Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Kroniky Enfrie

Příspěvků: 49


Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Radosh je offlineRadosh
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nilwuin Noldarme je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 22:33Nilwuin Noldarme
 Postava Alassië Veromo je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 20:08Alassië Veromo
 
Alassië Veromo - 08. října 2017 21:12
graysund14mini675.jpg
Lepší vězení
Císařství Stříbrné Hvězdy, Ferolova Hláska
večer, 20. března 328 VN


Přestává mi být zrovna nejlépe, když slyším všechny ty odměřené hlasy a zvlášť když cítím pevný stisk na mé paži, jako bych nebyla schopná jít sama, nebo má strach že mu uteču? A kam bych proboha šla, tady jsem jak pěst na oko a stejně bych jenom tak i tak skončila v nějakém lochu.
Znovu se proberu z myšlenek až při postrčení dovnitř. Jenom se tedy ohlédnu na Narana a pokusím se ze svého stáhnutého hrdla vytlačit aspoň nějakou slušnou odpověď.
„Dobrou noc.“
Zachraptím, tak si jenom odkašlu a už tedy zmizím dovnitř za strážným.
Prohlížím si místo, kam mě vzali. Že by tohle bylo nějaké jejich ústředí? Pořád nechápu, k čemu jim budu dobrá, ale to snad zjistím až druhý den. Ale co si budeme povídat, jsem ochotná si i nějaké informace vymyslet, když to zachrání můj holý život.
Posadím se pak na postel a jenom kývnu. K muži, co mě dovedl do pokoje, nemám vůbec žádné city, Naran mi aspoň pomohl se dostat zpátky na nohy. Čekám, než za sebou zavře dveře a pak okamžitě vyskočím a jdu vyzkoušet, jestli je nejde nějak otevřít. Ani náhodou. To bych je asi musela vyrazit a se svojí váhou to nepřipadá v úvahu. Okno je taky pěkně zabezpečené, takže… Zase ve vězení. Zase. Už po druhé za jenom pár dní. Asi je to vážně můj osud.
Opatrně si naliju do kalichu trochu čisté vody a napiju se. Na chleba nemám ani chuť, tak ho jen odsunu stranou. Trochu vody si naliju i do dlaní a opláchnu si obličej. Měla bych jít spát. Spánek vyřeší všechno a aspoň nemusím nad mou situací tolik přemýšlet. Přemístím se do postele a přes hlavu si přetáhnu přikrývku.
„Kdyby tu aspoň byl někdo z mé rodiny…“
Během chvíle už ale spím, pořád to jen byly náročné dny.
 
Nilwuin Noldarme - 18. září 2017 23:10
jajosef26255.jpg

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


"Sakra Erbadele pojď zpátky k nám hned! Budeme potřebovat tvou čepel, stejně, jako všechny ostatní. Teď musíme bojovat, jako jeden!"
Křiknu na ně a rychle se rozhlédnu po místnosti, abych si zhodnotil v hlavě situaci.
"Je jich tu asi 4 tolik co nás....naši barbarští společníci by měli mít dost síly, aby je rozdrtili zvláště, když mají tam monstrózní zbraně ale i tak potřebujeme krytí."
"Rychle! Stáhněte se k nejbližší zdi a utvořte půlkruh budeme mít alespoň krytá záda!"
Křiknu rozkazně na své spolubojovníky a očima zkontroluji zdali se k nám hodlá Erbadel přidat, kdyby ne budu pro něj muset jít, nehodlám ho tu nechat umřít. Ať už by se tak rozhodl z jakéhokoli důvodu.
"Vragu, Kaele Erbadele budete základ našeho půlkruhu. My ostatní budeme útočit na nepřítele mezi vašimi pažemi, když to jen půjde. Jsme menší a lépe proklouzneme do útoku a zpátky do krytu za vaše mohutné údery. Bojujeme, jako jeden vyjdeme odtud společně jako jeden!"
Povzbuzuji na duchu všechny a pozvednu svou hůl k boji.
 
Osud a Čas - 17. září 2017 18:20
osud_cas5410.jpg

Nilwuin

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Ačkoliv je Erbadel silný a hrdý muž, lze si na něm všimnout, že ho vzpomínky tíží.
"Narodil jsem se ve vesnici, která stála vcelku blízko lomům, ve skalách. Před sedmi lety jsem byl na lovu, když se pode mnou propadla země a já se ocitl v těchto tunelech." Erbadel se musí párkrát zhluboka nadechnout, aby mohl pokračovat. "Bloudil jsem tady tři nekonečné dny, než se mi povedlo nalézt východ zpět. Ve vesnici mi nevěřili. Přemluvil jsem pár dalších chlapů a hledali jsme jakýkoliv vchod, ale nic jsme nenašli." Erbadel pomalu ustupuje dozadu, právě do středu místnosti. "Loni nás zajali a odvlekli do lomů, ale už to neprotahujme, Nilwuine." Poslední dva kroky navzdory námitkám členů výpravy.

Záře v místnosti nabírá na intenzitě, víří kolem Erbadela a po chvíli se slučuje do mnoha pramenů. Ty se pak vydávají po skupinkách k pozůstatkům a obklopují je. Vidíš, jak jeden ze zelenomodrých proudů obklopuje někdejší koleno mrtvého a nahrazuje tak zchátralý kloub. Rozhlížíš se po místnosti a toto se děje se všemi těly, mnohá z nich zprvu ani nešlo vidět; jejich počet odhaduješ na pětadvacet. Kosti se dávají do pohybu a ozbrojují se tím, co najdou poblíž, vesměs tesáky a sekery. Tví lidé již tasí zbraně, vyjma Erbadela, který sebevědomě stojí na stejném místě a čeká, až všichni povstanou.
"Nesnažte se utéct chodbou, již dávno se za námi zavřela. Budete tak jenom ve slepé uličce..." vzkazuje vám Erbadel, zatímco se k vám pomalými, nejistými kroky blíží oživlí kostlivci.

Alassië

Císařství Stříbrné Hvězdy, Ferolova Hláska
večer, 20. března 328 VN


"Samozřejmě, že stále platí," odsekne tě hraničář a pokračuje dál.
Ulice se stáčí a na jejím konci se rýsuje větší kamenné stavení napojené přímo na hradby. U velkých dveří stojí dva strážní, jsou však jiní, než stáli u brány; výzbrojí se spíše podobají Naranovi.
"Mistr zde není, Narane," oznamují mu hned při vašem příchodu.
"Zatraceně!" zakleje podrážděně hraničář. Hned nato se však uklidní a pokračuje opět odměřeně: "Kdy se hodlá vrátit?"
"Nevím, pane, snad zítra..."
Naran si jenom povzdechne, konečně pustí tvou paži a zavelí strážnému. "Zařiď pokoj pro jednoho hosta." Ten souhlasně přikývne a mizí uvnitř budovy.

Po chvíli ticha muž vychází ven. Naran ti naznačuje, abys šla za strážným dovnitř, v případě nutnosti tě jemně postrčí dlaní do zad.
"Uvidíme se ráno, děvče," loučí se s tebou Naran, když procházíš dveřmi.
Vstupní síň je čtvercového půdorysu přibližně čtyři sáhy široká, po obvodu jsou na stěnách zavěšeny svíce. Na levé straně stojí schody vedoucí do patra. Přímo naproti vchodu vidíš dvoukřídlá vrata, avšak k nim tě strážný nevede.
"Nahoru..." velí muž a naznačuje, že půjde po schodech hned za tebou. Tam tě vede do jedné z místností - malé tmavé komůrky s postelí na jedné straně a malým stolem a stoličkou na druhé.
"Ráno si tě vyzvednou a řeknou, co dál," povídá muž a zavírá za tebou dveře, petlice na druhé straně zapadává a uvězňuje tě tak, neboť okenice jsou taktéž zavřené a nejspíše i opatřené vlastní petlicí. Jediným světlem v pokoji je zapálený svícen na stole, osvětluje ti tak prázdný kalich, džbán vody a proutěnou ošatku s pár tenkými krajíci tmavého chleba.
 
Alassië Veromo - 14. září 2017 22:34
graysund14mini675.jpg
Že by se blížily problémy?
Císařství Stříbrné Hvězdy, Ferolova Hláska
večer, 20. března 328 VN


Když vidím již před sebou věž a hradby Ferovolé Hlásky, tak začnu bezmyšlenkovitě zpomalovat rychlost chůze. Buďme k sobě naprosto upřímní, mám hrozný strach. Ale nemám už momentálně na výběr, vlastně jsem neměla nikdy, nebo ano? Spíše ne.
Po zbytek času se snažím držet za Naranem a v co největší jeho blízkosti, aby si mě všimlo co nejméně lidí. Držím hlavu dolů, když procházíme kolem strážných u brány, ale pak už mě Naran nepříjemně nažene před sebe. Snažím se splynout s prostředím, což mi díky mému až okatě jinému vzhledu moc tedy nejde.
Skoro vyjeknu, když mě chytne pevně za paži a táhne jinam než bych očekávala. Dívám se na věž.
„Ale… ale…“
Zmlknu hned, protože stejně nejsem v pozici, že bych mohla moc protestovat, a rozejdu se směrem, který mi ukazuje.
Belrun. To jméno mi něco říká. Ale ano, byl podepsaný v tom dopise, co jsem četla. Hmmm… Kdybych si tak vzpomněla, o čem se tam psalo… Něco o spolupráci s Temným Palácem. Doufám, že to ze mě nebudou chtít tahat, vždyť já o tom vůbec nic nevím.
„Ten slib, že se mi nic nestane, pořád platí? Protože žádného temného elfa jsem tu neviděla a… a…“
Raději skončím svůj monolog, nechci ho případně naštvat.
 
Nilwuin Noldarme - 14. září 2017 20:27
jajosef26255.jpg

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Když jsme vstoupili do místnosti byl to opravdu nepříjemný pocit a když se zvedla mlha ještě horší pohled. Útroby mi sevřelo neblahé tušení, kdy jsem očima přelétl po prostoru a spatřil jednu čistou cestičku mezi mrtvými kostlivci vedoucí na druhou stranu, kde náhle cesta končila.
Bylo více, než jasné, že v tom bude nějaká past. Cesta se zdála příliš snadná i když končila ve zdi. Očima jsem sletl na mrtvoly a pak vyslechl Erbadelova slova.
"Věřím ti Erbadele.....ani v nejmenším nepochybuji, že je toto past na ty, kteří se sem odváží, avšak pravíš, že jsi zde již byl....kdy? Jak je to možné? Měli jsme být přeci první, které sem poslali. Řekni mi, co nám bylo zatajeno?"
Optám se ho nikoli vyčítavě, ale klidně a vlídně. Zdá se, že s námi naši žalářníci zahráli špinavější hru, než se zprvu zdálo. Než postoupíme kupředu musí být alespoň část záhad odhaleno.
"Že by sem už poslali jiné neúspěšné výpravy? A čí jsou vlastně tyhle kosti? Co se tu stalo?"
Míhají se mi hlavou otázky, na které si nedokážu odpovědět.
 
Osud a Čas - 13. září 2017 20:59
osud_cas5410.jpg

Nilwuin

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Konečně vcházíte do síně. Naplňuje jej právě to světlo, které jste viděli již v chodbě; není silné, ale díky němu lze vidět celou místnost vyjma podlahy, kterou zakrývá táhlá mlha černá jako uhel. Síň je opravdu rozlehlá, půdorys je přibližně čtvercového tvaru. Chodba se do síně napojuje právě ve středu jedné strany, která má zhruba patnáct sáhů, strop se tyčí ve výšce téměř čtyři sáhy. Vaše kroky zpomalují, i nejtišší zvuk se zde rozléhá a vrací v mnoha ozvěnách. Rozprostíráte se kolem východu z chodby, zadní řada v ní stále stojí. Pach je nesnesitelný a náhle zjišťujete jeho zdroj.

Mlha se náhle rozplývá a odkrývá se podlaha pokrytá sutí, prohnilými dřevěnými trámy a deskami, z nichž některé připomínají zborcené lavice a stoly, zbraněmi a zejména jejich předchozími majiteli - kostlivci oděných do špinavých potrhaných šatů. Na některých stále ulpívají zbytky masa a útrob. Jediná část místnosti, která není pokrytá, je sáh široká cestička od vyústění chodby k protější stěně, kde náhle končí.

Pomalu ani nestíháte vstřebat všechny informace, když Erbadel náhle vykročí pár kroků vpřed.
"Cesta dál vede tudy," prohlásí a ukáže na zeď, kde cesta končí. "Až někdo vstoupí do středu místnosti, tito mrtví povstanou a až je opět do jednoho pobijeme, skála se otevře." Hlas se mu trochu třese, ale přesto v jeho hlase slyšíš náznak odhodlání. Otáčí se a dívá se ti do očí. "Věř mi, Nilwuine, už jsem tady jednou byl..."



Alassië

Císařství Stříbrné Hvězdy, Ferolova Hláska
večer, 20. března 328 VN


Hraničář se pousměje. "Plácáš hloupě, ale chytře zároveň." Balíte tábor a pokračujete v cestě...

Blížíte se k Hlásce, slunce k obzoru, nakonec mizí za pevností a umocňuje tak její velikost. Kolem cest jsou jen mýtiny, žádná rozoraná půda ani stavení. Opevnění je ze starého světlého kamene, s každým dalším krokem se ti zdá mohutnější. Nakonec, když přicházíte k bráně, odhaduješ, že je vysoké alespoň osm sáhů. Po hradbách občas pochodují dvojice strážných, stejně oděných jako čtveřice v okolí brány, která na vás vcelku nepřekvapeně hledí. Mají těžké zbroje a dlouhé píky v rukách. Helmy nezakrývají jejich tváře, opět světlé a v polovině případů zarostlé. Přes hrudi mají nataženy modro bílé varkoče se znakem jejich pánů.
"Vracíš se brzy, Narane," promlouvá k tvému společníku jeden ze strážných.
"Jeden by řekl, že takhle pozdě se na návštěvy již nechodí, že?" odpovídá Naran s žertovným tónem.
Strážní vám ustupují z cesty a Bail se rozbíhá do města, vy jej klidným krokem následujete.

"Tak vítej ve Ferolově Hlásce," vítá tě Naran a ukazuje ti cestu, i když kráčí spíše za tebou. "Obvykle bych tě zavedl přímo za pánem Ferolovy Hlásky, ale takto pozdě nás nejspíše nepřijme." Místo, aby tě vedl k velké věži, chytá tě za paži a tahem naznačí jiný směr - do temnější úzké uličky vedoucí do kopce, po chvíli se stáčející doprava. "Takže teď půjdeme za Mistrem Belrunem, tam už se vymyslí, co s tebou..."

Ačkoliv je tady mnoho nového, co jsi v životě neviděla, jedna věc tě zaráží - ulice se sice nehemží lidmi, ale pár jsi jich tady viděla. Ale temný elf mezi nimi nebyl ani jeden...
 
Alassië Veromo - 07. září 2017 11:41
graysund14mini675.jpg
Dlouhá cesta
Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
ráno, 20. března 328 VN


Jenom k němu zvednu pohled a automaticky se schoulím víc do sebe a nijak na jeho názor nereaguju. Může si přeci myslet, cokoliv jen bude chtít. Povzdychnu si tiše. Chtěla bych zase potkat svoji rodinu, aspoň bych v tomhle světě nebyla tak sama. Sice nejsem sama úplně, ale žádný člověk přeci nemůže pochopit mentalitu elfů a naopak.
Hodím do sebe zbyteček snídaně a vstanu. Moje balení je velice rychlé. Nemám prakticky co k balení. Všechno co mám, mám na sobě. Jediné, co jsem získala cestou, je nůž, co se mi zahnízdil v lýtku. Pomalu se vydám před chatrč a čekám na hraničáře. Dřepnu si a nechávám psa, aby si mě dostatečně očichal. Drobně se uvolním a pohladím ho opatrně po hlavě a podrbu za ušima. Usměju se.
No vidíš, ještě budeme kamarádi, kdo by to byl čekal.
Řeknu si v duchu pro sebe a vydám se spolu s Naranem na cestu. Držím se pořád kousek od něj a stále se zvědavě rozhlížím po okolí. Upřímně jsem nikdy nečekala, že se Temný Palác nachází takhle poblíž lidí. Myslela jsem, že je skrytý někde v hlubokých lesích míle a míle vzdálený od všeho živého. Na starostlivé dotazy hraničáře odpovídám jen zavrtěním hlavy. Výdrž mám dobrou, zvlášť teď když už mě noha přestala bolet, nebo tedy ona bolí pořád, ale už ji ani nevnímám, je to mnohem mnohem lepší než předtím.

Po několika hodinách už mě přestalo bavit, stále koukat kolem sebe, tak jen pozoruju milníky a odpočítávám míle, které nám ještě zbývají. Není už mi moc do hovoru, zvlášť když jsme blíž a blíž k Ferolové hlásce, kde mě čeká… To je právě to, nevím, co mě tam čeká, můžu jenom hádat, nebo slepě věřit Naranovým slibům.
Dojdu k Naranovi, který se začíná starat o ohniště, jemně položí ruku na jeho paži.
„Tohle zvládnu.“
Vezmu si od něj křesadla a pustím se do rozdělávání ohně. Doma jsem rozdělávala oheň v krbu v jednom kuse. Navíc aspoň něco udělat můžu. Už mě ta pasivita začíná ubíjet, zvlášť když jsem byla zvyklá stále něco dělat doma.
Pak si k ohni sednu a zahřívám si ruce. Zvednu pohled opět k Naranovi, když začne vyprávět. Drobně se pousměju a pozorně poslouchám. Legendy. Ty jsem vždycky zbožňovala a potají poslouchala po hospodách, no já spíše sedící pod oknem hospody.
„Každá strana si vždy příběhy vypráví tak, aby byli vhodné pro ně. Obyčejný člověk nemůže vědět, jak to doopravdy bylo, co se honilo hlavou toho druhého, proč odešel a udělal to, co udělal.“
Drobně se zarazím a zavrtím hlavou. Už jsem se i docela rozmluvila v lidské řeči, teď už to kazí jenom můj silný přízvuk.
„Omlouvám se, jenom hloupě plácám.“
Raději se zakousnu do kousku králíka a obědvám. Dál se dívám do ohně a sem tam podrbu psa, který přišel ještě zkoušet vyškemrat trochu masa. Nakonec mu kousek dám. Ano, já vím, je to uplácení, ale třeba mě pak bude mít víc rád.
Následně zlikvidujeme náš improvizovaný tábor a vydáme se po cestě zase dál. Už jsem opravdu unavená, ale vsadím se, že první noc na Ferolové hlásce stejně neusnu, na to jsem až moc nervózní.
 
Nilwuin Noldarme - 06. září 2017 20:22
jajosef26255.jpg

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


"V pořádku Ruvene, to chápu, ale zbytečně se od nás nevzdaluj. Pamatuj v množství je síla."
Podotknu klidným hlasem, nekárám ho. Pouze chci, aby chápal, že tady není sám za sebe. Snažím se znít tak, abych skupinu udržel pohromadě. Jakmile však postoupíme vpřed do jeskyně sevřou se mi útroby neblahým tušením. Pachy, které se zde linou se mi vůbec nelíbí a hlavně by tu patrně ani neměly být.
A to světlo....to je další záhada, která se mi nelíbí. Lehce se zamračím do prostoru před sebou.
"Mějte se na pozoru, něco tady nehraje. Buďte připraveni na cokoli. Držte se u sebe a kryjte si záda."
Řeknu tišeji, než bych mohl, ale nějak mi v tomhle místě nepřijde správné být hlučný.
"Kdyby se vám zdálo něco podezřelého, řekněte to."
Dodám ještě a sám se rozhlížím bedlivě kolem, abych si udělal na toto místo svůj vlastní názor.
 
Osud a Čas - 23. srpna 2017 14:51
osud_cas5410.jpg

Alassië

Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
ráno, 20. března 328 VN


Tvá otázka je pro Narana zřejmě poněkud nepříjemná, v jejím důsledku totiž stáhne obočí, jako by se snad hněval.
"To je nesmysl!" odpoví po chvíli ticha odměřeně. "Sny jsou jenom sny, jen výsledek pomatené mysli bojující ve spánku se zlem." Po chvíli se napětí v jeho tváři uvolní a téměř se zdá, že své odpovědi lituje; přesto se k tomu dále nevyjadřuje.

Než dosnídáš, Naran si posbírá nějaké věci do tlumoku, vyzbrojí se (až teď si všímáš, že mu od opasku visí krom dýky i meč a toulec šípů), pak vycházíte před chatrč. Pes - Naran ho párkrát oslovil jménem Bail - ti očichává ruce, zatímco hraničář zadělává dveře petlicí. Dnešek vypadá na další teplý den z kraje jara, hřejivé slunce se prodírá lesním porostem, občas jej zastíní řídké mraky a zavane studený vítr. Vydáváte se dál na jihozápad, dál od tvého domova. Bail vás chvíli provází, občas zaběhne někam pryč, aby se po chvíli ukázal na opačné straně. Naran je zřejmě zvyklý být sám, takže většinu cesty mlčí; občas se tě zeptá, jestli máš ještě síly, zda tě nebolí noha (nebo rovnou obě) a podobně.

Po pár hodinách míjení palouků a mýtin se konečně dostáváte z lesa pryč, o chvíli později přicházíte k široké prašné silnici.
"Teď půjdeme na západ," ukazuje ti směr. "Za pár mil si odpočineme, ale tady bych moc nezastavoval. Druhým směrem je Nardova strážnice, ubohá pevnůstka těch slabochů z východu..." Jak už ti naznačil dopis, který jsi u Narana nalezla, mezi Císařstvím a Říší je zjevně jakési napětí. Záležitosti těchto dvou zemí byly Temnému Paláci většinou lhostejné, ačkoliv stojí právě mezi nimi.
Cesta je místy zarostlá, hrbolatá, neudržovaná. Ačkoliv je rovná, podle milníků utíká celkem rychle - k Ferolově Hlásce vám zbývá v čas oběda sedmnáct mil.

Muž kousek od cesty staví ohniště a chystá se připravit zajíce, který měl tu smůlu a připletl se vám ještě v lese do cesty.
"Ferol a Nard byli bratři," začne najednou vyprávět, zatímco hází psu vyvrhnuté vnitřnosti, do kterých se s neskutečnou chutí pouští. "Bylo to v dobách, kdy jsme byli ještě jeden národ. Oba naverbovali a zanedlouho se stali velkými generály." Čerstvě staženou kůži skládá a vkládá do jedné z kapes svého zavazadla. "Žena Narda byla neskutečná semetrika, přiměla ho, aby si pořídil dům na východě, i když se bratři narodili v dnešním Císařství. Pak začaly nepokoje a válka, armády východu drancovali naše vesnice. A generál Ferol se na poli střetl s generálem Nardem. Mnoho mužů zemřelo a Nard nakonec uprchl se zbytkem svých lidí. Generál Ferol, aby zabránil dalším nájezdům, postavil u hranic za veškeré své jmění pevnost. A když po mnoha letech skonal, jeho vojáci se rozhodli pojmenovat ji po něm!" Opékané maso už vypadá velice lákavě a snad bude zanedlouho připraveno, při cestování člověku přeci jen vyhládne. "Víš, ta nejhorší část je ta, že parchanti z Říše si tu historku vypráví po svém. Vlastně to celé otáčí naruby, dělají hrdinu z toho svého zbabělce..."

Po jídle ještě chvíli odpočíváte, pak pokračujete dál na západ. Jste oba unavení, ale čísla na milnících se snižují a snižují. Nakonec, jak Naran prohlásil ráno, se vám krátce před západem slunce rýsuje stín pevnosti s vysokou věží ve svém jádru. Naranův unavený výraz se na krátko rozjasňuje.
"Tak jo, Alassië, jdeme, ať už jsme tam."
 
Alassië Veromo - 22. srpna 2017 17:19
graysund14mini675.jpg
Zasloužený klid anebo taky ne
Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
ráno, 20. března 328 VN


Váhavě podám hraničáři svoji pravačku a stisknu ji stejně silně jako on mě. Jak už jsem několikrát vzpomínala, udržovat s ním dobré vztahy je jenom ku prospěchu věci, dokud se nedostanu aspoň na vlastní nohy, což klidně může trvat i roky.
Převezmu si od něj přikrývku a rozhodně mě nemusí pobízet k tomu, abych se do ní zabalila až po uši, takže spíše vypadám jako zakuklený motýl, než normální živá bytost.
„Dobrou noc.“
Zašeptám už notně unaveně a možná už jsem začala i usínat. Zavřu oči a pevně, no spíše křečovitě, držím kraj deky. Usínání mi ale nedělá vůbec problém, spím jako zabitá téměř okamžitě, jako by stačilo jen lusknout prsty.

V noci se převaluji v důsledku špatných snů, ale neprobudím se, vzbudí mě až vyvrcholení noční můry a ranní paprsky světla, na které stále nejsem úplně zvyklá. Posadím se na posteli. Zhluboka vydechuju. Rychle odhodím deku, abych se mohla podívat na svoji nohu, ta je ale v pořádku, teda v rámci možností. Oddechnu si úlevou. Byl to přeci jen hloupý sen. Ale co když mi ten sen něco chtěl říct.
Moji pozornost přesunu na hraničáře a jeho společníka, snídají, a dokonce i pro mě je připravena snídaně. Ustelu deku a položím ji na posteli, opatrně se postavím, nejdřív jen lehce našlápnu na zraněnou nohu a vyzkouším její poslušnost, vypadá to, že dneska už je to mnohem lepší. Přejdu ke stolku a přisunu si štokrle k nim, sednu si na něj.
„Děkuju. Dobrou chuť.“
Pustím se hladově do snídaně a zapíjím maso vodou, aby se dalo lépe požvýkat. Upřímně, tohle je možná kvalitnější jídlo, než to co jsem jedla za poslední týden doma. Během toho co jím, tak jen kývám hlavou, že rozumím. Ale stejně mi to nedá, musím se na něco zeptat.
„Myslíš, že… sny… mají nějaký důvod? Jakože… by mi mohly něco… sdělovat. Třeba, co se stalo mé rodině, nebo co se může stát v budoucnu mě?“
Co když i můj bratr to přežil a oni ho nějak obrátili na jejich stranu, omámili ho, nebo prostě mu jen zaplatili, nebo zvolil život za doživotní službu Královně. Ale taky to mohla být jenom noční můra a rodiče mohli přežít a já je najdu, nebo oni najdou mě.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25106501579285 sekund

na začátek stránky