Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Uzavřel jsi toho mága do svých magických čtverců a pocitem uspokojení se odvrátil od vyřešené práce. Co se dělo uvnitř temných čtverců, které byly navzájem cestou mezi sebou, jsi nevěděl, ale sám sebou sis byl dost jistý, že svému osudu pistolník už neujde. Takže ses mohl s klidem vydat dolů do vesnice zpátky. Netrvalo ti to nijak dlouho dopomoci si opět čtverci bylo jednoduché.
Avšak ve vesnici panovala panika, lidé utíkali, nebo byli schovaní. Po vesnici se pohybovali rabující banditi, kteří brali především zásoby a cokoli cenného. Sýpka, ta byla mezi prvními vylupovanými objekty. Nikdo ti nevěnoval moc velkou pozornost. Dle jejich chování bys odhal, že to budou slabí mágové, kteří ke své magii využívají hole, zbraně, nebo cokoli jiného, co jim v jejich začátcích pomáhá jí korigovat. Jak se zdá, nijak moc ti pozornost nevěnovali. Vesničany, kteří se jim postavili prostě zmlátili do kuličky, útěchou, že zatím zbytečně nezabíjeli.

Ráno s nevrlým mečem
Akemi

Arek se na tebe laskavě usmál. V hlavě si uslyšela hned na to Sayuriho škodolibé uchechtnutí.
"Nejsi v týmu sama. Nikdo ve Fairy Tailu není sám. Za tu minulou misi jsi nemohla. Z toho, co jsem pochopil, tak to bylo havně díky tomu, co se stalo nám všem. Nevím kolik si toho pamatuješ, ale na tebe to zapůsobilo špatně a dopadla jsi, jak jsi dopadla. Většina ostatních novějších členů Gildy vyrazila plnit úkol pro gildu samotnou, ne pro zákazníky. A i my co jsme zde zůstali děláme na další části. Takže pokud vyloženě nechceš jít za nějakou prací si vyčistit hlavu. Uvítáme tvou pomoc při plnění úkolu pro Fairy Tail."
Vysvětlil ti Arek s upřímnou vstřícností a zkoumavě se na tebe podíval, jak se rozhodneš.

Druhé kolo v Crocusu

Napůl ležela, napůl jsem klečela vedle Oberona, pod tím obrovským diskem s hromadou balvanů, když mi začala být zatraceně velká zima. Trošku mi drkotaly zuby, když se pod mnou objevil led, který snad pomohl Oberonovi, a uškodil jeho protivníkovi. Ten se zjevně pořádně vytočil, slyšela jsem padání kamenů a zděšený výkřik Vinry, která stála vedle Verica.
„ Klid, Vinry, já Oberonovi věřím. Zvládne to!“
Usmála jsem se na ní, i přes to, že mi mrzli ruce bok i nohy. Zabralo to a já teď nemínila přestat v posilování Oberona vlastní magií, to by nedopadlo moc dobře. Pevně jsem se soustředila na posílení Oberonových schopností a nepřipouštěla si, že pokud to nezvládne, zavalí nás to oba dva.

S bručounem po boku

Lehce jsem se zamračila a odfoukla pár vlásků ze svého čela.
,,Tak zaprvé myslím, že moje nohy rozhodnou, kam půjdeme a za druhé... to zadruhé ještě vmyslím."
zamručela jsem trochu naštvaně.
,,No jistě... já opomenul ten fakt, že jsi neporazitelná a úžasná, takže by se tě měli všichni bát."
,,Kdyby jsi byl zticha šlo by to možná lépe najít si nějaký tým, ať nevypadám jako mluvící schizofrenik. Drž už hubu Sayuri, potřebuji vybrat nějakou práci." dodala jsem svá poslední slova začala si pročítat nabídky na tabuli.
Doprovod do hor by byl sice pěkný, ale radši bych pro začátek něco lehčího. Druhá možnost by byla lehké, ale přeci jen jsem dívka, nebudu někomu kácet les a pak ještě nakládat. U posledního jsem se zarazila a má ruka automaticky vzala poslední volbu. Měla jsem k tomu úkolu dost blízký vztah, ale z mého myšlení jsem byla vyrušena.
Lehce jsem s sebou škubla, když jsem se přes rameno lehce přikrčila a podívala na Mistra Areka.
,,Emm.. Ano, myslím, že v té posteli jsem strávila už dost času a potřebuji trochu na vzduch." pronesla jsem nakonec s lehkým úsměvem. Nesmím na něj moc koukat. Krucinál!
,,ty se na něj bojíš i podívat?! Prokrista Akemi! Víš, že se chováš jako úplně malá holka. Vždyť je to tvůj Mistr snaží se ti jen pomoc. To neznamená, že se do něj hned máš zakoukat."
Slova mé katany nebyla úplně nápomocná a já nakonec udělala krok vpřed, ať se k němu mohu otočit čelem.
,,Omlouvám se za tu předchozí misi.. po pravdě ani si úplně nepamatuji co se stalo.."
,,Já ano! Omdlela jsi jako nějaký posera!"
zatnula jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechla. ,,Očekávám, že jsem nyní v týmu opět sama, tak jsem si vybrala jen nějakou snadnější práci, ať tady nesedím jako pecka."

Vesnice nedaleko Magnólie

Hmm, jen jsem jej škrábl. Škoda, ale minimálně již vím jak na něj. Je to dobrý mág a budem jej škoda. Bohužel jej budu muset zabít. Konečně mám k tomu opravdu důvod. Je až moc nebezpečný. Prostě řeknu, že jsem neměl jinou možnost.

Jsem zvědav s čím příjde. Určitě něco zajímavého a otravného.
Ahaa. Takže mě zaměřil, ale to mu bude k ničemu. Pokud znám magii, tak soudím, že kulka bude nyní naváděná, ale to nezmění nic na tom co se stane.

Ukázalo se, že je to pravda a kulka je opravdu navaděná. Určitě je to dobré, když o tom cíl neví, ale takhle.
"Máš zajímavou magii, ale je na čase to ukončit. Sbohem."
Na mě tváři se rozzáří šílený ušklebek.
"Magie čtverců: Propadová místnost."
Toto kouzlo kolem mého cíle vytvoří krychli, kterou se dá jedině tak propadat, neb je celá z prostorových čtverců. Není v ní čeho se chytnout. Jen padat a padat.
Na kulku vytvořím male okno, ktere pak přesunu dovnitr do krychle a hned jí zavřu.
On by tedy měl stále padat. Kulka stále prolétavat směrem ke mě a mezitím se jistě nejednou jeho tělo střetne s kulkou.
Neni mi jej líto, ale je jej škoda. Avšak nyní budu muset zachránit vesničany, takže budu muset použít dokonalost. Hádám, že chobotnice by mohla stačit.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Pistolníkovy kulky zmizely ve tvém velkém neviditelném čtverci. Ten se zamračil, ale to už mu letěly zpátky šikmo shora do zad.
"K čertu."
Zavrčel a skočil stranou v piruetě. Měl hodně bystré reflexy, ale i tak jsi zahlédl, že ho minimálně jedna z jeho vlastních kulek škrábla do nohy. S rozvášněným pohledem vzhlédl znovu k tobě.
"Jsi zajímavý chlapče, ale začínáš mě štvát. Navíc žádná obrana není ultimátní vše má svou slabinu."
Ušklíbl se a znovu se ve svém přízračném zjevu narovnal. dlouhý modře zářivý kožený kabátec za ním vlál.
"Rád si hraješ na kočku a na myš? Dobře. Hra skončila chlapče."
Záludně se usmál a pozvedl jeden ze svých koltů.
"Pistolníkova značka."
O okamžik později sis všiml, že na svém levém rameni se ti zjevila přízračně modře zářící křížek.
"Velká hra: Závěr Duelu!"
Zmáčkl spoušť koltu a z něj vylétla přízračná kulka, která i přes svou modravou záři lehce červeně poblikávala. Pistolník jí vypálil přímo proti tvému neviditelném čtverci. Kulka v něm zmizela, vylétla tím druhým a místo, aby zamířila do zad pistolníka, stočila se a obloukem mířila zpět k sobě.
"Té už neutečeš."
Usmál se muž a ztěžka si oddechl. Dali jste si docela zabrat. Navíc není to vše dole z vesnice je slyšet poplašený křik a jásot rabujících hrubiánů, kteří už dorazili do vesnice.
"Jop, slyšíš správně zklamal jsi je."
Podotkl muž nevzrušeně a pozoroval tě, jak si poradíš s novou záludností, kterou si pro tebe připravit.

Po prvním kole v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen

Váš soupeř slétl překvapeným pohledem k Oberonovi, pod kterým ležela najednou Aileen posilovala jej svou magií a pak také k Vericovi, který klečel opodál, ale od kterého se šířila ledová plocha až k zápasišti.
"Jooooo ukažte mu to! Do toho!!!"
Jásal nadšeně Styx a máchal tlapkama ve vzduchu a popoletoval poblíž Verica.
"Aileen neblázni!"
Začala peskovat Vinny, které se zděšením naježil celý ocásek, když viděla, kde Aileen leží. Muž se zamračil a znovu klepl nohou a přistál další šutrák v tu chvíli došla ledová krusta až pod něj a Oberona. Tomu se podařilo udržet pevný post a ve chvíli, kdy se mu začínaly rozjíždět nohy, ucítil, jak narazily o stranách na zábrany, které mu pomohly je udržet na místě a udržet tu obrovskou tíhu, kterou nesl. Za to namyšlený silák zaskřípal zuby, když se mu rozjely nohy a na čele mu vyrašila krůpěj potu, když s veškerým sebezapřením udržel rovnováhu ale poklesl kvůli tomu v jednom koleni, aby mu neujížděla dál noha.
"Vy špinaví bastardi! Rhááááááááárrrrgggg!"
Zařval zlostně až z něj začala sálat magická energie všude kolem a jednou a pak druhou nohou dupnul tak, že led popraskal a získal mu opět větší stabilitu. S tím padly na vaše desky každému po dalších dvou ještě větších kamenech, které ucítil Oberon, jak mu drtí zády, ale se vším sebezapřením se udržel na nohou, navíc část váhy nesly pilíře, které i když to v nich křoupalo, držely svůj tvar a dál se už nerozpadaly. Tentokrát už váš soupeř ztěžka oddechoval, když z něj dál sálaly vlny magie a pomáhaly mu držet jeho váhu. To že jste ho vytočili mělo očividně i svůj nemalý pozitivní efekt.

Ráno s nevrlým mečem
Akemi

"No s kým bys byla v týmu. Se mnou a kýmkoli, kdo bude chtít jít něco dělat taky.....chodit někam sama je blbost, nemůžu tě pořád chránit."
Protestoval Sayuri ve tvé hlavě, když jsi přicházela k tabuli. Pravda zase tolik prací tam vyvěšených nebylo, ale pár přece. Jedna byla doprovod vědeckého týmu do jeskyní v horských oblastech nedaleko Magnólie. Tým sebou chce patrně nějakého mága, pro větší klid svých duší, při bádání v neznámé oblasti.
Další práce o poznání prostší, někdo chtěl pomoci naložit objednanou dodávku dřeva, kterou bylo potřeba nejprve nakácet v lese poblíž jedné menší dřevorubecké vesnice na východ od Magnólie.
Poslední práce, která zde byla zatím připíchnuta byla hledání ztraceného dítěte v přímořské vesnici, jak se zdálo rodiče dítěte byli už docela zoufalí a nevěděli, co si počítit.
Když jsi tak procházela ty práce ucítila jsi, že někdo stál za tebou.
"Jak se zdá, už je ti lépe."
Usmál se ti za zády Arek, který se tyčil vedle tebe.

Teprve začínám!

Aileen, Veric

Soupeř se mi hned začal vysmívat, že už si musím pomáhat magií. Jenže nevěřím tomu, že on to drží jen vlastními silami. On, takový nic oproti mě. Na desku mi přistál další balvan. Pilíře začaly praskat a s nimi nejspíše i moje záda. Mágova magie je silná jako mág samotný. A já jsem silný. Jsem přeci kamenný drakobijec! NA desku spadl další velký balvan a já slyšel sténání pilířů. Ještě chvíli a rozpadnou se. A když povolí ony, tak mě ta deska rozmázne. "CO?" podíval jsem se za hlasem dolů a uviděl jak vedle mě leží Aileen. To si snad.... kdy se tu vzala. Takhle to rozplácne nás oba! Něco udělala a já se začal cítit o něco líp. O něco silněji. TO je ono. "Hmmmmpff" zabral jsem ze všech sil, co mi zbyly. Nenechám se zahanbit sotva jsem se stal mágem Fairy Tail! A už vůbec nenechám nějakou blbou kamennou desku aby rozmázla Aileen! Dokud to držím já, ta deska se nedotkne země! "Teprve se zahřívám!" zazubil jsem se na protivníka. Třeba se mi ho podaří vytočit.

Souboj v síle

Závod byl dost vyčerpávající, takže druhé kolo, kdy dle všeho to byla soutěž v tom, kdo více unese byla ještě náročnější. Naštěstí Oberon se rozhodl ukázat, že má síly za nás za všechny. Falešný pocit jistoty, že tomu chlápkovi může čelit, mne opustil, když už při prvních kamenech málem klesl do kolen.
"Zatraceně, to je taková tíha?"
Pozoroval jsem oba závodníky. Koutkem oka jsem zahlédl taky, že Aileen se rozhodla svou magií posílit Oberona. Unaveně jsem se narovnal a přelétl pohledem okolí.
"Hmmm.....dobře, s vahou nepohnu, ale o úpravách prostředí nikdo nemluvil."
Pousmál jsem se a šel jsem znovu do kleku a začal vypouštět do dlaně svou ledovou drakobijeckou magii. Zem začala mrznout a kluzký povrch se začal rozšiřovat až k oběma soutěžícím a pod jejich nohy. Zavřel jsem oči a zamračil jsem se. Ve chvíli kdy jim to začalo klouzat jsem nechal vyrůst z vnějších stran Oberonových nohou krátké ledové hrbolky, aby mu nohy do stran neujížděly.
"Snad to trošku pomůže."

Nový začátek

Probuzení bylo příjemnější než večer. Odpadla jsem do postele úplně zničená.
Hej ty lemro?! Vstávej z té postele! Furt se jen válíš! Musíme do akce. Klidně bez kluků, když jsi z nich takový posera, ale zvedni tu prdel a makej!
Ten hlas v mé hlavě mě donutil se zamračit a potichu zavrčet.
Nejsi přeci žádný čokl, ať vrčíš. Šup, šup. Potřebujeme se provětrat.
Protáhla jsem se v posteli a došla si dát mlčky sprchu. Oblečení pro dnešek bylo prosté - minikratasy a top bez ramínek. Přeci jen má prsa to udrží no ne?
,,Taky dobré ráno Sayuri." pronesla jsem až poté co jsem byla upravená. Svou katanu jsem připevnila k boku.
Ty jsi se probudila teda se skvělou náladou..
,,Nech si poznámky pro sebe, nemám na tebe náladu. Potřebuji sehnat nějakou práci, kterou zvládnu sama. Minule to dopadlo katastrofálně a ráda bych se vyhnula případnému opakování své neschopnosti."
Jsi moc tvrdá.. Však za to nemůžeš, vždyť-
,,Nezajímá mě to! Nevím s kým teď budu v týmu Sayuri.." povzdechla jsem si než jsem se na sebe usmála do zrcadla. ,,Zvládneme to sami."
Emmm.. jsi si jistá?
Nečekala jsem na další řeči a vyrazila ze svého pokoje směrem k tabuli. Potřebuji peníze na nějaké nové oblečení a ať dokážu, že nejsem neschopná. otázkou zůstává komu to potřebuji dokazovat?

Druhé kolo v Crocusu

Opřela jsem hlavu o Oberonovo rameno.
„ Jen-jen chvíli.“
Vydechla jsem tiše a zavřela jsem oči. Unavená, rozbitá a uřícená. A vděčná, že mě vzal na ruce a nemusela jsem se hýbat. Jestli se ale později nerozhýbu nebudu schopná chodit tři dny. Usnula jsem, bohužel. Vyčerpáním skoro všeho, co jsem měla. A dokud mě nepoložil, spala jsem jako dřev. Až teprve ve chvíli kdy jsem ucítila studenou zem, mě zamrazilo a probralo mě to. Zamrkala jsem a trochu zmateně jsem se rozhlédla. To už ale Oberon držel desku. Zamrkala jsem a překvapeně jsem se podívala na to co se děje. Zbledla jsem, když mu na desku spadl menhir a jemu se začali podlamovat kolena.
Nesmím se plést do držení kamenů… ale…. Nikdo neřekl, že nesmím pomáhat jemu. Převrátila jsem se na kolena a dolezla pod Oberonův kamenný disk.
„ Nesmím ti pomoct s tou vahou… ale… posílit tebe… to už nikdo nezakázal.“
Střihla jsem pohledem po jeho soupeři a zavřela jsem oči.
„Zvýšení fyzických schopností! Deusu Ekuesu!!“
Klečela jsem na zemi, pod mnou i pod Oberonem se rozzářilo tyrkysové kolo. Vydechla jsem a na čele se mi objevila vráska doprovázená pár krůpějemi potu.

Vesnice nedaleko Magnólie

Odhodil svou zbraň. Střelci jsou fajn a nebezpeční, ale to jen do chvíle než přijdou o svou zbraň. Takhle se dostáváme k mé hře, která vypadá velice zábavně, až chvílemi se říkám jestli si neodnese nějaké zlomeniny.
Co to? Co to ksakru udělal? Že by uměl i jinou magii? No, začíná to být zajímavé, ale je už dost zřízený. Takže hádám, že to nebude už moc náročné.

Tak použil kouzlo. Podle názvu je nyní v něčem jako přízračném módu, který mu umožňuje se takto pohybovat. K tomu má i novou zbraň. Působivé, ale stačit to nebude.
Ou. Tohle už je celkem nepříjemné. Jen tak, tak se vyhýbám kulkám. Zdá se, že on i jeho kulky jsou schopné projít pevnými předměty a zásah jimi by pro mě nebyl vůbec příjemný. Je to zajímavá magie, ale udělal jednu velkou chybu. Myslí si, že pochopil mou magii a to stále používám jen slabá kouzla místo těch mocných, kvůli kterým mám své ego.

Zdá se, že zatím co on mě zde má zabavit, tak ostatní se chtějí dát do práce. Nejsou tak silní jako on a v pohodě je porazím, ale tohodle se budu muset zbavit. Nebo jej tedy zneškodnit.
"Magie čtverců: Nespatřené okno."
Možná jeho kulky dovedou projít pevnými objekty, ale já je vlastně nechávám pouze letět dál.

Velký prostorový čtverec, který je neviditelný, přímo přede mnou. Ve vzduchu kousek za střelcem se vytvoří druhý levitující, lehce nakloněn dolů.
Až projdou kulky tím co je přede mnou, tak by měli vyletět na střelce zezadu. Hádám, že budou mít dobré poškození i pro toho, kdo je vlastně seslal.