Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 18. dubna 2024 10:18Janis
| |||
 |
(Janis) Toussaint | ||
| |||
 | „ Možná bys mohla přijít se podívat ne?“ Zadívala jsem se na ní s úsměvem. Když se najednou zvedla, že odchází, podívala jsem se po ní trošku zaraženě. „ Nevím, proč by mi měla tvoje matka nadávat. Neznám ji a ona nezná mě.“ Pokrčila jsem rameny a trošku jsem se zamračila. Nakonec jsem jí ale mávla. „ Měj pevnou vůli a třeba se všechno trochu vylepší.“ Usmála jsem se na ní. „ Opatruj se Eb.“ | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
| Eb „ Nezdržuješ mě. Já sem přijela za svým snem, to klání je jen… parádní neočekávaná zákusek.“ Usmála jsem se na Eb, prozatím jsem jí loutnu nechala. „ Kdo ví, jestli se něco mění nebo ne. Změnit věci můžeme jen my sami.“ Mrkla jsem na ní. Když tak najednou změnila téma, zamyšleně jsem se koukla kolem a pak znovu na ní. „ Ne. Ale udělám všechno pro to, abych vyhrála. Samozřejmě se vší ctí. Nezničím si pověst nějakými zkaženými pokusy.“ | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint | ||
| |||
| Děvčátko „ Budoucnost a tvá dospělost jsou ještě velmi daleko. Ještě se všechno stokrát změní a kdo ví, jaký bude ten další den. Jedno ale vím jistě. I když slunce zajde za mrak, nebo snad spát, znovu vyjde a ozáří celý svět.“ Pousmála jsem se na dívenku a nechala jsem ji ať si loutnu vezme a zkusí si ji. „ Někdy jsou mraky potřeba pro to, aby zapršelo a zem kolem se znovu zazelenala.“ Pohladila jsem ji laskavě po vlasech a opřela jsem se o dveře stání. „ A to, že jsi ve zlaté klícce ještě neznamená, že bys neměla mít vlastní záliby. Nemohu tvou maminku soudit, pravděpodobně všechno dělá jen pro to, aby ses ty jednou měla dobře a možná to prostě nevidí, že bys potřebovala i něco jiného než jen rozkazy.“ Potichu jsem si povzdechla. „ Vážně se s ní nedá mluvit? Táta by tě nepodpořil?“ Naklonila jsem hlavu na stranu. | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
| Dívala jsem se na dívenku, jak láskyplně sledovala loutnu, jak se jí dotýkala. Usmívala jsem se na ní, nechávala jsem ji, ať se vyjádří sama, jak se jí zalíbí. „ Jednou budeš dospělá i ty. A možná jednou budeš mít i ty své děti. Třeba nebudeš dělat stejnou chybu, jako tví rodiče, ale stejně pro ně budeš chtít to nejlepší. Já myslím, že rodiče by se měli poslouchat, ale oni sami by měli být schopní naslouchat svým dětem. Přeci je špatné zabít nadání někoho jiného. Neříkám, abys šla, ale spíše aby ti rodiče našli soukromého učitele. Měli by pod kontrolou, co děláš, ale ty bys dělala to, co děláš ráda a obdivuješ to.“ Pousmála jsem se na ní. Podala jsem jí loutnu a ukázala jí, jak se má držet. | ||
| |||
| Děvčátko 2. Srpen roku 1293 "Jo to bych taky někdy ráda věděla. Nejspíše vyšívat a vařit." Odfrklo si děvčátko ne úplně spokojeně, spíše až útrápeně. Oči jí slétly k loutně, kterou jsi jí ukazovala. Položila na ní trochu zasněně a ruku a dlouze vydechla. Její výdech se však změnil ve zklamaný povzdech. "I kdyby ze mě byla druhá Modroočko, tak by to s mámou nehnulo. Má přesnou představu, co se mnou a kde je mé místo." Pohladila loutnu láskyplně po boku, jako by snad byla živá. "Vždy jsem ráda pozorovala a poslouchala umělce procházející tímto městem. Tolik krásných písní. Tolik příběhů a věcí, které zažili." Jemně zavadila prsty o struny loutny, která vydala tiché teskné tóny. Eb na loutnu začala pomalu opatrně drnkat. Jen lehce a opatrně, ale i tak některé kombinace tónů zněly hezky a někdo znalý by v tom možná odhalil i jakousi melodii, kterou se dívka pokoušela napodobit. | ||
| |||
| Prohlédla jsem si děvčátko a pousmála jsem se. ,, Věřím že si dokážeš dát pozor dost na to aby se tě loutne nic nestalo. A myslím že určitě dokážeš svůj čas využít i jinak než jen posedavanim v maštaly... " Mrkla jsem na ni s úsměvem. ,, Co máš za své povinnosti, Mladá dámo?" Zeptala jsem se s usklebkem a zavrtela jsem hlavou ,, Chceš si to zkusit? Třeba by tví rodiče změnili názor kdyby ti to šlo. " | ||