Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

Will nenadšeně a ještě méně ochotně se taky vykulil z postele a dooblékl se a upravil. Sáhl pro tvůj klobouk a podal ti jej.
"Jak jinak bez něj to přece nejde.....jsem hned za tebou."
Ubezpečil tě s úsměvem a tys věděla, že kdybys zavrávorala je za tebou pevná ruka, která ti pomůže získat opět rovnováhu. Will šel o krok za tebou. Když jste vyšli na palubu bylo tu už život. Gibbs rozdával rozkazy a korigoval posádku v přípravách a když jsi vyšla ke kormidlu a zadívala ses na pravobok za vás spatřila jsi v dálce sotva viditelnou loď.
"Je ještě daleko, ale zdá se, že má vítr v zádech a blíží se."
Zamumlal Will a podal ti malý dalekohled. Když jsi se podívala na loď za vámi první, co bylo dost jasně znatelné byly rudé plachty. Už jsi je v minulosti viděla, věděla jsi, co je to za loď!

Otevřené moře – Černá Perla

Bloudila jsem prsty po jeho hrudi a užívala si každý jeho dotyk, jeho polibek, který mi věnoval. Bylo to tak jiné, oproti tomu, čím jsem si kdysi prošla. A i když jsem měla strach, jednoduše jsem to nechtěla jen tak vzdát.
Ovšem očividně nám nebylo přáno. Prvně jsem zvuk zvonu chtěla ignorovat, když se však ozval dusot nohou po palubě, zvedla jsem hlavu a zaposlouchala jsem se. Loď…
Oklepala jsem se a vylezla jsem z lůžka. Navlékla jsem na sebe kalhoty, skoro jsem skočila do bot a sáhla jsem po kabátci, který jsem opravdu rychle začala zapínat.
„ Klobouk…“
Houkla jsem na Willa a připnula jsem si pás se zbraněmi. Když jsem si klobouk nasadila na zraněnou hlavu, krátce jsem zavřela oči a zaúpěla jsem. Pořád jsem nebyla odpočatá, bolelo to a rána nebyla zhojená. K opasku jsem připnula i kompas a vyšla jsem ke dveřím. Přesto jsem se na to ještě necítila dost dobře. A vážně jsem doufala, že to bude jen obchodní loď, se kterou si trochu užijeme, potopíme ji a poplujeme dál.