Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Fairy Tail: Reborn
Družina
| |||
 |
Dante | ||
| |||
 |
Dante | ||
| |||
4912.jpg){kind=icon} | Ta, co mě drží... Když uslyším to, co mi říká, tak se zhluboka nadechnu... Všichni musí být vyčerpaní... Všichni toho musí mít dost. Musím se k nim vrátit. Nemám čas tu ztrácet čas... Zhluboka dýchám až ze mě začne stoupat pára... ,,Nezlob se... Ale musím jít." S těmito slovy vzplanu a skočím z té hory, dračí pěstí si pomohu korigovat let dolů, abych si nerozbila hubu... Ale musím k nim... Musím jim pomoci. | ||
| |||
 | Konečná Bylo skvělé vidět, že jsem nakonec nějakým zázrakem dokázal toho namyšleného karetníka porazit, ale za jakou cenu to bylo mi došlo, až po boji. Necítil jsem tělo, byl jsem vyčerpaný, rány, které jsem během karetního souboje chytnul taky nepomáhaly a sotva jsem cítil, jak jsem sebou plácl o zem. S rozmlženým pohledem jsem bezvládně hleděl na nebe. Bylo tak hezky modravé, jen kdyby mi nebylo takového horko. Zaznamenal jsem taky, že něco říká Aileen, která se po chvíli objevila, leč její postavu jsem měl trochu rozmazanou. Podle velikosti to ale nemohli být ani Styx nebo Vinny ani Oberon. Utahaně jsem dýchal a jazyk se mi lepil na patro. Únavou jsem zavřel jedno oko a druhé nechal jen dekorativně pootevřené, aby bylo vidět, že jsem při vědomí, ale vidět jsem toho moc neviděl. "Aileen.....dostaňte je....domů..." Zašeptal jsem ochraptěle. Více jsem toho už říct nedokázal a raději oči zavřel a rozhodl se to nechat na zbytku svých společníků. Já už dosáhl svých limitů, pro teď. Věřím, že to však zvládnou až na vrchol. | ||
| |||
 | Cesta vzhůru S radostí jsem se vydala po cestě dál. Už to není tak daleko, jako ještě před chvílí. Vlekla jsem oba dva, když mi najednou ale jedna z rukou povolila sevření a svezla se pryč. Vylekaně jsem se zastavila, asi za dva kroky, než mi to došlo. „ Vericu!“ Vyhrkla jsem vyděšeně, vrhla jsem se k němu až jsem si odřela kolena, což mi bylo v tuhle chvíli stejně jedno, protože dodřená jsem byla tak jako tak celá. „ T-to nevím, Vinny, to nevím.“ Odpověděla jsem jí bezradně, když jsem viděla jeho vyčerpání. „ Kdyby… kdyby tu byl aspoň kousek ledu…“ Kousla jsem se do rtu a podívala jsem se na Styxe. Polkla jsem, když se ozval Karetník a obrátila jsem se na své zbylé bojeschopné společníky. V hlavě mi běhaly nejrůznější myšlenky. „ Styxi, Vinny… zůstanete s ním.“ Podívala jsem se na oba dva a krátce jsem položila Vericovi dlaň na tvář. „ Styxi, vrátíš se do města a seženeš led, ledovou vodu nebo cokoliv, co by si mohl dát ledového. Vinny… ty na ty dva dohlédneš. První na Verica. Až se zmátoří, pokusíte se nás najít, pokud vás nenajdeme dřív.“ Zvedla jsem se na nohy a zhluboka jsem se nadechla. „ Veric nutně potřebuje led a všechno studené, co se k němu dostane. Pomůže mu to.“ Skousla jsem si ret a znovu jsem se vydala po cestě do kopce. „ Zvládneme to.“ | ||
| |||
| První zastávka Magnólie "Tak to snad mám." Usměji se na něj. Přikývnu, hlavou, když mluví. "Chápu. A Mistr je někde tu, nebo teprve přijde. Jen, jestli tu mám dneska čekat, nebo sem dorazit jindy, až tu bude?" Zeptám se. Něco na přespání bych jistě našel, ale nejraději bych tohle už vyřídil dneska. Trochu mám však obavy z jejich mistra. Pokud má takové smysly, tak ucítí i temnou magii, která mě doprovází spolu se smrtí, jenž je mou součástí pomalu od mého narození. | ||
| |||
| Margaret - Lamia Scale Mistryně se usmívala, když viděla, jak se ti líbí tvůj nový pokoj. Spokojeně se opřela o futra dveří a chvíli tě pozorovala, jako liška svou zaječí kořist. "Možná se to změní až budeme mít příliš členů, ale zatím je tu místa dost a členové cechu mají na pokoji spolubydlícího, jen pokud si to vysloveně přejí a s danou osobou se dohodnou." Vysvětlila ti ještě, než se znovu narovnala rukou upravila neposedné vlasy. "V klidu se zabydli a odpočiň si. Nemusíš si dělat starosti, dříve nebo později na někoho z cechu určitě narazíš, není třeba abys chodil se mnou. Určitě máš dost o čem přemýšlet." Usmála se a už skoro odcházela, když se zarazila otočila napůl na patě a koukla tvým směrem. "Ah, tys vlastně chtěl vědět kolik členů náš cech nyní má. No....jednoduše řečeno zatím to není nic moc, spočítal bych je na prstech." Mrknula na tebe. Docela jsi cítil, že ti schválně neřekla konkrétní číslo, aby zabavila tvou mysl a vzbudila další vlnu zvědavosti. "Tak zatím." Mávla ti s roztomilým úsměvem a zamířila chodbou pryč. A tys zůstal v pokoji jen se Zeri a tím množstvím nezužitkovaného prostoru. Magnólie - Sabertooth Po své ne zrovna krátké procházce ses vrátil zpátky do útrob bezpečí svého nového domova. Cechu Sabertooth. V tuto hodinu bylo přízemí cechu s křesly prázdné a tiché. Jak se zdálo zrovna měli všichni jiné věci na práci, než zde vysedávat. Tedy možná až na onoho tajemného kuchaře, který vám předtím posílal jídlo. Ale ani z kuchyně jsi neslyšel nějak ruch, že by tam někdo byl. Na jednu stranu byl ten klid konejšivý a příjemný. A jak jsi tak seděl v pohodlí křesla a odpočíval, cechem se začala nést tichá a klidná melodie, která byla příjemná uchu i mysli. Připomínala ti skladbu na klavír, nebo tak něco. Ale byla tak jemná a konejšivá. Kdo ví, třeba má cech nějakého umělce, nebo magické piáno, které hraje samo? Tak či tak nemůžeš říci, že by to nebylo docela příjemné zpestření dne. Jediná mrzutost byla, že jsi nikde okem klavír ani toho, kdo na něj hrál nezahlédl, takže se muselo nacházet v jiné části budovy a jen se zvuky nesly dobře a daleko. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
![[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13](https://www.andor.cz/images/icons/personsicons/[horriblesubs]darwinsgame06[720p]1918.mkv_snapshot_13){kind=icon} | Zabydlování…Město Margaret – cech Lamia Scale
| ||
| |||
| Klábosení se soupeřem "Už se neudrží na nohách." Odvětila dívka poklidně a poklepala si prstem o rty. "Škoda je docela pěknej." Broukla jakoby nic a pak koukla zpátky po tobě. "No uvidíme, jestli jsou stejného přesvědčení i ostatní." Ztratila zájem o dění dole a znovu se usadila na své místo. Návštěva cechu Lion Heart Rytíř si tě chvíli prohlížel a pak se pousmál, jakoby snad nešlo o nějak závažnou otázku. "Z přijímání nemusíte mít strach. Důležité je hlavně silné srdce bijící, pro dobrou věc." Odlepil se od sloupu a pohlédl směrem ke schodišti. "Navíc mistr našeho cechu vždy odhadne zdali se zájemce pro cech chodí a zdali je ho hoden. Nevím přesně jak." Pokrčil rameny, jako by to byla tajemná samozřejmost. Jedno alespoň bylo jisté, tento muž mistrem cechu patrně nebude. | ||