Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 12:39Janis
| |||
 |
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
 | „ Hmm pěkné jméno… Važ si ho. Určitě ti jednou nějaký mladík učaruje a vymyslí jak ti krásně říkat, Ebi.“ Usmála jsem se na ní a pozorovala jsem jak ke mně jde. Když se usadila vedle mě, mírně jsem přikývla a podala jsem jí opatrně loutnu. „Chceš si to zkusit?“ Pousmála jsem se. | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint Léto | ||
| |||
| Se smutným děvčátkem Děvčátko se ozvalo. Když domluvila svou první větu, zvedla jsem k ní oči a zaklapla jsem svůj deník. Uzavřela jsem lahvičku odložila náčiní a zadívala jsem se na ní. „ Jsem ráda, že ses omluvila. Já se omlouvám, za svou ne příliš dobrou náladu, před chvílí jsem se vrátila od lékaře, doufala jsem, že své přátele ještě zastihnu, ale bohužel, už jsou pryč.“ Posteskla jsem si a znovu jsem si děvčátko prohlédla. „ Jmenuji se Janis.“ Představila jsem se jí s milým úsměvem a koukla jsem se na svou loutnu. „ Je to velká dřina a odpírání, cestovat po světě a zpívat. Někdy nemáme ani na jídlo, ale je to radost hrát, když lidé naslouchají. A neboj se. Nemám důvod tě mamince naprášit. Nic si mi neprovedla… Jen máš trošku prořízlou pusu.“ Mrkla jsem na ní. Zamrzelo mne, že přestala být veselá. Její osud je nejspíše v očích rodičů předem dán… ne vždy děti chtějí to, co chtějí jejich rodiče. „ Pojď sem.“ Klepla jsem si na nohu a zvedla jsem loutnu. | ||
| |||
| Osamělá ve městě 1. Srpen roku 1293 Když jsi začala děvče ignorovat. Chvíli tě pozorovalo a pak nazlobeně nafouklo tvářičky a napůl se od tebe odvrátilo. Chvíli tam jen tak sedělo, zatímco sis pročítala texty ve svém deníčku. Nějakou dobu jste seděly obě mlčky každá snažně ignorujíc tu druhou. Dívka měla složené nohy pod bradou a opírala se sloup stání. To jí zajišťovalo šikovný balanc na příčce, na které seděla. Nakonec dívka táhle vydechla složila bradu na kolena. "Tak promiň. Nechtěla jsem být hubatá....Když ale ona maminka není moc ráda, když se dozvídá, kde všude jsem se toulala." Zamumlala nakonec rezignovaně na půl pusy a dál hleděla před sebe na protější sloupek držící nadstřeší stáje. "Až vyrostu chci se taky vydat do světa, jako spousta bardů, minstrelů a dobrodruhů, kteří tudy prochází. A ne sedět doma, jako ženuška nějakého urozeného a namyšleného šlechtice, nebo jiného velkého pána." Pozvdechla si, vypadalo to, ale jako by si mumlala spíše pro sebe, než k tobě. Leč jsi jí rozuměla dobře každé slovo. Možná ani nepočítá s tím, že jí posloucháš. "Máš to o tolik jednodušší. Můžeš si jít kam chceš a dělat co chceš. Ta volnost a svoboda." Posteskla si. Její veselá a panovačná nálada byla ta tam a bylo tu jen utrápené mladé děvčátko. | ||
| |||
| Zadívala jsem se na děvče, když semnou začala mluvit panovačně. Jemně jsem natáhla ruku k hlavě mé klisny a pošimrala jsem ji na nose. Děvče jsem začala ignorovat, pokud nechce odpovídat, její věc. Mě na rozdíl od ní Miken nevyhodí. Nakonec jsem si vzala svou brašnu, vytáhla jsem deník a psací potřeby, a začala jsem v deníku listovat. Zastavila jsem se u jednoho z textů a začala jsem si ho pročítat. Sem tam jsem tam něco poupravila. Mlčela jsem, a děvče jsem nechala být. | ||
| |||
|
(Janis) Toussaint | ||
| |||
| Zvedla jsem hlavu, když jsem uslyšela hlas. Zadívala jsem se na dívku a mírně zamrkala. Neznámé dítě v cizí stáji… „ Ehm… Nemám dnes moc veselou náladu. Copak tu děláš? Znáš toho, kdo tu bydlí?“ Zeptala jsem se opatrně a odložila jsem loutnu. „ Kdopak jsi?“ | ||
| |||
| Osamělá ve městě 1. Srpen roku 1293 Kůň si nesouhlasně odfrkl a vzápětí ti oslintal pysky vydatně hlavu. Pak už jsi seděla a tiše smutně sis drnkala sama pro sebe. Čas se pomalu vlekl a nikdo tě neobtěžoval přece jen stáje byly soukromý pozemek jejich majitele a nikoho úplně nezajímalo to tam děláš a jestli to máš povolené. Ani sis nevšimla, že se ti tu objevil posluchač. Až když jsi po docela dlouhé době vzhlédla spatřila jsi sedět na zábradlí stáje drobnou dívenku, která spokojeně houpala do rytmu nohama pozorovala tě.
Měla krátký klukovský lehce ryšavý sestřih a koukala na tebe dvěma velkýma zelenkavýma kukadlama. Oděna byla prostě ale hezky. Klukovské kalhoty měla umazané od bláta, dívčí košilku s okrasným lemem u krku měla ale čistou a usmívala se na tebe. "Hraješ hezky, ale smutně." Broukla, jakoby byla nějaký profesionál hodnotící tvůj výkon. Věkově jí mohlo být něco mezi osmi a deseti? Asi? Možná trošku víc, kdo ví. | ||
| |||
| Zamračeně jsem se zadívala na zamčené dveře. Nakonec jsem tiše vešla do stájí, mlčky jsem došla ke svým koním a oba jsem je jemně polaskala. „ No… Ani slib nejsem schopná splnit..“ Opřela jsem hlavu o čelo klisny. Jemně jsem ji pošimrala za ušima a nakonec jsem se usadila vedle jejího stání. Tiše jsem začala brnkat na struny loutny, ale nezpívala jsem jen jsem si pohrávala s tóny, smutnými, neklidnými. | ||