| |||
Jojo my víme kšá kšá leť. |
| |||
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |||
Bude se pokračovat, prázdninová pauza. |
| |||
Ku krejčímu s Haspem 2. Srpen roku 1293 "Ech. Přílišno sa strachuješ." Zavrtěl nad tím Hasp hlavou a se založenýma rukama čekal, až zaklepeš na dveře. Když jsi zaklepala po chvíli se dveře otevřely. "Dále." Ozval se zvučný mužský hlas, ve kterém byl cítit již nějaký ten věk a zkušenosti. Když jsi vešla, obklopilo tě prostředí krejčovské dílny. Všude byly v policích látky, nějaké ty vystavené modely, či figuríny. Támhle špulky nití, tudyk zase dózičky, ve kterých se nejspíše ukrývaly nejrůznější knoflíky a za něčím, co by se snad dalo nazvat prodejním pultem seděl na štorkli muž, který už za sebou pár zim určitě měl. Vlasy stažené elegantně a prakticky do uzlu. Vousy upravené oči soustředěné na rozdělanou práci. Ruku měl dle vystavených kousků rozhodně jistou a jeho oděv taky nebyl žádnou zahálkou, ale hezkým elegantním kouskem, ve kterém se mohl dobře pohybovat. Po chvilce k vám muž vzhlédl. "Jak mohu pomoci?" Otázal se a zadíval se na tebe. Pak za tebou uviděl i Haspa. "Áhh Haspe, neříkal si, že se zastavíš tak brzy." Usmál se na trpaslíka přátelsky, ten je pokrčil rameny. "Ech hentek tu jsme kvůli něj a ne mňa. Potřebuje cosik fešackého na sebe." Vysvětlil Hasp a koukl po tobě. "Ach tak, chápu. Nějaká představa?" Otázal se. Odložil jehlu a nit a vstal, aby si šel prohlédnout tebe a tvé proporce. |
| |||
„ Jen nechci, aby ho ta srážka bolela…“ Podívala jsem se krátce na trpaslíka po svém boku. Nechci, aby na mě měl Miken ty bolestné vzpomínky. Když jsme došli k domečku s hezkým vývěsním štítem, Trochu nejistě jsem se ošila a krátce jsem se podívala na Haspa, než jsem zaklepala na dveře domečku a vešla opatrně dovnitř. „ Dobrý den!“ Pozdravila jsem pro jistotu, kdyby tam někdo byl. |
| |||
(Janis) Toussaint Léto |
| |||
„ Tak my tě potom vyzvedneme, ano?“ Koukla jsem na Mikena, než jsme odešli, abychom se alespoň nějak dohodli a vydala jsem se po Haspově boku pryč. Všimla jsem si, že po mě Hasp čas od času koukl, ale nereagovala jsem na to. Když už to ale nevydržel, překvapeně jsem se na něj podívala. „ Ale kdeže, Haspe, nepohádali jsme se.“ Zavrtěla jsem hlavou a pousmála jsem se. „ A už vůbec ne kvůli tobě, příteli.“ Věnovala jsem mu úsměv, ačkoliv ani ten nepatřil k těm nejšťastnějším. „ Jen .. jsme si vysvětlili, že jsme každý z jiného světa.“ Odpověděla jsem mu, abych ukojila jeho zvědavost. Tak nějak jsem se přestala usmívat a přestala jsem klepat na loutnu. Nakonec jsem si tiše povzdechla. „ Je to ještě daleko?“ |
| |||
(Janis) Toussaint Léto |
| |||
Když řekl, že je jeho místo zde, mírně jsem kývla, i když cosi uvnitř mě doufalo, že řekne něco jiného. Tiše jsem pokývala, když mluvil dál. Pousmála jsem se, i když v tom bylo něco smutného. Vzala jsem svou loutnu i brašnu, postupně jsem je na sebe pověsila a překontrolovala obsah brašny, jestli tam je všechno, co potřebuji, včetně peněz. Jemně jsem pohladila struny a vydala jsem se za ním do stájí. Pohladila jsem po nose oba své koně a došla jsem k Haspovi. „ Tak mě veď za tím krejčím, ať mám na soutěže něco hezkého na sebe.“ Usmála jsem se na něj, ačkoliv to nebylo až tak veselé, jak bych si přála. Tiše jsem poklepávala určitý rytmus na hranu své loutny. " Pak vyrazíme na to pivo." |
| |||
(Janis) Toussaint Léto |
doba vygenerování stránky: 0.11009693145752 sekund