Nemožný závod

Když mě Vinny nabrala byla to pomoc, přece jen teď jsem se už nemusel všemu vyhýbat a ona mě nesla,jako bych nic nevážil.
"Uhh....díky Styxi."
Snažil jsem se za letu přijít na to, jak toho zmetka dohnat. I Aileen byla rychlejší, než my, ale asi nebylo čemu se divit. Sora zůstala někde daleko za námi a Oberona jsem zahlédl někde za námi, jak ho nese Vinny. Rychle jsem uvažoval, jak navýšit naší rychlost, ale stále mě nic nenapadalo. Blížili jsme se na okraj města.
"Styxi sjeď se mnou támhletu střechu doženem ho!"
Křikl jsem a ukázal na střechu domu kus před náma, která byla A typu.
"Dech ledové draka!"
Nadechl jsem se a vychrlil ledový proud na střechu, která najednou spíše připomínala skluzavku.
"Vystoupej výš Styxi a pak to sjedem, jako po rampě, nabereme rychlost šikmým volným pádem a vystřelí nás to vpřed!"
Křikl jsem na něj svůj plán. Ne neměl jsem to ozkoušené, ale nebylo na výběr nemohli jsme si dovolit prohrát.

Přežrání


Vím, že se najím, ale nesmím to nechat dotáhnout tak daleko. Proto, když budu najezená hodně, tak energii budu ventilovat dračím řevem do vzduchu, nebo na přiblížení se rychle k další bombě. Musím se dál hýbat. Spát budu moci později.
Snad to všichni zvládnou včas...
Pomyslím si, a pokud nebude můj žaludek spolupracovat, tak ty bomby budu "odpalovat" někde výš. Aby lidé byli v bezpečí.
Vericu, někdo to musí stihnout...
Jsou to krásné vyhlídky, ale těžko říct, jestli to někdo opravdu stihne.

Vesnice

Jako vždy jsem trochu neodhadl měřítko na mapě, takže se vesnice nacházela o něco dále než jsem čekal, což znamenalo, že jsem byl nucen přistát, trochu si odpočinout a jít pěšky. V zásadě o nic hrozného nešlo, ale minimálně se ve vesnici budu moci prosta než se dám do úkolu a kdoví, třeba se ukáží sami a já je nebudu muset hledat.
K vesnici dorazím už celkem pozdě večer. V hostinci by však měli mít ještě otevřeno, takže se jej pokouším najít, aby jsem požádal o nocleh. Případně pokud bude mít trochu drahoty dodám, že jsem sem byl poslán, aby jsem vyřešil zdejší problémy co se týče gangu.
To, že jsem mág ani nezmiňuji, jelikož zatím nemám značku, která by mě řadila do řad nějakého cechu.

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii
Baltyr

Pouze ti kývl na rozloučenou a nechal tě jít za tvou misí. Vyrazili jsi v pohodlí tvého vznášejícího se čtvercového plavidla a hurá směr vesnice, kde měla být ona mise. Bylo to dál, než jsi čekal. K pozdějšímu odpoledni jsi musel svou magii deaktivovat a dokonce si chvíli odpočinout, protože tě užívání magie dost vyčerpalo. Pak jsi šel pěšky až dlouho do noci.
Až někdy po desáté večerní jsi spatřil malou vesničku, kde svítily už lampy a patrně více, než půl vesnice už spalo. Byla to úleva vědět, že jsi téměř na místě, ale na druhou stranu trošku mrzuté, že dnes už svůj úkol nedokončíš.
Na druhou stranu budeš mít možnost si alespoň trošku odpočinout, ať už pod širákem, nebo u někoho vstřícného doma, popřípadě pokud zde mají nějakou hospůdku.
Po gangu ani vidu ani slechu. Komu by se taky chtělo pracovat v noci že?

Závod v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

"Jasná páka Soro!"
Odouhlasil Styx a pustil Soru poblíž nejvíce bomb. Sám pak vystřelil kupředu a o okamžik později čapl za záda Verica.
"Prý by se ti hodil odvoz!"
Usmál se a řítil se dál, kličkoval mezi domy a lidmi. V těsném závěsu ho následovala Vinny, která táhla o poznání těžšího Oberona.
"Teda seš pěkně těžkej, to jíš kamení, nebo co?"
Postěžovala si za letu, když svírala Oberonova záda v tlapkách.

Mezitím Sora přistála právě včas, aby vdechla jednu právě vybuchující bombu. Modré prskavky jí zazářily do obličeje a pak zmizely v její puse, když je snědla. A bouchaly další a další. Byl to docela problém stíhat je zneškodňovat a břicho se jí dost plnilo. Ano dobilo to energii, ale takhle přežraná už dlouho nebyla. A ostatní jí mezitím zmizeli někde v dálce.

Aileen se nejvíce přibližovala oné neřízené střele, která s vámi závodila a ostatní se jí snažili dotáhnout. I tak si udržoval ten zmetek dostatečný odstup, aby si vás udržel od těla a zároveň měl náskok v závodu. Postupně jste viděli, že se blížíte na okraj Crocusu a značky dál pokračují.
"A dávejte pozor vážení, blíží se cílová rovinka."
Houkl za sebe s pobaveným úsměvem.

Bombová komplikace

Pokračovali jsme dál kolem dalších značek, už už jsem začínal mít pocit, že ho více dotahujeme, když přijde další nepříjemnost v podobě bomb, které se tu začaly náhodile objevovat.
"Kruci."
Vyhnul jsem se jedné z nich, která mi stála v cestě a v obrátce jsem jí zamrazil do ledové kuličky. Zaslechl jsem taky Soru, která se rozhodla, že se o bomby postará.
"Dobře počítáme s tebou! Pak nás dožeň."
V oblouku jsem se opět nasměroval do dráhy a přidal trochu do bruslícího kroku, abych dohnal ztracený čas.
"Tohle vážně přestává být sranda."
Pravidelně jsem oddechoval a snažil jsem dohnat našeho rychlíka a Aileen. Taky jsem tak nějak čekal, kdy mě popadne Styx, abych se ho tolik nelekl. Snad bude Sora v pořádku.
"Teď dokončit ten závod a zvítězit."
Připomněl jsem si a pomocí ledového skokánku jsem udělal vysoký přelet nad několika stánky a pak skluz po střeše, než jsem opět přešel na rychlo bruslení.

Nepoužitelný balvan!

Ať se snažím běžet nejrychleji jak jen to teď jde, nestačím jim. Jiné východisko nějak nevidím. Má magie mi tady asi nepomůže. Najednou mě ale něco chytlo pod rameny a zvedlo do výšky. Až jsem málem vykřikl, jak jsem to nečekal. Když jsem se ohlédl poznal jednu z těch koček...Vinri tuším že se jmenovala. "Díky!" zavolala jsem a užíval si let. Všichni se najednou přibližovali. Pořád jsem byl ale mimo hru. Abych mohl nějak pomoct, musel bych být na zemi. A na zemi jsem zase pomalej. Pro teď se nechám nést kočkou, třeba za chvíli na něco přijdu.

Závod



,,Styxi?"
Podívám se na něj.
,,Leť co nejrychleji k němu tak, abys mě na něj mohl hodit, prostě mě pust, vím, že uhne, ale umím korigovat svou letovou dráhu pomocí ohně."
Vím, že Styx se mnou nebude souhlasit, ale je to jediné, co můžeme vyzkoušet. A nebo ho předhonit... Když však vidím Bombičky, tak zakleju...
,,Měla bych tam být, já si s ohněm poradím..."
Vydechnu...
,,Styxi? Změna plánu, vezmi Verica a leť s ním jak nejrychleji dokážeš... Mě pust, já se postarám o ty bomby..."
Podívám se na něj a kývnu. nesmí to ublížit nevinným...

Cesta za úkolem

Cítím jeho pohled a přemýšlím nad mapou. Cestu bych dal za dnešek a s použitím magie bych tam mohl být i dřív.
"Nejde o sebedůvěru. Jen o zapálenost. K tomu nebudou to první, které budu lovit."
Věnuji se ještě chvíli mapě a poté se podívám do batohu, aby jsem se ujistil, že mám všechno co potřebuji.
"Snad tu budu brzo."
Nechám žádost na stole a pomalu vycházím z místnosti.
"Brzy na viděnou."
Odejdu ze dveří, které se za mnou zabouchnou.
Jdu do středu ulice a zkontroluji, že mám dost prostoru.
Pevný, pohybový, levitující.
"Magie tvoření: tvorba spojených čtverců. Podoba vozidla."
Stvořím 10 pohybových čtverců, které poskládám do kruhu. Na ně pouhý pevný čtverec, na který napojím další, aby jsem mohl stat jako na serfu. Pod to levitující. Pak ještě dva pohybové na ovládání výšky.
Vlezu nahoru na desku a aktivuji magii.
Vznesu se a letím směrem, kudy by dle mapy měl být cíl mé cesty. Když už budu s magickou energií nízko a ještě tam nedorazím, tak přistávám a zbytek dojdu pěšky.

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii
Baltyr

James tě pozoroval, když jsi studoval onu mapu a poslouchal tvá slova. Zůstal klidný a slétl očima k mapě.
"Máš vysokou sebedůvěru, to se ti může snadno vymstít."
Nevypadalo to, že by se tím však nějak extrémně trápil. Nakonec tě nechal se připravovat a sám si hověl v křesle. Dle nákresů na mapě bys ses tam mohl s trochou štěstí dostat ještě dneska večer....možná. A to jen za předpokladu, že bys šel opravdu nonstop.
"No nic nebudu tě dál zdržovat od tvého úkolu. Ať se ti dílo daří. Budu očekávat výsledky."
Usmál se a rozlučkovým mávnutím rukou se zvedl ze svého křesla a zamířil ke schodišti kamsi do patra. Bylo vidět, že prozatím váš rozhovor skončil.

Závod v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Soru a Oberona v tuto chvíli nesli kočičí společníci. Aileen si to svištěla, jako malý soukromý uragán vpřed s Vericem v závěsu, který za sebou nechával ledové skluzavky a údiv místních.
Váš vyzyvatel byl však stále o kus před vámi. Měl výhodu prostředí, přesně věděl, kdy bude jaká zatáčka a kdy se jak naklonit, aby nepřišel o moc rychlosti, nebo to tak alespoň vypadalo.
"A teď pozor drahoušci překážka na silnici."
Zasmál se přes rameno a pak jste spatřili, jak náhodně začaly padat malé zapálené bombičky, které se kutálely nepříhodně kolem cesty po městě někdy až moc blízko obyčejným lidem.
"Brzo bude ohňostroj na oslavu mého vítězství."
Usmál se a problémů, které se na cestě vyvinuly, ať už jeho vinou či nikoli si nijak zvláště nevšímal.

Překážková dráha

Běžela jsem a vlastně ne tak, jak mi síly stačili, ale přesto nejrychleji ze všech. Vinry se mě držela kolem krku a měla zavřená očka, tedy až do chvíle než jsem poprvé prudce uhnula nějakému krámku. Závod nás zavedl do rušné uličky, kde se většina lidí pohybovala jako šneci, oproti mému rychlému běhu. Přidala jsem. V tu chvíli byli pro mě téměř statičtí, jako stromy v hustém lese. A já přece žila v lesích a horách. V jednu chvíli mě několik větších skupinek donutilo pootočit se, abych se jim vyhnula a měla jsem možnost vidět, jak Oberon sotva stačí.
„ Nestačí nám. Oberon. Vinry postarej se o něj.“
Kočka se pustila a ve stejnou chvíli roztáhla křídla, aby nezbrzdila mě, a aby ani nespadla na zem, načež se rozletěla zpátky, zachytit Oberona.
„ Doufám, že nejseš moc těžkej!“
Houkla na něj, když ho nabrala pod pažemi a zvedla do vzduchu. Překvapivě velkou silou.
„ Proletíme se!“
Něco v jejím hlase se smálo, možná až trochu bláznivě. Vzlétla a dost vysoko v tlapkách svírajíc Oberona, aby se v uličce nezabil o kolemjdoucí a nikomu neublížili, takže dost vysoko.
Já běžela dál. Černé vlasy za mnou vlály, jako temný závoj a já jsem nehodlala zastavit. V mé rychlosti bylo nebezpečné do čehokoliv vrazit, ale reflex mě snad nezradí. Vždyť všichni kolem mě téměř stojí.