město

Odpočívám, protože se nemohu ani hnout, a doufám, že oni vyhráli, mé nadšení z toho, že jsem to zvládla však netrvá moc dlouho...
,,he? COže?!"
Když mi však začne tuhnout tělo, tak vytřeštím oči a pak se začnu zase vznášet... Je mi špatně....
,,Dej mě... pomoc... dolu... kruci..."

Vesnice nedaleko Magnólie

"No jo no. Dostal jsem za úkol to vyřešit, takže odsud nemohu pryč dokud nebudu mít hotovo."
Odvětím mu a převezmu od něj pivo.

"Hmm. Minimálně desetičlená skupina. Nejlehčí by bylo přístihnout je přičinu. Jsem na ně celkem zvědav, snad nebudou jako většina s kterými jsem se setkal."
Povzdechnu si a napiju se piva.
"Aaa, dobré. Řikal jste pravdu, máte dobré pivo."
Pochválil hostinského pivo.

Usměji se hostinského a ukážu na svůj přívěsek.
"Jde o magický předmět vysoké úrovně. Po aktivaci každy udělá co mu přikážu. Je to však hodně náročné a tak bude nejjednoduší si na ně počkat." Je to lež to ani, ale oni jsou dost hloupí, aby na to skočili. K tomu mám podezření, že se nějak konkrétně vyptává. Bude lepší, když mi moc nikdo zde nebude znát dokud nepřijde její čas.

Během toho co mluvím sleduji reakce ostatních popijejicích, zda se někdo nebude chovat podezřele.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Hostinský začal čepovat pivo ze soudku a mezitím poslouchal, co mu vyprávíš. Jeho výraz zpozorněl, když jsi zmínil bandity a věci okolo nich.
"Hmmm říkal jsem si, proč by tady někdo chodil z Magnolie."
Podal ti pivo a opřel se zády o trám.
"Tváře mívaj skryté pod šátky zbabělci.....většinou se jich tu objeví maximálně deset, ale jestli jich jen více, nechodí, nebo je to celý gang to nevím. A co se týká jejich řešení, mě upřímně je to jedno, specifikace práce bude mít asi stařešina vsi. Každopádně věřím, že ouřady by je chtěli živý a někam zavřít. Mě osobně je putna jestli zdechnout. Snaží se nás ožebračit, takže plivu na ně."
Zamračil se a pak znovu pohlédl na tebe.
"Ale, že jsem tak smělý. Jak se s nimi hodláte vypořádat pane? Přece jen jste sám a jich je víc."
Tázavě tě pozoroval.

Po prvním kole v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Veric, Styx, Oberon, Vinry a Aileen dorazili k cíli ač každý v jiném stavu. Vinry před cílem Oberona skoro zahodila, protože na ní byl už moc těžký. Veric, Styx a Aileen se sbírali se země, tedy Aileen s galantní nečekanou pomocí vašeho soupeře v běhu.
Pohled závodníka opatřený úsměvem se upnul na Oberona.
"Není důvod si dělat srandu, tady Vichřice zvítězila férově. Hold nikdy nevíte, co nečekaného vám, život postaví do cesty za překážku."
Pokrčil rameny a podíval se na svou botu a pak s ní zašoupal o zem.
"Sice příště bych doporučoval dodržovat bezpečnou vzdálenost, pro případné brždění a zabránění dalším nehodám, ale dejme tomu."
Pak slétl pohledem na Aileen naklonil tázavě hlavu na stranu a pak chytl za zátylek a rozesmál se, rozpačitě, ale přece.
"Ah......hahahahhh......takhle.....hele nerad to říkám, ale tohle v mých silách fakt není. Já jsem jen......hmmmm....první zkouška tak bych to nazval jo...."
Zvedl důležitě ukazováček a pak pokrčil rameny.
"Jestli chcete své přátele zpátky, budete muset projít dalšími zkouškami. Bejt váma šel bych támhle k úpatí té osamělé hory."
Ukázal do dálky před sebe, kde byla silueta hory, která musela být pěkně vysoká a docela daleko.
"Jo a hodně štěstí v dalším kole. Třeba se ještě uvidíme."
Mávl vám a zamířil bokem někam pryč, možná směrem zpátky k Crocusu.
"Jo...a..."
Napůl se k vám obrátil ještě a pozastavil se.
"O tu rudovlasou šišku se nebojte, bude v pohodě."
A s tím šel zase dál.

Mezitím Sora vyvalená na kašně odpočívala po vydatném ohnivém jídle a snažila se dát trošku do kupy. Lidé postávali kolem a něco si mezi sebou mumlali, nejspíše jí oslavovali.
"To byl docela slušný výkon na obyčejnou rudovlasou holku. Hih."
Ozval se za zády Sory sladký dívčí hlas.

"To, cos udělala bylo odvážné, ale hra je hra."
Usmála se jí přes rameno a pak foukla a Sora cítila, jak jí zasypává písek a jí tuhne tělo. Nemohla se hýbat, jako by jí tělo zkamenělo.
"Hold si teď chvíli posedíš na lavičce."
Broukla a Sora mohla slyšet ohromené hlasy lidí a pak si periferně povšimnout, že se zmenšuje okolí pod nimi a že s tou písečnou holkou na oblaku písku prostě letí někam do neznáma.

Podivné vítězství?

Doháněl jsem toho zmetka, pomalu ale stejně tak se blížil cíl. Až moc rychle na můj vkus. Aileen byla něco jiného, ta se řítila nezadržitelně vpřed. Byla stále naděje, že to dokáže, i když měl ten týpek stále náskok.
"Drž se Styxi!"
Houkl jsem na kočku, která mi pomáhala korigovat pohyb a přikrčil jsem se, abych ještě snížil náš odpor vzduchu a dojel je. Pak najednou ale ten chlapík zastavil a začal si zavazovat boty.
"Do hajzlu!"
Zaklel jsem a rychle jsem rukou přimrazil oblouk, aby mohl ostře zatočit, to mě ale vyhodilo z rovnováhy a dráhy a já se prolétl vzduchem.
"Do prdele!"
Sáhl jsem si v letu na záda a stáhl Styxe do náruče a zakryl ho předloktími, aby si, co nejméně ublížil. Tvrdý dopad na bok a setrvačné válení sudů zamotaly hlavy asi nám oběma.
"Uh uh uh...."
Zakuckal jsem se a zůstal ležet na zádech celý rozbolavělý. Nadzvedl jsem hlavu, aby se podíval, jak závod dopadl a kde jsou ostatní, a taky abych mohl pustit Styxe.
"Dokázali jsme to."
Usmál jsem se spokojeně a dopřál jsem si krátké vydechnutí, na to začít se hned zvedat jsem byl příliš unavený.

Závod

Běžela jsem. Byl by to tak krásný svobodný pocit, nespoutaný, kdyby nešlo o životy. Cítila jsem, jak se mi všechno uvnitř svírá, měla jsem strach, že to nedám. Byl podstatně dál než já, byl rychlejší. A najednou jsem letěla. Zahlédla jsem jenom nějakou šmouhu skloněnou k zemi, Vericovu modrou hlavu, jak brzdí a pak zem. V mojí rychlosti nešlo zastavit. Ne s tím jak jsem byla zrychlená.
Následovalo několik zmatečných kotrmelců a pak drhnoucí dojezd po tváři rovnou za fáborky. Zůstala jsem ležet na zemi, dezorientovaná. Pořádně ani nevím, kdo ke mně přišel, zahlédla jsem jenom ruku a sotva vnímala poklonu, která mi byla složena. Pokusila jsem se dostat aspoň na kolena a pak se ruky zachytit. Třásla jsem se, nějak mi bylo jedno, kdo mě zrovna staví na nohy. Jestli se pořádně nenadechnu asi jim tu leknu.
„ D-díky…“
Zasýpala jsem a nadechla se. Jednou dvakrát a pak pěkně zhluboka. Opřela jsem se dlaněmi o kolena, v boku mě bodalo a to dýchání… no žádná sláva. Zůstala jsem chvíli předkloněná, abych popadla dech, pak jsem dala dlaň do bodajícího boku a pracně jsem se narovnala. Pohled mi sjel na toho závodníka, začala jsem pomalými kroky chodit kolem.
„ Ta-tak… tak… vyhrála jsem. Můžete … můžete nám… je vrá…. Vrátit…?huh…“

Vesnice


Je mi strašně, vím jistě, že dnes se jen tak nehnu, i když jsem upouštěla oheň tak ty bomby, kdyby jich bylo jen o jednu víc, tak vybouchnu já. Jsem ráda, že jsem odpadla u fontány, a doufám, že ti, co jsou vpředu alespoň vyhráli, a že se pro mě vrátí... A nebo že jsou v pořádku. Příval chvály mi od přejezení bohužel nepomohl, ale bylo příjemné slyšet lid, že mě obdivují za to, co jsem dokázala... Teď si tu chvilku posedím a budu trávit, asi dlouho.,..

Vesnice

Vesnice je velice malá vesnice a její náměstíčko je také dosti drobné. Dominuje mu studna, který obklopuje nějaký prostor, ale je to stále dost málo. Stačilo by budovy trochu přemístit a hned by vypadalo prostorněji, ale to moje práce není.
Podle hluku, který přicházel z jedné budovy, jsem usoudil, že by to mohla býti místní verze hospody, nebo spíše jen nalévárna, když vezmu v potaz její rozměry.
Uvnitř to vypadá dosti bídně, ale nejsem zde od toho, aby jsem kritizoval či nějak hodnotil toto místo. Mám zde práci a oni by mi pak za ní měli celkem fajn zaplatit, takže proč ne. Je to jejich a já se v tom nebudu šťourat, přesto, že se mi již v hlavě sestavuje plán, jak využít prostoru a vlastně jak předělat celý kus vesnice, čím by se zde nejspíše usnadnil život..... soustřeď se. Máš tu práci.

Průzkumem jsem usoudil, že majitelem bude muž rozlévající alkohol ze sudu. Střední věk, velký knír. Nic hrozného, ale ani nic extra. Prostě obyčejný chlap co se snaží nějak uživit.

Po mužových slovech se na něj mile usměji.
"Pivo si dám moc rád a usnu skoro všude. Co jsem dopoledne vyrazil z Magnolie, tak jsem si ještě nestihl dobře odpočinout, takže budu vděčný i za seník."
Sice bych byl radši za zamykatelný pokoj, ale prostě zajistím půdu a aktuálně u sebe žádné cenné věci nemám a vždy se mohu už vrátit jako nic do Magnlie a zase zpět, ale nač nyní plýtvat magií.
"Jenom, zajímalo by mě jak to je zde s tím gangem? Počty, známé tváře? Nebojte, pokud něco řeknete a oni by přišli, tak se s nimi vypořádám. Nemusíte se bát. Nicméně, šlo o jejich polapení, nebo odstranění, aby jsem řekl, tak to druhé by pro mě bylo o něco snaší."

Dokonalé vítězství a hory umí létat!
Veric, Aileen a Sora

"TAk mě třeba pusť, když se ti to nelíbí! Co mám asi tak dělat?!" začal jsem taky nadávat x metrů nad zemí, daleko za ostatními. "Už jsi snad viděla běžet horu?!" zakončil svů mudrování na téma noje váha a jestli žeru kamení. Samozřejmě že jo, kdo ne?

Jenže pak se stalo něco..."Co?" vydechl jsem, když jsem viděl, jak se Modrovláska přerazila o toho rychlého blbečka. A tak vlastně vyhrála závod, jelikož po obličeji projela cíle jako první. "Si dělá srandu?" zeptal jsem se a podíval se na kočku co mě nesla.

Vesinice nedaleko Magnólie
Baltyr

Když jsi došel do vesnice a zamířil na její......dejme tomu náměstí, ač označení dvorek by asi sedělo lépe, protože vesnice je opravdu docela maličká a náměstíčko tvoří studna a kousek prostoru, kde se občasně válí nějaký ten vozíček, nebo kus nářadí.
Nohy tě donesly k jediné budově, která by mohla být snad hospodou. Avšak neměla ani vývěsní štít a i když z ní byl slyšet jakýsi ruch začínal jsi mít obavy, že tady hospoda ani není. Když jsi opatrně vstoupil spatřil jsi, že spíše, než hospoda je to malá nálevna s hudbou. I cechovní dům Fairy Tailu byl oproti tomu luxusně vybavená hospoda, která zářila novotou. Tady byly nějaké ty lavice prostě říznuté z kusů kmenů, stoly byly řešeny podobně. Lidé se ale docela dobře bavili. Když jsi se rozhlédl po pultu, za kterým by seděl hostinský, nenašel jsi ho. Až po chvíli bloudění očima po místnosti jsi objevil pomenšího muže ve středním věku s hustým knírem, který se motal kolem naraženého sudu a rozdával pivo.
"Ach, nový zákazník, vítejte pane!"
Zahláholil, když ses přiblížil.
"Nabídnu něco k pití?"
Otázal se a pak pohlédl na osazenstvo a úzké schody, které spíše, než do druhého patra mohly vést na seník.
"Ubytování mohu nabídnout, ale věru skromné, jsme jen malá ves a s nevelkými prostředky, ale dobrým pivem."
Usmál se dobrácky. Z tohoto místa byl jasně cítit venkov.

Závod v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Sora dnes zažila tu největší hostinu, kterou kdy navštívila. Snažila se spořádat veškeré vybuchující bomby a uvolňovat energii, kterou pohlcovala, ale nešlo to....ne úplně. S každou další bombou byla víc a víc přejezená a unavená. S tou poslední, která málem bouchla spoustě lidí nad hlavou na tržišti se zhroutila na okraj kašny a jen funěla. Prostě čeho je moc toho je příliš. Slyšela však obdivný šum hlasů lidí okolo, kteří byli rádi za její pomoc a žasli nad tím, co dokázala. Alespoň tento příval chvály byl příjemný a uklidňující, na rozdíl od vědomí, že její přátelé někde o kus dál bojují o životy ostatních.

Oberon mezitím i když jej nesla Vinny docela za ostatními zaostával, prostě to byl.....balvan, jinak se to nazvat nedalo. Viny při tom skoro většinu cesty nadávala, jak je těžké a že by měl přestat žrát kamení.

Nejblíže za závodníkem se držel Veric se Styxem a Aileen, kteří každý svým způsobem jeli kupředu, jako šipky. Aileen posilovala svou magii na maximum a běžela, jako uragán, zatímco Veric se řítil vzduchem, po tom, co jej vyhodila vpřed ledová skluzavka.
Kus v dálce před vámi byla vidět branka udělaná ze dvou žlutě vlajících fáborků, které patrně měly značit cíl.
"Krucipísek rozvázala se mi tkanička!"
Ozval se na celé kolo burácející hlas závodníka, který vedl a zhruba dva metry od cíle prakticky na místě zastavil a v pokleku si začal kontrolovat boty. Byl to zvláštní pohled na toho polonahého potetovaného nepříjemně rychlého týpka, jak najednou zastavil před praktickým vítězstvím kvůli něčemu tak banálnímu.
Veric, který už mezitím přistál a svištěl doslova na kusu ledu vpřed zvládl uhnout před náhle zastavivším závodníkem, jen tak tak a hodil nehezké válení sudů do strany. Aileen, která se řítila přímo za vaším cílem už zastavovat nestihla, zvláště když se to stalo těsně před ní a doslova hodila přes ohnuté tělo toho sprintera mrchu a v setrvačnosti udělala několik kotrmelců kupředu.
"Hej? Dávejte pozor! Překážka na trati!"
Vyhrkl závodník a vzhlédl směrem k Aileen, jejíž náraz ho málem pobalil. Ta se mezitím prokutálela mezi fáborky a rozplácla se v trávě za nimi.
"He....?"
Chvíli se díval jejím směrem a pak se jen mírně pousmál a pomalu zvedl a zamířil k fáborkům za ní.
"No, jak se zdá máme tady vítěze závodu."
Prohodil, jakoby nic, dokonce se zdálo, že byl s celým průběhem nanejvýš spokojený.
"Že to ale byla rozcvička....fíha....to vám povím. Děvče ty jsi rozený běžec. Modrovláska bych diskvalifikoval za nefér úpravy povrchu."
Ušklíbl se a když se zastavil za fáborky nad Aileen napřáhl k ní pravačku v nabídce pomoci ze zeme.
"Tak pojď vstávej Vichřice."
Vybídl jí.

Závod v Crocussu

Běžela jsem a neohlížela jsem se. Veškerou svou sílu jsem plně investovala do svého těla a do pozornosti, abych se vyhla všemu, co se mi objevilo v cestě. Ostatní se budou muset postarat o bezpečnost lidí, které tenhle závod ohrožuje. Musíme vyhrát! Musíme vyhrát!! Nesmíme je ztratit!!!
Začala jsem se nadechovat. Z plných plic, musím do sebe dostat další energii, kterou spálím na závěrečné cílové rovince.
„ Dostanu tě!“
Zavrčela jsem k té střele a přidala jsem. Co nejvíc to šlo. Přepla jsem snad každý sval v těle, jenom, abych ho dohnala a předehnala.