Na vycházce po Magnólii

První zastávka Magnólie
Dante

Klábosení se soupeřem
Sora

Magnólie - Vycházka
Baltyr

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

Seznamující pohovor…

Cechovní budova Lamia Scale

Když se tón cechmistryně Talmori po mé otázce najednou bez varování změní, zcela instinktivně sebou škubnu. Zatím sice zůstanu sedět, ale podvědomě se přikrčím a připravím na potenciální útok.
Co se to děje? Proč ta drastická proměna v její auře? Nějaký tajný rituál bych chápal. Jelikož Lamia Scale sbírá vědomosti, není to zase tak překvapující. Ale co myslela těmi dalšími slovy? „Barbarským“ a „obětovat“? Kdybych někoho takhle slyšel mluvit venku, věděl bych, že mě nejspíš čekají pěkné potíže.
Myslel jsem, že tohle je civilizovaná kouzelnická gilda… i když je pravda, že toho o jejich vnitřním fungování zrovna moc nevím. Navíc sama ještě před chvílí zdůrazňovala, že s temnými cechy nespolupracují. Buď mě předtím chtěla jenom ukolébat nebo… což je doufám pravděpodobnější… jde o nějaký vtip na účet zájemců o vstup. Třeba chce vidět, jak budu reagovat a podle toho ohodnotit mé pravděpodobné chování v podobných situacích…, prolétne mi hlavou, zatímco bez hnutí pozorně sleduji ženu před sebou.

Než však stihnu vymyslet nějakou vhodnou odpověď, stáhne se cechmistryně zase zpátky v salvě hlasitého smíchu. Je očividné, že si ze mě střílela… a pokud se opravdu přidám, tak jistě ne naposled. Na moment zauvažuji, jestli mám poznamenat něco ve smyslu „To nebylo vtipné“. Nepochybuji ovšem, že by se jenom začala smát ještě víc. Když nic jiného, alespoň tuhle radost jí neudělám.
“To rád slyším, jinak bych musel jít hledat jinou kouzelnickou gildu“, vyšlu nakonec své myšlenky maximálně klidným a vyrovnaným hlasem, kterého jsem schopen. Není to sice úplně snadné, ale myslím, že se mi to docela povedlo. A to dokonce i přes její opětovný návrat do fáze „smyslného“ pomrkávání.
“Jenom jméno a razítko?“, podivím se krátce, ale dál to nerozvádím. Čekal bych, že toho budou chtít vědět víc. Asi vědí, co dělají. Tímto způsobem sice nikomu nic nebrání, aby použil falešné jméno, ale ostatně řada spisovatelů i dalších lidí používá nějaký pseudonym. Pokud to není kvůli útěku před spravedlností… a co je v dnešní době spravedlnost… nejspíš na tom nezáleží.
“Dobrá. Předpokládám, že to místo musí být někde na mém těle, že?“, ujistím se ještě na závěr, přičemž vycházím z toho, že ona sama má cechovní znak na stehně. Nejsem sice zastáncem trvalých tetování, ale v tomto případě udělám výjimku.

Když potvrdí, že Lamia Scale opravdu aktivně hledá Velkou knihovnu, také se zúčastněně usměju. Měl jsem pravdu, i když zrovna v tomto případě nešlo o nijak složitý předpoklad.
“Souhlasím… ani si neumím představit, jaké knižní poklady se tam mohou skrývat. Tedy umím, ale nedivil bych se, kdyby pravda tyto představy hravě překonala.“, navážu na její slova.
Zbývá jenom doufat, že stále někde existuje, ale naděje umírá poslední.

Magnólie - Cech Sabertooth

První zastávka Magnólie

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

První zastávka Magnólie
Dante

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

První zastávka Magnólie

Magnólie - Cech Sabertooth

Kde se mám podepsat?

Město Margaret – cech Lamia Scale

Um… co to má pořád s tím přehnaným mrkáním a pobavenými úsměvy? Já nejsem žádná hračka, i když mě tak možná vidí. Očekává se, že budu nějak reagovat nebo je mám ignorovat? Co vlastně chce?, projede mi hlavou a lehce se v duchu ošiju. Snažím se, abych navenek nedal nic znát a zachovat si chladnou hlavu pro případ, že jde o součást „pohovoru“, ale těžko říct, jak moc v tom jsem úspěšný… jak se znám, tak asi moc ne.
Každopádně, když pominu cechmistřiny oční tiky, na které si možná časem zvyknu (a možná ne), zdá se, že jsem na správném místě. Nevím, jak to vypadá v jiných gildách kromě pochybných řečí, ale všechno, co jsem tady zatím během těch několika minut viděl a slyšel, na mě udělalo dobrý dojem. Už zbývá jenom poznat ostatní členy a doufat, že s nimi bude rozumná řeč. Zdalipak se někdo z nich věnuje studiu lacrim?, zamyslím se.
“Tohle místo zní čím dál lépe. Rozhodně bych se rád přidal. Jak vlastně probíhá zdejší přijímání?“, odpovím na její závěrečnou otázku vlastní otázkou.
Sice nepředpokládám, že budu ihned nucen podepisovat nějaký závazný magický kontrakt vynucující věrnost, ale bude stačit pouhé „dobré slovo“, abych dostal zdejší cechovní znak? Co kdyby se sem chtěl proplížit nějaký člen temné gildy a ukrást jejich těžce vydřené znalosti? Jak by ho odhalili? Téměř určitě v tom bude něco víc, jenom to nevidím.
“Když už byla řeč o knihovně… jedním z vašich cílů určitě musí být nalezení ztracené Magické knihovny, že? Nebo snad víte, jak se k ní dostat? Četl jsem, že po rozpuštění cechů byla uzavřená a vymazána z map, pokud vůbec ještě existuje“, vyšlu k ní své myšlenky.
O velké Magické knihovně se ostatně v záznamech říká, že obsahuje informace o prakticky všech známých typech magie, takže ani nepředpokládám, že by ji nechtěli najít. Já sám bych se tam rád někdy podíval do několika odvětví, i kdyby mi to nepomohlo s opravou mé rozbité mušle.