| |||
Ta holka ,,Myslíš si, že tu s tebou sedím jen proto, že nemůžu utéct?" Rozesměju se. ,,Kdybych chtěla tak jsem dávno pryč, ale věřím, že oni vás dostanou i beze mě..." Ušklíbnu se. ,,Navíc jsi mi ještě neřekla, co je smyslem téhle hry?" Pak dostanu nápad... ,,Mohla bys mi tak půl metru před obličejem vytvořit nějaké pískové zvířátko, které bych mohla proměnit ve sklo? Myslím si, že mému příteli by se takový suvenýr zamlouval..." Nahnu hlavu na stranu... ,,Prosííím..." |
| |||
Oheň a Písek Písečná dívka naklonila hlavu na stranu a zatvářila se zklamaně. "Nelži mi, to jsou jen podružné důvody. Celou dobu ti v hlavě šrotuje, jak mi zdrhneš líp mě možná ještě zmlátíš a najdeš svý kamarády." Odpověděla, jako by se naprosto nic nedělo a povzdechla si. "A právě proto tě nemůžu pustit. Nejde ti věřit." Pokrčila rameny a opřela se kámen za sebou. "Možná by ti nebylo tak teplo, kdyby ses přestala rozpalovat, opíkáš se vlastně sama." Broukla a přehodila si stylově nohu přes nohu. "Čekala jsem, že s tebou bude lepší řeč." Vesnice nedaleko Magnólie Ano je pravdou, že lidé pobíhají na všechny strany a vypadá to tu, jako pěkný chaos, ale až po chvilce ti dojde, že se neběží schovat, ale vybíhají z domků zase rychle ven a mávají fáborkama a dělají jakýsi špalír přijíždějícím motorkářům. Když jsi zastavil na okamžik jednoho mladého vesničana nevěřícně se na tebe podíval. "Blázníš?! To jsou Rudá Esa! Jeden z nejlepších závodních motorkářských týmů ve Fiore! Trénují na další závody." Vytrhl se ti a šel taky vítat. Do vesnice se na rychlé občersvení přiřítilo více jak tucet strojů se svými rozjařenými šoféry. Hostinský byl v jednom nebi, protože měl tržbu, jako prase a ani ses nenadál a ta banda zase zvedla kotvy a nahodila stroje. Jeden z nich takový divný maník se na tebe ještě pohrdavě podíval a pak vystřelili vstříc další dlouhé jízdě. Slyšet je bylo ještě pár dalších minut. |
| |||
Ona Když si na sobě vytvořím sklo, tak jen povzdechnu... ,,Nesnažím se zdrhnout, jen je mi tahle póza dost nepříjemná, potřebuju se hýbat, nebo jakmile mě pustíš, tak se nebudu moc hnout, budu celá ztuhlá..." Zakroutím hlavou, a v duchu žasnu nad svým výkonem... To bylo dobrý, takže písek je sklo... To se bude hodit... Sklo není tak pevné, ale nebudu to zkoušet nebo ztratím rovnováhu... ,, a za další mi v té krustě začíná být fakt teplo..." |
| |||
Vesnice nedaleko Magnólie Baltyr Útok stále nikde a začínám se trochu nudit. Možná by neuškodilo projít si vesnici a prohlédnout si, jak zde žijí. Minimálně mě to na nějaký ten čas zabaví, třeba se do té doby ukážou, nebo snad možná po obědě, tak, či tak budu mít čas se před tím protáhnout. Už bude pomalu čas na oběd, to už, aby jsem se vrátil. Hmm, co je to za zvuk? Zní to jako motorky a ten řev. Zadívám se do dáli. Jo jsou to motorkáři a podle toho hluku, to, asi bude i má kořist, nicméně, měl bych se ujistit. Podívám se lidi okolo, pokud se schovávají, nebo prchají do svých domovů. Pokusím se případně někoho odchytit, aby jsem se jej zeptal. "Ti motorkáři jsou ti bandité?" |
| |||
Po prvním kole v Crocusu S lehkým úsměvem se ohlédl přes rameno a mezi zuby se mu mihnul vypláznutý jazyk a přivřel taky jedno oko v šklebící se póze. "Přece si neublíží kvůli hloupé tkaničce od bot. Bezpečnost především." Poučil Oberona a pak se už bez dalších slov vzdálil a jen na vás mávl na rozloučenou. Před vámi tedy zůstala další dlouhá cesta směrem k hoře. Styx přistál na rameni Verica a začal natahovat. "Oni....oni mají Soru! Já chci Soruuuuu! Je to moje vina "fňuk" neměl jsem jí tam nechávat samotnou "fňuk"!!" Řinuly se mu z očí slzy, jako hrachy. Vinny si mezitím přelétla zpátky k Aileen a docela kriticky se na ní podívala. "No ty teda vypadáš." Zašvitořila a dala si pacičky v bok. "To máš z toho, že mě posíláš tahat kamení." Odfrkla si dotčeně a bylo jí absolutně jedno, že jí Oberon slyší. Nakonec jste se všichni rozešli směrem k hoře. Trvalo vás to dýl, než byste chtěli, ale alespoň jste trošku nabrali dech. Sluníčko bylo vysoko a pálilo, po Soře a ostatních ani stopa. A jak jste se blížili k úpatí hory začali jste rozeznávat, že tam dole něco je připravené. O pár dalších okamžiků později jste spatřili že mezi hromadou různě velkých balvanů a kamenných desek stál další mladík svlečený do půl pasu, ve větru mu povlával dlouhý cos a arogantní výraz na tváři mluvil za vše. Nejraději by se vámi asi vůbec nezabýval. "Tak už jste sem dolezli hhhhhh?" Pohlédl na vás dost kriticky až nepříjemně. "Nechápu, jak takoví chcípáci, jako vy mohli projít první zkouškou. No tady to lehké končí." Protáhl se, až se mu napnuly všechny svaly na těle. Nebylo rozhodně za co se stydět. "Vidíte ty šutráky? Budeme závodit v tom, kdo jich unese více." Poznamenal suše a sledoval vaše reakce. Oheň a Písek "Hmm? To, že jste se na pravidla neptali neznamená, že neexistují." Podívala se na tebe trošku zklamaně a pak sledovala se zájmem, jak začínáš planout. "Hááááá? Ty se snažíš spálit mé písečné sevření? Zajímavé!" Zazářily jí očka a koukala, co se děje dál. Písek se začal tavit a lesknout, hořet a měnit a pak jsi najednou spatřila, že jsi celá obalená....ledem?.....Ne bylo to sklo, ještě pevnější, než předtím písek, pokrývala tě tenká pevná vrstva skla. "Wauuuuuu jsi úžasná! Tys z toho udělala sklo! To se mi líbí!" Začala okolo tebe pohopkávat a zkoumat tvůj výkon. "Začínáš se mi líbit Rudovlásko možná si tě nechám." Uculila se a poklepala si na rty prstem. "Ale teď vážně, proč se snažíš zdrhnout, když tolik věříš, že to tví přátelé nevzdají a zvládnou......hmmm to, že chceš zdrhnout znamená, že nevěříš v jejich úspěch." Naklonila hlavu na stranu a zatvářila se opět zklamaně. Vesnice nedaleko Magnólie "Chápu chápu, no tak to přeju hodně štěstí, aby se Vám to podařilo." Potřásl hostinský hlavou a zamířil zase po své práci. Když ses najedl a pohodlně strávil část dopoledne v hostinci, avšak ani během dopoledne žádný útok nepřišel. Trošku ses protáhl i po vesnici a prošel ses, abys neměl tolik ztuhlé svaly, koukl ses na místní klidný běžný život a když odbíjela dvanáctá a tys zamířil k hostinci na oběd, uslyšel jsi řev motorek a pak jsi spatřil, jak se z dálky blíží několik motorek, které se hnaly přímo k vesnici. Zatím nebylo možno rozeznat kolik jich je, ani co jsou vlastně zač, ale i přes řev motorek, byl slyšet i rykot těch výtržníků, kteří jásali nad svým příjezdem. |
| |||
Druhé kolo? Ten pád zatraceně bolel, doufám že ten Sořin kocour je v pořádku. "Ouu....ou ou.....auvajsssss....." Začal jsem se celý rozbolavělý a podřený zvedat na nohy. Vůbec se mi nechtělo, ale bylo to třeba. Slétl jsem očima na odcházejících závodníka i na své společníky. "Budu v pohodě, jen se potřebuju trošku zase rozhýbat, trošku jsem přecenil své tělo." Pomalými lehce vrávoravými kroky jsem vyrazil ke svým společníkům. Skrytý význam téhle soutěže mi stále ještě unikal. Co mi však neuniklo bylo, že nás bylo méně. Poznámka o tom, že dostali i Soru nebyla moc přívětivá. Zatnul jsem zuby ale věděl jsem, že v tomhle ohledu nás mají zatím v hrsti. "Jo budeme muset dál. Nemáme na výběr.....jít zvládnu. Šetři síly, dost možná budou ještě zapotřebí." Odpověděl jsem Oberonovi a vydal jsem se směrem k hoře, která nám byla ukázána. "Jestli budeme muset tam nahoru, tak se ještě docela zapotíme." Odtušil jsem sám pro sebe a okem zkontroloval, jak je na tom Styx, jestli ho nebudu muset náhodou táhnout za ocas sebou, nebo tak něco. |
| |||
Měli bychom jít dál... Vnímala jsem jen tak trošku na půl. Opírala jsem se dlaněmi o kolena, předkloněná, zadýchaná a uřícená. Pohled na tu horu v dálce, někde kdo ví, kde daleko, mi moc v rozhodování se pohnout nepomáhal, ale museli jsme tam, pokud jsme je všechny chtěli zpátky. Oberon opravdu přišel v pravou chvíli. „ Díky…“ Vydechla jsem a svalila se rovnou na něj. Obličej odřený, spálený, celý výstřih odřený, spálený ramínka od spodního tílka se rozedřely, takže už nedrží, rameno, lokty i ruce odřené a spálené o cestu, jak jsem jí projela a protočila několika kotrmelci. A energeticky na dně, alespoň pro teď. „ Budu v pořádku… Měli bychom pokračovat“ Vydechla jsem… |
| |||
|
| |||
Ve výšce Rozesměju se, upřímně... ,,Takže žádná pravidla nejsou, takže co mi brání tě spálit na popel?" Zamračím se... ,,Nikdo z nich to nevzdá a já taky ne..." Začnu plát... Vytvořím oheň na svých ztuhlých rukách i na nohách a budu se snažit vší silou jimi pohnout a osvobodit se z jejího sevření... ,,Nepodceňuj mě... Nikdy..." Zavrčím a dělám co je v mé moci, abych se pohnula... |
| |||
Měli bychom s sebou hodit Veric, Aileen "Ne já...tak jsem to nemyslel," zatvářil jsem se trochu provinile. "Jen jsem fakt nečekal, že se kvuli botě zastavíš...fakt krok od konce... nechápu to," poškrábal jsem se na hlavě. Jeden by si mohl myslet, že ji tak nechal vyhrát schválně. Podíval jsem se na ostatní, ale ti nevypadali nějak...že by se hned někam hnali. Popravdě, ani se jim nedivím. Tak běžela doslova s větrem o závod a Veric zase na ní na jeho ledové skluzavce. Vyslechl jsem si ještě co nám říká ten běžec, než se dal na odchod. "Co jste jí udělali?!" zavolal jsem na něj, ale odpovědi se mi nedostalo. Sakra. Prvně jsem přišel k Vericovi, jestli je v pohodě a jestli něco nepotřebuje. Pak jsem přišel i za Aileen. "Jsi pekelně rychlá," usmál jsem se. "Neudělal sis nic? Nechcete něco donést?" zeptal jsem se a s tím jsem se podíval zase zpět na Verica, jestli taky něco nechce. "Můžu vás nést klidně oba," řekl jsem a podal Alileen ruku, aby se mohla aspoň postavit. |
doba vygenerování stránky: 0.10424399375916 sekund