Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Avengers: New Enemy

Příspěvků: 942


Hraje se Denně  Vypravěč Uni.Co-Dealer je offlineUni.Co-Dealer
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Loki - 11. dubna 2017 18:30
evelyn9596.jpg
Společenská místnost, Stark Tower

Blýsknu po Zrzce pobaveným pohledem. To zní téměř starostlivě. Škoda jen, že hlavní starostí je bych neselhal v obřadu hledání.

Jemně chytím hřejivou ručku Pepper do vlastní chladné dlaně. Druhou položím na kůži pod mapou, samotné plochy papírové mapy se nedotýkám. Bezděky napodobím Zrzku s nádechem a výdechem, v pokusu se zklidnit a soustředit.
Dotknout se střípku magie, tak vydatně se prve bránícího na ošetřovně... přistupovat k němu jako k do kouta zahnanému zvířeti, klidně, dávaje plně najevo úmysl neublížit tak jasně, jak jen tokem a chutí seidru zmohu.
Přivřu oči, když plně se soustředím na tu stopu, a obrátím se prosebně k síle run, by pomohly odhalit, kde se nachází. Černě vyleptané hranaté znaky začnou bíle zářit, zprvu jemně, pak intenzivněji. Vetkl jsem do nich dostatečně síly... vyčkávám na povědomé zašelestění kostní drti po hladkém povrchu mapy.
Nezbývá teď než doufat v nejlepší.
 
Pepper Potts - 11. dubna 2017 18:09
pepper_14347.jpg

Společenská místnost



Pozorně sleduji Lokiho, jak připravuje své zaklínadlo, pokud to mohu tak nazývat a chvíli si říkám, k čemu jsem to přistoupila. Magie je to poslední, čemu rozumím a kdo ví, zda to je bezpečné. Jak pro mě, tak i pro okolí. Přeci jenom naposledy, co mělo dojít k manipulaci toho, co do mě Janie vložil, to nedopadlo zrovna nejlépe.
Jenže je to alespoň nějaká šance. A třeba to bude fungovat. Třeba nám to poskytne řádné odpovědi a my se konečně někam dostaneme. Potom už jenom najdeme Tonyho a všechno bude v pořádku. Snad.
Potřebujeme, aby se něco podařilo a my mohli slavit alespoň nějaké vítězství. Prozatím jsme nijak úspěšní nebyli a jediné, co se hromadí, je stres a únava. Ta je vidět i na Lokim. Kdy naposledy se pořádně vyspal? A Bruce?
Ráda bych na ně dohlédla a donutila je i odpočívat, to ale nebude v mé moci a především ani v zájmu nás všech. Nevyspíme se, dokud to nevyřešíme a s tím se nedá nic dělat.
Přesto ale -
"Měl byste si někdy odpočinou." Podotknu, zatímco se připravuji na místo, abych měla výhled a dostupnost k mapě.
Vypadá to, že je vše připraveno a na mě tedy je, abych překonala svůj strach a nervozitu a udělala, oč se o mě žádá.
"Dobře. Jsem připravena." Nezní to složitě. Vzít prach a rozhodit ho po mapě. To snad nemůže dopadnout špatně, ne? Maximálně se nic nedozvíme.
Ale my se potřebujeme dozvědět. Tak jdeme na to. Hluboký nádech, výdech.
"Můžeme."
 
Loki - 11. dubna 2017 17:58
evelyn9596.jpg
Společenská místnost > laboratoř > společenská místnost, Stark Tower

Probere mě hlas Friday.
"Mhmm..." odvětím jen, než pomalu se usadím, a prohrábnu poněkud rozcuchané vlasy dozadu. Zdá se, že i vnitřní hlas neskoupý na jizlivé poznámky dnes spí... na moment složím tvář v dlaních. U Nornů.
Vzhlédnu, zrovna když ve společenské místnosti ukáže se Zrzka. Nepatrně se pousměju a vstanu.
"Zajdu do laboratoře..." ...pro co vlastně? "Pro mapu, tedy. A Starkovy věci."

Aniž bych příliš otálel, učiním, jak jsem řekl, a po krátké návštěvě v laboratoři, kdy doktora v podstatě naprosto ignoruji, i kdyby ke mně mluvil. Těžko říct, jestli úmyslně, či se mám spíš obtíže soustředit na to, co udělat mám a nechce se mi rozptylovat okolím.
Na mapu navrším misku s kostním práškem a krabici se Starkovými věcmi, do boty vsunu dýku, s nakrčeným nosem přejdu páchnoucí zbytky čehosi v krabičce.
O chvíli později a o něco probuzeněji mapu roztáhnu na konferenčním stolku ve společenské místnosti, tak, aby měla i Pepper dobrý přístup, a misku i s krabičkou položím vedle.

Usadím se na pohovku. "Budu potřebovat vaši ruku... a ochotu," pousměju se k ní, o něco bledší než obvykle, tmavé kruhy pod očima. Posunu misku s práškem tak blízko, aby na ni zrzka v pojízdném křesle mohla dosáhnout.
"Nejdřív zkusíme lokalizovat Doe. Až soustředím se na stopu magie, a runy se rozzáří, ocenil bych, kdybyste vzala drobnou špetku a rozhodila ji po mapě. Pokud vše vyjde, jak má, měl by se prach sám přesunout a soustředit na místě, kde se Janie právě teď nachází."
Pozvednu obočí a vztáhnu k Zrzce ruku. "Připravena?"
 
Bruce Banner - 11. dubna 2017 17:10
ikonkahulk7547.jpg
Laboratoř → Tonyho ložnice a koupelna → Laboratoř, Stark Tower

Sleduji to krátké rozhodování a pak se potěšeně usměji. Pokouším se neošívat pod zvláštně lechtavými doteky. Volnou dlaní zatím hlídám jeho dráhu až do útrob kapsy. A pak už je tělíčko uložené uvnitř, na malý moment se leknu, když uvidím obláček kouře... ale než stihnu přijít s varováním, ozve se hlas Friday.

Nejprve oznámí, že je slečna Pottsová v kuchyni, to se ale bude hodit spíš Lokimu, bude ji potřebovat. Mě to od plánu pokračovat ve své práci neodradí. Zato její následující hlášení už ano. Pravda... Pepper se k ložnici nedostane a Loki se ve Stark Tower dostatečně nevyzná. Navíc si nějakým zvláštním způsobem nemůžu představit, jak se přehrabuje v Anthonyho osobních věcech... proto vykročím od desky směrem ke dveřím laboratoře a cestou vytáhnu z příslušných šuplíků plastovou nádobu, několik sáčků a laboratorní rukavice. "Friday, řekni oběma, že pro Tonyho věci zajdu. Budou v laboratoři se zbytkem," krátce mi pohled padne na mapu a vše ostatní, než projdu dveřmi na chodbu.

Volnou ruku podvědomě držím pod napnutou kapsou, látka nicméně vyhlíží, že se zátěží nemá problém. Mohl jsem dráčka odložit třeba do akvária, možná by kdekdo namítl, že by to bylo mnohem rozumnější... ale co. Mířím k Tonyho ložnici, cestou si znovu uvědomuji únavu, připomene se zíváním a nos se vysmívá posmrkáváním, že nechal jsem kapesníky v laboratoři. Dokonce i neustlaná Anthonyho postel je později až příliš lákavá, že se na chvíli zastavím... než si promnu zpocené čelo, zatahám za vlasy a pokračuji do jeho soukromé koupelny.

Kartáček je dobrý nápad. Nasadím si v koupelně obě rukavice, nejprve otevřenou nádobu odložím na zem. Nechci riskovat, že by doteky mohly předmět nějak ovlivnit. O něco později do nádoby v jednom sáčku putuje růžový kartáček, ve druhém krátké vlasy z hřebenu, ve třetím stejně tak krátké vlasy, co objevím na polštáři. Nenapadá mě momentálně nic, co by bylo osobnější, špinavé prádlo určitě ne... v koši také nic neobjevím. Bude to muset stačit.

Po celou dobu kontroluji malého tvora ve své kapse, někdy i lehkými doteky, když se musím předklonit, tak jsem hodně opatrný a přidržuji ho přes látku. Zvláštní stvoření, na které jsem opatrný jak to jen jde. Je to asi trochu sentimentální. Ale kromě toho také doufám, že až dokončím program, budu mít možnost pořádně ho prozkoumat v nějakém méně nebezpečném prostředí. Snad neskončí jako ohryzek...

Na který mi padne pohled, když se doploužím zpět do laboratoře. Nejprve odložím plastovou krabici vedle mapy. A pak musím konečně zneužít další kapesník. Následně chvíli zvažuji, co se shnilým ohryzkem s nožičkami a mrtvýma očima. Zkusím to v duchu až moc neprobírat, z krabice vytáhnu malý zbytek kapesníků a dám si je do kapsy. Pak pozůstatek ovoce chytnu mezi prsty a dám do krabice, kterou odložím na kraj pracovní desky. Třeba mi k tomu později Loki něco řekne, byl bych rád. Ještě vrátím na místo akvárium, aby nepřekáželo a následně pohladím prsty dráčka přes látku košile.

S mnutím spánků pak dojdu zase před obrazovky. V kapse vábivě zatlačí mě plato léků... ale opravdu se k nim nechci uchylovat. Zkusím se zase soustředit na práci.
 
Loki - 11. dubna 2017 16:14
evelyn9596.jpg
Laboratoř, Stark Tower

Dráček se chvíli rozhlíží, než ostrými drápky se najednou v kvapném rozhodnutí rychle šplhá po doktorově paži, přes rameno dolů do kapsy. Chvíli se v ní hemží, než pohyb ustane a opět s okarinovým spokojeným povzdychnutím vyderou se z kapsy dva útlé proužky kouře. Látka se prohne, tvoreček zdá se být o něco těžší než původní prázdný hrnek.
 
Pepper Potts - 11. dubna 2017 16:00
pepper_14347.jpg

Společenská místnost -> můj pokoj -> Společenská místnost



Jen co mi je sděleno, že všechny balíčky skutečně obsahují to, co mají, zajímám se už pouze o jeden jediný - ten přímo pro mě, který mi usnadní cestu po budově. Nevím, kde Happy či jeho lidé sehnali invalidní vozík, ptát se ho ale nebudu, spokojím se s tím, že ho mám a to i přestože už jenom pohled na něj mi není dvakrát příjemný.
Chvílemi se dá můj nový nedostatek ignorovat, hlavně když něco dělám a soustředím se na jiné věci. Pak ale stačí jakýkoliv pohyb a hned mi dojde, o co všechno jsem přišla. Až tohle všechno skončí, Tony se postará o nějakou pěknou náhradu. Jenže do té doby - do té doby si musím zvyknout na status invalidy a na pojízdné křeslo.
A to jsem ještě nevylezla ven. Co na to asi řeknou lidé?
Kteří? Každý má teď úplně jiné starosti...

Povede se mi dostat se k vozíku a následně se na něj posadit. Je to nepohodlný, starší typ takových těch křesel z všeobecných nemocnic. Provizorní, ale funkční a na ničem jiném teď asi nezáleží. Časem si nechám udělat nějaký na zakázku, nejlépe něco elektricky ovládáného, něco, kde nebudu k pohybu potřebovat sílu v rukou.
Časem. Teď musím vyřešit, jak se s tím vlastně zatáčí.

O několik desítek minut a nárazů do zdi později se konečně dostanu na svůj pokoj. Pohled na stále rozestlanou postel je sice lákavý, jsem si ale vědoma té spousty práce, která na mě čeká. Tou první věcí je objednat dostatek občerstvení pro naše hosty, tou druhou postarat se o všechny příchozí maily a vedení firmy. Venku to možná vypadá jako konec světa, Stark Industries na to ale musí řádně odpovědět a neignorovat potřeby jiných. Charita i obchodní zakázky, vše musí běžet ať se děje, co se děje.

To vše by mi však zabralo hodiny, ne-li dny, proto se věnuji pouze tomu nejdůležitějšímu, zbytek bude muset počkat na jindy.

Friday se ozývá ve chvíli, kdy píšu zprávu pro naše tiskové mluvčí, aby dali vědět světu, že jsme živí a zdraví, že fungujeme a že se staráme o vše, co je třeba. Většinu těch vznešených slov nechávám na těch, kteří v tom umí chodit lépe, ode mě přichází pouze pokyn, že je třeba něco říci - a přibližně co.

"Friday, vyřiď Lokimu a doktoru Bannerovi, že budu ve společenské místnosti."
Nejprve však do kuchyně, abych si dala něco k jídlu a zároveň připravila i něco pro ty dva. Předpokládám, že jsou oba zavřeni v laboratoři a na jídlo nemají ani pomyšlení, proto se musí najít někdo kdo jim to připomene. Pokud se nepletu, stále bychom měli mít dost surovin na toasty.

Ještě se trochu poupravím a pak již vyrazím za velkým dobrodružstvím směr kuchyň a následně společenská místnost. Ve svém pohybu na invalidním vozíku se začínám zlepšovat, i tak mě ale děsí těch několik zatáček, které mě čekají.

Co se stalo s mým životem, že začínám popisovat dům na zatáčky?

Nemysli na to!
Žádná sebelítost a žádné uvažování nad budoucností. Vždyť taky nemusí žádná vůbec být, pokud se nám nepodaří najít Janie a vyřešit všechen tenhle zmatek. A taky najít Tonyho. Hlavně najít Tonyho.
Ještě bych měla dojet pro nějaký Tonyho osobní předmět, ovšem jeho koupelna je příliš daleko a bude rychlejší, když tam jednoho z přítomných raději pošlu.
"A ještě jim sděl, kde je Tonyho ložnice a tedy i jeho osobní věci. Ať zkusí koupelnu, jeho kartáček na zuby je ten světle růžový." Co je více osobní věc než zubní kartáček?
Kdysi jsem se Tonyho snažila přesvědčit, aby si každý měsíc kartáček měnil tak, jak se má, ale vždy tvrdil, že k tomu svému má přímo osobní vztah a nemůže ho každý měsíc vyhodit a vyměnit za jiný. Jakékoliv námitky ohledně hygieny ignoroval a já se s tím smířila. Co jiného jsem taky měla dělat? O některých věcech se hádat nedá.

Sama si to zamířím tou nejschůdnější cestou nejprve do kuchyně, kde připravím několik toastů a pak i s tácy na klíně do společenské místnosti, abych se podrobila tomu, co pro mne Loki přichystal.
 
Bruce Banner - 11. dubna 2017 15:20
ikonkahulk7547.jpg
Laboratoř, Stark Tower

Zatímco nespokojený zvuk je spíše úsměvný, náhlé zhasnutí telefonu rozhodně ne. Zkusím zapínací tlačítko a ve chvíli, kdy ucítím nejprve pohyb na dlani a následně ostrý závan plamínku, rozzáří se na mě symbol vybité baterie.

Škubnu dlaní a skoro tím dráčka smetu, naštěstí ale rychle zvednu prsty a přichytím tak tvora na místě. "Au!" Je to spíše leknutí, než bolest, se kterým odtrhnu pohled od nepoužitelného přístroje na ´předtím ještě hrneček´. Když pomalu uvolním prsty, zahlédnu červené místo. Plamen nebyl nijak zničující, dobře... jenže o to víc mě znepokojí jiný dráčkův čin. Otočím prudce hlavu k počítačům a obrazovkám. Všechno běží a funguje... ale pokud ten tvor, Lokiho magie v něm, dokáže vybít takhle baterii, která určitě předtím byla alespoň do půlky nabitá... nezvládl by napáchat i mnohem větší škody na probíhající práci? Nehezká myšlenka. Opustím od kárání a místo toho se na dráčka pousměji. "Dobře, žádné focení ani jiné zkoumání," předpoklad, že porozumí, se ve mě zkrátka objeví.

"Co s tebou... musím pokračovat ve své práci," povzdechnu si a prohrábnu si vlasy volnou rukou, krátce přešlápnu. Pak přiblížím ruku k pracovní desce a napnu prsty čekaje, jestli si porcelánové stvoření přeleze. "Ještě můžeš do kapsy," poplácám volnou rukou náprsní kapsu u košile a pokrčím lehce rameny doufaje, že by případně svou konstrukcí neponičil látku.
 
Loki - 11. dubna 2017 12:34
evelyn9596.jpg
Laboratoř, Stark Tower

Zatímco vlastník nezbedného vzorku chrní zmožen na gauči ve společenské místnosti, nezamýšlený výtvor jeho magie se mračí rozmrzele na káravá slova doktorova.
Dráček nespokojeně vypískne - a zní to jako fouknutí do okariny, ševelivý zvuk proplétající se mezerami v porcelánu.
Když vytáhne Banner stařičký telefon, dráček zpozorní.
V dalším momentu je telefon mrtvý s baterkou vybitou. A coby poťouchlé dítko, dráček se stočí opět k zakázanému prstu. Místo aby kousl, bříško článku ukazováku štiplavě a ostře ošlehne zářivě zelenozlatý plamínek.
Nezůstane však po něm spálenina, po prvním velmi nepříjemném vjemu je zasažené místo v pořádku, snad jen maličko zarudlé.
 
Bruce Banner - 11. dubna 2017 02:20
ikonkahulk7547.jpg
Laboratoř, Stark Tower

Jsem rád, že překonám ten pocit podrbat si pořádně ruku, když na mě tvor leze. A později neucuknu téměř vůbec, hned se zastavím se strachem, že by pravděpodobně křehký drak spadl na zem. Ale úplně příjemné mi okusování prstu není, káravě nad ním zakroutím hlavou. „Nekousej,“ pes/štěně… varianta druhá.

Celou dobu provázím pokusného králíka očima, pohyby drobného těla tvořeného z takového zvláštního materiálu. Zvednu dlaň s malým nadělením k sobě a zlehka bříškem prstů přejedu po šupinách mezi krkem a zády. Snad neskončí jako ohryzek… tohle vypadá ještě propracovaněji a složitěji. Dávám si pozor, aby byl tvor pevně v mých rukou a přemýšlivě se mračím. I on se dočká prozkoumání, pokud se nechá… a potom opatrné hlazení bříškem prstu. A následně začnu lovit jednou rukou, dráčka drže nad stolem, aby ho nečekalo v žádném případě setkání s podlahou, z kapsy starý telefon… s děsným, ale pro takové fotky dostačujícím foťákem. A chci si ho… to vyfotit.
 
Loki - 11. dubna 2017 01:08
evelyn9596.jpg
Laboratoř, Stark Tower

Drobné ostny střepů naježí se jako bodlinky, dračí stvořeníčko zahoupe hlavičkou ze strany na strany s čenichem těsně u konečků doktorových prstů. Pak loupne podezřívavým pohledem po Bannerově tváři, než pomaličku přesune se plíživě na jeho dlaň. Trochu to píchá, škrábe a lechtá, zdaleka ne však do krve.

Lehne si, dlouhým ocáskem chytí se kolem doktorova palce a zkusmo se pokusí hryznout bříško jeho ukazováku. To už bolí o něco víc - zoubky tvořené jsou stejně jako zbytek těla střípky, a bodne to jako jehličky, nicméně ani teď ne do krve.
Pak na Bruce dráček pohlédne. Téměř to působí jako němá otázka 'a co teď?'.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.089676141738892 sekund

na začátek stránky