Překážková dráha

Na ledovém povlaku jsem svištěl dál naším uhánějícím závodníkem a snažil jsem se ho dotáhnout. Možná jsem se přibližoval, ale pokud tak to bylo skoro neznatelné. Měl fakt nesmírnou rychlost. Ledová cesta, která zůstávala za mnou se rozpouštěla postupně až o notnou chvíli později. A pak nás dráha zavedla mezi lidi do rušné ulice.
"Kruci! Pozor lidi!"
Křikl jsem ani nevím jestli na své přátele, nebo na lidi kolem. Každopádně zaváhal jsem na okamžiku, než jsem stočil svou jízdu ke kraji a pak šikmo vzhůru po stěně domu. Lehce jsem se přikrčila a pokračoval v oblouku. Cítil jsem, že spotřebovávám více magických sil, než jsem plánoval, ale bylo to nutné. Ulicí jsem kroužil ve spirále, která obtékala po stěnách vzduchem a zpátky na zem a jen těsně jsem míjel lidi v ulici. Snad se mi tohohle kousku nebude moc motat hlava.
"To jsou zase šílenosti, hned po příjezdu."
Začínala se z toho stávat rutina.

Prej závod...

Tak tedy závod. Ačkoli fakt nevím jak ho porazím, protože moje magie není zrovna nejrychlejší. Nebo na závodění. K mému překvapení se kolem mě objevil modrej kruh sotva Aileen něco vykřikla, když závod začal. Rozběhl jsem se. Kolem proletěl modrej zázrak zvaný Aileen, za ní hned na ledové skluzavce Veric spolu se Sorou, která si pomáhala ohněm. A pak já. Na člověka to bylo sakra rychlé...bohužel těm ostatním jsem se nemohl ani rovnat. Najednou kruh kolem mě zezelenal a já byl ještě rychlejší. Ale to už jsem viděl jen mizící záda svých společníků. "Sakra, mysli...." Bohužel mě nenapadlo nic jiného než jen prostě za nimi běžet.

Závod


Běžím co mi ruce stačí a když uslyším jeho radu, tak zakřičím, když si jich všimnu... Školačky... Před nima vyskočím.
,,Styxi!!!"
Zakřičím, protože pokud mě nechytne, tak budu muset kličkovat, a zatím jsem kličkovala jen mezi dračíma nohama, ne mezi něčím malým.... Pokud mě nestihl chytit, tak se výskoky snažím dostat na střechu nejbližšího domu, kde bych mohla pokračovat ve své cestě...
,,Počkej až tě chytim..."
Vrčím si potichu a s ohnivým pohonem běžím dál.

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii

"Váš cech nepatřil vždy mezi nějak ty oblíbené a dlouho byl ve stínu Fairy Tailu, pak se dostal nad něj, i když tehdejší Mistr cechu nebyl zrovna lidumil. Poté došlo ke změně vedení což cech posílilo, hlavně díky změně režimu. To, že byl později rozpuštěn mě mrzí, ale jeho opětovné vzkříšení dává naději, že bude moci být zas ve výsluní."
Odměřeně se usměji, moc zas jsem o tomhle cechu nevěděl, ale něco málo ano, musím doufat, že to bude stačit a donutí jej to minimálně k zamyšlení.
"To rád slyším."
Reaguji především na jeho poslední slova. Jeho vzkříšení je důležité, hlavně pro mě. Mohl bych se dostat k lepším zakázkám a chytat ty velké ryby, malé je sice také potřeba lovit, ale, když se zaměřím na ty velké, tak zaseji strach do těch malých.

Jeho slova mě trochu vyvedou z míry a tak si dávám pozor na jeho pohyby. On mě však uklidní, načež jen vydechnu.
Nepřestávám jej však sledovat. Jde až k vývěsce, kde vybere jeden z listů a přinese jej. Hádám, že bude chtít, aby jsem splnil zadaný úkol, snad to nebude nic jednoduchého.
Ještě se na něj chvíli dívám než odvrátím oči k papíru.
Pečlivě si čtu o jakou práci jde a musím se pousmát. Především si čtu, jestli tam je, aby byli polapeni, nebo aby jsem se jich zbavil. Případně se hold zeptám na místě. Ještě se kouknu kdo úkol zadal a za ty peníze je to hračka.
"Noo, budu se muset trochu krotit, ale záleží i na nich, snad nikdo z nich nepřijde zbytečně o život."
Když si vezmu, že má magie slouží především na obranu, ale zároveň na oddělování částí těla od sebe, tak budu muset doufat, že pokud je budu muset pochytat, tak bude stačit, když je uzavřu všechny uvnitř bariéry a počkám až si tam vydýchají vzduch.
Z batohu si vyndám mapu a rozložím si ji na stole. Kouknu se, jak daleko to je, aby jsem věděl jestli se tam dostanu ještě dnes pomocí své magie a nebo mi to zabere moc času a tak budu po cestě i odpočívat.

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii
Baltyr

James tě pozoroval bystrýma očima a poslouchal, co z tebe vypadne, nechal tě chvíli plácat se v nejistotě toho, jak na něj tvá slova zapůsobila a následně se uvelebil více v křesle.
"Někdo by řekl, že rozkvět cechů právě teprve znovu začal.....a vzhledem k jaké minulosti?"
Naklonil hlavu ke straně.
"Náš cech stejně, jako všechny ostatní začíná prakticky od nuly. Starý Sabertooth....to už bylo dávno, ten jsem ani já a ani nikdo z našich členů nezažil. Pouze jsme ho obnovili v naději, že časem dostojíme jeho někdejší slávy."
Odvětil poklidně a poklepal prsty levé ruky o opěrku křesla.
"Ale dobře pokud myslíš, že by ses k nám hodil. Není nic jednoduššího, než to ověřit."
Usmál se tajemně a pak začal pomalu vstávat, když viděl, jak jsi ve střehu a napnutý lehce se pousmál.
"Jak jsem říkal, v cechu nestřílím, když to není nezbytné."
Došel k recepci zašel za její pult a utrhl z tabule jeden list, který položil na stůl před tebe, když se vrátil. Pak se znovu usadil.
"Tohle je tvá práce, pokud jí zvládneš, dostaneš odměnu a můžeš se k nám přidat."
Opět se lehce usmál. Když jsi pohlédl na papír před sebou viděl jsi, že je to práce s označením obtížnosti C a měla by za ní být odměna 4 500.
Jedná se o to, že vesnice na jih od Magnólie trpí terorizováním nějakého malého gangu, který od nich bere výpalné a dost jim ztrpčuje život. Jestli jsou mezi nimi i mágové se samozřejmě popisek nezmiňuje.
"Tak co troufáš si na to na ověření svých schopností?"
Zadíval se na tebe tázavě.

Přijímaní

Když zjistím, že si mých kruhů všiml, tak musím uznat, že má opravdu dobrý postřeh. Je to dost překvapující, když se jedná jen o tak málo magie.
"Omlouvám se za svou nezdvořilost, avšak poslední vech s kterým jsem se setkal na mě nezanechal moc dobrý dojem."
Lehce a ladně se usadím do křesla, pozorující muže.
"Těší mě. Jsem Baltyr Urusai." Doufám, že o mé rodině neslyšel, i když je pravděpodobnější, že o ní již slyšel, ale nic k tomu radši říkat nebudu.
Usadím se o něco pohodlněji.
Proč se chci přidat? Nemůžu říci jednoduše proto, že ve Fairy Tail je banda idiotů. Takže to budu muset vzít trochu jinak.
"Dva legendární cechy. Suberteeth s Fairy Tail. Doba Víl zkončila a tak nadešel čas pro Suberteeth. K tomu mě vzhledem k minulosti váš cech velice zaujal a jsem odmění, že bych zde mohl zapadnout. "

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii

Baltyr

[/i]

Muž usazený v křesle tě pozoroval klidnýma očima a lehce se pousmál.
"Myslím si, že ty magické kruhy, které vytváříš nebudou zapotřebí, nerozbíjíme si cech, když to není nutné. Pokud bych chtěl střílet půjdu s tebou ven."
Musel tvou magii vycítit. Pak poukázal jednou rukou na křeslo naproti.
"Posaď se.....Jsem James Cavaleitor. S kým že mám tu čest?"
Optal se tě James a chvilku počkal, aby ti dal prostor mluvit.
"A další otázka, proč se chceš přidat právě k Sabertoothu?"
Zvídavě se na tebe podíval. Vypadalo to, jako by tě s každým slovem hodnotil.

Závod v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Všichni jste vyrazili nevídanou rychlostí vpřed. Tedy všichni až na Oberona, který zůstal někde vzadu. Veric si to svištěl po ledové dráze, Aileen prolétala vzduchem s větrem o závod a Sora byla jedna ohnivá čára. Míjeli jste žlutou lacrimu, pak modrou, zelenou, další žlutou. Klikatá cesta skrze město vám ubíhala neuvěřitelně rychle, ale ten parchant měl stále náskok.
"Bejt váma dávám pozor na cestu!"
Ozval se vzdálený smích. A o okamžik později jste vlétli do ulice poděšeně křičících lidí, kteří viděli, jak se na ně řítíte. Tuhle byla rodina na výletě, támhle zase stánek a stánkař. Skupina školaček přímo v cestě Sory.
Tohle bude chtít veškerý um a vynalézavost, abyste se všemu vyhnuli, nikoho nezranili a ještě pokračovali v cestě aniž byste ztratili drahocené vteřiny.

Závod

"Díky Aileen!"
Kývnu na ní, když se pode mnou vytvoří zrychlující magické kruhy. Jinak bychom asi neměli moc šanci, ten týpek je fakt rychlej.
"Tak jedem!"
Rozběhnu se, skočím a vypustím proud ledové magie na zem, na nohou se mi vytvoří ledové brusle. Předemnou se dál vytváří ledová cestička a já svištím kupředu po naší závodní dráze.
"Doženeme ho!"
Usměju se a ještě zrychlím, je to krásná volnost si to takhle svištět po ledové ploše. Musím si hlavně dát pozor na Soru, aby mi její oheň náhodou neroztavil cestu. Tak nějak se moc nemám čas starat o to, jestli vyrazil i Oberon, ale hold, nemáme čas se zdržovat, tak to prostě je.
"Hlavně, aby hrál podle svých pravidel a dodržel když vyhrajeme."
Zhluboka dýchám chladný vzduch a svištím dál.

Běh

,,Styxi!"
Zakřičím a jakmile řekne start, tak se pode mnou vytvoří zelené světlo, moc jsem to nechápala, ale... Dala jsem ruce dozadu a popohnala se ohněm, něco jako tryskáč.
,,Sleduj ho a udávej směr! Ale neztrať mě z očí."
Ani jsem nestlihla nic říci Vericovi, a už jsem vystartovala za tím neznámým, který si s námi chtěl hrát.
Počkej až tě chytím, z tebe nadělám čtyry a propečený!
Ano, v mysli soptím, nemám ráda, když si někdo dělá legraci, a už vůbec ne takovou.

Závod v Crocusu

Vyrazil. Neuvěřitelně rychle. Na tohle nám ani Vernier nebude stačit… ale já jsem přeci Nebeský drakobijec!
„ Ile Vernier!“
Zakřičela jsem z plných plic a barva kruhu pod každým z nás zezelenala. V tu chvíli jsem se dala do běhu. Rychleji než kdokoliv tady. Rychleji než vítr v oblacích. V mžiku jsem minula první žlutou lacrimu a mířila za další.
Ten pocit svobody, který mě najednou objal, když jsem cítila vítr ve vlasech, byl bohužel poněkud hořký z toho, že je to kvůli záchraně našich společníků. Není to jen tak pro radost. Ale kvůli lidem, kteří chtějí ubližovat. A o to víc jsem se snažila.