Jackie...


,,Pf, jak tajemný..."
Povzdechnu si a pozoruji ho.
,,Myslím, že na něco takového mám velký kapitáne."
Dívám se mu do očí a neucuknu. jen mírně povytáhnu jedno obočí a vyčkávám.
,,nebo si myslíte něco jiného?"
Mé oči se otevřou více v očekávání jeho odpovědi ať už bude jakákoliv.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

Pomalu vydechl a když ses odvrátila ucítila jsi jeho ruce na svých bocích, za které si tě přitáhl zase zpátky k sobě.
"Není proč se omlouvat El. Jen bych nerad věci uspěchal. Přece jen dneska jsme to měli mezi sebou všelijaké."
Usmál se a obrátil tě něžně k sobě a pohladil tě po tváři.
"Nechci, abys pak svého rozhodnutí litovala, jen kvůli spontánnímu rozhodnutí, nad kterým jsi moc nepřemýšlela."
Konejšil tě, jeho oči byly hebké a upřímné. Starostlivé. Jako, když jste byli malí.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Ten si zatím nechám pro sebe zlatíčko."
Zabroukal Jackie tajemně a pobaveně. Byl nejspíše rád, že vzbudil tvou zvědavost a může jí napínat. Při tvé odpovědi se však potutelně usmál a prstem ti opsal linii líce a brady.
"A myslíš si, že na něco takového máš malá pirátko?"
Povytáhne zvědavě a možná až trošku vyzývavě obočí.

Jackie


,,Jaký zvláštní význam?"
Zeptám se zvědavě a pozoruji ho. pak když vstane, tak se mi až zatají dech a musím se přemoci, abych se nadechla... Jsem napnutá jak struna harfy a dívám se mu do očí. Ale necouvnu...
,,Mé srdce?"
Zeptám se tišeji.
,,Mít něco jako rodinu a domov... Možná..."
Jsem z něj nervózní, ale to byl jeho záměr, takže teď nemůžu moc myslet.
,,A nebo být ta, kdo sbalil proslulého kapitána Jackieho Sparrowa..."
Pozvednu laškovně obočí a usmívám se.

Otevřené moře

Když jsem zahlédla tu nejistotu, znejistela jsem také. Odtahla jsem se a Kousla jsem se do rtu.
,, Jen jsem... Jen jsem chtěla vědět jaké to je, když máš někoho s kým to chceš... Bez násilí." odpověděla jsem mu popravdě a ucouvla jsem. Pustila jsem ho a ustoupila o další krok.
,, Promiň."
Odvratila jsem se stranou.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

"Jo, to jsi celá ty."
Zavrtěl hlavou s úšklebkem, při poznámce o nadávkách, ale jeho dech se z tvé blízkosti krátil. Ve chvíli kdys ho nečekaně políbila, zatajil dech a cítila jsi, jak jeho srdce prudce buší proti tomu tvému. Jakmile ses odtáhla, viděla jsi v jeho očích překvapení, zmatení, možná snad i kapku obav? Ale taky skrytou touhu a červeň ve tváři.
"El, co to děláš?"
Zašeptal trochu omámeně neschopen tě odtlačit, nebo jinak uniknout ze tvé svůdné pasti.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

Jackie se lišácky usmál a nechal tě okamžik v napětí.
"Samozřejmě, že jsem šel najisto......Hmmm to je možné, nejspíše mohl, ale zrovna ten nevěstinec má pro mě zvláštní význam a vracím se tam pravidelně."
Vítězně roztáhl rty do úsměvu a pak mírně pokrčil rameny na znamení souhlasu, nad tvou otázkou. Znovu k tobě zabloudí očima a zatváří se tajemně.
"Možná."
Zhoupl se a vstal tak prudce a elegantně až to bralo dech. Najednou stál přímo proti tobě, až nečekaně blízko a konečky prstů se dotkl tvých vlasů a lehce si ovinul jeden pramínek okolo ukazováčku.
"A po čem touží tvé srdce Anitte mmm?"
Usmál se, jeho napůl šílený výraz rozmazával jeho pravé úmysly, nebo náplň této otázky, vždyť ti již jednu obdobnou dnes položil. Nebo snad byla jiná?

Otevřené moře – Černá Perla

Zůstala jsem opřená o stůl.
„ Svému srdci bys měl víc věřit, než se ho bát.“
Podotkla jsem tiše. Na jeho poznámku, že bych se naučila spíš nadávat, jsem se rozesmála.
„ Jo… tím bych chtěla začít.“
Zazubila jsem se na něj pobaveně. Nakonec jsem se k němu ale znovu nahla, bez varování, bez nějakých větších zábran a přitiskla jsem své rty k těm jeho.
„ Pak mají asi pravdu a jsem šílená…“
Zašeptala jsem, když jsem se odtáhla, ale jen kousek, aby mi jen tak nemohl vyklouznout.

Jackie


,,Neříkejte mi, že jste šel na jisto - vždyť v tortuze je těch stejných domů, jako jsem byla já mraky...Mohl jste jít klidně někam jinam..."
Trochu se zamračím.
,,Máte v krvi jo?"
I to je možné.
,, tak jako tak, ke mě vás zavál osud... to je jasné..."
Vypláznu na něj jazyk a usmívám se.
,, postaráte? tím, že najdete ten poklad?"
zeptám se ho.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Pozdě odpoledne

"Hmmf jo a není to vůbec lehké. Asi bych měl začít brát za to dohlížení příplatky."
Zašklebil se, ale cítila jsi, jak se celý napnul, když ses o něj zase začala opírat a svádět ho svým tělem, skrytým za nevinností podávání si věcí.
Očima raději sklouzl k deníku, nejspíše, aby upokojil trochu své tělo i mysl.
"Podívám se, co se z toho dá zjistit. Mohou to být jen obyčejné lodní záznamy....a co se učení týká, je to na dlouho a jak tě znám naučila by ses předně španělsky nadávat."
Cukl mu koutek. Tvá blízkost jej však znervózňovala. Putoval pohledem po tvém obličeji a v rukách raději držel deník, jako by snad mohl být ochranným amuletem proti tvé lačnosti.
"Vždy bychom se měli bát vlastních srdcí. Ty nejšílenější nápady se nerodí v hlavě."
Zněl, jako starý sečtělý profesor, kterého dost možná právě citoval.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Mě osud nikam nevane, já si jdu svou vlastní cestou."
Usmál se spokojeně Jackie a mírně se zhoupl na židli. Oči z tebe však nespouštěl. Byly pobavené a trochu divoké.
"Budu na to myslet......hmmm jak? No na to je odpověď jednoduchá zlatíčko. Mám to přece v krvi."
Zazubil se na tebe, jako malý kluk spokojený svou ultimátní odpovědí.
"Já jsem se pro moře narodil a postarám se o to, aby mě všichni znali."
Mrkl na tebe.

Jackie


,,třeba jsem čekala na ten správný vítr."
Pousměju se a dívám se mu do očí.
,,Nebo vás ten osud zavál ke mě..."
Vypláznu na něj jazyk.
,,Tak jako tak se mě zbavíte pouze v případě, že mě někdo zabije, nebo něco sežere... Nevím jestli tohle je úplně to, co jste chtěl..."
Poušklíbnu se.
,,A vůbec, jak vy jste se stal tím proslulým pirátem?"
Pozvednu párkrát obočí a čekám, co mi odpoví

Otevřené moře – Černá Perla

Ušklíbla jsem se, když zaklapl kompas a vzala jsem si ho.
„ O mě se bát nemusíš, já to vždycky nějak zvládnu.“
Pousmála jsem se a položila jsem kompas na stůl, opět tak, abych se opřela o Willa.
„ Navíc na mě dohlížíš ne? Tak co by se mi mělo stát…“
Jakmile promluvil španělsky, rty se mi roztáhly do ďábelského úsměvu. Znovu jsem sáhla za něj na stůl a přitiskla jsem mu na hrudník deník.
„ Tohle jsem vytáhla z toho vraku. Vzhledem k tomu, kde to bylo, možná by tam mohlo být něco užitečného. A vzhledem k tomu, že nechci, aby to tu studoval někdo, komu nemůžu plně věřit… asi budeš mít teď práci pro mě tady… ne tam venku. Možná bys mě mohl naučit španělsky…“
Usmála jsem se ještě víc, nahla jsem se k němu a zadívala jsem se mu do očí. Jemně jsem se k němu přitiskla a ruce jsem opřela o hrany stolu po jeho bocích, aby tak snadno nemohl utéct.
„ Snad se nebojíš vlastního srdce…“