Širé moře - Vrabčák
Anitte[/i]

12. června
V noci

"Naprostá pravda."
Usmál se do stropu Jackie. Koutkem oka pozoroval, jak ses k němu otočila na bok. Když jsi zavřela oči, chvíli jsi jen slyšela ticho protínané vašimi nádechy a výdechy.
Až po chvíli jsi ucítila lehké zavadění doteku o střed tvého výstřihu.
"Příliš spánku taky škodí zlatíčko. A pokud mají přijít problémy za deset minut, pak jim potom proženu kulku hlavou."
Pokud jsi otevřela oči mohla jsi zahlédnout Jackieho smyslný a hravý úsměv, který jsi viděla už toho večera v nevěstinci, když si tě odvedl na pokoj. S tím rozdílem tedy, že tentokrát nevypadal tak opile. Spíše vůbec.

Kapitán


,,Občas si člověk musí být něčím jistý, aby zahnal ten rozlézající se pocit nejistoty v sobě."
Zamrkám na něj.
,,To máte pravdu a ti, co neznají strach, tak umírají jako první."
Otočím se na bok a pozoruji ho.
,,Je zdravý strach... A nezdravý strach, jen ta hranice mezi nimi je vážně tenká, takže se občas nedá rozeznat který je který."
Zhluboka se nadechnu, pak dlouze vydechnu a zavřu oči.
,,Měl byste si odpočinout kapitáne, kdo ví, co nás zítra čeká, nebo jestli nebude nějaký problém za pár desítek minut."

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

Nějak ti Will nestihl odpovědět ani na jednu z tvých otázek, byli jste příliš zabraní do lechtání jeden druhého, do toho, že jste se váleli po posteli a pošťuchovali, získávali jeden nad druhým navrch. Než jsi nakonec Willa ležijíc na něm políbila.
Oba jste na okamžik zamrzli, když vám došlo, co se stalo.
Několik úderů srdce jste na tebe jen hleděli a tys cítila, jak Vaše srdce bouchají proti hrudi toho druhého. Po zdánlivě nekonečné chvíli jsi zahlédla ve Willových očích snad něco, jako podvolení se, jeho pohled byl více omámený, nechal se pohltit pocity a tvůj polibek nakonec opětoval.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Jsi si tím nějak moc jistá."
Pousmál se Jackie tajemně, ale pak se zadíval ke stropu a chvíli mlčel.
"Vždy je čeho se bát. Kdo nezná strach je hlupák Anitte."
Odtušil docela vážně a příčetně.
"Na druhou stranu, kdo se bojí příliš. Nikdy ničeho nedosáhne."
Usmál se a slétl očima k tobě. Ležel vedle tebe, nijak se na tebe nesápal, skoro, jako byste byli snad manželé, kteří si šli lehnout a povídají si před spaním. Bylo to až mrazivě děsivé připodobnění.

Kapitán


Zašklebím se na jeho odpověď, že kapitán to nějak přežije a trochu zčervenám.
,,Jak myslíte kapitáne."
Uculím se.
,,Chápu to, a myslím si, že to také nějak přežiju."
Pak se mě zeptá jestli se bojím...
Bojím se? Já ani nevím jestli se bojím. Když je se mnou tak se nebojí, ale budu se bát až se mnou nebude?
,,Právě teď se nebojím... Protože vy mi neublížíte."
Sundám si boty a natáhnu se vedle něj.
,,A co vy kapitáne, bojíte se?"

Otevřené moře – Černá Perla

„ A co tedy chceš?“
Zeptala jsem se s mírným úsměvem.
„ A to si zjistil až teď?“
Rozesmála jsem se s trochu šíleným tónem. Jakmile se semnou začal prát, rychle jsem se do boje pustila taky, smála jsem se, lechtala jsem ho a snažila jsem se zabránit jemu, aby lechtal on mě. Po chvíli tohohle boje jsem se prostě nahla a políbila jsem ho. Bezmyšlenkovitě, bezprostředně.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

"Já třeba Perlu nechci."
Zasmál se Will na ulehčenou upřímně a mírně pokrčil rameny.
"Ne každý prahne po nejrychlejší lodi v Karibiku. Navíc slyšel jsem o několika srovnatelně dobrých lodích, takže....."
Pousmál se na tebe.
"No jo chápu chápu, prostě se plavím s šílencem."
Zamrkal na tebe rošťácky. Když jsi ho najednou kousla mírně sebou cuknul.
"Auvajs hele nech si to, já nestojím o to bejt rybovitá zombie!"
Bránil se a začal tě lechtat, jak bys byla malá holka a ne kapitánka lodi vybavená nabitou pistolí a smál se u toho, jak.....inu jako malý Will.

Otevřené moře – Černá Perla

„ Protože je starší než já. A popravdě? Perlu chce každý. Je to nejrychlejší loď v Karibiku, nezáležeje na tom, jestli někdo vytvořil nějakou novou…“
Povzdechla jsem si.
„ Jsem ráda, že jsem měla otce… ten mě v takových věcech podporoval…“
Zašklebila jsem se na něj.
„ Paranoia se u nás v rodině dědí…“
Zvedla jsem ruce k hlavě, roztáhla prsty a zatvářila jsem se jako bubák. Ušklíbla jsem se, ale pak jsem zavrtěla hlavou a znovhu jsem se zachumlala do deky.
„ Nechci o Perlu přijít.“
Povzdechla jsem si zamračeně.
„ K čemu je rychlost, když neznáš směr…“
Objala jsem si kolena a opřela o ně bradu. Když se mě dotkl, na chvíli jsem složila tvář do jeho dlaně a zavřela jsem oči. Jakmile mě začal popisovat jako zombii a ještě k tomu rybovitou, otřepala jsem se, pustila kolena a objala jsem ho kolem hrudi.
„ No jestli skončím, jako rybovitá zombie, nebudu v tom sama.“
Ušklíbla jsem se na něj a jemně jsem ho kousla do krku, nijak bolestivě.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

"Neboj se dvě tři úmrtí a dají pokoj."
Zašklebil se Will rošťácky ale bylo vidět, že tě spíše jen zlobí.
"Pokud je jeho matka alespoň trochu, jako moje matka, tak mu ho nechtěla dát, protože se bála, že tam někde zahyne bídnou smrtí......hmmmm proč pořád usuzuješ, že chce Perlu? Kdyby jo, tak nejede, kdo ví kam, ale počká si na tebe a zabere jí ne?"
Koukl na tebe Will tázavě. Možná jsi byla lehce paranoidní, nebo jen dostatečně opatrná?
"Vidíš to moc černě El. Vždy vede více cest k cíli. A sama jsi to řekla. Perla je nejrychlejší loď v Karibiku. Takže, i když má náskok, tak ho doženeme, dříve, nebo později."
Pohladil tě jemně po tváři.
"Ale musí naše kapitánka i odpočívat, jinak se zcvokne a promění v rybovitou zombíe!"
Předvedl šílený pokroucený výraz, jak bys v takové situaci vypadala a pak se mírně zasmál.

Otevřené moře

„ Nemůžeš mi vyzabíjet posádku…“
Podotkla jsem s povzdechem a zavrtěla jsem hlavou. Téma bratr mě opět přinutilo se ošít a zamračit se.
„ Můžeme začít tím, že ukradl ten deník svojí vlastní matce. To nám teď komplikuje úplně všechno. Pokračovat můžeme tím, že mi chce ukrást mou loď.“
Mlaskla jsem.
„ Dlouho jsem o něm nevěděla. Vlastně to, že mám bratra, jsem zjistila před pár lety.“
Pokrčila jsem rameny. Dotčeně jsem se po něm ohlédla, když zmínil zázraky.
„ Na jednom zázraku pluješ… Vždy to bude nejrychlejší loď v Karibiku.“
Zašklebila jsem se.
„ Nemá kompas. Má deník, který ho vede rovnou za nosem. Bez deníku ho můžeme jenom sledovat. Jenže bez kompasu jsme ztraceni. Jakmile uhne z kurzu, nezjistíme to a nebudeme moct pokračovat. A šance na to, že se mi povede otce přivést zpět, skončí.“
Odvrátila jsem pohled a zatla jsem zuby.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

"Budou se s tím muset smířit, protože jsem tu ať chtějí, nebo ne."
Pokrčil Will docela klidně rameny. Zdá se, že už si s ostatních námořníků zase tolik nedělal. Kdo ví, co mu Gibbs nebo někdo jinej nakecal.
"Jak vidno máš o svém bráškovi velice dobré mínění. Čímpak si to vysloužil? Nepřišlo mi, že bys o něm někdy mluvila."
Slétl k tobě zkoumavým pohledem. Will se pomalu nadechl a zase vydechl.
"Určitě půjde najít cestu ibez kompasu, nemůžeš se přece spoléhat pořád jen na zázraky. Jackie přece kompas taky nemá ne? Proč bys tedy nemohla zvládnout cestu bez něj, tak jako on."
Navrhnul Will, aby ti trošku zlepšil náladu a uklidnil duši.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Kapitán to nějak přežije."
Zašklebil se a hodil po tobě pobavený pohled.
"Inu to je již riziko, které budeš muset podstoupit. Vše má svá rizika a cenu."
Mrknul na tebe pobaveně. Jackie mírně zívl sundal svůj klobouk a hodil ho obloukem na stůl. Pak si zul své vysoké boty, které s ducnutím padly vedle postele a on se tam pohodlněji vyvalil.
"Bojíš se holubičko?"
Uculil se Jackie a se zálibou a pobavením tě pozoroval, jak si tam sedíš na okraji v nohách jeho postele.