Skleněná tvorba
Sora

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

První zastávka Magnólie
Dante

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

Magnólie - Cech Sabertooth

První zastávka Magnólie

Dante

Seznamující pohovor…

Cechovní budova Lamia Scale

Jestli je tohle hlavní místnost kombinovaná se společnou studovnou, jak asi vypadají ostatní prostory? Horní patra, půda a sklep?, pomyslím si, jakmile skončím s rychlou prohlídkou a vrátím se pohledem zpátky k Cechmistryni.
Je přirozené, že sledovala mé reakce na jejich budovu a zřejmě se jí zamlouvá, co viděla..., škoda, že do toho patřilo nahrnutí krve do mých tváří, čímž opět na chvíli získaly tmavší odstín, než je u mě obvyklé. Když se posadí, na její gesto také vezmu místo. Díky tomu zjistím, že zdejší křesla jsou opravdu tak pohodlná, jak vypadají, ale hlavně se začnu dozvídat něco o tom, jak to tady vlastně chodí.

Chápu… Žádosti pouze schválené přes cechmistryni a nebrat si nic, o čem nejsme přesvědčeni, že bychom to měli být schopní také dotáhnout až do konce. To je rozumné, pokud chce alespoň trochu kontrolovat, jak bude jejich gilda vnímána okolním světem, ať už běžným obyvatelstvem nebo jinými uskupeními mágů.
Zatím samozřejmě nemám tušení, jaké druhy úkolů se tady objevují nejčastěji ani jak dlouho průměrně trvá jejich splnění, ale snad by to nemělo být tak těžké, pokud najdu něco dobře kompatibilního s mými schopnostmi a dovednostmi. Časem se sice určitě seznámím s některými dalšími členy, ale i tak není jisté, že budou chtít plnit některé žádosti společně… přece jenom jsem úplný nováček a možná nebudou chtít riskovat, že kvůli mě selže celá skupina, která by si jinak díky společným zkušenostem hravě poradila.
Pár lidí by možná reptalo, že 30% odměny jde do cechovní pokladnice a ne do jejich vlastní kapsy, ale i kdyby nešlo o nutnost kvůli udržování stabilního fungování, je nutné brát v úvahu, že bez zdejší tabule by možná nikdo žádnou práci ani neměl. Nebo by minimálně neměl příliš velkou možnost volby.
Poměrně podstatou informací je, že tady opravdu lze přespávat… o jídle taktéž zajišťovaném gildou nemluvě, to jsem ani nečekal. Této možnosti bych měl rozhodně využít, než se trochu rozkoukám a přizpůsobím. No, a kdyby se ukázalo, že jedinci v sousedních pokojích jsou příliš hlasití nebo jinak obtížně snesitelní, vždycky se mohu začít rozhlížet po něčem tišším až si trochu našetřím. Hlavní je, že dneska zřejmě nebudu muset strávit noc někde v uličce zakuklený pod tenkou dekou, projede mi hlavou v rychlém sledu několik na sebe napojených myšlenek, zatímco soustředěně poslouchám ženu před sebou a při zmínce o cechovních projektech zaujatě povytáhnu pravé obočí vzhůru.

“Myslím, že rozumím… Žádný strach, já souboje sám od sebe nevyhledávám, čemuž odpovídá i moje magie. Takže v tomhle ohledu bych neměl dělat potíže, i kdybych požádal o možnost využívat jeden ze zdejších pokojů“, zareaguji na jednu z posledních věcí, které řekla.
“Když jste zmínila projekty spojené s cechem, co bych si pod tím mohl představit? Překládání neznámých textů nebo snad vytváření nových magických položek? Nebo máte konkrétní seznam návrhů, ze kterého si ostatní v případě zájmu vybírají?“, zeptám se nakonec, ale mezitím přemýšlím nad dalšími dotazy.
To se mi ulevilo, že nespolupracují s temnými cechy. Vím, že jenom kvůli tomu, že neposlouchají zákony, nejsou automaticky všechny plné lotrů a zabijáků, ale i tak jsem rád. Koneckonců mág, kvůli kterému jsem skončil tak, jak jsem skončil, právě z takového cechu pocházel…

Skleněná tvorba
Sora

Margaret - Lamia Scale
Kelsey

Skleněná tvorba
Sora

Cesta do cechu…

Cechovní budova Lamia Scale

Hm, zdá se, že většina lidí se zdejším kouzelnickým cechem vychází… nebo určitě minimálně s jeho mistryní. Je dobré vědět, že tady na první pohled nepřevažují předsudky a podezíravé pohledy… velmi dobré. Myslím, že tady by se mi mohlo líbit, ale samozřejmě jsem zatím viděl jenom malou část města a pouhý zlomek jeho obyvatel, projede mi ulehčeně hlavou, když vidím, jak ostatní kolemjdoucí Sylvii přátelsky kynou.
Jakmile se zastavíme před budovou s jasně viditelným nezaměnitelným symbolem připomínající ženu s hadím ocasem místo dolní poloviny těla, tedy lamii, překvapí mě její velikost. Sice jsem si nemyslel, že by se scházeli v nějakém provizorním obchodnickém stánku, ale i tak nejsou tři nadzemní podlaží zrovna málo.
Jak tuhle budovu asi získali? Jedná se snad o původní dům Lamia Scale ještě z doby před jejich rozpuštěním? Taky mohl původně patřit jednomu ze současných členů nebo šlo ústupek města, aby měli mágové kde přijímat práci... a dost možná i bydlet. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tady někteří členové žili. Později se na to musím zeptat, abych případně začal zavčasu hledat jiné vhodné místo k přespání a následně i něco trvalejšího, pomyslím si, když svou průvodkyni následuji dovnitř.

Jakmile projdu dveřmi, začnu se ihned zvědavě rozhlížet. Nemám žádné zkušenosti s jinými cechy, ale zdejší interiér se mi zamlouvá. Pohodlný nábytek, tady sloupec knih, támhle rychločtecí brýle a o kus dál jakási složitě vypadající souprava, jejíž účel si mohu jenom domýšlet. K dokonalosti chybí jenom hořící oheň v krbu a konvice s čerstvým čajem…, ale už tak je venku dost teplo.
“Vypadá to tu moc hezky a útulně.“, zareaguji na její slova a myslím to upřímně.
“Nevadí, časem určitě bude příležitost. Mimochodem, nevím, jak to přesně v kouzelnických gildách chodí kromě úplných základů. Máte tady nějaká zvláštní pravidla, o kterých bych měl předem vědět?“, zeptám se.
Zatím to sice všechno vypadá velmi dobře… až nad očekávání dobře…, ale nerad bych se nechal orazítkovat a o deset minut později zjistil, že mi vůbec nevyhovuje zdejší zavedený systém. Mistryně sice na první pohled nevypadá jako někdo s přesně plánovaným harmonogramem a přísnými požadavky, ale poznal jsem ji teprve před několika minutami.