| |||
Margaret - Lamia Scale Mistryně byla pryč a ty sis vybalil a prozkoumal pokoj. Neobjevil jsi nic, co by nasvědčovalo tomu, že by tě chtěli nějak nemile překvapit, na druhou stranu, jedno milé překvapení tě přece jen čekalo a to v podobě rychločtecích magických brýlí, které ležely úhledně složené v krabičce na psacím stole. Žeby povinná výbava v cechu? Nebo pozůstatek po původním majiteli pokoje? Tak či onak, nic zvláštního jsi na nich neodhalil, krom toho, že plnily svou funkci. Mezitím byla Ziri na průzkumu. Protlapkala kolem několika zavřených dveří, pak minula jedny pootevřené, kde jak se zdálo zrovna podřimoval, nějaký klučina. Notnou chvíli se pak zastavila v místnosti, která se zdála být knihovnou. Pěknou, prostornou a dost plnou. Zkusmo si přečetla rychlé info o pár titulech "Významní mágové minulosti", "Hravé základy magie", "Záhadná místa Fiore". Knihy zběžně ukazovaly na to, co bylo již v jejich názvu. V první se dalo dočíst alespoň částečných záznamů o osudech nejznámějších mágů minulých dob, v druhé zase šlo o jakousi výuku zvládní prvních kroků v odvětvích magie a třetí byly spíše mýty, nebo příběhy o místech, opletených něčím zajímavých, ať již událostí, předmětem, nebo nějakým pravidelným děním či osobou. V knihovně toho bude k vidění určitě mnohem více, ale Ziri leč nerada pokračovala ve svém průzkumu dál. Mimo jiné také potkala místní kuchyň ze které voněly příjemně uzeniny ale Ziri tam jen nahlédla, chvíli se tobě samotnému sbíhaly sliny. U jedněch dveří pak bylo cítit něco odporného, jako by tam někdo snad louhoval ponožky, či co. Možná se jednalo o jakousi alchymistickou dílnu, kdo ví, ale Ziri se raději rychle vzdálila. Vrátila se až po více, než hodině, ucapkaná a spokojená se svým průzkumem. Notno podotknout, že moc členů cechu neviděla, na jednu stranu možná dobře. Ani na mistryni cechu naštěstí znovu nenerazila. |
| |||
Cabbit na průzkumu…Město Margaret – budova cechu Lamia Scale
|
| |||
Nepruď pokračujem max vymetu pár mrtvolek ;) |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Magnólie - Sabertooth Jen na chvíli ses usadil pohodlně v tom zatraceně měkkém a příjemném křesle a už se ti začaly klížit oči. Nakonec ses poddal a nechal oči alespoň na chvíli odpočinout. "A teď si trošku pohrajeme co?" Ozval se jakýsi pokřivený hlas, s trhnutím ses málem překotil na křesle, když jsi před sebou spatřil stát chlapíka, který tě přijímal do cechu. Měl na tebe vytasenou jednu ze svých pistolí a mířil na tebe z nevelké vzdálenosti pár kroků. Překvapeně jsi zamrkal, co se to sakra děje a při dalším mrknutí jsi viděl, že ten chlapík s divně pokřiveným hlasem najednou více a více připomínal tvého soupeře z lovu banditů a ne toho týpka, co tě přijal do Sabertoothu. "Sis myslel, že ti to jen tak projde jo? Teď se budu bavit já hošane a ty budeš trpět." Zle se na tebe usmála původně přátelská tvář pistolníka cechu, který odjistil zbraň. Instinktivně jsi okamžitě sáhl po své magii, aby ses jako vždy bránil, abys mu mohl dát za vyučenou a pochopit, co se tak strašně zvrtlo a jakto, že je tento cech tak odpudivé místo, ale když jsi začal formovat čtverec.....nic......polilo tě horko, necítil jsi v sobě ani špetičku magické energie, kterou bys mohl využít ke své obraně! Tohle bylo šílený, ale co se kruci stalo?!
Dante |
| |||
Cesta na velkou horu Naposledy jsem zamávala Vinny a vydala jsem se po Oberonově boku na ten obrovskej kopec. Ať si tam nahoře udělal sídlo, kdo chtěl buď opravdu miloval čistý ničím nezkažený vzduch, jako já a nebo to byl prostě naprostý blázen. Mám obavu, že lidí jako jsem já, kteří ještě ke všemu unášejí další lidi, není zase tak moc, takže je to spíš blázen… „ Vážně je to kamení tak dobré?“ Zeptala jsem se opatrně, dost nejistě, když jsem ho viděla, jak si spokojeně přežvykuje šutr. Já bych si na tom vylámala zuby už po prvním kousnutí, tohle bylo fascinující. Je pravda, že cesta je to náročná, ale čím jsme ve větší výšce, tím líp se mi dýchá, tím lépe se mi jde. A i když bych si chtěla moc odpočinout, spíš hodně zhluboka dýchám a soustředím se na to, abych sbírala a ochraňovala každou špetičku síly, kterou můžu získat a zachovat. „ Nevím, co nás čeká, Oberone, ale nesmíme couvnout. Zůstali jsme už jen mi dva. A jestli mají rukojmí, nesmíme dovolit, aby jim ublížili.“ Zachmuřila jsem se. Myšlenka na to, že teď někde ostatní mučí, se mi nelíbila. Pokračovala jsem dál a pokud Oberon nechtěl zastavit, tak jsem šla bez nějakých větších zastávek až k domu. |
| |||
Návštěva cechu Lion Heart Pozoruji, jak mladík odkládá meč. Trochu se mi uleví, že jej odložil, jelikož já svoje zbraně neodložil a tím cítím lehkou převahu. Je mi, ale jasné, že on bude i magicky zaměřený na tento meč, takže je dost možné, že s ním dokáže věci, kvůli kterým by mi moje zbraně byli k ničemu. "Ani ne. Jednom jeden hloupý zloděj. Někomu jinému mohl změnit život, když by jej okradl, ale tím, že byl mnou zastaven, se pro mě nic moc v životě nemění." "Kdyby ano, tak by to bylo dost zvláštní. Moje rodina si jí dost drží. Vlastně přetváří různé pohřební praktiky v kouzla. Dokážu tak třeba vytvořit fáče a těmi někoho omotat, až je z něj mumie a on žuchne na zem." Pokusím se malinko osvětlit co se týče mojí magie. Moje Funeral magic je rozšířená částečně i další magií, ale to je vedlejší a nyní zbytečné řešit. "Neznamená to, že pokud nemáte práci, tak nikde není nikdo okraden, zabit a nebo zraněn?" Zeptám se jej tázavě s pohledem dívky, která se ptá, jestli je zabíjení, krádeže a podobné věci špatná věc. Pak se široce usměji. |
| |||
Halo hej ochrapové už se zase válíme v odpaďáku dělejte s tím něco-kabo! |
| |||
Další zkouška na obzoru Aileen Sledoval jsem ten neuvěřitelný souboj těch dvou. Karty které vyvolávaly postavy z cechů a ty pak mezi sebou bojovaly. Tvořily kombinace svých magií a doslova se cupovali navzájem přímo před očima. Žasnul jsem. Tohle jsem nikdy neviděl. Držel jsem Vericovi pěsti a snažil se posbírat síly, abych mohl zasáhnout v případě nouze, ale nebylo to potřeba. Veric vyhrál. I když to vypadalo chvílemi, že už to nezvládne. Je to odolný synek, to se musí nechat. Když bylo dobojováno, vyrazil jsem s Aileen dál do kopce. Netuším, co bude jako další zkouška, ani jestli ji zvládnu v tomhle stavu. Líbí se mi ale nadšení té kočky. I Aileen vypadá odhodlaně. Musím se sebrat a být připraven bojovat. Být připraven vydat ze sebe to nejlepší. Vzal jsem ze země kus kamene a začal ho žvýkat. "Co myslíš že nás čeká dál?" zeptal jsem se s plnou pusou kamení směrem k Aileen, když se před námi objevil dům ve skále. |
| |||
Návštěva cechu Lion Heart Mladík tě chvíli pozoroval a nakonec se usadil ve svém úboru naproti tobě ke stolu. Svůj meč odložil bokem a opřel o zeď. Se zájmem poslouchal, jak mu vyprávíš o své magii a dnešním zážitku. Překvapeně pozdvihl obě obočí. "Páni, fascinující. To musel být věru napínavý den." Potřásl souhlasně hlavou. Nevypadal, že by ho zmínění tvé magie nějak vyděsilo, nebo znejistilo. "A povězte v čem tedy vlastně Vaše magie spočívá? Nikdy jsem o ní neslyšel." Přiznal nakonec, takže bylo jasné, proč ho to neděsí, nic mu to neříkalo. Možná měl svá podezření ale rozhodně je nedal napovrch najevo. "Každopádně více takových, jako jste Vy a za chvíli budeme bez práce." Zasmál se srdečně. |
doba vygenerování stránky: 0.1715030670166 sekund