Jackie a... A sakra...

Bylo mi teplo, tak velké teplo že... Zamžourám na Jackieho a pousměji se...
,,Vypadá to, že ano."
Mírně se protáhnu a posadím se. Když promluví o první důstojnici, zachvátí mě panika...
,,Ona... Já jsem... Kdy jsem? Jsem v loji...."
Schovám hlavu do peřiny nebo něčeho takového a zaječím...
,,Proč jste mě nevzbudil kapitáne..."
Podívám se na něj zoufale. Ale vylezu rychleji z postele. A jdu si dát něco k jídlu, protože budu potřebovat sílu, první důstojnice mě sedře z kůže...
,,Takže bude čím dál větší šance narazit na zmrzlé hroudy vody, což bude nebezpečné."
Zamyslím se když žvýkám snídani.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
ráno

Když ses ráno probudila, bylo ti teploučko. Byla jsi stále zabalená v dece a roztažená v Jackieho posteli. Když jsi zamžourala, nikde jsi ho v posteli nenašla. Možná se ještě od noci nevrátil z paluby. Když jsi se však rozhlédla spatřila jsi ho, jak sedí zhoupnutý na židli, s nohama na stole a čte si opět ten deník.
"Ah už jsi vzhůru holubičko?"
Cuknul mu koutek a zalétl pohledem na stůl, kde byl tác a jídlem.
"Nasnídej se a pak se raději hlas u první důstojnice, je trpělivá, ale..."
Vědoucně se pousmál a na okamžik zaklapl deník, aby se na tebe mohl lépe podívat.
"Pokud počítám správně, tak v rozmezí dní až týdnů začne být na palubě o dost chladněji. Plujeme stále dál na sever."
Vysvětlil poklidně.

Kapitánova kajuta.


Když se mi povedlo najít nějaké oblečení, tak vzhledem k tomu, že měl Jackie moc práce a já byla unavená, tak jsem si lehla k němu na postel a přikryla se. Abych si mohla alespoň trochu odpočinout. Přeci jen, až budu mít službu zase to bude docela námaha.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

Musela ses prohrabat defacto celou komodou, abys našla kalhoty a košili alespoň trošku na tvé míry a i tak sis musela nohavice a rukávy pozahnout a trochu to na tobě plandalo. Až bude příležitost bude to chtít sehnat něco pořádnějšího. Co se týkalo nějaké obdoby spodního prádla, tak v tomto ohledu jsi měla vážně smolíka.
Každopádně hluk nahoře brzy přehlušily Jackieho rozkazy, které utlumilo vrzaní lodi, když se pohupovala na vlnách. Když se kapitán brzy nevrátil, bylo jasné, že to bude asi na dýl a jen tak se tu zase neobjeví.
Jelikož ti nezakázal tady nocovat bylo čistě na tobě, jak budeš trávit zbytek noci a kde. Tak či onak jsi byla po tom všem, co se dnes událo a cos dělala docela utahaná, takže pokud by tě někdo vytáhl na další službu bylo by to dost krušné.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

Gibbs kývl a pokynul dvěma mužům, aby propojili lodě, sám ti věnoval souhlasný pohled.
"Dohlédnu na to."
Ubezpečil tě. Barbossa přešel po přemostění elegantně a s úsměvem na rtech. Pohodovým a vyrovnaným krokem. Až nyní, když stanul na palubě Černé Perly se mírně rozhlédl kolem a zhluboka nadechl.
"Ach...Perla přináší to vzpomínky."
Téměř láskyplně se dotknul zábradlí Perly a pak ruku zase spustil. U pasu měl samozřejmě meč ovládající Annu, ale ruce měl volně a nechával jej na pokoji.
"Děkuji v to doufám Eleno."
Usmál se a přešel až k tobě.
"A vy koukejte nezlobit burani! Je to jasné!"
Křikl směrem na Pomstu, než se znovu obrátil k tobě a vykročil směr podpalubí.
"Rodiče se v tobě nezapřou má drahá."
Kdo ví jestli to byla lichotka, nebo upozornění. Scházeli jste hlouběji do podpalubí a Hector vnímal každý kousek Perly. Stejně, jako tobě a Jackovi, jsi věděla, že i jemu byla vždy hodně blízká.
Když jste vešli do kajuty Will tam právě nervózně přecházel sem a tam, zarazil se, až když vás uviděl. Bylo vidět, že si není jistý, co má říci, nebo udělat.
"Ale ale....předpokládám, že tohle štěně bude mladý Turner co? Podoba otci se rozhodně nezapře."
Usmál se Hector, až nyní, když jste se zastavili, sis uvědomila, že vlastně za celou dobu, cos ho viděla, nekulhal a zároveň vypadal, více svěží, možná i mladší a opět při síle, oproti tomu, jak jsi jej viděla naposledy.
"No nehleď na mě tak nevraživě mladíku. Já ti hlavu neukousnu, mám raději jablka a s tvými rodiči se znám docela dobře řekl bych."
Usmál se tím svým pověstným prohnilým úsměvem. Will se kousl do rtu a jeho pohled zalétl k tobě.
"Posadíme se?"
Nadhodil Barbossa nenuceně, aniž by si nějak více Willa všímal.

Jackie


S úsměvem ho pozoruji a pak se mrknu do truhly, abych si tam našla nové oblečení. Najdu něco co bude nejmenší jakože abych v tom nebyla jako v pytli a obléknu se.
Jistě bych si měla i odpočinout, jako vyspat se, ale zrovna v jeho kajutě? nevím nevím. A mám na něj čekat? Nebo zmizet? Nemám další službu, nebo mám?

Otevřené moře - Černá perla

Nebránila jsem Willa, když ho Gibbsey setřel, měl poslechnout hned na poprvé, když jsem mu řekla, ať jde po své práci. Nemůžu mu nadržovat víc, než je zdrávo. Sledovala jsem Barbossovu loď, jak se tak blížila, jeho posádku připravenou vystřelit, stejně jako byla připravená ta má.
„ Ne, z toho obavy nemám ani v nejmenším. Ale má nějakou práci a měl by se jí věnovat, dokud má možnost. Později se k tomu už nemusí dostat.“
Objasnila jsem Gibbsovi, proč jsem odeslala Willa do kajuty.
„ Navíc pravděpodobně se v mé kajutě dost možná setkají, takže… „
Pokrčila jsem mírně rameny.
„ Kdybych potřebovala, aby ho neviděl, uklidím ho někam hluboko do podpalubí…“
Ušklíbla jsem se a zaměřila jsem konečně svůj pohled zpět k Pomstě. Pozorovala jsem ji bedlivě, připravená okamžitě zavelet k výstřelu, kdyby se Barbossa náhodou zbláznil. Ačkoliv… nebyli jsme šílení všichni už dávno?
„ Velmi nečekané setkání, Kapitáne Barbosso.“
Rty se mi zkroutili do úsměvu, tolik podobného tomu, který měla má matka, ovšem oči se smály stejně, jako otcovi.
„ Jste vítán, kapitáne, prosím.“
Naznačila jsem mu, že může přejít k nám na palubu.
„ Připravte přemostění!“
Zavelela jsem posádce a přenechala jsem tuhle starost Gibbsovi. Sledovala jsem Barbossu, přesto jsem si neodpustila ke Gibbsovi naklonit.
„ Pověřte někoho, kdo bude sledovat Pomstu, kdyby se náhodou Barbossa rozhodl, že už ho nebaví povídání…“
Špitla jsem k němu. Možná trochu paranoidně, ale bylo mi jasné, že Barbossa se svého magického spojení s lodí nevzdá a zbraň neodloží. Pojistka, jako pojistka…
„ Nuže, Hektore, vítám vás na palubě Černé Perly. Zůstanete na večeři?“
Uvítala jsem druhého kapitána a rozešla jsem se směrem k mé kajutě, kde by následná večeře měla probíhat a také tam, kde budeme mít alespoň nějaké soukromí.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Kapitán musí jít usměrnit ten bordel nahoře. Ale najdi si něco v komodě jsou tam nějaké věci, třeba ti něco z toho bude."
Poukázal na velkou truhlu, která byl nejčastěji používána spíše, jako podnožka, nebo stolek na rum, než cokoli jiného, než se s posledním úsměvem a kloboukem naraženým na hlavu rozloučil a zamířil nahoru. Doléhaly k tobě jen tlumené hlasy, kdo ví, co se tam děje. Střelbu si neslyšela a následující okamžiky se Jackie nevracel.
Pokud ses podívala do komody byly tam nějaké košile a kalhoty. Pochopitelně vše mužského střihu a na trochu větší postavu, než byla ta tvá. Na druhou stranu mohla jsi říct, že máš možnost si obléci košili, kterou nejspíše nosil sám kapitán. Tedy pokud je to něco, co považuješ za výhru.

Jackie


Pozoruji jej.
,,Skvělé."
Zazubím se na něj.
,,jak pro koho, ale když to říkáte. Asi vás to baví. Tedy určitě..."
Pokrčím rameny a pozoruji ho, jak se začne oblékat.
,,Jak říkáte, nebudu se hádat. Mohu tu zůstat, než mi kapitán najde nějaké nové oblečení?"
Zamrkám na něj a pousměju se. doufám, že za chvíli neuslyším střelbu.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

"Tomu se říká pirátské šílenství zlatíčko."
Uculil se Jackie a pohodlněji se posadil.
"To by bylo ideální, avšak takové události nebývají úplně časté. Skoro vždy se o těchhle věcech někdo dozví a jde po nich taky, ale alespoň je to o to zábavnější no ne?"
Povytáhl s úsměvem obočí. Pak sáhl po svých věcech, aby se mohl začít oblékat.
"Nepopírám, že tak umí působit, ale má i své světlé stránky."
Ubezpečil tě.
"No je na čase se podívat, co za spoušť tam provádějí ty mořské krysy. Odchylujeme se z kurzu, jestli kormidelník chrápe, zastřelím ho."
Zvážněl najednou a po kalhotech si začal natahovat boty.