Klábosení se soupeřem
Sora

"Už se neudrží na nohách."
Odvětila dívka poklidně a poklepala si prstem o rty.
"Škoda je docela pěknej."
Broukla jakoby nic a pak koukla zpátky po tobě.
"No uvidíme, jestli jsou stejného přesvědčení i ostatní."
Ztratila zájem o dění dole a znovu se usadila na své místo.

Návštěva cechu Lion Heart
Dante

Rytíř si tě chvíli prohlížel a pak se pousmál, jakoby snad nešlo o nějak závažnou otázku.
"Z přijímání nemusíte mít strach. Důležité je hlavně silné srdce bijící, pro dobrou věc."
Odlepil se od sloupu a pohlédl směrem ke schodišti.
"Navíc mistr našeho cechu vždy odhadne zdali se zájemce pro cech chodí a zdali je ho hoden. Nevím přesně jak."
Pokrčil rameny, jako by to byla tajemná samozřejmost. Jedno alespoň bylo jisté, tento muž mistrem cechu patrně nebude.

První zastávka Magnólie
Dante

"Bude mi ctí se k vám přidat. Jenom mám obavy, jak to bude s přijetím. Je třeba splnit nějakou zkoušku, nebo souboj, aby se zjistilo jestli je moje magie dost silná, aby se pro mě našlo v cechu místo?"
Povím trochu s obavami.
Pravdou spíše je, jestli moje magie není příliš děsivá, než aby jsem mě přijal někdo jako oni. Nemalá část mojí magie má přeci jen smrtící účinky a hádám, že použít je při testu na přijetí by nemuselo být moc k dobru. I když, kdo ví, jak na něj moje magie zapůsobí. Vypadá, že tento cech opravdu miluje a je na něj hrdý. Bude chtít, aby zde byl někdo jako já?

Vězení začíná být čím dál nudnější.


,,Pokud ho taky někdo unese tak nedojde, stejně jako já..."
Podotknu.
,,Jinak věřím jim, že se tam dostanou... Hlavně... Nevzdáváme se... Nikdo..."
Mluvím skoro jako kdybych všechny znala, ale to není pravda... neznám nikoho, kromě Styxe, který se o mě musí velice bát.

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

"Určitě se na to můžeme potom spolu podívat, třeba budeme mít v knihovně něco, co by nám řeklo více. Sama jsem na něco obdobného ještě asi nenarazila, takže spíše jen odhaduji."
Když jsi jí nedlouho poté tak krásně nahrál na....no úplně cokoli a Ziri se tě na to pokusila příliš pozdě upozornit, všiml sis, že na tváři Sylvie se objevil ďábelský úsměv a chvíli už sis jí představoval s bičíkem, a co všechno ti bude chtít provést.
Pak však tenhle děsivě lákavý element vyhasnul a ona se jen srdečně zasmála.
"Ti šikovnější se zde brzy uchytí a fungují sami, ale máš pravdu, že ve svých začátcích v cechu mívají nováčci k ruce někoho zkušenějšího z cechu, kdo jim pomůže se zorientovat, plnit první úkoly, nebo najít si zde jiný užitečný zájem."
Vysvětlila a zamířila po docela hezkém dřevěném schodišti do patra. Přijímací listina a všechny její komponenty se opět sbalily a odletěly si "po svých".
"Většina aktuálních pokojů členů cechu je v prvním patře nad zemí. Část cechu ještě stále není využívaná, nebo funguje jen jako skladovací prostory. To víš, dům je to opravdu veliký a členů cechu zase tolik není. Budu se muset podívat, kdo bude aktuálně dostupný, aby ti pomohl se u nás zabydlet."
Vysvětlovala, když vycházela schody a pak zamířila chodbou dál, pak do leva a zastavila se u jedněch dveří označených, jako 3.
"Tady se můžeš zabydlet bude to tvůj pokoj. Věřím, že tam bude dost místa na vše, co budeš potřebovat."
Když jsi otevřel a Sylvia ti podala klíč od tvých dveří spatřil si, že sice pokoj není zařízen nijak nóbl, ale bylo tu vše potřebné plus pokoj byl fakt prostorný určitě si budeš schopen tu nacpat i nějakou soukromou knihovničku, nebo pracovní koutek. Také skýtal příležitosti k dovybavení a měl okno, které koukalo zrovna směrem na tu kavárnu, kde jsi potkal Sylvii.
"Doufám, že ti bude vyhovovat."
Usmála se a laškovně mrkla.

Magnólie - Vycházka
Baltyr

Obchodník se s poklonou a přáním všeho dobrého po tom, co obdržel peníze vzdálil za dalšími obchody. Knížku ti samozřejmě nechal. A tak ses ubíral dál na svém průzkumu skrz toto malebné a živé městečko.
Zabil jsi tím několik hodin ani jsi vlastně nevěděl jak. Ale musíme Magnólii nechat, že má svá krásná místa ať již se jednalo o některé lepší restaurace. Tržní náměstí, které žilo víc, než cokoli jiného, nádhernou katedrálu, která, jak ses dočetl byla již několikrát opravovaná, po nejrůznějších neštěstích, které si zažila, ale jak se zdálo, vždy zručným řemeslníkem, nebo mágem, protože vypadala impozantně a úchvatně. A nesmíme taky zapomínat na velkou magnólii, která jakoby kouzlem kvetla nádherně v srdci města a byla obehnána jezírkem.
Jo, každý kdo chtěl, tak si tu něco svého k pokoukání našel. A to nepočítáme bezpočet nejrůznějších obchodů, nemálo restaurací, hotelů a hostinců. Město bylo připraveno téměř snad na vše. Samozřejmě nebylo ani nezvyklé, že jsi tu a tam potkal procházejícího mága, který mířil ať již za prací, zpátky do svého cechu, nebo prostě jen navštívil město.
A ani nyní sis nebyl jistý, jestli jsi už viděl všechny krásy, které město nabízí. Byl sis téměř jist, že tu bude ještě spousta míst, která ti zůstala skrytá. Procházku jsi už docela začal cítit v nohách, přece jen nenachodil jsi toho křížem krážem městem zrovna málo, ale cítil ses příjemně.

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

"Abych pravdu řekla, tak opět obojí. Protože jsou na těch předmětech kouzla, která působí vždy na daný objekt, ale zároveň je zaštiťuje jedno hromadné kouzlo, aby společně předměty fungovaly tak, jak správně mají."
Odvětila mistryně s úsměvem. Její pozornost však opět přitáhla Ziri. Dívala se na ní stále s jistou fascinací a zamyšlením, ale také s úsměvem.
"Hmmm velice zajímavé stvořeníčko. Opravdu unikátní."
Potřásla souhlasně hlavou. Bylo vidět, že nehodlá nijak tvého drobečka urazit, nebo se vůči ní chovat neeticky, protože se Ziri sama za sebe brala, jako živá bytost, alespoň se tak chovala.
"Předpokládám, že je stvořená s tvé vlastní magie, ale takto dokonale a samostatně......velice zajímavé. Doufám, že se Ziri a tvé magii dozvím časem více."
Nešťourala dál do toho nějak více Sylvia a plácla si dlaněmi o stehna, načež se zvedla z křesla.
"Tááák asi by ses chtěl ubytovat nemám pravdu?"
Mrkla na tebe přátelsky a počkala jestli bude ještě něco, co bys s ní chtěl dořešit, než ti ukáže, kde si můžeš nechat své věci.

Klábosení se soupeřem
Sora

"No tím bych si úplně jistá nebyla, ale dejme tomu."
Patrně si o tom tvá žalářnice myslela své a pak se zasmála.
"Máš z něj snad strach?"
Zacukal jí koutek a vylétlo jedno obočí nahoru. Pak si znovu povzdechla a natáhla se na velkém plochém kameni a protáhla si ruce za hlavou.
"Konec? Až dojdou nahoru."
Zívla, patrně ani jí úplně nevyhovovala zdlouhavost celého tohoto procesu. Koutkem oka znovu slétla dolů.
"Hmmm ten tvůj ledový drakobijec tam ale nedojde....to poznám."
Broukla, jakoby nic s naprostým klidem a na chvíli zavřela oči.

První zastávka Magnólie
Dante

"Děkuji těší mne, že se Vám u nás líbí."
Přikývl mladík s úsměvem a obrátil svou pozornost opět k tobě.
"Tak co? Myslíte si, že je to pravé místo pro Vás?"
Rozpřáhl ruce, aby obsáhl celou spodní síň a pátravě se na tebe zadíval. Nijak tě nezkoušel, nebo se nesnažil být příliš vlezlý, nebo nepříjemný. Jen bylo vidět, že je pyšný na cech, do kterého patří a pokud bys chtěl, byl by připraven tě do něj snad i přijmout. Leč, kdo ví, kdo má zde na starosti přijímaní nováčku, jestli mistr cechu, nebo někdo jiný a zdali je někým z nich právě tento mladík. Mohl by být Mistrem cechu? Možné to bezpochyby bylo, ale něco ti říkalo, že spíše se bude jednat o někoho jiného.
"Vyšší patra mají také své osobité kouzlo."
Dodal ještě a položil ruku na jeden z podpěrných dřevěných sloupů. Jeho ruka na něm spočinula láskyplně a důvěrně, jakoby mu toto místo bylo vším. Možná také bylo.

Cesta vzhůru
Veric, Oberon, Aileen

Uspěli jste a snad jste byli od cíle již jen kousek. Aileen drapla své dva společníky a táhla je nadšeně za sebou směrem po cestě dál ke špičce hory. Vinny popoběhla, aby jí dohnala a ještě něco hudrovala o tom, že jí jen tak téměř zahodila. Ale i ona se usmívala, protože jste vyhráli. Stejně tak Styx nadšeně šermoval rukama ve vzduchu a prohlašoval, že nyní to už bude hračka.
Ušli jste však jen pár kroku za onoho karetníka, když Aileen ucítila, že Vericovo sevření povolilo a ona klesl na kolena a pak se svalil na záda na kamennou zem. Byl celý zpocený a oči měl přivřené. Příliš ho vyčerpal zápas, takže zbývající síly mu už nestačily na to, aby se udržel dále na nohách. Těžce přerývavě oddechoval, ale nezvedal se.
"Aileen co s ním budeme dělat?"
Zalamentovala Vinny, která kriticky přešla kolem Vericova boku tam a zpět.
"To nejde, nemůžeme přece přijít o dalšího člena týmu!"
Rozohnil se Styx, který to nechtěl přijmout. Karetník se opíral o kámen opodál a zalétl k vám klidným pohledem.
"Nechte ho tady. Nic zlého se mu nestane."
Prohodil to, jako by to byla samozřejmost. Jakobyste mu mohli v pohodě věřit. I když nezdálo se, že by mu na tom záleželo. Jen Vám nabídl nejjednodušší řešení.

První zastávka Magnólie
Dante

Následuji jej tedy ke dveřím cechu zvědav co mě čeká uvnitř. Vyrůstal jsem v zásadě v kryptách, takže ač by to tam bylo sebehorší, tak myslím, že na můj domov to mít nebude.
S úsměvem pokynu mladíkovy, když mi podrží dveře. Zdá se, že se rozhodl mě brát jako dívku a já mu to zatím nechci kazit. Možná je to ode mě trochu podlé, ale dokud se sám nějak neoznačím, tak vždy mohu říci, že chyba je na jeho straně.

Spodní patro opravdu předčilo má očekávání. Mnohem lépe zařízené, než by se dalo od pohledu z venčí čekat. Nejvíce mě zaujal vyvýšený strop, který zde nejspíše dříve nebyl. Lustr mi trochu připomíná jeden, který jsme měli doma a na kterém jsem se s bratrem houpali, než dorazil někdo ze starších a zatrhnul nám to.
Vše je zde řešeno do kruhu, to je logické. Vypadá to elegantně a musím říci, že i útulně.

Co nebylo úplně pro mě byla výstroj, kterou má na sobě většina přítomných. Doufám, že se ode mě nečeká, že se do něčeho takového také nasoukám. To už bych se raději zabalil do svých vlastních obvazů, což je vlastně jedna z možností využití mojí magie, kterou moc nepraktikuji, ale pořád lepší, než mít na sobě brnění.
Zbytek výzdoby je jinak také stylizován so rytířské a hrdinské tématiky. U nás jsme měli jedině tak gobelíny, kde kráčely armády mrtvých, proti kterým bojovali významní členové naší rodiny. Jinak jsme tam kromě pár podobizen neměli.
"Váš cech je opravdu skvostný." Povím s trochu větším nadšením než mám mladíkovy a ještě jednou se rozhlédnu.

Magnólie - Vycházka

Vyslechnu si mužova slova. Hádám, že za ty peníze to opravdu stojí. Trochu mě zaráží, že to nechce prodat dráž, ale hádám, že se toho chce spíše hlavně zbavit. Nu což. Já magické písmo neumím, ale mohla by být zábava se jej naučit, i když to jistě nějakou dobu zabere, ale bude to nejen k užitku, ale také si pak budu moci přečíst tento deník, kde může být i něco zajímavého, když jde o magické písmo.
Zaplatím tedy a následně se s mužem rozloučím, aby jsem se nadále věnoval své procházce po tomto krásném městě. Knih si uschovám do své malé brašny, kam se tak akorát vejde. Nic dalšího tam zjevně už nedostanu, ale stejně tam neplánuji nic dalšího dávat.

Vítězství!

Překvapeně jsem sledovala karetní souboj. Bylo až neuvěřitelné, jakou sílu ty karty měly, byly to jenom karty a přesto nás ty jejich útoky odtlačili pryč a Vinny přitiskli k zemi. Přesto přímo ubližovali Vericovi. Zvedla jsem Vinny ze země a přitiskla jsem ji ochranářsky k sobě.
Musím přiznat, že tento souboj byl … fascinující. Naprosto neobvyklý.
„ Drž se, Vericu!“
Sevřela jsem si palce v dlaních a tiskla jsem si k sobě Vinny, nic jiného jsem ani dělat nemohla. Jen tupě přihlížet a držet mu palce. Těm kartám jsem ani za mák nerozuměla.
Ovšem ve chvíli, kdy se objevil na placu Natsu a pak i všichni ostatní drakobijci, úplně mě zamrazilo. Tolik najednou… Neuvěřitelné.
Víceméně v tu chvíli bylo po zápase, protože protivníkův Acnologia byl poražen a s ním i jeho hráč.
Tvářila jsem se skoro stejně šokovaně, jako náš soupeř. Pak jsem ale zatřásla hlavou a vesele jsem zvedla ruku nad hlavu a poskočila jsem si.
„ Tys to zvládl!!!“
Rozesmála jsem se a rozešla jsem se k Verikovi s radostným úsměvem na tváři. Čert vem to, že jsem utahaná jako kotě. Teď jsme postoupili! Pustila jsem Vinny na zem a drapla jsem Verica i Oberona za ruce, načež jsem s nimi vyrazila kolem karetního Mistra. Moc nechápu smysl těhle zkoušek, ale potřebujeme dostat zpět ostatní. Takže aspoň nějaký smysl to má a musíme pokračovat.

To děvče


Zamrkám na ní.
,,Když se jeden snaží, dokáže vyjít s každým..."
Podotknu a pak se zamračím.
,,Líbí? neřekla bych, že líbí... Je to můj protiklad... Řekněme, že je lepší s ním vycházet v dobrém."
Zamyslím se a nakonec se usměju.
,,To jsem moc ráda, že si vedou dobře. Věřím jim..."
Když mi však řekne, že se zpět dostanu až na konci tak protáhnu obličej...
,,A konec bude kdy? Abych věděla?"