Otevřené moře – Černá Perla

Sledovala jsem bedlivě posádku, jak reagovali na jeho rozkazy. Moc se jim do toho nechtělo, dokud se neobjevil i Gibbs. Z Willa by nebyl špatný důstojník, otázka je jestli by něco takového ustál náš… rozbitý vztah.
Jakmile přišel Gibbs ke mně, aby mě vystřídal, pohlédla jsem mu do očí a nakonec přikývla.
„ Je to jen roztržené čelo, to vždycky krvácí trochu víc. Budu v pořádku.“
Pousmála jsem se na něj, přesto jsem ho ke kormidlu pustila a vydala jsem se do podpalubí pro láhev rumu, pálenky a nějaké to plátno na to, abych si to vyčistila. A taky jsem vzala dva buráky. Když jsem vyšla na palubu, nastavila jsem ruku.
„ Papoušku pana Cottona!“
Zavolala jsem a zapískala. Vyžádala jsem si od něj deník, výměnou za to, jsem mu předala burák a pohladila ho po peří.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Jeho pevná paže tě pustila, až když si byl jistý, že se držíš pevně provazu. Vylezl nahoru o chvíli po tobě. Ze svalnatého těla mu kapala vody. Vaše pohledy se střetly. Mírně na tebe kývl. Jeho pohled už nebyl tak chladný a odtažitý, vlastně se na tebe i podíval. V jeho očích se zračilo něco nevyřčeného. Možná snad i pochopení. Pak se posbíral na nohy a zamířil po palubě naboso.
"Slyšeli jste Kapitána! Tak pohyb vy mořské okurky! Budeme se točit po větru, napneme plachty!"
Zařval Will a mířil s jistým krokem k lanoví. Námořníci se na chvíli někteří zarazili a zmateně se na něj podívali.
"Tak co bude vy poklatí bastardi?! Slyšeli jste snad ne?! Stáčíme se po větru napnout plachty ať jsme odsud pryč! Kdo bude v lanoví poslední tomu proženu kulí řití!"
Zahalekal Gibbs, který se objevil na palubě a už to lítalo. To už nikdo o rozkazech nepochyboval a beze slova je všichni plnili. Tobě se dařilo udržet kurz a držet se dál od skalisek. Obeplout to bude asi trvat déle, ale je to třeba.
U kormidla se s tebou po čase vystřídal Gibbs.
"Nechte si to ošetřit kapitáne. Ať nedostanete sněď to by bylo dopuštění ještě tady na votevřeným moři. Chce to vyčistit a zašít a taky rum."
Instruoval tě, jako pokaždé, když jsi přišla k nějakému šrámu.

Otevřené moře – Černá Perla

To co se seběhlo mne vyvedlo z míry. Tedy alespoň duchapřítomný papoušek pana Cottona, který vzal můj těžce získaný deník a odnesl ho na palubu. To, co už se dělo po tom…
„ Svinský přerostlý ryby!“
Zavrčela jsem podrážděně, když ta věc, švihla ocasem a rozvalila skaliska. Pak mi všechno zmizelo v záplavě bublinek, něco mi rozšvihlo čelo, tip ťop to minulo můj klobouk, nejspíše kousek skaliska.
Cítila jsem, jak mě vlekl, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, přes krev to nebylo tak moc dobře poznat, sůl v ráně štípala, takže jsem se snažila jí ještě víc nepotápět a odplavat si to zpátky k Perle. Ta truhla mě neuvěřitelně štvala. Tolik práce s tím bylo a ta pitomá ryba… Grrrr
Jakmile jsem měla možnost zachytit se lana, udělala jsem to. Vytáhla jsem se na palubu a počkala jsem dokud se nevytáhl i Will. Krátce jsem se na něj podívala, otřela jsem si krev z čela, což teda nebylo příjemný, ale znát jsem to nedala a vydala jsem se ke kormidlu.
„ Musíme vypadnout. Držte původní kurz.“
Otráveně jsem se ohlédla na toho zatraceného hada
„ Toliko k truhlici plné španělského zlata…“
Povzdechla jsem si a rozhlédla jsem se kolem. Teď bude potřeba Perlu vyvést ven odsud a znovu na volné moře. Čas od času jsem si otřela krev z čela rukávem, abych vůbec viděla kam perlu vedu a Dokud jsme nebyli dostatečně daleko od té věci, nepustila jsem kormidlo.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Vše ale nešlo tak, jak jsi doufala a naplánovala sis. Předpokládaná pohodová cesta zpátky na Perlu rozhodně pohodová nebyla. Will mocnými záběry mířil k tobě a ty uslyšela také pronikavé zahvízdání.
"Zasrrraný počtění!"
Zakrákoral papoušek pana Cottona, který se snesl z oblohy a vyškubl deník ruky a zamířil zpátky k Perle. V tu samou chvíli jsi uslyšela vykřiknout jednoho z veslujících námořníků. Ohlédla ses za sebe a spatřila, jak ten obří had mrskl ocasem. Zadunělo to a kusy skalisek se rozlétly na všechny strany.
"Elen!"
Ucítila jsi, jak se ti něčí ruka sevřela okolo zápěstí a stáhla tě přes okraj loďky jen tak tak ses stihla nadechnout a přichytit si klobouk na hlavě. Všude byly bublinky a voda a.....Will když jste klesli pod hladinu a níž a pak jsi uviděla nad vámi jen šplouchance, klesající kusy skály, krev a třísky. Větší kusy skalisek rozmetaly váš člun na kousky a sním i bohužel truhlu a námořníky. Byla jsi jediná, kdo se zachránil, nebo byl zachráněn. Ty, deník a pár zlatých španělských mincích ve tvé kapse. Will tě vytáhl na hladinu a zalapal po dechu. Perla byla dál a tak to ustála. Will tě začal táhnout zpátky k lodi.
"Uhh....uhhh.....drž se!"
Křikl přes vzdouvající se vlny a táhl tě dál sebou vodou. Jeho výraz byl odhodlaný a nebojácný. Ale ne tak chladný, jako předtím. O kus dál vám hodili námořníci lano, abyste mohli vylézt. Ukořistěné truhly byla škoda, ale za to přijít o krk to věru nestálo.

Velmi velmi pečlivě jsem ovazala truhlici se zlatem lanem, které jsem si přehodila přes rameno. Věřím že to clu zvládne až k lodi, prostě musí. Byla by to přeci naprosto zbytečná cesta a ohrožení když bych o ni teď přišla l. Tak jak stoupala voda ve člunu, to že po nad palila perla a pronásledoval nás strašná obluda, to bylo všech o něco co jsem zvládla se vztycenou hlavou. To že ten blázen skočil do vody a rozhodl se nám plavat na proti jako pochoutka pro toho hada, který nás z nějakého důvodu ndpronasledoval dal než ke skaliskum, to už jsem tak v klidu nebrala.
on se do čistá pomatl sakra!
Prolitlo mi hlavou, Sklonila jsem se a zvedla jsem deník do ruky dřív než se stihl namočit. Vzhledem k tomu že tu nebyl žádný kbelík nebylo moc možností jak vylevat vodu, dala jsem si knížku do košile ve výstřihu a stáhla jsem z hlavy klobouk nacez jsem začala vyhrabovat vodu alespoň s ním.
Pokud už jsme se náhodou dostali k Perle, vyhodila jsem lano pirátům na palubě a prelrzla jsem na žebřík.
,, Vytáhněte to, něžně, je to plný zlata ale to dřevo už moc nedrží a ten člun už jaksi taky ne. "
Houkla jsem na piráty a vydrapala jsem se na loď. Knížku jsem podala Gibbsovi a raději jsem si počkala dokud nepritahli tu bednu na palubu. Rozhodně si chci pečlivě projítco v ní je a taky v tom deníku. Teď ale musíme vypadnout.
,, Vyplouvame! Okamžitě. Držte kurz!"Alespoň prozatím...
Pohled mi sklouzl na Willa. Proč je tady? Měl by být v podpalubí, poledne přece ještě není ne? Sjela jsem od něho ke slunci a zamračila jsem se.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Veslovali jste, jako o život o který.....vám inu docela i šlo. Klobouk ti povlával ve větru a pohled zpátky za sebe byl děsivý, protože stín se blížil nebezpečně k vám. Také jsi slyšela, jak člun zadrhl někde o skálu a ozvalo se skřípění a praskání dřeva. Ve spodní části jste začali nabírat vodu.
Viděla jsi, že na Perle připravují děla k palbě. Což taky nebylo příjemné vidět, jak míří zhruba na vás. A pak vypálily! Střely vás minuly a roztříštily se o skaliska a vodní hladinu. Ochlustla vás sprška vody. Člun se zakymácel a ten velký had se znovu vynořil, aby si z vás znovu ukousl, ale jedna z koulí ho zasáhla, takže vás ohlušil naštvaný řev a pak jste vypluli z nebezpečné zóny, s půlkou člunu už plnou vody, ale k vaší úlevě a nepochopní ta potvora nešla za vámi na otevřené moře, kde by vás mohla prostě stáhnout pod hladinu. Taky jsi viděla, jak nějaká postava svlečená do půl pasu skočila přes zábradlí šipku do moře až o chvilku později, když se vynořila hlava a začala zabírat kraulem směrem k vám došlo ti, že vaším směrem míří Will.

Otevřené moře – Černá Perla

Absolutně nesešlo na tom, jak moc se ti dva začali vyptávat. Rozhodně jsem jim pomohla s čím bylo potřeba, abychom se dostali k naší lodi. Kde se tady zatraceně bere taková bestie? Čím se tu do háje živí, vždyť tady zase takový provoz není, aby si pochutnávala na lidech každý den!
No rozhodně ji jeden z mých pirátů moc neuspokojil. Myslím, že šrumec, který se teď děje na lodi bude ještě horší, až se to objeví po jejím boku. Otázka je jestli Perla něco takového ustojí.
Brácha tady musel proplout, tak jak to, že si ho to nevšimlo sakra?

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Horko těžko se ti podařilo dostat na palubu člunu. Jeden z námořníků vzal deník a pomohl ti do lodi. Jen co ses dostala bezpečně do člunu uslyšela jsi někde za sebou šplouchnutí. Námořníci zpozorněli a jeden zbledl strachy.
"MONSTRUM!"
Zařval a pak se loď zhoupla a vyhodila ho do moře. zády narazil do jedné ze skal a voda se zpěnila doruda. Bolestně zařval a pak se ozval další řev, rvoucí uši.

Jakási obrovská murena či snad had se vynořil z hlubin a vyrazil kupředu. Hladina se jen zpěnila a po námořníkovi nezůstalo nic než jen krvavá voda.
"Co to kurva bylo!"
Koukali dva zbylí na sebe až se konečně jeden chopil vesel a začali zběsile veslovat. Šlo vám o čas, o krk a to monstrum se určitě vrátí a jak se zdá, útesy brzdí jen vás. K tvému štěstí námořník, o kterého jste přišli nebyl ten, co držel deník.
"U všech pirátskejch, takový monstrum."
Blekotal jeden z dvojnice a tys zahlédla temný stín, jak se mihl nedaleko od vás pod vodou!

Otevřené moře – Černá Perla

Chytila jsem knížečku do dlaně a otevřela jsem ji. No. Přenést ji suchou na člun bude tedy zážitek…
Rozhlédla jsem se kolem, odervala jsem několik prken z kýlu, abych je položila opatrně na hladinu, a pak jsem opatrně sklouzla do vody, s knihou v ruce vysoko nad hlavou, abych ji nepotopila. Opatrně jsem se opřela o prkna, ruku nad vodou a rozplavala jsem se zase zpět ke člunu.
„ Vemte tu knihu, vrátíme se zpět k Perle.“
Trošku zadýchaně jsem se vytáhla do člunu, usadila jsem se tak, abych viděla na skaliska a odnavigovala jsem své muže zpět na loď.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Ráno

Námořníci byli rádi, za přivýdělek, který jsi jim dala a nacpali zlato do kapes. Také ti všichni přislíbili, že zbytek pokladu nerozkradou, ale všichni dobře víme, jaké byly pirátské sliby. No snad se jim dá v rámci pirátskosti věřit.
Ty ses vydala znovu k lodi tentokrát k jejímu kýlu. Velká jeho část skončila někde na dně oceánu, a další část na třísky pod vlivem útesu. Zbyl jen kousek nad hladinou těsně pod ulomenou bystou něčeho, co kdysi asi bývalo ozdobou. Nyní je již nemožné poznat, jaký vyřezávaná figura tuto loď zdobila.
Opatrně jsi se vytáhla na ostré skalisko a zkoumala zbytky kýlu. Vypadalo to dost beznadějně. Ale pak něco cvaklo a kus kýlu odpadl a z krytu vypadla drobná....knížka? Deník možná? Jen tak tak jsi ho zachytila aby nespal do vody a málem sis rozřízla nohu od kotníku ke kolenu o skálu. Srdce ti bušilo až v krku. Bude sranda tohle dostat suché někam do bezpečí, pokud je deník ještě teď vůbec čitelný po době, kterou strávil tady ve vší té vlhkosti.