Hurá Crocus!

Bylo úlevné, když vlak zastavil a já se mohl konečně vysoukat z něj ven. Prokletá věc. Jak já nesnáším vlaky....
"Uhhhh a hlavně můj žaludek."
Jsem rád, že mi už není tak špatně a po chvíli na čerstvém vzduchu a hlavně na pevné zemi se mi opět vrátí barva a je mi o poznání lépe.
"No tak jdeme."
Usmál jsem se a vykročil za Natsuem a poslouchal, co nám chce říci. Pak jsem na chvíli koukl směrem k Soře a Aileen a v dalším okamžiku Natsu nikde nebyl.
"Ha? Kam zmizel kruci?"
Rozhlédnu se dost nervózně a snažím se moc nezaplést do davu, abych neztratil z dohledu i zbytek svých společníků.
"Kdyby byli alespoň o něco vyšší....sakra....tu je lidu...."
Nadávám si v duchu....
"Hej Aileeen.....Soroo? Jste tu někdo někde? Liame, Reilly ! Sojune, Oberone!"
Volám na ostatní přes množství pohybujících se lidí, ale opravdu si nejsem jistý, jestli se mi podaří někoho z nich najít natož, abychom se udrželi všichni pohromadě. Tohle je opravdu něco jiného, než Magnolie.

Vlak


Jsem cel bolavá, ale to se po chvilce uklidní, když se opět postavím na pevnou zem. Chvíli zhluboka dýchám a Styx mě pozoruje.
,,Pěšky by to bylo lepší."
Pronesu a pak se pousměji.
,,Nedostat do problémů? Jak se máme nedostat do problémů?"
Zeptám se ho, a pak vyrazíme. Styxe držím v náručí, aby ho nikdo nezašlápl a také, aby mu nikdo neublížil. A pak se to stalo. Jen na okamžik jsem se rozhlédla a on... Byl pryč.... Natsu zmizel, prostě jako by se do země propadl... Zamrkám a rozhlédnu se po ostatních, jestli jsem jen já ztracená, protože nevidím přes většinu lidí a nebo si taky všimli, že Natsu zmizel.

Vítejte v Crocusu!
Veric, Oberon, Sora, Liam, Aileen, Reilly a Sojun

Cesta vlakem byla příšerná, tedy minimálně pro všechny Drakobijce kromě Aileen. No a pro zbytek osazenstva kupéčka taky nebyla úplně příjemná, protože jste měli co chvíli obavu, jestli to nebudete právě vy, koho váš kolega obhodí svou nevolností od hlavy až k patě. Nutno však říci, že všichni Drakobijci bojovali se svými potížemi více, než obstojně.
Když vlak konečně zastavil bylo to požehnání.
"Ko...nečně...."
Vydechl Natsu a ještě celý pobledlý se jal vrávoravého vystupování. Netrvalo dlouho a vystoupili jste postupně s většími, nebo menšími obtížemi všichni. Venku na vzduchu a klidných dlaždicích bylo všem lépe a přivítalo vás město a jeho ruch. Crocus byl obdobou Magnolie, ale ta byla mnohem menší a klidnější oproti tomuto místu. Žilo to tady vlastním životem.
"Super, tak máme první část za sebou. Tu horší řekl bych."
Ušklíbl se Natsu spokojeně, jako malý sebejistý kluk a pak znovu zvážněl.
"Chvilku se zdržíme ve městě. Odpočineme si a pak vyrazíme dál po naší trase. Zkuste se nedostat do problémů."
Varoval vás a zamířil směrem do velkoměstského ruchu. Udržet se tu pohromadě bude opravdu obtížné. Je to tu samá tlačenice, hromada lidí a spousta mágů, který se chlubí a předvádějí své kousky a když už jsme u toho držení se pohromadě.....spustili jste ho jen na pár minut z očí a už vám chybí Natsu......ano ta velká růžová hlava není nikde v dohledu. Prostě zmizel. Nechal vás tady? Stalo se něco? Najde si vás? Kdo ví, každopádně teď tady není a vy jste tu na všechno sami. A úplně sami pokud se zatouláte a ztatíte od ostatních.

Pekelná cesta vlakem

"Jsem Veric."
Představím se těm, kteří se mě ptali. Tak nějak jsem ani úplně nepostřehl, kdo přesně to byl, protože má odpověď se stejně v zápětí ztratila v záplavě slov dalších členů cechu, kteří si očividně užívali opravdu žhavou diskuzi.
Naštěstí brzy jsme se dostali na nádraží.....teda co to kecám k mé smůle, protože cesta vlakem to bude zase peklo. Jízdenky jsme navíc museli řešit dost ve spěchu, protože vlak už skoro odjížděl.
"Pospěšte si jestli chcete tu kovovou mrchu stihnout!"
Houknu na ostatní a ženu se do vlaku. Snažím se potlačit pocit úzkosti a nevole, který se na mě dere, čím blíže jsem té strašné věci. Každopádně brzy už plně obsadíme jedno kupé a já se usadím na volné místečko.
"Já...."
Chci něco říci, ale zlomím se v sedačce, jakmile se dá vlak do pohybu a snažím se potlačit oběd, který se mi dere zpátky nahoru. Nerad bych někomu nablil do bot, nebo do klína. Ale když já tak nesnáším dopravní prostředky.
Slétnu přivřeným okem po našem kupé, kde to vypadá, jak po vypuknutí moru. Všichni drakobijci až na Aileen se potýkají s nevolností.
"Tak jako tehdy ve vlaku...."
Odtuším, když si vzpomenu na naše první setkání.
"To....je slabina drakobijců.....nesnášíme dopravní prostředky....heh..."
Ušklíbnu se mezi záchvěvy křečí a snažím se pomalu krátce oddechovat, abych nevolnost zmírnil ač docela neúspěšně.
"Neměla by....ses vyčerpávat.....budeš potřeba určitě....později..."
Vydechnu a rozhodnu se to tentokrát nějak přetrpět.
"Asi jsem zešílel....."
Zatnu zuby a potlačím další nával nevolnosti.

Vlak plný zhroucených drakobijců

Normálně bývám asi trochu upovídanější, ovšem teď jsem byla potichu jak myška. Zahloubaná ve vlastních myšlenkách o tom, že jdu na výpravu s někým koho naprosto neznám. Vždyť nejsem v cechu ani dva dny. Zbláznila jsem se? Asi ano, úplně… Občas jsem se rozhlédla a pohledem překoukla celou tu naší veselou skupinku. Dva z nich nezavřeli pusu snad celou cestu. Zbytek byl… takový tichý. Víceméně.
Jakmile jsme nastoupili do vlaku, čemuž probíhal velmi velmi bleskový nákup jízdenek, protože nikdo z nás nezkontroloval, v kolik ten vlak odjíždí, vlak se rozjel a začaly se objevovat první cestovní problémy. Jako první ze všech se zkroutil Veric. Podepřela jsem ho a pomohla usadit v jednom z kupé. Netrvalo dlouho a zkroutili se i další. Vlastně všichni drakobijci až na mě. Zachvěla jsem se. Kroutilo se nám celé kupé včetně Natsua a nevypadalo to, že by jim mohlo být časem lépe.
„ Co se.. děje?“
Polkla jsem a prohlédla jsem každého z nemocných.
„ Snad nejsou nemocní… nebo že by… jim bylo jen zle z cestování?“
Podívala jsem se na Vinry a pak na ty, kteří dokroucení nebyli. Kousla jsem se nejistě do rtu a přehlédla jsem všechny, kterým bylo zle.
„ M-můžu vám pomoct, ale… nefunguje to, když se to používá moc často…“

Liam


,,jednou na to přijdeš."
usměji se na něho a když mi řekne, že mi nějaké duchy představí, tak zajásám.
,,Dobře! Budu ráda, když nějakého poznám."
Usměji se. Styx mlčí a když se Liam zastaví a pak se rozejde jen na něj se starostmi pohlédnu.
,,Liame..."
Vydechnu
,,Všechno se spraví ano? Je nějaký důvod proč tu jsi, a navíc já jsem ráda, že si mám s kým povídat."
Pousměji se a když dorazíme na nástupiště a stihneme to jen tak tak, tak jen oddychuji když se usadím...
Styxe mám na klíně a rozjedeme se.
První, kdo se zkroutí je Veric, vyděsí mě to, ale vzápětí se začne obracet žaludek mě... Odhodím Styxe na Liama, a začnu se kroutit, abych nevrhla. Co se děje s ostatními nevnímám, protože mám co dělat sama se sebou. Styx se na mě dívá a mluví. Snaží se se mnou mluvit, ale já nevím co říká.
,,Liame, že bude v pořádku, řekni že bude v pořádku?"
Zeptá se Styx Liama.
Nevím, jak dlouho pojedu vlakem, ale už teď vím, že Natsuovi vynadám za pěkně blbej nápad, tedy... až se mi udělá dobře

Velká vlaková.......nevolnost
Veric, Oberon, Sora, Liam, Aileen, Reilly a Sojun

Větší část skupiny si jen tiše povídá, nebo za cesty na vlak jsou relativně potichu. Přemýšlejí o svých záležitostech a nějak moc se nezapojují do hovoru. Naproti tomu, takový Styx, Sora a Liam vedou celou cestu velice žhavou diskuzi ohledně světa sférických duchů, o tom jaký kdo měli život a tak dál. Pusy se jim prakticky nezavřely a někomu by mohlo jejich neustále tlachání připadat otravné ale všichni byli natolik taktní, aby se zdrželi komentářů.....všichni až na.....
"Vám ta huba teda jede lidi. Che sis tam neměl s kým popovídat Liame? No jo vlastně se ti ani nedivím. Leo furt někde děvkaří,
Aquarius s tou si moc nepokecáš......Gemi a Mini jsou šprýmaři.....a ten zbytek no....."
Zašklebí se zase pro jednou, jako malý kluk a koutkem oka slétne k Liamovi.
"Takže jestli jsem to pochopil správně jsi poloviční sférický duch a kdyby někdo získal tvůj klíč, tak ztratíš svou svobodnou vůli,
je to tak?"
Konstatuje to tak klidně a mrazivě až byste ho mohli na okamžik považovat za ledového, ne ohnivého drakobijce.
Každopádně na moc dalších dlouhých rozhovorů nezbyl čas, protože jste došli na nádraží a vzhledem k tomu, že vlak právě houkal, že bude odjíždět, tak nákup jízdenek proběhl opravdu bleskově, až jste málem rozbili budku, kde onen nebohý prodavač seděl. Ve spěchu jste se vtlačili postupně všichni do vlaku a našli si své vlastní kupé, kde jste se pohodlně usadili.
"Tak vzhůru na cestu."
Zajásá Natsu beze strachu a tváří se, jako by se jízdy vůbec nebál. Vlak se pomalu rozpohyboval a už to začalo. První komu se udělalo špatně je Veric.....o pár okamžiků později se převrátil naruby žaludek i Soře div nepoblila Styxe a Liamovi nohy. Oberon na sebe nenechal dlouho čekat. Jediný komu se nevolnost z drakobijců vyhnula byla Aileen a Na......ten se po svém statečném výrazu zkroutil vzápětí v pase a začal umírat nevolnost také.
Jak se zdá ani dospělost drakobijce od nevolnosti neosvobodí.
Všichni budete mít velmi zábavnou cestu. A že do hlavního města je do kus a kus cesty.

Sora a Styx…

Možná, ale nepokládám to za příliš pravděpodobné, protože o stejnou věc se v minulosti už pokoušela celá řada jiných. Navíc já se možná vyznám v jejich magii, ale neumím vykovat nové kouzelné artefakty a předpokládám, že ty taky ne, řeknu tiše.
Chjo… , ale ne, že bych o tom mnohokrát nepřemýšlel, projede mi bezděčně hlavou. Aby tady byla byť jen malá šance na úspěch, potřebovaly bychom kováře dostatečně zručného, aby zvládl vytvořil přesnou repliku předchozího klíče… dále silný zdroj magie pocházející přímo od ztraceného ducha... a v neposlední řadě pec nebo zvláštní typ plamenů, které by kov i vložená kouzla dokázaly trvale propojit v jeden celek…
Tak toho se neboj… chápu, že je pohodlnější nechat se nosit, řeknu neutrálním hlasem směrem ke Styxovi, do kterého nechám proniknout lehký, téměř nepostřehnutelný provokující dozvuk. Ovšem nepředpokládám, že by se ta kočka tak snadno chytila.
Když se následně Sora zeptá, jestli nepřivolám nějaké duchy, tak chvíli váhám.
Mohl bych ti představit hydru, prvního ducha, kterého jsem poznal, ale až někde zastavíme. Pro otevření brány potřebuji stát chvíli na místě, nehledě na to, že když už nemáme smlouvu, budu ji muset nejdřív najít. Ovšem při mém štěstí určitě narazím jenom na Gemiho a Mini. Ti dva šprýmaři mají nějaký zvláštní smysl pro to, kde se zrovna nacházím… takže se asi budeš muset spokojit s nimi, poškrábu se rukou na spánku.
A abych byl upřímný, tak ano, mám teorii… ale to samozřejmě neznamená, že správnou, pokrčím rameny, třebaže jak jsem slíbil, tak dál v tomto směru prozatím nevyzvídám.
Až do této chvíle mi sice nebyly všechny části rozhovoru úplně příjemné, ale žádná mě nijak zvlášť nevyvedla z míry. Po poslední otázce ovšem na moment strnu, vlivem čehož vynechám dva nebo tři kroky, než se vzpamatuji a opět Soru se Styxem dojdu.
Krátce si povzdechnu. Vím, že nemusím, ale vždyť o nic nejde, řeknu nepříliš přesvědčivým tónem.
Hlavní je, že já jsem tehdy neutekl, abych tam začal nový život…, vzhledem k tomu, že samotná má přítomnost zprvu vyvolávala spory. Nemohu říct, že bych na to nepomyslel, ale nikdy se nemělo jednat o trvalý pobyt. Navíc jsem před odchodem slíbil mistru Makarovovi, dřívějšími cechmistrovi Fairy tail, že se zase v pořádku vrátím. I kdyby jenom proto, abych potvrdil, že žiju a zase odešel.
Ale kdybych věděl, co mě čeká, možná bych si ten návrat ještě chvíli rozmýšlel , dokončím tiše při pohledu do dálky, abych se vyhnul jejich pohledu, a dál pokračuji mlčky.

Liam



,,Třeba jednou najdeš způsob, jak jej opravit."
Dodám povzbudivě a pozoruji ho, jak se zatváří, když zjistí, že Styx umí létat. Mírně se pousměji, protože mě vždy pobaví pohledy jiných, kteří to nečekají.
,,Až přijde čas, tak ukážu. Ale nepřemlouvej mě... To nezabírá."
Dodá Styx a pozoruje nás.
,,A pozveš nějakého přítele sem? Abych jej poznala?"
Zeptám se ho a pousměji se. i hvězdní duchové sou pro mě velkou neznámou, stejně tak jako pro něj draci.
,,Pokud budu mít příležitost se ukázat, tak pravděpodobně ano. Ale věřím, že už sis svou teorii o mě udělal."
Nemám mu to za zlé, po pravdě doufám, že je chytrý a přijde na to sám.
,,A ty jsi u nich nechtěl zůstat?"
Zeptá se Styx najednou a já se zatvářím dost nemile.
,,Styxi, ž toho bylo dost nemyslíš!?"
Napomenu ho a dívám se mu do očí.
,,Mě to zajímá!"
Rozhodí packama a dívá se na Liama.
,,Liame, nemusíš odpovídat..."
Řeknu k němu a pozoruji jej, protože věřím, že se mu to nebude moc líbit.