Já a nekňuba

Ušklíbnu se.
"Rád bych." Odvětvím krátce.
Možná jsem to mohl lépe formulovat, ale tahle stavba potřebuje rekonstrukcí a to co nejdříve, jinak hrozí, že pod sebou někoho pohřbí.
"To jsem rád. Byl bych nerad, kdybych putoval tak daleko a musel hledat jiný cech, který by byl schopný mě zaujmout."

Sleduji jak se pohybuje. Dle pohybů jde o člověku poznat celkem dost věcí. Mladík však shromažďoval magickou energii a měl v tom jistě i praxi, jelikož se mu povedlo naschromžít impozantní množství energie, které jsem zatím u nikoho neviděl
Posusměji se. Je vtipné, když si myslí, že budu jednat vystrašeně pod magickým tlakem, který způsobil.
"Působivé, tedy pokud to není jediné co svedeš. Jsem Baltyr Urusai. Milovník architektury a lovec odměn." Snad o mém rodu neslyšel. Nestojím, aby mě bral kvůli tomu, že by mohl získat peníze, které tedy nezíská.

Lehce se zasměji.
"Působýš děsivě to ano, ale ne dost. Jsem mág jenž oplývá jedinečným druhem magie, mág který se zbytečně nepovyšujme nad ostatní a který má svůj smysl pro spravedlnost, zaměření na vymícení zločinčů."
Snažím se působyt uvolněně. Nijak nepatřičně. Na noc si nehraji, stojím tam a jsem sám sebou.

Cechovní budova v Magnolii
Baltyr

Bělovlasý mladík naklonil hlavu tázavě na stranu a povytáhl jedno obočí.
"Naše cechovní budova je ti trnem v oku? A to se k nám chceš přidat?"
Zdá se, že moc nerozumí tvé pointě a asi není čemu se moc divit.
"Cech funguje a vzevření může klamat."
Odlepil se mladík od sloupu a napřímený pomalými kroky zamířil směrem k tobě. Cítil jsi, jak se kolem něj začala sbírat magická energie. Nejprve slabá ale pak se stála doslova viditelnou a hmatatelnou, onu bílostříbřitou magii, která obklopovala a sálala kolem mladíka jsi viděl až moc dobře. Nikdy jsi nezažil někoho s tak velkou dávkou magické síly, kterou dokázal shromáždit v tak krátkém okamžiku.
"Jsem Arek Stonharm, první Mistr stávajícího Fairy Tailu. Kdo jsi ty, abys nás soudil a chtěl se k nám přidat?"
Zaburácel, jeho hlas, jako vichřice a najednou z milého mladíka byl děsivý mág, který by tebe i celou cechovní budovu mohl rozmáznout jediným kouzlem. Nebo tak alespoň na tebe působil a ten výraz ve tváři. Tvrdý, nezlomný, skoro až nepříčetný.....jedním slovem děsivý.
"Proč si myslíš, že bychom tě měli přijmout do našich řad?!"
Padla ta otázka drtivě, že ses skoro až mimoděk přikrčil.

Akemi

"Z toho, co vím, tak mise byla dokončena. Bohužel tvé tělo špatně reagovalo na tu vizi, kterou jsi stejně, jako všichni ostatní obdržela. Nějakou dobu jsi byla mimo, ale už je vše zase v pořádku. Každopádně všechno to bude asi na trošku delší povídání...."
Začala Mia šetrně.
"Neselhala jsi a sebelítost si nech na jindy teď jsou důležitější věci, které je třeba řešit a...."
Zarazila se, když jste obě uslyšely tlumený hlas zdola od Areka, vašeho Mistra. Určitě se dole něco dělo.
"Zdá se, že Arek vítá nováčka....chudák....viděla jsem ho přicházet, když jsem seděla zrovna u okna..."
Usmála se vědoucně a drobně Mia.
"Nekňuč a koukej se sebrat čeká nás dost práce."
Ozval se tvůj neodlučný společník.

Nečekané zážitky v Crocusu
Aileen, Vinry, Veric, Liam, Reilly, Sojun, Oberon, Sora a Styx

Každý jste si začali dělat plány, jak najít Natsua a ostatní, jak nezůstat ztracen v davu. A pak jste všichni ucítili, jak se rozfoukal vítr. Měli jste divný pocit, vítr sebou nesl nepříjemná zrníčka prachu, před kterými bylo nutno si krýt oči....nebo to nebyl prach? Písek? Byl to písek? A to nebylo vše, také vůně. Sladká vůně třešňových květů. Ale kde se to tu vzalo? Rozhlíželi jste se a všimli si, že vlastně veškerý pohyb okolo ustal. Všichni byli strnulí a bez hnutí, jako by zkameněli a pak jste jí uviděli. Stála tam krásná a osamělá na kamenném výběžku kašny ze kterého stékala v proudu voda dolů do kašny.

Na tváři jí pohrával zvláštní úsměv a v ruce svírala ještě podivnější dýku.
"Tak jsem vás našla. Hih."
Zachichotala se, jako by vyhrála nějakou hru.
"To bude zábava!"
Rozzářila se a písek znovu zavířil, když jste zamrkali zmizela, tedy ne nezmizela byla jen na okraji kašny trošku níž stále se usmívala a....nebyla sama

Druhá dívka o poznání bledší, než ta opálená měla na hlavě až přespříliš velký černý špičatý klobouk a v ruce neúměrně velkou podivnou hůl. I jí na tváři pohrával úsměv a ve vlasech měla zapleteny třešňové květy.
"Že to ale nebylo lehké, škoda že tady jejich cesta končí."
Posteskla si skoro až smutně bledá dívka, která se zatvářila na okamžik omluvně. Neměli jste absolutně ponětí, co byly ty dvě zač a ani žádné označení cechu jste na nich neviděli, nehledě na to, že vypadaly opravdu atypicky oproti veškerému obyvatelstvu zde, které se stále nehýbalo.

Veric a Styx



Chytnu si Styxe a vezmu ho k sobě, pak se podívám na Verica.
,,Nemluvím ukázat naše umění do lidí... Ale něco, jako atrakci..."
Poznamenám a pak k němu kývnu.
,,Jak myslíš, ty jsi šéf téhle malé skupinky..."
Pousměji se a snažím se někoho zahlédnout.

Houstnoucí atmosféra

Štěstí, že jsem našel alespoň Soru a Styxe. Bylo to tu opravdu šílené. V tom davu vůbec nebyli vidět naši přátelé. Nechápu, co se tu děje, že je tu tolik lidí. Přidržuji se raději stěny a sleduji, jak Styx odlétá. Sám nasaju nosem pachy okolí.
"To nepůjde Soro, sama to určitě taky cítíš, je tu moc rozličných pachů, ostatní se nám v tom ztrácejí, je skoro div, že cítím tebe."
Zamračím se nespokojeně.
"A ano trochu si Vaše pachy pamatuju, hlavně drakobijci je mají dost specifické, ale tohle je opravdu nestandardní situace. Nepamatuju si, že by kdy bylo v Crocusu tolik lidí."
O chvilku později poslouchám líčení Styxe a pozdvihnu tázavě obočí.
"Síťka na motýly?"
Trošku tomu nerozumím, kdo by chtěl chytat létající kočku, do síťky na motýly.....i když......dlouze si povzdechnu. Informací moc nepřišlo a moc se to nezlepšilo.
"Spíše to chce vymotat se z tohohle davu. Nemůžeme si tady probíjet cestu skrze lidi Soro, to by naší reputaci neprospělo. Pamatuj, že chceme Fairy Tail dostat na špičku, ne si vykopat díru pod sebou."
Opět se rozhlédnu kolem.
"Prve musíme z tohohle davu. Navrhuji jít některou z bočních uliček a zkusit se přesunout někam na náměstí, nebo tak. Je to velký bod, na kterém bychom se mohli najít, i když tam bude zase asi dost lidí, ale předpokládám, že ostatní by mohli jít právě tam."
Navrhnu a sleduji ty dva, jestli můj návrh schválí.

Ztraceni v davu

Snažila jsem se Vinry sledovat, kam letí a pokoušela jsem se s ní udržet tempo, ale to vůbec nešlo. Bylo tu tolik lidí. A najednou byla z dohledu pryč.
* Co se to tu děje?! Proč je tady najednou tolik lidí?*
Nejistě jsem se začala rozhlížet, protože jsem v tom davu zůstala úplně sama, i bez Vinry. A to teprv začínala panika…
„ Vericu!“
Zakřičela jsem z plných plic. Začínám zmatkovat a to není úplně dobře. Lidé mě postrkovali vpřed, takže jsem začínala ztrácet pojem o tom, kde jsem byla naposledy a kolem byl takový šrumec, že už bych se stejně nedokázala vrátit. A pak do mě zničehonic narazila Vinry a s ní Liam. Vylekaně jsem poskočila, ale naštěstí mě už znovu nestrhl dav. Ne tolik…
„ Dobře… dobře… Alespoň už nejsme sami… Měli bychom se dostat na kraj ulice, snad tam bude trochu klidněji.“
Poslední slova jsem dost rychle vyhrkla, protože do mě někdo narazil. Ti lidé jsou tak bezohlední…
„ Nevíš, Liame, co se to tu děje?“

Nový začátek, nebo zklamání?

Ušel jsem spoustu mil, potkal spoustu lidí a viděl místa, která svou krásou vezmou dech a stejně tak místa, jenž se vyrovnají nočním můrám a proč? Protože jsem potřeboval informace a během cest jsem se až moc nudil. Architektura většiny domů již nebyla, tak jedinečná, jako ty jenž jsem vídal dříve. Chyběla jiskra, která by domu dodala život. Proto jsem po cestě občas zavítal na místa, kam lidská noha nevkročila a nechal se inspirovat přírodou.
Nyní jsem však, snad již blízko svého cíle. Jsem ve městě Magnolie a hledám zde cech, který ví co je správné a dokáže si stát za svým. Navštívil jsem již spoustu cechů, ale nikde jsem nenašel to co jsme hledal. Slyšel jsem však zvěsti o cechu, který odpovídá, tedy je nejblíže tomu co hledám o cechu Fairy Tail. Zprvu mě název zarážel, ale nakonec jsem si řekl, že o jméno nejde, jde o jádro cechu, které je vždy originální a v tomto případě nad i ryzí.

Kroky mě vedou k poněkud nevábně působící budově, která měla představovat Cech. Dříve ta budova nejspíše vypadala zajímavě, ale nyní se obávám vkročit dovnitř ve strachu, že se budova brzy zřítí. Zdejší lidé o tomto cechu mluvili různě, ale to mě ještě více lákalo jej poznat.
Vejdu dovnitř a chvíli si přijdu, jako ve staré hospodě, kam pomalu žádná noha nevkročí. Než stihnu udělat krok zpět, tak mě vyleká muž, kteří se vynoří. No nevím odkud. Při pohledu jak se opírá o sloup, už vduchu vidím, jak sloup praskne a celá budova se sesune.
Prohlídnu si muže, který nemůže být o moc starší než já. Vypadá zajímavě a je v něm něco jako jiskra. Přesný opak tohodle místa.
"Problémy tu dělá jedině vaše cechová budova, která mi je skoro jak trn v oku, ale ano přišel jsem, jelikož jsem se chtěl ucházet o místo v tomto cechu, tedy pokud nějaký stále existuje."
Lehce se zašklebím a prohlížím si zapadlé místo.
"Upřímně toto místo, moc nepůsobí, jako cechovní budova."

Roztříštěni v Crocusu

Sora a Veric

Zůstali jste pouze spolu vy tři. Sora, Veric a Styx. Bylo to děsivé, že ještě před chvílí vás bylo jednou tolik. Když Sora zavětřila a chtěla najít někoho ze známých pachů, byla ráda, že cítí poblíž Verica, který byl jen na krok, nebo dva od ní. V okolí se pohybují takové davy lidí, že to dokonce přebíjí i pach ostatních známých osob.
Styx se vrací za chvíli zpátky k vám s poplašeným výrazem.
"Soro! Soro! Neviděl jsem nikoho od nás.....možná o kus dál poletovala Vinry, ale nejsem si jistej, všichni po mě koukali a pak taky....."
Zachvěl se a schoulil se Soře do náruče.
"Chtěli mě chytit do velké síťky na motýly!"
Udělal naprosto děsivý výraz, aby tu strašnou věc podtrhl. Každopádně v tuhle chvíli vám ani Styx nebyl schopný lépe pomoci s hledáním ostatních, hold se budete muset nejprve vymotat z těchhle davů a pak možná půjde najít ostatní lépe, třeba budou mít podobné nápady.

Liam a Aileen

I vy dva jste se ztratili každý dokonce jinde. Vinry se rozhodla vzlétnout do výše, aby se podívala, jak to vypadá okolo a kde je někdo známý. Na okamžik snad zahlédla Styxe o kus dál, než to davem začalo šumět a začala se kolem míhat síťka na motýly obřích velikostí. Vinry začala zmateně kličkovat a pak provedla střemhlavý let k zemi, nevybrala to úplně, jak chtěl a napálila to, do náruče přímo Liamovi.
"Uh...to...co.....ah promiň....ty jsi Liam co? Tak honem pojď támhletudy je Aileen."
Mávla Vinry tlapkou a než se Liam nadál, tak popoletovala vedle něj a popotahovala ho za tvář, nebo za ucho, aby šel rychleji směrem, kterým ho vedla.
"Aileen našla jsem jen tady toho, ostatní, jako by se propadli. Asi jsem zahlédla na chvíli Styxe ale pak se objevily problémy a neměla jsem čas."
Vysvětluje v rychlém sledu a konečně pustila Liamovu tvář. Jak se zdá na chvíli na to budete hold sami.

Příchod do Magnolie, volání Fairy Tailu

Baltyr

Tvé putování bylo dlouhé a doba od toho, co jsi odešel ze svého domova plynula, jako voda. Rozhodl ses, že se přidáš k nějakému cechu. Postupem času, když jsi zjišťoval, jaké jsou nově rozvíjející se cechy, zaujal tě nejvíce právě Fairy Tail, který sídlí v Magnolii. No a proto jsi zde, aby ses celé věci podíval na zoubek. Prošel jsi relativně klidným městem a zamířil k cechovní budově, několik místních tě tam neomylně navedlo. Cechovní budova nebyla nijak vábná, jednalo se o zapadlou čtvrť, kde skoro chcípl pes a budova vypadala, že brzy spadne někomu na hlavu. Vývěsní štít, však hovořil jasně, jednalo se o Fairy Tail. Když jsi opatrně vstoupil do dveří přišlo ti, jako bys přišel do roztřískané putyky, ničím zajímavý cech.....
"Copak bys rád mmm?"
Poplašil tě hlas muže, který se vynořil, jakoby od nikud a opřel se o dřevěný nosný sloup.

Když jsi na něj pohlédl byl to ještě docela mladý kluk, nemohl být o moc starší, než ty, na tváři mu pohrával úsměv a v očích jiskra.
"Máš pro nás práci, chceš dělat problémy, nebo se k nám přidat?"
Povytáhl muž obočí a klidným zájmem.

Ve Fairy Tailu

Akemi

"Určitě je ti už lépe?"
Zadívala se na tebe starostlivě Mia, když jsi vstávala z postele. Pravdou bylo, že úplně v pořádku jsi ještě nebyla, ale bylo to mnohem lepší, než když se ti do hlavy promítl ten podivný mocný zážitek. Po něm jsi docela odpadla a co se dělo potom....no kdo ví.

"Ne tak rychle Akemi. Není kam spěchat zůstáváš stejně zde s námi. Ano ostatní už vyrazili, ale neboj i nás čeká důležitý úkol."
Ubezpečovala tě Mia.
"Tak jsi se konečně posbírala bábovko?"
Popíchl tě hlas Sayuriho ve tvé hlavě, když jsi se podívala okolo postele byl opřený o tvůj noční stolek.
"Že se nestydíš takhle tu chrnět, když ostatní někde makaj......ale teď vážně, příště se takových věcí vyvaruj už jsem si na tebe docela zvykl."
Mia se na tebe mezitím usmála a pomohla ti na nohy.
"O pár věcí jsi přišla, ale to nevadí, brzy se vše dozvíš věřím tomu"
Konejšila tě.

Cesta vlakem následovaná davy v Crocusu

To má každý ať už ten důvod zná nebo ne, odpovídám právě Soře, když se zapojí někdo třetí.
Měl jsem za to, že nemluvíme zase tak nahlas, aby naše rozprava rušila ostatní. Nicméně vzhledem k Natsuově reakci jsme se zřejmě do naší společné debaty natolik vžili, že jsme přestaly dávat pozor.
Jo… mám dojem, že nejrozumnější ze základní dvanáctky je Libra… (Váhy, doplním, kdyby vypadala Sora nebo Natsu zmateně.) Třeba Blíženci jsou opravdu nenapravitelní, co se týče jejich nekonečných žertů… a ještě jsi například zapomněl na Taurose, obrátím oči v sloup. Každý z nich má svůj jedinečný charakter. Ale kdo ve Fairy tail na tom není podobně… nebo kdekoli jinde?, vrátím mu úsměv.
Nicméně v tom poslední bodě se mýlíš, pokračuji naprosto klidným a přívětivým hlasem, aniž by můj výraz byť jen trochu zakolísal. Bez ohledu na jeho předchozí chladný tón, já stále působím, jako kdybych mluvil o slunečném počasí a ne o možnosti ovládat svobodnou vůli jiného živého tvora.
Ostatně i kdyby ses toho klíče zmocnil, musel bych s tebou uzavřít smlouvu… dobrovolně… jinak by ti byl celkem k ničemu. A ani potom nevím, do jaké míry by to fungovalo. Nebo jestli vůbec, dokončím s krátkým pokývnutím hlavy ke straně a pokud někdo nemá další komentáře, tak dál pokračuji spíše v tichosti.

Na samotném nádraží probíhá všechno bez jakýchkoli komplikací, proto mě překvapí, jak se všechno zvrtne v samotném vlaku. Kdo koneckonců mohl tušit, že prakticky všem drakobijcům se ve vlaku dělá špatně? Proč vůbec?
Asi to má něco společného s jejich magií. Možná jde o nějaký vedlejší důsledek na jejich tělo, ale nedává mi to moc smysl, proletí mi hlavou spolu s modlitbou, aby během jízdy nikdo nevyprázdnil obsah svého žaludku.
Já… předpokládám, že ano. Určitě bude, řeknu, třebaže moc jistoty v hlase nemám. Nikdy jsem se s něčím podobným nesetkal, takže ve skutečnosti nemám tušení. Nicméně alespoň jeden z nich už musel mít s tímto druhem cestování nějaké zkušenosti, takže musel vědět, že to nakonec zase odezní.

Když konečně vylezeme ven… naštěstí bez jakékoli kalamity… přivítá nás hlavní město. Velké přelidněné hlavní město… nelíbí se mi tu. Moc lidí, moc hluku, větší zápach atd.
Odpočinek, pak pokračovat po trase, nedostat se do problémů, zaznamenám v instrukce a už teď mě zajímá, jestli se jich dokážeme opravdu držet. Členové našeho cechu přece vždycky přitahují různé problémy… je to jako magnetismus a my jsme ten magnet.
Netrvá to ovšem ani pět minut, a už máme první problém, ztrátu našeho průvodce. Vlastně… když se tak rozhlížím, všimnu si, že Natsu není jediný, od koho jsem se v rámci tlačenice davem neúmyslně oddělil.
Hů, zaúpím tiše a povzdechnu si. To je úžasné. Ztratit se od všech ostatních v tom největším davu, aniž bychom měli nějaké domluvené místo srazu. Chvíli zvažuji, že bych se vrátil zpátky k nádraží a doufal, že tam najdu někoho, kdo měl podobný nápad. Potom si však všimnu kočky s křídly, která poletuje ve vzduchu.
Nejde o Styxe, myslím, že to je Vinri. Nicméně poznávám, že patřila do naší skupinky, protože ve vagónu jsem měl dost času si důkladně prohlédnout všechny cestující. Z toho důvodu ji neustále sleduji očima a snažím se mířit k ní.
Třeba mě zavede za někým dalším.

Blázinec

Držím Styxe tak, abych ho chránila před mačkajícím se davem, a sama dávám pozor, aby na mě nikdo nešlápl... Povedlo se mi nás dostat do bezpečí k jednomu domu, aby nás neušlapali. Rozhlížím se, a když zaslechnu Verica, tak na něj zamávám... Jsme tři, to je dobrý stav...
,,Najdeme ostatní Styxi, nic jiného nám nezbývá..."
Pohladila jsem ho po hlavě a rozhlédla se znovu po davu... Pak se podívám na Verica…
,,Máme dobrý nos, mohli bysme je najít podle jejich pachu, pokud si ovšem něčí pach pamatuješ..."
Jistě nejsme psi, ale čich máme velice dobrý, což je plus...
,,Styxi? Zvládnul bys vyletět nad ten dav a hledat ostatní? Ideálně je nasměrovat někam mimo tento dav..."
Znovu se podívám na Verica…
,,A nebo si tu cestu uděláme po svém..."