| |||
Otevřené moře - Černá perla 13. června Polibek, který jsi Willovi věnovala, opětoval, a pak nahoře na palubě už se děly naprosto jiné věci. "A do ďasa! Slyšely jste vy mořské krysy?! Koukejte pohnout těmi línými zadky! Děla připravit!" Křikl Gibbs, který přešel k zábradlí, aby se sám podíval do dálky mžouravě do míst, kde se pohybovala Pomsta. "To nezní, jako zrovna přátelská návštěva." Podotkl Will a sám se zahleděl znovu na obzor, než se obratně vydal k lanoví, aby pomohl s plachtami. "Kapitáne, jestli mají vítr v zádech nejspíše nás brzo doženou. Máme očekávat boj?" Otázal se Gibbs ustaraně. Moc dobře věděl, co je Barbossa zač a jaké o něm poslední dobou kolovaly zvěsti. A Pomstu pověst také předcházela. |
| |||
Nečekané setkání Vzala jsem si s úsměvem klobouk. „ To víš, že to nejde…“ Ušklíbla jsem se. Přesto jsem se zastavila na kratičkou chvíli, než jsem dveře otevřela. Jakmile byl dost blízko, chytila jsem jej za ramena a dlouze ho políbila. Kdo ví, kdy to budu moct udělat znovu. Vyšla jsem z kajuty a rozhlédla jsem se. Nesmím dát najevo, že z toho nemám radost… Vydala jsem ke kormidlu, poslouchala jsem Gibbse, jak rozdává rozkazy a jak celá kajuta kmitá. Když mi Will přiblížil situaci, vzala jsem si dalekohled a zadívala jsem se přes něj na loď. Na rtech se mi usadil mírně pobavený úsměv. „ Fregata, červené plachty, 38 kanonů, 2 metače řeckého ohně a prastarej kapitán s dřevěnou nohou a magickou šavlí…“ Usmála jsem se ještě víc a podívala jsem se na Willa. „ Jediná loď, která zvládla dostat Černou Perlu…“ Došla jsem k zábradlí nad hlavní palubou a zadívala jsem se na Gibbse. „ Budeme mít návštěvu! Kapitán Barbossa se ráčí pozvat…“ Protáhla jsem se a ohlédla na Willa. „ To je Pomsta Královny Anny.“ Teď ještě, aby nás nechtěli potopit.... |
doba vygenerování stránky: 0.11201500892639 sekund