„ Já vím já vím…“
Vydechla jsem potichu a trochu jsem se protáhla. Pomohla jsem Mikenovi s přípravou stolu, co mi dovolil udělat a pak jsem se usadila u stolu. Popřála jsem všem dobrou chuť a pustila jsem se do jídla, jen jsem na stůl postavila ještě láhev s vínem.
„ Máš pohárky?“
Otočila jsem se ještě rychle na Mikena s mírným úsměvem.
„ A co přesně se bude dít? Jsme na takových oslavách sama úplně poprvé. Vlastně tady v Toussaintu jsem celkově úplně poprvé…“
Podívala jsem se na ty dva.
„ Kdy začnou naše soutěže, Haspe?“

Kývla jsem a došla jsem k jeho koření, každou z těch lahviček jsem si očichala a vybrala jsem takové koření, které se bude hodit. Jednoznačně to jídlo nechci pokazit.
„ Já vím. Jen mi jí bylo líto… To je všechno.“
Povzdechla jsem si nad Ebbs. Jakmile Hasp zmínil, že Abby uteče, když to bude špatné, kývla jsem hlavou.
„ Život na ulici je náročný.“
Zachvěla jsem se a zkontrolovala jsem jídlo. Ochutnala jsem ho, dokořenila jsem ho, aby bylo dobré a ohlédla jsem se na Mikena.
„ Můžeme jíst.“
Pousmála jsem se.

Mírně jsem se usmála, když jsem viděla ten zmatený Mikenův pohled. Pobbaveně jsem se ušklíbla a zamíchala jsem jídlo. Opatrně jsem ho ochutnala.
„ Nemáš nějaké koření?“
Koukla jsem na pána domu, když vyprávěl o místních lidech. Chápavě jsem kývla, vážně jsem si představovala, že umění tu lidi prostě zbožňují, vždyť tohle je kolébka tohoto stylu života. Na morouse jsou vhodná přeci jiná města ne?
„ Tak nějak nechápu, proč jí tolik matka tlačí do toho, aby neměla jiné zájmy, než které ji matinka nakáže. Je mi jí líto…“
Povzdechla jsem si trochu zkroušeně. Vážně mi bylo Ebi líto.

„ Jedno velmi zvídavé děvčátko, které obdivuje bardy a tvé koně.“
Usmála jsem se na Mikena a po chvíli jsem zamíchala naše jídlo. Nakonec jsem se usadila na lavici, teď se to bude muset vařit samo a nějaké ruce, které to občas promíchají, se vždycky najdou.
„ Prý ji její matka nemíní nechat hrát a zpívat. Očividně je ta paní v Toussaintu výjimka potvrzující pravidlo. Všichni tady jsou veselí, zpívají, zbožňují umění… vždyť i to zdejší víno je umění…“
Zamyslela jsem se.
„ Jmenuje se … Ebisierra de Coste. Kdo jsou její rodiče asi nevíš, že?“
Slétla jsem pohledem na Mikena a pak na Haspa.
„ Hmmm včera jsme mluvili o tom, že bych měla zlepšit svou vizáž. Možná bych to měla udělat ještě před tím, než začnou soutěže, nemyslíš?“

„ Mám svá natrénovaná vystoupení s koňmi. Jenže bez hudebního doprovodu nejsou dost dobrá. Bez svého otce je nemůžu předvádět a ty jsi se na to úplně moc netvářil.“
Podotkla jsem.
„ Navíc můj zdravotní stav…“
Povzdechla jsem si potichu a zkontrolovala naše jídlo.
„ Ano, ale jen pro dvě tři písničky.“
Dodala jsem s úšklebkem a zamíchala jsem kotel. Obrátila jsem se na ty dva s mírným úsměvem.
„ Nutno podotknout, že za veškerým mým výdělkem stojí Hasp, bez něj by se nic nevybralo. Páč na to už jsem neměla další ruce.“
Podívala jsem se na Mikena.
„ Co víš o té rezavovlasé rebelce Ebi?“