„ Nejsem si zcela jistá, jestli na Turnery… Myslím, že se Jack nestal nesmrtelným jenom proto, že nechtěl ublížit víc než už se stalo jeho matce… Asi slabá chvilka, když jsi jeho rodiče zrovinka oddal…“
Ušklíbla jsem se. Kdo tu tak asi na nějaké Turnery zrovna teď drží… Za poznámku o detailech mého intimního života jsem ho počastovala pouze protočením očí vzhůru.
„ Tak jako tak, Will tu překládal jeden deník. Vytáhla jsem ho z vraku lodi, který byl rozmlácený na skaliscích. Potkali jste je taky ty skaliska? Těsně pod vodou, sotva viditelné… A taky rozzuřený mořský had… Podle mého nějaká zmínka o těhle nástrahách je v tom deníku, který můj nezvedený bráška ukrad…“
Zvedla jsem se na nohy a došla jsem ke svému stolu, kde byl deník z lodi. Nevím kolik toho stihl přeložit, ale asi to moc nemohlo být… Zatím jsem však poslouchala, co Hector říká, rty se mi roztáhly do mírného úsměvu.
„ Nikdy by mi do mých vlastních rozhodnutí nemohl kecat…“
Podotkla jsem pobaveně a začala jsem listovat deníkem.
„ Vždycky si pro mě byl strýc. Ať už jste si t Jackem provedli cokoliv…“
Když zmínil, že pirátský svět potřebuje ještě stále Jacka, zamrazilo mě v zádech a zamrzelo mě to. Nikdy nebudu jako táta…
„ Velmi ráda…“
Usmála jsem se přesto na Barbossu a pevně jsem mu stiskla pravou ruku.
„ Povečeříme?“
Usmála jsem se a došla jsem k jídelnímu stolu. Cestou jsem z jedné z beden vytáhla láhev vína, podala jsem dva poháry a postavila jsem je tam.
„ Víno, nebo zůstaneš věrný rumu?“¨

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
ráno

"Neřek bych vod mala, ale vod tý doby, co dokázal kormidlovat."
Zašklebil se Garry. Zdá se, že to byly pro něj docela radostné vzpomínky, protože chvíli se zdál být trochu duchem mimo, až bublající kotlík mu připomněl, že by se měl věnovat i jiným věcem.
"Každej tam jednou musíme děvče."
Odbyl tě a zamával výhružně vařechou, aby svá slova podtrhl.
"A až bude po mě. Ať si kuchaře hledaj kde chtěj. Cháska nevděčná."
Zamíchal obsah kotlíku a pak ho nechal chvíli dál bublat.

Kuchyně.


,,Po pravdě netuším, to se spíše uvidí během dalších dní."
Vydechnu.
,,Znáš ho od mala? Jaký byl?"
Zeptám se ho a na jeho poznámku, že čeká, kdy ho hodí rybám tak se ušklíbnu.
,,To by nikdo neudělal, protože bychom tu pak zdechli hlady."
Uklidním ho trochu, protože kdo ví, kdo tu ještě umí připravit něco, co není všem okolo smrtelný.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
ráno

"No budeš to mejt, docela vobtížný jestli tě nemá ráda, dá ti to docela sežrat, ale co si budem za jeden z nejhoršejch trestů považuje poslat mi někoho semka. Myslí sa, jaké to tu je vodporně, a což."
Zašklebil se Garry a požitkářsky dojedl cibuli.
"Jak dlouho? Hmmm dlouho. Asi vod tej doby, co sa začal plavit. Tehdá mě ještě poslala jeho máma, abych na něj to dohlídl, ale von sa o sebe umí docelejš postarat, já zestárnul a skončit tudyk."
Pokrčil rameny a mírně si povzdechl.
"Mít tak tvůj věk, hnedle by to bylo inačí, ale takhle. Už jen čekám, kdy mňa do moře hodi, pro ryby, ale já mám tuhej kořen to si pamatuj."
Zamával na tebe nožem, který měl právě v ruce. Oběd se spokojeně vařil a rozprava s Garrym nebyla tak hrozná, jak mohla být, alespoň si u něj neměla pocit, že tě každou chvíli zbičuje, jak to čišelo z první důstojnice.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

"Ach pravda, starej Tkanička....občas zapomínám, že je to taky Turner. Co naplat stárnu."
Zašklebil se Hector docela zvesela a dál si užíval jablíčka. Po očku pozoroval Willa, než odešel. Nakonec se jen spokojeně usmál, odhodil ohryzek a otřel si ruku o šat.
"Hmmm stejný klacek, jako jeho táta, když byl mladej, ale jak se zdá Sparrowové na Turnery docela drží co?"
Usmál se ale kupodivu se zdálo, že to bylo míněno spíše, jako popíchnutí, než jako urážka.
"Intimní zážitky s tím mladíkem si nech pro jiné, takové detaily znát nepotřebuju."
Chytnul se samozřejmě Hector možných dvojsmyslů, které ti došly, jak mohly vyznít až příliš pozdě.
"Jsem rád, že o tom nezvedeném mladíkovi víš....hmmmm co ukradl? Deník."
Odtušil Hector nyní už vážněji a lehce se zamračil.
"Vyhlášení lovu na něj, by přineslo víc škody, než užitku. Vod tý doby, co je Anamaria jedním z uznávanejch pirátskejch kapitánů asi by to bylo docela vášnivé rokování."
Uhladil si Barbossa vousy a pak se mu blýsklo v očích.
"Správně má drahá. Zdá se, že ti to pálí a jsem rád, že mladý Turner tu není, aby nám do toho teď kecal."
Podotkl Hector se stejnou vážnosti a opětoval tvůj pohled.
"S Jackem jsme měli svý neshody, ale taky mu pár věcí dlužím. A tvůj bráška je tak blbej, že si myslí, že tu cestu může zvládnout sám. Každopádně tohle je rodinná záležitost. Možná sis to nikdy plně nepřipustila, ale vždy jsem ti byl strejdou více, než kdokoli jiný. Jeden čas jsi mi tak i říkala."
Ušklíbl se Barbossa a na chvíli to vypadalo, že na stará kolena začíná snad měknout.
"Nerad to přiznávám, ale pirátský svět starýho Jacka ještě potřebuje. Obzvláště nyní, když se mění. Tak co kapitánko Sparrowová spojíme síly v této naprosto šílené plavbě do neznáma?"
Povytáhl obočí, naklonil se směrem k tobě a nabídl ti pravici.

V kuchyni



,,No jo, no jo. Budu dělat co můžu a co umím..."
Dodám a pokrčím rameny na poznámku ke kapitánovi...¨
,,Jak říkáš, na to už je asi pozdě.."
Zapřemýšlím.
,,Jak dlouho se plavíš s kapitánem?"
zeptám se ho a stále loupám.

Otevřené moře - Černá perla

„ Tak pokud vím, starý Tkanička ještě žije…“
Ohradila jsem se nad tím, jak se Barbossa začal pošklebovat.
„ To už ale záleží na úhlu pohledu. Myslím, že Elizabeth by přeci jen protestovala.“
Ušklíbla jsem se na Barbossu. Vím, že chtěla víc dětí, ale nebylo jim přáno. Když však rýpnul do Willa, zamračila jsem se.
„ Myslím, že je zcela svůj. A ačkoliv je podobný oběma rodičům, je potřeba mnohem víc času na to ho poznat.“
Tentokrát jsem se zadívala na Willa. Jen krátce, přesto jsem mu chtěla dodat trochu povzbuzení. On však neřekl ani slovo a spíše se chytil meče. Sotva jsem udržela povzdechnutí, když jsem se vrátila pohledem k Barbossovi. Dostatečně dobře Willa usadil. Má pravdu, takhle si své místo mezi piráty jen tak nezíská, stejně jako drahocenný respekt.
Trochu mě překvapil, když na mě začal tak strojeně. Vrátil se ke stolu, začal se věnovat práci, ale nemyslím, že mu plně došlo, co jsem po něm chtěla. Nakonec se ještě před příchodem Gibbse sbalil a odešel. Potlačila jsem nutkání po něm štěknout, že je hluchý a zůstala jsem mlčky.
„ Vypadalo by to jinak, kdybych ho mínila sedřít z kůže…Má službu, jako každý jiný. Jen využívám toho, že dokáže schopně ošetřit rány a umí překládat různé jazyky. To jeho studium bylo alespoň k něčemu…“
Zadívala jsem se na Hektora, když řekl, že máme společný cíl.
„ Co ti ukradl můj vyvedený bráška? Divím se, že mezi piráty na něj není ještě vyhlášený lov…“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Nebo máš snad v plánu přivést Jacka zpátky?“
Zadívala jsem se mu do očí. Tentokrát dost vážně. Will odešel vážně ve špatnou chvíli. Teď tu měl sedět a poslouchat. Hodnotit. A místo toho…

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
ráno

"Vzpoura je vždy vobtížná to jo. Je třeba s ní brzy skoncovat, nebo to špatně skončí. Nebo být tím, kdo se bouří a uspět."
Zabručel Garry znovu a zamíchal polívku a nechal to pak v poklidu vařit.
"Dělej tu, co máš, neser první důstojnici, nesnaž se mi vyfouknout flek a budeš v pohodě. A bacha na kapitána. Na ženský to von je."
Uchechtl se a koukl po tobě, ale pak nad tím zavrtěl hlavou.
"No jo hádám, že na todle už je pozdě co."
Sáhl do košíku a vytáhl cibuli, v rychlosti jí trochu oloupal a pak začal chroustat, tak jak ležela a běžela.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

"Hmm ano kapitánko."
Zabručel Gibbs, nejspíše méně nadšený z plnění těchto libůstek, než by mu bylo rádo.
"Taky a ten jeho divoký, nevypočitelný a trochu šílený pohled samozřejmě."
Usmál se a bylo vidět, že být opět na Perle mu činí nemalé potěšení. Takové to nostalgické shledání.
"Nejmladší? Ono jich je snad víc? Chraň moře, dva Turnerové, jsou až až řekl bych. Není-liž pravda."
Zašklebil se Hector pobaveně zvláště, když viděl, jak se Will naježil.
"Ach tak, takže je spíše po mat......ne po té rozhodně ne. Elizabeth nikdy nebyla na vyšívání dělaná."
Zasmál se, ale to už Will sahal skoro po zbrani.
"Opatrně chlapče, nerad bych ti to párátko zarazil do zadku. Tvého otce respektuji, ale ty si můj respekt musíš nejprve zasloužit. Jsi zatím jen suchozemské štěně."
Zpražil jej Barbossa pronikavým pohledem. Will zatnul zuby a mírně zrudl, ale netasil.
"Hezké zařízení Eleno."
Uznale Hector přikývl a usadil se. Will znovu zatnul zuby, když jsi mu v podstatě vynadala.
"Ne kapitánko. Přemýšlím."
Odvětil strojeně a zamířil zpátky ke stolu. Chvíli ještě na něčem pracoval, než se odebral do kuchyně krátce po tom, co Gibbs přinesl večeři a vše ostatn.
"To vždy."
Chytil jablko a s chutí se zakousl. Některé zvyky se hold nemění.
"Nemohu říci, že by mě netěšil pohled na to, jak zde sdíráš mladého Turnera z kůže, ale tak horké to zase nebude, že drahá?"
Cukl Hectorovi koutek. Vždy uměl docela číst v lidech. Pohodlněji se usadil a znovu ukousl jablka.
"V dnešní době je jen máloco náhoda že? Ne není to náhoda, že jsme se setkali. Zdá se a překvapuje mne to, ale máme patrně společný cíl."
Usmál se Barbossa prohnaně.

Černá Perla

„ Připravte čaj, Gibbsey a jeho oblíbená jablka.“
Promluvila jsem než k nám Barbossa úplně přišel a mírně jsem se ošila.
„ A večeři. Ale první ten čaj a jablka.“
Pozorovala jsem Barbossu jak se dotkl zábradlí mé milované Perly. Až se mi v očích mírně žárlivě zablesklo. Na tohle ochmatávání má vlastní loď…
Když oslovil své muže na lodi, pobaveně jsem se ušklíbla. Nikde to není jiné.
Poznámku o rodičích jsem chtěla přejít. Přeci jen to bylo trochu citlivé téma. Matku si nevzpomínám a otce mi zavraždili před očima.
„ Myslíš ten otcův vratký krok?“
Zašklebila jsem se, když se loď mírně zhoupla. Jakmile jsme vstoupili do mé kajuty, zadívala jsem se na Willa, trochu ztuhle, jako bych očekávala, že může vyvést něco… nepřístojného.
„ Ano, tohle je pan Turner nejmladší…“
Zazubila jsem se.
„ Stará se tu o překlad několika textů a celkem slušně umí šít.“
Poukázala jsem na čelo schované pod kloboukem, který jsem nakonec ale odložila. Ukázala jsem Barbossovi jedno z křesílek s červeno-zlatým pohodlným polstrováním, dál od mého stolu, spolu se stolkem v podobně zdobeném dekoru, jak můj stůl, křesílka i lůžko. Vlastně má kajuta je tu ta z těch zdobnějších, útulnějších a je poznat, že tu přeci jen žije žena.
„ Máš hotovo, že tu přecházíš ?“
Zadívala jsem se na Willa. Dívala jsem se mu do očí. Chtěla jsem mu dát šanci, že tu může zůstat a poslouchat, co se řeší.
„ Pokud ne, tak se zase vrať na své místo a pokračuj.“
Ukázala jsem za svůj stůl, kde byl původně ten deník.
„ Pokud jsi hotov, máš službu v kuchyni.“
Jakmile se objevil Gibbsey vzala jsem z mísy jablko a dobře jsem si ho prohlédla, než jsem ho ukázala Barbossovi.
„ Jablko?“
Usmála jsem se, pokud přijal hodila jsem mu ho. Pokud ne usadila jsem se ve druhém křesílku a do jablka jsem se zakousla.
„ Prozradíte mi, jak to, že jsme se tu setkali? Jistě to není čirou náhodou…“

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
ráno

"V to doufám maličká. Posledního, který se vo to pokusil, tak se náhodou utopil polívce podobný týdle."
Zazubil se na tebe stařík svým polozubým úsměvem.
"Hmmm je to vidět....a na jakých si bejvala? A co s tam dělala, doufám, že ne kuchařku."
Zabručel Garry a trošku kriticky si prohlédl tvou práci, ale jinak nic neřekl.
"Che....tu největší, zvlášť, když jí potkáš v blbý náladě."
Chraplavě se rozchechtal kuchař vlastnímu vtipu.