Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Fairy Tail: Reborn

Příspěvků: 408
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Veric Icebringer je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Veric Icebringer
 Postava Aileen je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:01Aileen
 Postava Sora Tamaki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Sora Tamaki
 Postava Kelsey Lockheart je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:07Kelsey Lockheart
 
Baltyr Urusai - 15. března 2019 21:20
bbbb5581.jpg

Cechovní budova v Magnólii



Arek se svému vlastnímu úderu vyhnul. No je to vůdce cechu. Neměl bych se divit, když jej na pouhé triky nedostanu, ale zatím magii nepoužiji. Je lepší, když tě podceňují. Jeden má pak výhodu, když svého soupeře může překvapit. Jediné co nesmím udělat je pustit si jej blízko k tělu.
Jeho pohyb byl rychlí. Nakonec možná přeci jen budu muset použít magii, i když nyní bude stačit ještě triky. Jakmile se chystá k ráně, tak otevřu okno za sebou a uskočím dozadu. Přitom mě však stihne zasáhnout svým úderem nohou. Ne nijak silně, ale dost, aby jsem spadnul na zem.
Vstanu a čekám co bude dál, Arek jde ke mě a ruka mu sálá magií.
No, každý pozná, když někde není vítán.
Arekův pokus mě chytnout selže díky dalšímu oknu.
Já sám se zvednu a jdu před cechovní dveře.

"Víš, je těžké pochopit co to přesně je. Pro někoho je cech rodina, pro jiné skupina lidí s podobnými zájmy. Já hledám místo, kde si najdu přátele, budu se moci s nimi bavit a vědět, že se na ně mohu spolehnout. Hledal jsem cech, který pomáhá a ochraňuje ty, kteří to potřebují. Pokud to tohle tady nenajdu, tak tedy jdu. Nestojím o tento cech, když zvěsti o něm byli lživé."
Ukloním se a levou rukou lehce pozvednu při pokloně. Je to sice zdvořilostní gesto, ale dá se použít skoro kdykoliv.
"Omlouvám se, že jsem marnil váš čas. Půjdu hledat dál. Snad najdu cech, kde budou milí a přátelští lidé."
S tím odcházím pryč. Budu muset najít jiný cech. Mohl bych zkusit Sabertooth. Sice v minulosti to nebyl extra dobrý cech, ale kdo ví, třeba se změnil.
 
Oberon Stoneskull - 14. března 2019 20:10
22789055387725.jpeg
Už dost prosím!

Ty dvě si ze mě vůbec nic nedělaly. Místo toho se mi vysmály. A pak začaly trable. Něco mi foukly do obličeje a začaly se dít věci. Zvuky začaly blbnout. Přelívat se. Chvíli z dálky, chvíli přímo za mnou. Táhly se jako med, pak zase pískavé zvuky. A do toho okolí. Vše se kroutilo jako po flašce silného pití. Ale tohle nebylo příjemný. Bylo to jako kdyby příjemný opilecký rauch přešel do noční můry. Začalo být vše děsivé a hnusné. A já měl po dlouhé době opět strach. Udělal jsem krok zpět a sletěl jsem na prdel. Měl jsem pocit že se pomalu propadám do země. Pomalu začala nastupovat panika. Křečovitě se držím okraje kašny, aby mě zem nespolkla. Oči pevně zavřené jen se tiše modlím, aby to za chvíli přešlo.
 
Duch Minulosti - 12. března 2019 08:56
duchminulosti8405.jpg

Cechovní budova v Magnolii

Baltyr a Akemi


Mia s úsměvem kývla a usadila se bez ostychu vedle Akemi, obě jste pozorovaly, jak se dál vyvíjí situace mezi vaším Mistrem a nově příchozím tlučhubou.
"Lidem se občas nedá rozumět maličká. Jsou divní a mají divné chování. Ale pusť mě ven a já si to s ním vyřídím."
Zazářil v hlavě Akemi Sajuri. Mia jí sledovala trpělivě a vyčkala, až sama promluví.
"No upřímně řečeno pokud si dobře vzpomínám, tak ano byla ale z toho si nic nedělej. Nikdo nevěděl, jak to na něj zapůsobí. Každopádně většina našich nováčků z cechu odešla s Vericem a Natsuem na důležitou misi. Hodně se toho stalo, zatímco jsi spala. Zbyla nás tu jen hrstka a bohužel na mise nebudeme mít čas. Máme své vlastní úkoly, které je třeba udělat, pokud chceme pomoci."
Vysvětlila jí v kostce, ač to vlastně zase tak moc vysvětlující nebylo. Pak slétla očima na Baltyra a Areka.
"Škoda, že je ten novej je tak nechápavý. Takhle akorát dostane od Areka a ještě vylítne. Nikdo kdo nepochopí, jak Fairy Tail funguje nemůže být jeho součástí."
Promluvila polohlasně k Akemi a sledovala celou rvačku, souboj, nebo jak to vlastně nazvat.

Mezitím pokračovala i výměna názoru Areka s Baltyrem. Arek zaútočil bleskově. Baltyr se stihl bránit jen tak tak. Arekova ruka jen těsně prošla postálem a vylétla proti jeho obličeji, podařilo se mu však hlavu sklonit na stranu, aby jej vlastní pěst netrefila. Možná počítal s tím, že jej bude chtít Baltyr udeřit sám.
Arek se mihl kolem Baltyra a jeho tvrdý výraz se nijak nezměnil.
"Zajímavá magie, ale to ti nepomůže."
Opět vyrazil vpřed přiletěl levý hák, kterým by Baltyrovi pravděpodobně vyrazil několik zubů. Ve chvíli, kdy však Baltyr použije opět svou magii, aby útok vykryl všimne si koutkem oka další věci, které si předtím nevšiml a to jest, že v těsném závěsu za úderem jde ještě nízký podkop na nohy a na to již nebyl čas reagovat. Ať již rána do obličeje byla vykryta, nebo minula z důvodů Baltyrova pádu, tak, tak či onak se Baltyr prolétl po zádech na zem a vyrazil si dech. Bylo to, jako by mu pod nohama prolétla dělová koule. Nohy ho brněly ale zlomené nebyly.
"Až pochopíš, co to znamená být mágem Fairy Tailu, pak se vrať."
Sevřela se jeho ruka ze které sálala magie kolo Baltyrova trika a pak následovalo trhnutí, kdy Baltyr prostě prolétl vzduchem celou cechovní budovu a vylétl dveřmi ven. Nijak zásadně si neublížil, byl jen otřesený.
"Nepotřebujeme nablýskaný architektonický poklad, abychom měli dobrý cech!"
Křikl ještě za Baltyrem, který měl nyní šanci se posbírat přede dveřmi a rozhodnout se, co udělá dál.

Arek se vydal k baru, kde si nalil z lahve trochu průzračné tekutiny a napil se. Určitě to nebyla voda.
"Jestli má na to být jedním z nás, tak se to pozná. Někdy i kyselé ovoce může dozrát."
Dopil svou sklenici zády ke vchodu a letmo pohlédl na Akemi a Miu, která se vědoucně usmívala.


Potíže v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora


Veškeré dění se pomalu zase rozbíhalo. Lidé najednou opět pokračovali ve svých činnostech a cestách tak, jako by se vlastně nic nestalo a vy jste tam byli sami. Vaši tři společníci a Natsu byli, kdo ví kde. Ty dvě dívky byly taky pryč a vy jste si mohli lámat hlavu s tím, co si teď počnete.
A to nebyl jediný problém, když jste pohlédli na Oberona viděli jste, že stále stojí skoro nehnutě a relativně zmateně, díval se do prázdna a vůbec nevnímal své okolí.
Veric se rozhodl prozkoumat okolí fontány, možná to bylo schválně, možná jste měli trošku štěstí ale našli jste na fontáně přilepený lísteček, na kterém bylo úhledným písmem napsáno.

Hra začíná, karty jsou na stole.


Co to mohlo znamenat je otázkou, ale je to jediné další vodítko, které máte, takže jsou tu dva problémy, divná hra, do které vás navedly ty dvě únoskyně a pak také Oberona.
 
Veric Icebringer - 25. února 2019 12:31
fairytailledovdrakobijec21999.jpg

Rozpad týmu


Dlaždice pod mýma nohama začaly mrznout a ledovatět. Potřeboval jsem rychlost a pohyblivost mezi tolika lidmi a právě to mi mohly dát mé bruslařské schopnosti ledového drakobijce. Už jsem se připravil, že se odrazím nohou kupředu, chytnu Soru a společně se dostaneme k těm dvěma dívkám, ale to už Sora vyrazila směrem k Oberonovi, který neváženě zaútočil sám.
"Soro počkej! Sakra!"
Zavrčel jsem a rozjel jsem se kupředu po ledové cestičce, kterou před sebou bleskově vytvářel. Míjel jsem jednotlivé stojící lidi a vyhýbal se jim, tu skok, tu skrčka, jinde úhyb a ostrá zatáčka, pomalu ale jistě jsem se přibližoval.
Vše se odehrávalo tak rychle. Oberon nebyl schopný nic udělat, Sora šla pro něj, Aileen se snažila zaútočit na ty dvě dívky, ale během okamžiku byly ty dvě dívky pryč společně s Reilym, Sojunem a Liamem.
Šokovaně jsem zpomalil, led se mi pod nohama začal ztrácet, několikrát jsem klopýtl, jak jsem ztrácel rychlost a pak se zapotácel rychlou chůzí po dlažbě, než jsem, jako opařený zůstal stát a díval jsem se směrem k fontáně.
"Nemohli jsme vůbec nic dělat..."
Zašeptal jsem a sevřel jsem naštvaně ruku v pěst. Očima jsem zoufale prolétl okolí, kde stáli lidé a našel zbytky svých přátel z cechu, kteří tu zůstali.
"Musíme je dostat zpátky!"
Křikl jsem a zatnul zuby.
"Sakra kam ty dvě mohly jít?"
Rozhlédl jsem se kolem sebe a rozhodl se jít prozkoumat fontánu a její okolí, kdyby tam nechaly nějaké vodítko v duchu jsem si nadával, že jsem si nedal na možné přepadení větší pozor.
"Měl jsem je na starost a tři z nich jsem ztratil. Sakra!"
Snažil jsem se zhluboka dýchat, abych udržel klid, což se mi zrovna dvakrát nedařilo.
 
Akemi Rai - 23. února 2019 13:53
drfx1110.jpg

CECHOVNÍ BUDOVA

Arek, Baltyr, Mia, Saijury


„Na tebe se nedá zapomenout.“ Broukla jsem po cestě ze schodů k Sajurimu snad dostatečně z dosahu Miiných uší. Načež jsem se nechala rozpalovat Baltyrovou drzostí, i když ten oheň pobouření a hněvu byl zatím pouze v mých slovech.

A najednou mi tady „mladej“ nemá co říci?! Jen jsem pozvedla jedno obočí, zatímco jsem si s ledovým výrazem šla sednout k nejbližšímu stolu u zdi a schodů, ze kterých jsem právě s Miou sešla. Pravdou je, že Mia měla pravdu. Měla bych se šetřit… Na čele mi vyskočil ledový pot a bylo těžší si udržovat svou ledovou masku a oheň v duši, když se mi trochu motala hlava… Možná jsem z těch schodů sešla moc rychle…

„Tak si sem nemusel lézt.“ Zasyčela jsem navztekaně. Neudržela jsem se. Prostě mi to ujelo. „Rozumíš tomu, proč tu ten šašek vůbec šaškuje, když je mu zde všechno na obtíž?“ Sykla jsem s pobledlou tváří a sledovala dřevo stolu. I když slova byla míněna Sajurimu. „Chudák Arek.“ Povzdychla jsem si v soukromé konverzaci se svým mečem. „Jednat s takovými blbci je vážně namáhavé.“ Vydechla jsem, když jsem se srovnala natolik, abych mohla odlepit zrak od struktury suku na stole a zadívat se Arekovým směrem, který si s cizincem také vyměňoval salvu peprných slov. No… nejen slov.

Když jsem ucítila Miinu ruku na rameni, jen jsem zaklonila hlavu a unaveně jsem se na ní pousmála. Neboj se. Nebudu zasahovat. Zračilo se v mé tváři. „Nechtěla by ses posadit?“ Navrhla jsem dívce a ukázala jsem jí na protější židli. I tak jsme měli místa v první řadě, abychom se pokochali výhledem na blbce zápasícího s Arekem.

„Měla jsi pravdu. Neměla bych to přehánět.“ Přiznala jsem provinile, když jsem si vzpomněla na její slova před odchodem. „Jsem úplně zmatená… Doufám, že jsem nebyla jediná, na koho to mělo takový vliv.“ Pousmála jsem se na dívku sklesle. Nechtěla jsem způsobovat problémy… „Nechtěla bys později se mnou na nějakou misi? Věřím, že se během dneška dám dohromady…“ Navrhla jsem dívce lehce v rozpacích a kluky sledovala jen chvílemi. Svou povýšeností a ignorantstvím u mě Baltyr ztratil veškerou pozornost… Měla jsem důležitější věci na práci, než se hádat s rozmazleným dítětem.

„A kde je vůbec Reilly?... Uhmm…“ Umlkla jsem. Můj první spolupracovník nebyl nikde… odradila ho snad má slabost? Zrůžověla jsem rozpaky.

 
Aileen - 05. února 2019 20:49
aleera2751.jpg

Crocus


Zakryla jsem si oči před pískem a jakmile se usadil, pohlédla jsem ke kašně. Většina lidí stála jako přimražených. Jako bez duše. V náručí jsem držela Vinry a sledovala ty dvě dívky, když je konfrontoval jeden z kluků, co šli s námi. Oberon myslím.
Nejsem ten typ, co chodí a řve po lidech, většinou chvíli počkám, co z nich vypadne. Jenže tady to bylo celkem jasné, že nebudou zrovna … na naší straně.
Ti tři, co se vzápětí objevili v jejich zajetí mě překvapili. Trhla jsem sebou, Vinry se mi vyrvala a vyletěla do vzduchu.
„ Okamžitě je pusťte!“
Zakřičela a zahrozila pěstičkou. Vyrazila jsem vpřed. Ty dvě držely v zajetí Liama, Sojuna a Reilly.
„Tenryū no Hōkō!!!“
Nadechla jsem se až se mi nafoukly i tváře a vzápětí vydechla prudký silný vír dračí vzdušné magie. Rovnou proti oné fontáně s těma dvěma….
 
Sora Tamaki - 30. ledna 2019 13:16
7c61e78bc756fe0434a0ac4eaac9b429(2)4912.jpg
Holky



Rozhlížím se a když zaslechnu Oberona, tak se plácnu do čela... Jistě, mohl jen zařvat. Pak jsem viděla jak ta holka něco udělala a snažím se zaměřit, kam to šlo. Ale nevidím tam.
,,Vericu, udělej něco! Prosím!!!"
Křiknu na něj a rozeběhnu se směrem k Oberonovi, který tuším, kde je.
 
Baltyr Urusai - 11. ledna 2019 07:25
bbbb5581.jpg

Cechovní budova v Magnolii
Já a Akemi
Nasadíme tomu korunu


Musím uznat, že mistr cechu působý opravdu impozantně. Bohužel v tom vidím snahu mě zaujmout a nebo zastrašit. Tak či, tak jen na něj vyzařuje jeho ego.
"Co dodat. Jsem chaotická osobnost." Mile se usměju.

Holku dale ignoruji a dělám, že jí neslyším. Ať se naštve. Její vztek je neoprávněný a pramení jen z její hlouposti a neschopností poskládat informace do celistvého kusu 

Vrátím se k mistru cechu.
"To jsem neřekl a ani nenaznačil. Pouze jsem řekl, že mi je tato budova trnem v oku. Jak jsem zmínil jsem milovník architektury a tato dříve krásná budova je velice zanedbaná, proto je oným trnem." Teď jsem to vysvětlil tak, že by to mohl pochopit i on.

"Opět. Ani slovem jsem neřekl, že jsou pro mě zločinci méněcenní. Opravdu, vnímá mě tu někdo?Jde mi jen o jejich potrestání za to co spáchali, přiznávám, že mnohdy bych volil přísnější tresty. Nejsem povýšen nad nikoho. Pouze vy nevnímáte co říkám a děláte si na předčasné názory bez jasného podkladu.." 
Opravdu. Tihle lidé jsou divní. Možná bych sem neměl chodit a najít nějaký normální cech.

Má zvláštní slova. Vůbec mě nezná a hned tu dělá úsudky na základě omilu, kterého se dopustil.
Tok magie kolem něj se mění. Z ničeho nic je přede mnou a já vím, že nestihnu dobrou obranu. Nezbývá než magie. Rovnou jej i náštvu.
Stačí pohyb třemi prsty. Prostor, neviditelnost, levitace.
Ruka projde neviditelným portálem a praští svého vlastníka do hlavy. Já raději uskočím, jelikož jsem možná naštval nesprávnou osobu.
 
Duch Minulosti - 09. ledna 2019 18:50
duchminulosti8405.jpg

Cechovní budova v Magnolii
Baltyr a Akemi


Arek Baltyra pozoruje tvrdým pohledem a magická energie kolem něj je víří, když poslouchá, co mu mladík vypráví.
"Jedinečným druhem magie? A nepovyšuješ se? Na jednu stranu se nepovyšuješ ale na tu druhou si dost věříš."
Odpověděl bez změny klidného tónu hlasu.

Mezitím Mia se nahoře lehce usmála na Akemi.
"Měla bys ještě odpočívat Arek to jistě zvládne."
Pověděla Akemi mírně, ale ta se nedala zastavit a už se vypravovala dolů.
"No proto už jsem si myslel, že mě tu zapomeneš ty lehkovážnice!"
Upomenul se Sajuri, když si jej připnula. Mia následovala o něco pomaleji Akemi dolů, kde se jim naskytl pohled na Areka, kolem kterého vířila magická energie a nějakého klučinu, který se s ním vybavoval.

Jakmile se do hovoru vmísila i Akemi Arek zbystřil a mírně se zamračil, když slyšel vývoj situace.
"V cechu se neodsuzujeme, ale stejně tak je přirozeností, že se v cechu bráníme a že bráníme čest cechu samotného. Když jsi přišel naznačil jsi, že si myslíš, že je náš cech slabý a k rozpadnutí....."
Pokračoval Arek aniž by spustil pohled z Baltyra.
"Moc mluvíš a málo dokazuješ svá slova Baltyre Urusai. Myslíš si, že jsi jedinečným mágem? To si myslí každý. Myslíš si, že se nepovyšuješ nad ostatní? Každý na někoho shlíží shora. Už jen tvá slova říkají jasně, že zločinci jsou pro tebe méněcenní, takže jsi nad ně povýšen. Myslíš si, že můžeš patřit do Fairy Tailu?!"
Jeho hlas nabýval na síle a intenzitě stejně, jako magická energie, která se kolem Areka srotila.
"Tak sklapni a svá slova dokaž! Dokaž, že můžeš patřit do naší rodiny! Dokaž, že tvé srdce má ten správný zápal a že se neženeš jen za pomstou!"
Křikl Arek až to zadunělo a posunkem ruky naznačil ať se ostatní drží zpátky. Mia bezděky chytla Akemi za rameno, aby jí zabránila se do záležitosti více míchat.
A pak se Arek pohnul vpřed aniž by použil, jakoukoli magii najednou byl u Baltyra a neváhal prví úder přišel zprudka podpořen jen čirou sílou magie, která okolo mága vibrovala. Úder byl tvrdý, drtivý a silný. Baltyr se bude muset minimálně bránit, aby tohle ustál. Mistr cechu ho šetřit nehodlá.
Jen někteří z cechu vědí, že si s nováčkem Arek jen hraje, protože se neuchýlil k použití své magie, kterou viděl jen málokdo.


Nečekané zážitky v Crocusu
Aileen, Vinry, Veric, Liam, Reilly, Sojun, Oberon, Sora a Styx


Všichni jste začínali brát situaci vážně, ale stále jste se pořádně nenašli. Aileen a Vinry se dívaly kolem, co se to děje, Liam mezitím někam zmizel, Veric se připravoval na ledovou šou do které chtěl zahrnout i Soru a Styxe, Reillyho a Sojuna nikdo už nějakou dobu neviděl a Oberon se rozhodl pro přímou konfrontaci obou dam s pokusem o výhrůžku.
Opálená dívka na něj pohlédla a rozesmála se, upřímným zvonivým smíchem, jako by právě řekl něco velmi vtipného.
"Opravdu? To je od tebe laskavé, ale....."
Usmála se miloučce a rukou poukázala na stranu ke své bledé společnici, která jen jemně pohnula holí a za jejími zády se zvedly tři šlahouny, které za nohy držely a nechávaly viset tři těla poznali jste je okamžitě.....Reilly, Sojun a Liam.
"Myslím si, že můžeme říct my to samé svalovče."
Usmála se s jasnou výhružkou ohledně vašich přátel, pak se mírně naklonila nastavila Oberonovým směrem otevřenou a dlaň a foukla do ní.
"Sando maho: Sandidorimu (Písečná magie: Písečný sen.)"
Oberonovi do očí vletěly zrníčka písku, až se mu rozslzely, když se pokusil písek vytřít si z očí zjistil, že se mu pohled rozmlžil a když se trošku ustálil viděl, jak se tvary kolem něj protahují a vlní, viděl, jak se okolo stojí děsivé vlnící se příšery, které cenily své tesáky a mrskaly rozeklanými jazyky. Město okolo se stalo otřesnou mazanicí a ty dvě dívky nikde.
"Uděláme to zábavnější co vy na to? Tyhle tři si bereme a pokud je budete chtít zachránit musíte nás chytit."
Usmála se opálená dívka.
"Víš, že už předem prohráli."
Špitla smutně bledulka.
"Hra začíná až se začneme nudit.....poznáte to."
Mrkla na vás opálená dívka a pak se písek a okvětní lístky zavířily a obě byly pryč a s nimi také Reilly, Sojun a Liam.
 
Oberon Stoneskull - 03. ledna 2019 20:48
22789055387725.jpeg
"Dejte mi chvilku, potřebuju...potřebuju se rozdýchat," řekl jsem a zády sjel po budově o kterou jsem se opřel. Nerad cestuji jinak než pěšky. Po pár minutách jsem otevřel oči jen proto, abych zjistil, že tam jsem sám. "Lidi?" zarazil jsem se a postavil se. "Kde jste bando?" rozhlížel jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděl. Tedy...lidí tam bylo požehnaně, ale ta moje skupinka prostě nikde. Ani Natsu nikde nebyl vidět. A to si myslím, že to jeho háro bych poznal všude.
"Neviděli jste asi takhle velkou holku s mluvícím kocourem?" zeptal jsem se pár lidí, co šli kolem, ale odpověď byla vždy stejná. Nikdo nic neviděl. Dokonce se na mě dívali jako na blbce, když jsem zmínil mluvícího kocoura. Tohle mi fakt scházelo. Být sám v neznámém městě a ještě vypadat jako blázen. Za chvíli si pro mě přijdou stráže.

K mému štěstí ale na to nedošlo, neboť vzduch naplnila podivná vůně smíchaní se zrnky písku. Jelikož všechen život náhle ustál, našel jsem zdroj toho podivného jeve docela rychle. Jo, musel jsem při tom vyskočit na střechu jedný budovy, ale to je detail. Na kašně přede mnou stály dvě dívky. A z toho, co jsem uslyšel náš zjevně nechtějí pozvat na zákusek a zmrzlinu. Z jednoho směru jsem uslyšel známý hlas, který patří tomu ledovému. A dokonce se i ochladilo. Rozběhl jsem se po střechách směrem k nim a z té poslední seskočil a dopadl do kleku před ty dvě. "Nic nezkoušejte a nic se vám nestane!" řekl jsem dost rázně na to, aby šlo vidět, že když budu muset, budu bojovat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1257438659668 sekund

na začátek stránky