Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Kroniky Enfrie

Příspěvků: 34


Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Radosh je offlineRadosh
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nilwuin Noldarme je offline, naposledy online byla 29. června 2017 6:53Nilwuin Noldarme
 Postava Alassië Veromo je offline, naposledy online byla 28. června 2017 18:19Alassië Veromo
 
Osud a Čas - 28. června 2017 17:33
osud_cas5410.jpg

Nilwuin

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Ačkoliv zíráš do chodby, nevidíš nic než tmu narušenou ve vašem okolí plápolavým žlutým světlem loučí. Ještě chvíli postáváte na rohu a pak se opět vydáte dál. Tunel je nekonečný! Stěny jsou příliš hladké na jeskyni, strop není ničím podepřen a ne vždy jde rovnoběžně s podlahou. Ušli jste opatrnou chůzí asi padesát sáhů - odhaduješ, že vzhledem ke strmosti chodby jste o nějaké tři sáhy hlouběji pod zemí. Vrag za vašimi zády zamručí a Kael vedle tebe vypadá nejistě. Erbadel kráčí pomalu, Ruven pro změnu pozvolna zrychluje.


Alassië

Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
brzké ráno, 20. března 328 VN


Hned, jak se pustíš do jídla, muž odloží zbytek na stůl - je mu docela jasné, že ti jeden menší kousek stačit nebude. Zatímco mu ve zkratce vyprávíš svůj dojemný životní příběh, vezme z jedné z polic džbánek a naplní jej vodou z měchu, který měl přes rameno; plný džbán pokládá na stůl vedle masa.
"Utekla...?" zopakuje trochu nevěřícně. "Co tě k tomu přimělo?"
Ať už mu povíš cokoliv, poté se opět ujímá slova: "Každopádně jsi vstoupila na půdu Císařovny Meredith IX. a jelikož příslušíš k nepřátelskému národu, musím tě nyní předvést před velitele nejbližšího města či pevnosti." Hlas má klidný a slova odříkává téměř jako jakési naučené zaklínadlo, bez zbytečných emocí. "Mohu ti slíbit, že když se mnou odejdeš a nepokusíš se o nic, bude o tebe dobře postaráno a dostaneš šanci na nový život."
 
Alassië Veromo - 26. června 2017 21:21
graysund14mini675.jpg
Pomoc od cizího člověka?
Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
brzké ráno, 20. března 328 VN

Drobně si muže neustále prohlížím. Snažím se to dělat ale nenápadně, abych zbytečně nevyprovokovala nějaký souboj, moc dobře si uvědomuji, že v tomto stavu by to pro mě asi nedopadlo nejlépe, spíše naprosto devastačně.
Fascinuje mě, jak odlišně ode mě vypadá. Nikdy mě nenapadlo, že lidé opravdu budou vypadat takto, vždycky jsem si je představovala něco jako nás s jinou barvou pleti, ale teď když konečně člověka vidím přímo před sebou, můžu vnímat všechny patrné rozdíly a že jich není málo. Hned mě pojme přirozená zvědavost a chtěla bych se ho na všechno zeptat, na jeho kulturu, náboženství, styl života, ale jenom se kousnu do jazyka a jenom mlčím.

Z myšlenek mě vytrhne až to když mi začne popisovat bylinky. Pozorně ho pozoruju a poslouchám, jenom místo slov pokyvuju hlavou. Bohužel ale tu druhou bylinku vůbec neznám, takže ani nevím, kde bych ji v přírodě našla, no asi bych si to ale měla zapamatovat, zní to jako dobrá rada od někoho zkušenějšího.
Jenom rychle kývnu hlavou, že mu hned odpovím a pak se zadívám na jídlo, které vytáhne z brašny. Žaludek se ozve a já si teprve teď uvědomím, že umírám hlady, nějak jsem to po té době už přestala vnímat. Chytnu se za kručící žaludek.
„Mám hrozný hlad. Nejedla jsem… snad víc než den možná už i… víc… Nejsem si jistá.“
Opatrně si převezmu kousek sušeného masa a hladově se do něj pustím. Snažím se ukusovat menší kousky a pořádně si je vychutnat, abych i trochu svůj žaludek oblbnula a myslel si, že jsem toho snědla víc.
„Já… já vlastně nevím, kde začít. Asi nejdůležitější je, že… jsem utekla z Temného Paláce a… vůbec nevím, kde jsem, kam mám jít, co mám dělat. Nemám jídlo ani výbavu a asi už ani rodinu. Je to složité.“
Nechci hned ze začátku prozrazovat všechno, ale zase mi nezbývá nic jiného než připustit, že jsem momentálně v dost bledé situaci.
 
Nilwuin Noldarme - 17. června 2017 21:56
jajosef26255.jpg

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


"Světlo?"
Zamračím se ostražitě a natáhnu se, abych viděl přes něj a mohl posoudit, co se děje před námi.
"Modré světlo...hmmm i kdyby tam žádné nebylo dávejme pozor, nevíme, co v tunelech číhá."
Upozorním opět své společniky. Nechce se mi to líbit, ale možná je to ta správná cesta jít právě tudy.
"Hmmm zvláštní, sem až myslím neměli dojít při konstrukci tunelu....dávejte pozor kam šlapete může to být kluzké. Tak kupředu a dávejte pozor."
Opět vykročíme vpřed. Musím řici, že se mi nitro svírá nejistotou z toho, co by se mohlo stát a co nás tam dole může ještě čekat. Tohle není misto, kam patříme, ale musíme tu být. Máme tu být? Teď už není cesty zpět. Musíme uspět, tak či onak.
 
Osud a Čas - 10. června 2017 15:52
osud_cas5410.jpg

Alassië

Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
brzké ráno, 20. března 328 VN


Muž si tě nejprve bez pohnutí prohlíží, pak si povzdechne a zasune dýku zpět do pouzdra u opasku. Z hlavy si strhne kápi a konečně se ti odhalují detaily jeho tváře. Musí být velice starý, probleskne ti hlavou jako první, když vidíš jeho šedivějící plnovous a vrásky kolem očí. Pak si však vzpomeneš na knihy a povídky o tom, jak lidé stárnou rychleji a jejich životy jsou kratší než vaše. Muž zapaluje lucernu visící ze stropu a v plápolavém světle si můžeš povšimnout, jak je jeho kůže světlá. Což o to, někteří temní elfové mají pokožku vcelku světlé šedé barvy, nicméně tento muž - a zřejmě i ostatní lidé - je světlý se zvláštním nádechem béžové.

"Pálivec samotný je na rány vcelku špatná volba, měla sis to smíchat s vláčnicí," zamumlá a ukáže na druhý hák s bylinou, kterou nepoznáváš. "Každopádně ses o sebe zjevně postarala. Takže teď mi řekneš, kdo jsi, jak ses sem dostala a pak něco vymyslíme, ano?" Z tlumoku vytahuje v látce zabalené sušené maso, nabízí ti. "Nejsi hladová?"
 
Alassië Veromo - 08. června 2017 13:28
graysund14mini675.jpg
Noční můry
Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
brzké ráno, 20. března 328 VN

Prudce se proberu, zborcená potem a noha stále lehce hřeje a štípe, ale aspoň se mi do ní vrátil cit, to je velice pozitivní zpráva. Když uslyším štěkot psa, tak se bleskově posadím na posteli, ale jenom se mi zatočí hlava a znovu ulehnu do postele, zavřu pevně oči. Zaposlouchám se do dění venku před domem.
Jsem tady v pasti. Nějaký muž, ještě i se psem. Očividně majitel tady téhle chatrče. Dobře, jediné co mi zbývá, tak zůstat sedět a snažit se utéct při první příležitosti, i když s tou nohou a kručícím žaludkem se teda daleko nedostanu.
Otevřu znovu oči a to už hledím přímo na vlka u postele. Teď je asi čas se začít modlit, abych tohle všechno přežila. Více se vzdálím od okraje postele a natisknu se zády na stěnu za sebou. Konečně uvidím i majitele, muže zahaleného v kápi a s dýkou v ruce. Podívám se směrem za něj, kde leží můj zakrvácený nůž, který jsem tenkrát vytáhla ze své rány. Povzdychnu si. Tohle je ten nejhorší den jaký znám.
Chvíli na něj jenom tak koukám a snažím se v duchu přelouskat, co mi to vlastně říká. Zatím jsem se s mluvenou řečí lidí nesetkala, vždy jen jsem četla v tomto jazyce, ale naštěstí díky všem těm knihám jsem se z tohoto jazyka naučila hodně. Ale složit větu a odpovědět mu, bude asi horší část než porozumět.
Zhluboka se nadechnu a pak opět vydechnu, drobně pootevřu ústa, že něco řeknu, ale nakonec ze mě prakticky nic nevyjde. Zavřu oči a snažím se nějak uklidnit, nemyslet na všechno co se stalo.
„Hledala jsem… bylinky.“ Drobně ukážu ke zraněné noze, kdybych náhodou použila špatná slova a nebylo mi rozumět.
 
Osud a Čas - 06. června 2017 23:30
osud_cas5410.jpg

Nilwuin

tunely ve skále, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Pokračujete levou chodbou, pomalu a obezřetně. Chodba se láme nepřirozeně ostře doprava, před rohem se zastavujete a Ruven opatrně nakukuje za roh. Najednou, jakoby zcela fascinován vykročí o dva kroky dopředu, přímo doprostřed chodby a dobrou chvíli tam zírá. "Viděl jsem tam světlo!" vyhrkne trochu vystrašeně. "Už tam není, ale před chvílí tam svítilo! Takové divné, modré! Ta chodba bude dlouhá!" Naopak Erbadel vypadá celkem netečně, jen se otočí na skupinku a řekne potichu: "To se ti určitě jenom zdálo..." Ruven si půjčuje louč od Yami a zkoumá blízké okolí další části chodby. "Je rovná, svažuje se dolů. Zem vypadá rovně, bez děr, jako by tady někdo kutal..."


Alassië

Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
večer, 19. března 328 VN


Bylinky ti do nosu servírují celou paletu vůní - mnohé z nich ani nepoznáváš, přesto najdeš tu jedinou, kterou teď potřebuješ. A'non afya, tmavá vysoká bylina. Je pořádně vysušená, krátké široké lístky se lámou při sebemenším ohybu a vypouštějí tak do vzduchu hořké aroma, které je pro tuto rostlinu tak typické. Kousky vlhké a'non afyi se během chvíle mění v lepkavou kaši a přichází ten čas. Víš, že užívání této byliny je trochu riskantní, tedy svým způsobem. Je známá jako skvělá ranhojičská bylina, jedna z nejúčinnějších... nicméně její přiložení na ránu bývá většinou bolestivé, mnozí zranění po jejím užití upadnou do bezvědomí nebo se několik nekonečných okamžiků svíjí v agónii. Ale víš, že to zastaví krvácení a s trochou štěstí na tom budeš ráno mnohem lépe.

Dnes máš zjevně šťastný den... lze-li na to takto pohlédnout. Mast z a'non afya ze začátku pálí a noha, kterou jsi již téměř necítila, znenadání cítí naprosto vše. Máš nutkání s ní stále hýbat, cuká sebou, až máš potíže si ji obvázat natrhaným prostěradlem. Nakonec se však rána zklidní, bolest odejde a cítíš jen silný hřejivý pocit pod obvazem. Znavená, vyčerpaná uleháš na postel a usínáš...

Kdesi v říši snů...


Sedíš doma a tví rodiče se hádají o tvého bratra. Jsou velice rozvášnění a tak ses rozhodla jít ven. Ulice jsou prázdné, rozbíháš se a utíkáš daleko. Domy, které se kolem tebe míjejí, nepoznáváš; přesto nezastavuješ a pokračuješ dál nekonečnou rovnou ulicí. V dálce vidíš palác a z jeho kobek se ozývají nářky tisíců temných elfů, přesto se k němu nepřibližuješ. Najednou padáš do prachu ulice a když se na sebe podíváš, zjišťuješ, že nemáš pravou nohu...

Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
brzké ráno, 20. března 328 VN


Probouzí tě štěkot psa. Čelo máš zpocené a rána stále hřeje. Šelma škrábe na dveře a zuřivě štěká. Jsi tady v pasti a pokud se ty dveře otevřou, asi ti moc šancí nezbývá. Mezi jednotlivými štěknutími slyšíš kvapné přibližující se kroky. Pes najednou utichne a ozve se tiché cinknutí kovu. Tlumená rána, vrzání pantů. Než se rozkoukáš, pes podobný vlku už výhrůžně stojí u postele, celý naježený na tebe vrčí. Desky podlahy kňučí pod váhou osoby, která opatrně vchází dovnitř - vysoký muž zahalený do pláště s dýkou v ruce. Dvakrát zamlaská o horní patro a napětí v šelmě povolí.
"Děvče, co si myslíš, že tedy děláš?!" řekne hlubokým hlasem, přesto však bez náznaku hrozby.
 
Nilwuin Noldarme - 02. června 2017 23:21
jajosef26255.jpg

kamenolom Tomáše Hodvára, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Cesta do útrob hory je stísňující. Ne elfové opravdu nepatří pod zem. O tom se nyní přesvěčuji více a více, ale nesmím dát znát svou nervózitu. Nesmím, oni na mne spoléhají a já je nezklamu. Musím je vést dál.
Musím jim ukázat, že máme šanci. Dostanu nás odtud všechny....je to jediná cesta....
Zadívám se zamyšleně na rozcestí.
"Půjdeme tou vlevo. Opatrně pomalu a koukejte kam šlapete může to být kluzké, nebo se svažovat."
Upozorním své společníky a sám obačně koukám po stěnách a stropě, abych si byl jistý naší bezpečností, nebo si mohl povšimnout něčeho zvláštního.
Do zdi naškrábnu u rozcestí špičkou dýky šipku, abychom věděli kudy se vracet až půjdeme v opačném směru. Navíc pokud šipka zmizí bude to znamení, že tu nejsme sami.
 
Alassië Veromo - 31. května 2017 20:12
graysund14mini675.jpg
Co teď?
Říše Praotců, deset mil západně od Temného Paláce
večer, 19. března 328 VN


Opatrně se položím na postel a natáhnu nohy, ale to už pod mým zadkem zašustí nějaký papír. Vytáhnu ho zpod sebe a začnu ho studovat. Dopis. Opatrně obracím papír v rukou a natáčím si ho, tak abych ho mohla pohodlně rozluštit. Lidský jazyk. Základy znám, tak snad se z toho dopisu něco dozvím, ještě že je tak úhledně napsán krasopisem, kdyby odesílatel škrábal, bylo by to horší.
V průběhu čtení se pomalu z lehu dostávám zpátky do sedu. Počkejte… Ten člověk je teď někde tady? Nebo už se vrátil a to tu jenom zůstalo? Rozhlédnu se po chatě tentokrát trochu více vyděšeně. Odložím dopis na stolek, kde narazím na misku s vodou. Asi znám odpověď na svou otázku, pouze je někde venku a za chvíli se může vrátit. Hraničáři. Lidé. Tady. Tak blízko Temného Paláce. Asi jim už otrnulo.
Opět vstanu a zaúpím lehce, když došlápnu na poraněnou nohu. Začíná být hrozně ztuhlá a už odmítá naprosto spolupracovat, ani se jí nedivím, já bych nespolupracovala taky. „Dobře. Mám plán. Nejdřív ošetřit ránu, potom se postarat o můj kručící žaludek a následně snad i odpočinek.“ Kulhám k bylinkám a drobně si k nim čichám, abych poznala tu, kterou budu potřebovat. Konečně ji najdu a položím ji na stůl. Teď obvazy. Žádné takhle rychle nenajdu, tak použiji prostěradlo z lůžka, natrhám ho na proužky a pak použiji vodu z misky, abych dala bylinky navlhnout, a rozemnu je mezi prsty a dám si je kolem rány, což by snad mohlo tu otravu zpomalit, když už nic a obvážu si kotník čistým plátnem z prostěradla. Zůstanu sedět na posteli a oddechuju. „Jsem nejlepší.“ Pochválím samu sebe.
Obavy ohledně krádeží a podobně mě postupně opouštějí. Sice já nebyl ten člen rodiny, který krade. Nikdy jsem obětím svým nebo mého otce neukradla ani brož, ale tak co už. Asi to mám v krvi.
Žádné jídlo neobjevím, tak si sednu opět na postel a převážím se na bok, zavřu oči. „Tak a teď umřu. Po takovém boji. Umřu.“ Vydechnu a jenom se schoulím na postel.
 
Osud a Čas - 01. května 2017 23:53
osud_cas5410.jpg

Nilwuin

kamenolom Tomáše Hodvára, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Členové tvé výpravy souhlasně přitakávají a Erbadel s Yami křesadlem rozdělávají oheň na pochodně. Brzy se již okolí rozzáří plamenem ze dvou loučí, lehce vyhřívá své okolí. Stavíte se do formace, kterou jsi přikázal - pro případný boj je místa málo, pro průchod však dostatek. Pokračujete dál, podlaha za drsná, občas výmol či kámen; zatím se nesvažuje. Zpěv za zády už utichl a světla průchodem také moc není. Namísto toho si přivykáte na světlo dvou plamenů a ozvěny spadlých kapek kdesi v dáli. Asi padesát sáhů hluboko přicházíte ke křižovatce - cesta se rozděluje na obě strany. Ruven hlásí, že levá se stáčí po deseti sázích doprava, ta pravá se táhne mimo světlo louče.
V břiše cítíš silné napětí, horší než před vstupem do jeskyně.
 
Nilwuin Noldarme - 23. dubna 2017 00:34
jajosef26255.jpg

kamenolom Tomáše Hodvára, jižně od Černého Kamene
2. května 249 VRp


Věnuji Yami úsměv. Mám pocit, že bude tím členem, který bude udržovat lepší morálku naší skupiny. Má pro to přirozený talent. I to, že se se mnou na dálku Lukáš přátelsky rozloučí je mi útěchou. Je to důkaz, že ne všichni lidé jsou stejní, jak si můj bratr myslí. Jsou hold věci, ve kterých je hrozně naivní.
Když se všichni připravení a vybavení zastavíme u vchodu do tunelu zhluboka se nadechnu a pohlédnu dovnitř.
"Postavíme se tomu čelem.....ku svobodě. Ale i tak kdyby byla lepší možnost nikdy bych tam nešel. Erbadel má v tomhle pravdu."
Vězni se s námi loučí také po svém. Zpěv, který vyprovází. Nese chmury i útěchu. Nevím, co si z něj přesněji vzít, ale přece jen zpívají všichni bez rozdílu stejně. Všichni tu píseň znají. Něco nás tedy spojuje. Něco nám dává naději.
"Ano naděje je to, co nás musí vést i nadále."
Pohlédnu na své společníky.
"Dobře tunel je dost široký pro dva, utvoříme tedy řadu po dvojcích.....Erbadele společně s Ruvenem půjdete první. V druhé řadě půjdu já a Kael. Kael půjde za Ruvenem, díky své velikosti přes něj uvidí. Já nám budu psát poznámky případně kreslit mapu cestou. Ve třetí řadě půjde Yami, která nám bude svítit společně s Edeilem. Uzavře to náš největší člen Vrag, který nám bude krýt záda. Kromě Yami ponese světlo ještě Erbadel všichni mějte připravené zbraně a postupujte opatrně nevíme, co nás uvnitř čeká, ale budeme tomu čelit, jako jeden a stejně tak uspějeme."
Promluvím ke skupině a pak už je čas vyrazit dovnitř. S nitrem sevěřeným ocelovou pěsti postupuji společně se svou skupinou dovnitř. Na pergamen si budu dělat poznámky, jak jen to půjde, abychom se zde neztratili a abychom měli přehled.
"Dávejte pozor kam šlapete mohou tu být pasti ať už přírodní, nebo někým zanechány. Nikdy nevíme, nač tu narazíme, takže opatrně."
Upozorním ještě ty vepředu a pak postupujeme dál. Je to poprvé, co jdu do podzemí a je to opravdu zvláštní pocit.


Poznámka: Prosím o aktualizování mých poznámek vypravěče, chybí mi tam Ruven případně větší info o mých společnících, děkuji ;)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.052570104598999 sekund

na začátek stránky