Závod v Crocusu

Vyrazil. Neuvěřitelně rychle. Na tohle nám ani Vernier nebude stačit… ale já jsem přeci Nebeský drakobijec!
„ Ile Vernier!“
Zakřičela jsem z plných plic a barva kruhu pod každým z nás zezelenala. V tu chvíli jsem se dala do běhu. Rychleji než kdokoliv tady. Rychleji než vítr v oblacích. V mžiku jsem minula první žlutou lacrimu a mířila za další.
Ten pocit svobody, který mě najednou objal, když jsem cítila vítr ve vlasech, byl bohužel poněkud hořký z toho, že je to kvůli záchraně našich společníků. Není to jen tak pro radost. Ale kvůli lidem, kteří chtějí ubližovat. A o to víc jsem se snažila.

Druhá šance

Vydal jsem se hledat druhý místní cech, který se svou slávou téměř vyrovná s Fairy Tail. Mě však nejde o slávu. Subertooth by měl být charakterikou trochu jiný od předchozího. Tady bych mohl mít větší šanci, že mě přijmou.
Hledání cechů bylo trochu složitější než jsem doufal. Kdybych to vzal vzduchem, tak by to, asi bylo rychlejší, ale nechci na sebe moc upozorňovat. Dle získaných informací jsem se ulicemi vydal na druhou stranu města, přičemž jsem se párkrát malinko ztratil.
Počítal jsem s tím, že mi brzo dojdou nervy, ale nakonec. Přeci jen. Našel jsem to.
Několika patrová budova připomínající hotel. Vypadal také malinko ušuntěle, ale mnohem lépe, než ta napůl rozpadlá hospoda.
Vejdu dveřmi dovnitř a začnu se rozhlížet.
Vnitřek stále zanechává dojem hotelu. Je zde však pár rozdílů. U recepce nikdo není a zbytek hlavní místnosti je předělán jako odpočívací, hlavní místnost. Také je zde nástěnka s úkoly. Myslím, jejíž nyní bych si tam dokázal něco najít.
V jednom z křesel se rozvaluje střelec. Nejsem si jist, ale možná jde o Mistra cechu, i když. Mám menší pochybnosti, kvůli jeho vystupování. Má na sobě hned dvakrát cechivý symbol. Zřejmě je tedy hrdý, že je členem tohoto cechu. Se střelcem bych dokázal dobře spolupracovat. Jeho střely by pak byli nepředvídatelné a to by pak byl pro protivníky opravdu velký problém.
Usměji se a zaměřím se na něj očima.
"Ano přeji. Rád bych se ucházel o místo ve vašem cechu." Vím, že to není jen tak, ale rád se osvědčím. Jelikož jde o střelce, tak během toho co mluvím vytvořil svou magií malý neviditelný čtverec prostoru. Možná totiž vystřelí, aby mě vyzkoušel.

Cechovní budova Sabertoothu v Mangnolii
Baltyr

odkaz

Nikdo z Fairy Tailu si tě již dál ani za mák nevšímal a ty ses rozhodl zkusit své štěstí někde jinde. Nebylo moc jiných míst, kam tady v Magnolii jít. Cechy byly rozprostřené po celém Fiore, ale naštěstí zde byl ještě jeden, který sliboval své možné kvality.
Když ses poptal prvního místního kolemjdoucího odkázal tě na opačnou stranu města k vysoké budově připomínající starý hotel, tam, prý nyní cech sídlí.
Vydal ses tam a snažil ses držet směr. Uličky Magnolie jsou zrádné a spletité, takže jsi se párkrát ztratil, ale nakonec jsi přece jen došel k cechovní budově. Opravdu to byl vysoký barák s několika patry. Působil sice trošku zašle, ale rozhodně ne tak rozpadle, jako ta hospoda od Fairy Tailu. Dveře skoro ani nevrzly, když jsi vešel dovnitř a rozhlédl ses.
Byl zde ještě i původní prostor jakési recepce, která už však asi nefungovala, tak jako kdysi, nyní zde měla svou nástěnku s misemi a samozřejmě věšák s mnoha klíči od pokojů. Zbytek prostoru byl uzpůsoben jako jakási společenská místnost, kde gauče, křesla a konferenční stolky zajišťovaly možný odpočinek. A v jednom křesle seděl rozvalený muž s kloboukem posazeným do čela. Notně porvaným kloboukem a zlatě se lesknoucí výšivkou znaku Sabertooth na hrudníku. Bělavý kabát, trošku špinavý z cest mu volně splýval po křesle a na bocích sis mohl povšimnout pouzder s pistolemi. Lehce k tobě vzhlédl zpod klobouku pronikavýma modrýma očima.
"Přejete si?"
Otázal se zdvořile a poklidně. Byl asi o něco málo starší, než ty, typoval bys jej do věku mistra cechu z Fairy Tailu.

Závod v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

odkaz

Muž se lehce ušklíbl, když se Oberon začal dožadovat souboje.
"T-t-t....takový hrubián. A-a-a pravidla jsou pravidla. Raději se starej, abys moc nezakopával."
Usmál se a provokativně na Oberona mrkl. Pak slétl pohledem na ostatní.
"Hohoooó tak se mi to líbí, to už je mnohem lepší přístup. Tak jdeme na to......Tři.....dva.....jedna.....a jo trasu vyznačující světelné body.....start!"
Křikl a s úsměvem se pohnul vpřed. Magie Aileen zaplála a ostatní mohli také vyrazit, ale tenhle týpek byl něco, fakt rychlík. Vypadalo to, jako by se mihl vpřed zelený blesk. Ani jste se nenadáli a už vám mizel u prvního značení, kde svítila žlutá lacrima.
"A kruci....Soro ten byl rychlej.....ojojoj musíme si pospíšit!"
Zalamentoval Styx a potlačil do Sory tlapičkama, aby jí taky rozhýbal. Sám už měl roztáhnutá křídla. Závod začal....

Závod?

Byla jsem pořád trochu otřesena z toho, co se tu stalo. Přesto mou pozornost teď potřeboval někdo jiný a to Oberon. Po spršce vody se probral, a rovnou tedy potopil hlavou rovnou do kašny. Ale jestli mu to pomůže bez kouzel, také dobře. Nic se nemá přehánět.
„ Zvládneš to Oberone?“
Otázala jsem se ho opatrně. Ne, že bych ho podceňovala, ale přeci jen si teď nezažil nic příjemného a nevypadalo to, že by byl v pohodě.
Pak se můj pohled stočil k Vericovi a tomu zjevu, co nás vyzívalo na souboj. Ani za mák se mi to nelíbilo.
„ Pomůžu, jak jen budu moct…“
Promluvila jsem k němu a pak jsem se zadívala zamračeně na toho, co si chtěl nutně teď zaběhat.
„ Tak už si to odstartuj…“
Zavrčela jsem na něj podrážděně a počkala jsem, dokud ten jeho zatracenej závod nezačal. Pak se mi ruce pohnuly ve zvláštním gestu.
„ Rychlý, jako vítr, který se žene nebesy.“
Promluvila jsem a nadechla jsem se.
„ VERNIER!“
Zařvala jsem a pod každým z nás se rozsvítil modrý magický kruh.

Závod?

Pohlédl jsem na mladíka, který se objevil. Ta tetování a zvláštní černý výstupek za krkem byly divné, neobvyklé a upozorňovaly na to, abychom se měli na pozoru.
Přelétl jsem rychle očima své společníky a v první chvíli jsem položil Oberonovi na rameno svou ruku. Chladila, stejně, jako stoupal mírný chlad okolo mě samotného.
"Uklidni se Oberone, pokud se unáhlíme může se našim přátelům něco stát. Nejspíše nám nezbude, než přistoupit na jeho hru."
Odtušil jsem, ač se mi to nelíbilo. Spustil jsem ruku a postoupil trošku vpřed.
"A jaké mají být pravidla toho tvého závodu?"
Zamračil jsem se.
"Jen tady ztrácíme čas, ale....nemůžeme se jen tak na ostatní vykašlat."
"Zdá se, že budeme závodit Soro."
Odtušil jsem a chlad okolo mne trochu zesílil.

Trable v Crocusu
Sora, Aileen a Veric

Cítil jsem, jak na mě někdo sahá. Cítil jsem jak se ten dotek rozlézá po mém těle jako by byl z pudingu. Otřepal jsem se a pevněji se chytl okraje fontány. Slyšel jsem hlasy. Nerozuměl jsem jim, něco huhňaly a přelévaly se mezi sebou, až mi z toho běhal mráz po zádech. Pak mi něco přistálo v obličeji. Voda. Studená voda s pachutí kamene. Pomalu jsem otevřel oči. Svět se přestával točit a medovatět. Zvuky začínaly být jasnější. Nahnul jsem se a strčil hlavu pod vodu. Zase ta příjemná studená voda. Když jsem ji vytáhl, třeštila mě. Bolel mě celej člověk, ale okolní svět už byl zase normální. Sedl jsem si a opřel se zády o studnu. Zhluboka jsem se nadechl. "Až tu holku najdu, tak ji přetáhnu, až z toho bude ještě horší halucinace!" zavrčel jsem a praštil pěstí do země, až pod mou pěstí praskla dlažba. To nás ale vyrušil další člověk. Kluk. S podivným tetováním. A ocelovým rohem na krku.
"Na závod ti dlabu. Pojď se radši porvat!" vyjel jsem po něm a postavil se. Už dlouho jsem nebyl takhle vytočený. A že jsem sakra klidnej člověk.

Zklamání

Jakmile v klidu bez jakéhokoliv řvaní, dokončím svých pár vět, tak se otočím, že již odejdu. Málem však vrazím do blond muže, který dle symbolu na ruce patří mezi členy cechu. Na rameni měl ještě nějaké tetování, co však pro mě zůstávalo záhadné a ani mi to nevadí.
"Teď jsi přišel a hned soudíš. Opravdu jsem nečekal, že zvěsti o tomto cechu jsou až tolik lživé, ale snad najdu cech, kde hned neodsuzují a neobviňují bez důkazu."
Dívám se mu do očí. Poté se obrátím, kdyby náhodou patřil mezi výbušnější povahy, tak si za zády pro jistotu vytvořím okno, které zruším jakmile dojdu o sedm domů dál.
Hmm. Žluté vlasy, tetování a tichý pochyb, že by to byl Přízrak? No je to možné, o členech Fairy Tail se mluví hodně, ale pravděpodobně bude stejný jako Kladivo.
Povzdechnu si,
Nezbývá než zkusit ještě Sabertooth, pokud si pamatuji, tak by se jejich cechovní budova měla také nacházet v Magnolii.

Jak jdu, tak se pokusím někoho zastavit a optat se, zda neví, kde bych našel cechovní budovu Sabertooth.

Cechovní budova v Magnolii
Baltyr a Akemi

Baltyr byl doslova z cechu vyhozen. Arek si mezitím opět sedl na barovou stoličku a napil se ze sklednice, ve které určitě nebyla voda.
"Nafoukanec jeden, takoví tlučhubové sem nepatří. Musel by začít uvažovat trošku jinak, než jen mlít, co se mu zrovna hodí."
Zabručel spíše pro sebe, ještě trošku naštvaně ale Akemi to měla možnost taky na krásno slyšet.

Mezitím Baltyr něco pořvával venku, ale toho Arek patrně přes zavřené dveře neslyšel. Když se měl k odchodu málem vrazil, do mohutné postavy blonďatého kluka, který vyfoukl obláček dýmu z cigarety. Na jeho rameni se rýsoval zvláštní černý tetovaný ornament a při lepším pohledu na tricepsu mu svítil krásně žlutý znak Fairy Tailu. Přeměřil si Baltyra odměřeným pohledem.

"Hodně toho nameleš na hubě, ale skutek utek mladej. Soudíš něco čemu nemůžeš rozumět."
Probodl jej pohledem a odhodil zbytek cigarety, který zašlápl špičkou boty.
"Nemáš páru, co tenhle cech znamená, ani co někteří museli udělat, aby mohl opět existovat."
S tím Baltyra minul a zmizel za dveřmi cechu také. Nejspíše se zrovna vrátil z nějaké mise.

No a nyní vyvstává otázka, co Baltyr bude dělat a jak se zabaví v cechu Akemi.

Potíže v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Oberonovi konečně bliklo před očima a děsivé obrazy se rozplynuly a vše bylo zase normální. Ač mu třeštila hlava a tělo bylo stále roztřesené. Začali jste se bavit o možnostech a taky o tom, jak získat vaše přátele zpátky a jak najít jejich únosce. Žádná další stopa na lístečku nebyla.
"Vaše první vodítko jsem já."
Ozval se hlas neznámého mladíka, který stál opodál, jakoby se nechumelilo. Byl oblečený jen do půl pasu ve volných kalhotách a tělo mu pokrývalo prazvláštní tetování. Také jste si mohli všimnout výrůstku za krkem, který vypadal, jako kovový osten. Jeho oči byly zelené, zkoumavé a nepříjemné. Na tváři mu pohrával neutrální výraz.

"Čas přistoupit k první hře vážení."
Letmo se pousmál a sledoval vaše reakce.
"Myslíte si, že jste dost rychlí? Doufám, že ano, protože spolu budeme závodit."
Blýsklo se mu hravě v očích.

Potíže v Crocusu

Ještě před tím než mé kouzlo dopadlo, ty dvě zmizely a vzaly sebou naše společníky. Nadechla jsem se a vydechla jsem.
„ Vinry! Vylétni nahoru a podívej se kolem, jestli je náhodou neuvidíš, prosím.“
Obrátila jsem se na svou okřídlenou kočku s žádostí. Je šance, že je možná někde zahlédne. Snad. Došla jsem k Vericovi, který už stál u Oberona a přidala se k nám i Sora.
„Natsua jsem neviděla.“
Zavrtěla jsem hlavou a prohlédla jsem si našeho strnulého kolegu.
„ Oberone?“
Zeptala jsem se opatrně a položila jsem mu ruku na rameno. Pak jsem se vzdálila rovnou k fontáně a nabrala jsem do dlaní vodu, kterou jsem mu následně chrstla do obličeje. Snad to zabere a povolí jeho stav.
„ Nechaly po sobě aspoň nějakou stopu?“

Oberon


Běžím za ním, ale... Nehýbe se... Nic nedělá...
,,Oberone!!!"
Zatřesu s ním, nějak ho zatahám, aby se pohnul. Veric už přišel taky... Ale ani on s Oberonem nehnul...
,,Vericu, co se to tady děje?"
Pozoruji jej a ruce mám zatnuté v pěst...
,,Nemáme Natsua, a někteří jsou rukojmí... Tohle není fér Vericu... Co budeme dělat?"
Tázavě se na něho podívám a snažím se vyčíst z jeho tváře, co si myslí.