sis musel přiznat a to jsi také byl. Avšak díky tomu jsi vynaložil více energie, než jsi plánoval a tak se několika banditům podařilo utéci a tvé vězení se začalo pomalu ale jistě bortit. Únavou ti vyrašil na čele pot a pak......ostrá bolest, která ti prošla najednou ramenem a zůstala v ní pulzovat, jako oheň. Trhlo to s tebou a srazilo na kolena. Nevěděl jsi, co se stalo. Když jsi se ohlédl nikoho jsi neviděl, ale byl sis jistý, že v rameni ti žhne kulka. Přesně v místě, které předtím označil ten pistolnický bandita. Ztratil jsi koncentraci a tvé vězení se kompletně rozpadlo, uvěznění bandité začali padat s křikem k zemi. Mnozí se vážně zranili, nebo je pád zabil. Jen málo z nich z toho vyvázlo dobře, mimo ty, kteří utekli už předtím. Sám jsi cítil, že jsi skoro na pokraji svých sil, na druhou stranu udělal jsi snad dostatečný dojem, aby netoužili po dalším boji a odporu.

Ta holka



,,Nemýlím..."
Pozoruji jí a pak pozvednu obočí nad piškvorkama.
,,Nebylo by lepší mě pustit z toho skla abych měla volné ruce? Jen ruce?"
Zeptám se jí...
,,Ale budu začínat..."
Zasměju se a doufám že nesletím

Ta ledová vrstva musela být Vericova práce. Jsem rád, že na mě myslel a udělal tam i zábrany, abych se nerozplácl na zemi. K mému protivníkovi tak hodný nebyl. Dostalo ho to do kolen. A taky ho to pěkně naštvalo. "No tak! Je tady slečna!" napomenul jsem ho. Ty šutry začínají být fakt těžké. Nebýt sloupů. už ležím na zemi a balvany na mě. A Aileen pode mnou. Musím rychle přijít na to, co používá za magii, jinak jsem v háji. Ale...teď mám docela šanci tím, že magie z něj přímo sálá...Zkusím jej ještě naštvat. Zavřel jsem oči a soustředil se. Najednou po mě začaly stoupat kameny a za chvíli jsem vypadal jako hrubě opracovaná socha. Aileen co ležela pode mnou si mohla všimnout, že ty kameny a kakamínky se hýbou dokud nenajdou ideální místo (tj je vyplněné každé místo na zbroji)

Vesnice nedaleko Magnólie

Pistolník byl nyní ze hry. Jen pro jistotu stvořím malý levitující, pohybový čtverec, kterým posunu toto prostorové vězení vysoko až k mrakům. Pád z takové výšky by člověka zabil a člověku jeho úrovně minimálně něco zlomil.

Vesnice je v chaosu. Moc se mi to nelíbí. Pistolník mi zabral až moc času, ale je na čase to vyřešit.
"Magie čtverců: Pozorovatel."
Prošel jsem celou vesnici, takže nyní všude v ní mohu otevřít malá prostorová okna, kterými mohu sledovat co se kde děje. Je to úžasná věc, mohu díky tomu pozorovat, kde se co děje a koordinovat svůj útok i na větší vzdálenost.

Soustředím se.
"Magie čtverců: Dokonalost."
Nemusel bych to použít, ale hodně mi to usnadní práci. Takhle budu moci všechny vyřídit najednou.
"Magie čtverců: Nebeské vězení."
Vysoko ve vzduchu se zformuje levitující krychle o velikosti 15x15 metrů. Stěna je ze 100 vrstev centimetrových čtverců, díky čemuž je tvrdost o dost větší.
Následně se pokusím pomocí pohybových čtverců, které spojím s neviditelnými, ostrými a pevnými. Zničit pomocné zbraně mágů, nebo zničit jiné předměty. Pokud to bude třeba prsten, tak useknu klidně prst.

Nyní zbývá jediné.
"Magie čtverců: Hladový čtverec."
U každého mága se otevře prostorový čtverec. Hned vedle něj se objeví pohybový/pevný, který jej rychle šoupne do prostorového, který by jej měl vyplivnout v Nebeském vězení. Poté prostorový hned uzavře.
Jelikož mám však špatnou náladu, tak pomocí pohybových čtverců roztočím Nebeské vězení. Hned na to zruším svou dokonalost, aby jsem již nemusel plýtvat magií na její udržování.

Tak tohle je můj plán. Nyní bych jej měl jenom uskutečnit, takže. Jdu na to.

Bručoun a Mistr

Sayuri mi příliš svými poznámkami nepomáhal. Když by tak bylo možné ho přidusit, ať na chvilku mlčí.
,,Snažíš se tvářit jako drsňák když mu stojíš tváří v tvář? Vidíš ty jeho svaly, víš že jsi proti němu táááákhle malinká."
Překvapeně jsem pozvedla na mistrovi slovy obočí a lehce se nejistě usmála.
..dopadla, tak jak jsi dopadla.. Super..
Otočila jsem se jen přes rameno na nástěnku a zpět k Arekovi.
,,Pomohu tady. Tedy pokud mi řeknete s čím." cítila jsem se opravdu jako pako.
,,Jsi jako měsíček na hnoji. Netřískla jsi se do té hlavy nějak hodně? Však se k tobě chová hezky proč trochu nelaškovat. I když je to mistr .. tak to by stálo za hřích ne ?!"

Oheň a Písek
Sora

Dívka slétla očima znovu k tobě a lehce se nevinně usmála.
"Hmm jaký? Inu ten, že zjistíme, z jakého jste těsta."
Pronesla s libou radostí v hlase a rozkošně na tebe zamrkala. Pak její výraz zvážněl a přešla k okraji skály a pohlédla kamsi dolů.
"O tom, to opravdu není, vše má svůj smysl.......no snad se ve svých přátelích nemýlíš."
Odtušila již o poznání temněji, dokonce jsi měla pocit, že se zvedl trošku vítr a zavířil písek kolem. Když se k tobě znovu otočila, byla zase ta veselá usměvavá otravná písečná holka.
"Hmmm mám nápad. Umíš hrát piškvorky? Zahrajeme si. A uděláme to takhle, to ti vrazím mezi zuby klacek....."
Začala ti velmi vážně vysvětlovat, jak budeš kreslit klackem mezi zuby kolečka ve hře v piškvorky.