Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

Will k tobě sklouzl pohledem a povytáhl zvědavě jedno obočí.
"Chceš snad, abych tam udělal hvězdičku?"
Optal se s naprostým klidem a vážností, že to znělo tak, že by něco takového opravdu dokázal. A být kapitánka s hedvábnou hvězdou na čele? To nebyla moc hrozivá představa spíše pohádková k zasmátí. Will se sklonil ke krabičce a bezmyšlenkovitě si vzal lahev s pálenkou. Nejprve si s ní polil ruce, pak vzal zahnutou jehlu a polil i tu.
"Neboj ruce jsem si umyl už předtím v horké vodě."
Oznámil znalecky a navlékl jehlu. Když ses optala na jehlu, už se neubránil a škodolibě se usmál.
"Téhle potvůrce se říká rapírka. Protože ti proklouzne kůží ani nevíš jak. Je to jen pích sem, pích tam a než se naděješ je hotovo."
Mrkl na tebe pobaveně. Vše řekl s veškerou vážností, takže bylo těžké odhadnout zdali si z tebe dělá legraci, nebo ne. Zvedl k tobě oči.
"Tak mi to ukaž hrdinko a zkus nekřičet, jako malá holka."
Koukl na tebe a počkal, až odhalíš ránu. Zběžně jí prohmátl, aby se podíval, jak je to zlé, pak ti jí ještě polil v rychlosti pálenkou, aby se zbavil co nejvíce krve a trochu ti to ještě vyčistil a pak už přišla na řadu ona slavná Rapírka. Než jsi stihla zaprotestovat už jsi jí měla zaraženou v čele, když jsi chtěla cuknout Willova druhá silná paže tě pevně, ale jemně za tvář přidržela, zatímco druhou rukou docela zručně šil, jakoby to snad dělal už stokrát.
"Necukej se, nerad bych ti natrhl ksichtík."
Poznamenal a pokračoval. Co si budeme bolelo to, jako prase, žádná úleva se nekonala.

Otevřené moře – Černá Perla

Když se objevil Will, málem jsem vyletěla z kůže, jak jsem sáhla po kompasu a zaklapla jsem ho. Odkašlala jsem si a znovu jsem se raději zadívala do zrcátka, abych trochu zahnala své znervoznění a znovu jsem pokračovala v čištění rány. Bolelo to svinsky.
„ Neříkej, že tě naučili i vyšívat.“
Mlaskla jsem, tak strašně jsem se chtěla zasmát, přesto jsem udržela tak nějak neutrální tvář, hlavně mi v tom pomohlo, když jsem připleskla hadr s pálenkou na ránu. To dokázalo zaručeně udržet většinu emocí, krom bolesti. Věci jsem nechala na stole tak jak byli. Přívěšek hozený na otcově pistoli, kompas, i obě láhve, i když z té s rumem jsem se raději napila, než se ke mně stihl úplně přiblížit.
„ Co je tohle za mučící nástroj?“
Ukázala jsem na jehlu znechuceně. Taková ošklivá mrcha. To snad raději oželím a budu tam mít jizvu, než nechat jeho ať mi tak bodá do čela ne?!
Zneklidněně jsem poposedla ve svém křesle a zadívala jsem se na něj. Najednou jsem zmlkla. Dívala jsem se mu do očí, z čela mi valila krev a tak nějak jsem nevěděla, co říct.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

Papoušek ještě něco krákal s burákem v zobáku, ale to už ses vydala zpátky k sobě. Čištění rány pálilo, jako čert. Chtělo to více rumu, než by bylo záhodno. Taková malá ranka, jak prasácky to dokázalo bolet. Přes přivřené oko ses podívala na kompas, který se konečně ustálil. Než sis stihla pořádně prohlédnout kam šipka směřuje otevřely se dveře a v nich stál Will. Stále ještě jen v kratších kalhotech pod kolena, za to malou krabičkou v ruce. Zalétl k tobě pohledem, klidným a vyrovnaným.
"Prý hledáš někoho, kdo ti dá do kupy to čelo a nezmrší to natolik, že bys vypadala, jako bájné stvoření s rohem."
Poznamenal, lehce mu cukl koutek ale udržel klidný výraz. Nejspíše si nebyl jist, co od tohoto setkání tak krátce po vaší hádce očekávat.
"Máš štěstí nějakou dobu jsem studoval, jak se postarat i o horší případy."
Pravil nakonec, zamířil k tobě a otevřel plechovou krabičku, ve které se skvěla docela děsivá jehla, nit a smotek čisté bílé látky.

,, To doufám, papoušku pana Cottona. To doufám, že byl dobrý. "
Usmala jsem se na toho opeřence a vydala jsem se do své kajuty s rumem a lahví pálenky. Usadila jsem se za stolem, vytáhla jsem staré malé zrcadlo a jaká jsem se čištění rány. Párkrát jsem se na pila rumu, ale dávala jsem si pozor ať nesahnu po té pálence. Na stole ale zůstala ležet Jackova pistole a na ní odložený přívěsek od Willa. Nakonec jsem tam přidala i otevřený kompas a dívala jsem se kde se William přibližně pohybuje.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

"Fajn, někoho za Váma pošlu."
Odvětil tvůj první důstojník a pak ses už věnovala papouškovi. Papoušek chvíli sledoval tvé počínání a zdálo se, že bedlivě přemýšlí nad tvým příplatkem, než pustil deník a nechal ti ho.
"Dobrrrrýýý obchod. Dobrrrrýýý obchod."
Zakrákal a pak se jal věnovat burákům. Během pár dalších okamžiků jsi byla ve své kajutě. Kde bylo vše tak, jak jsi to tam nechala při svém posledním odchodu.

Otevřené moře – Černá Perla

„ Jo, Gibbsy, já se o tu ránu postarám, jak to půjde… nebo sežeňte někoho, kdo mi to sešije a nebudu pak vypadat jak … zbitá děvka.“
Houkla jsem na něj a zašla do podpalubí. Když se objevil papoušek, podala jsem mu oříšek. Akorát to byl prostě vyděrač jeden. Zamračila jsem se na papouška a podala jsem mu další oříšek, načež jsem zalovila ještě v dalším pytli a podala mu ještě jeden.
„ Dej mi ten deník.“
Chytila jsem knížku v jeho pařátu a sypla pár oříšků pod jeho nohy, aby musel couvnout, kdyby se k nim chtěl sklonit, ale deník už jsem nepustila.
„ Nechám ti otevřeno, abys pak mohl ven.“
Pousmála jsem se na něj, vzala si jabko a vyrazila jsem i s deníkem do své kajuty, pokud ho teda pustil.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

"Joooo Mornas měl taky jen zlomený prst a už ho žerou ryby."
Koukl na tebe důležitě Gibbs, chlapa o kterým se zmínil sis vlastně ani nepamatovala, občas máte až přílišnou proměnlivost stavu posádky, zvláště když se párkrát střetnete s nějakou obchodní lodí, kvůli lupu, nebo přijde pořádnější bouře.
V podpalubí jsi musela chvíli počkat, než papoušek přistál na jedné z uložených beden s deníkem v jednom pařátu.
"Přřřřiplať přřřiplať!"
Zavřískal a zakývla hlavou nahoru a dolů, aby svůj požadavek zdůraznil.

Otevřené moře – Černá Perla

Sledovala jsem bedlivě posádku, jak reagovali na jeho rozkazy. Moc se jim do toho nechtělo, dokud se neobjevil i Gibbs. Z Willa by nebyl špatný důstojník, otázka je jestli by něco takového ustál náš… rozbitý vztah.
Jakmile přišel Gibbs ke mně, aby mě vystřídal, pohlédla jsem mu do očí a nakonec přikývla.
„ Je to jen roztržené čelo, to vždycky krvácí trochu víc. Budu v pořádku.“
Pousmála jsem se na něj, přesto jsem ho ke kormidlu pustila a vydala jsem se do podpalubí pro láhev rumu, pálenky a nějaké to plátno na to, abych si to vyčistila. A taky jsem vzala dva buráky. Když jsem vyšla na palubu, nastavila jsem ruku.
„ Papoušku pana Cottona!“
Zavolala jsem a zapískala. Vyžádala jsem si od něj deník, výměnou za to, jsem mu předala burák a pohladila ho po peří.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Jeho pevná paže tě pustila, až když si byl jistý, že se držíš pevně provazu. Vylezl nahoru o chvíli po tobě. Ze svalnatého těla mu kapala vody. Vaše pohledy se střetly. Mírně na tebe kývl. Jeho pohled už nebyl tak chladný a odtažitý, vlastně se na tebe i podíval. V jeho očích se zračilo něco nevyřčeného. Možná snad i pochopení. Pak se posbíral na nohy a zamířil po palubě naboso.
"Slyšeli jste Kapitána! Tak pohyb vy mořské okurky! Budeme se točit po větru, napneme plachty!"
Zařval Will a mířil s jistým krokem k lanoví. Námořníci se na chvíli někteří zarazili a zmateně se na něj podívali.
"Tak co bude vy poklatí bastardi?! Slyšeli jste snad ne?! Stáčíme se po větru napnout plachty ať jsme odsud pryč! Kdo bude v lanoví poslední tomu proženu kulí řití!"
Zahalekal Gibbs, který se objevil na palubě a už to lítalo. To už nikdo o rozkazech nepochyboval a beze slova je všichni plnili. Tobě se dařilo udržet kurz a držet se dál od skalisek. Obeplout to bude asi trvat déle, ale je to třeba.
U kormidla se s tebou po čase vystřídal Gibbs.
"Nechte si to ošetřit kapitáne. Ať nedostanete sněď to by bylo dopuštění ještě tady na votevřeným moři. Chce to vyčistit a zašít a taky rum."
Instruoval tě, jako pokaždé, když jsi přišla k nějakému šrámu.

Otevřené moře – Černá Perla

To co se seběhlo mne vyvedlo z míry. Tedy alespoň duchapřítomný papoušek pana Cottona, který vzal můj těžce získaný deník a odnesl ho na palubu. To, co už se dělo po tom…
„ Svinský přerostlý ryby!“
Zavrčela jsem podrážděně, když ta věc, švihla ocasem a rozvalila skaliska. Pak mi všechno zmizelo v záplavě bublinek, něco mi rozšvihlo čelo, tip ťop to minulo můj klobouk, nejspíše kousek skaliska.
Cítila jsem, jak mě vlekl, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, přes krev to nebylo tak moc dobře poznat, sůl v ráně štípala, takže jsem se snažila jí ještě víc nepotápět a odplavat si to zpátky k Perle. Ta truhla mě neuvěřitelně štvala. Tolik práce s tím bylo a ta pitomá ryba… Grrrr
Jakmile jsem měla možnost zachytit se lana, udělala jsem to. Vytáhla jsem se na palubu a počkala jsem dokud se nevytáhl i Will. Krátce jsem se na něj podívala, otřela jsem si krev z čela, což teda nebylo příjemný, ale znát jsem to nedala a vydala jsem se ke kormidlu.
„ Musíme vypadnout. Držte původní kurz.“
Otráveně jsem se ohlédla na toho zatraceného hada
„ Toliko k truhlici plné španělského zlata…“
Povzdechla jsem si a rozhlédla jsem se kolem. Teď bude potřeba Perlu vyvést ven odsud a znovu na volné moře. Čas od času jsem si otřela krev z čela rukávem, abych vůbec viděla kam perlu vedu a Dokud jsme nebyli dostatečně daleko od té věci, nepustila jsem kormidlo.