Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Zákon v zubech II.

Příspěvků: 163


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Victoria Christie le Dante je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:55Victoria Christie le Dante
 
Victoria Christie le Dante - 26. června 2017 15:43
vicky28941.jpg
Noční L.A., noc čtvrtá - vždycky je to fešák, i kdyby měl na sobě pytel od brambor :3

Pousměji se a dle pokynu to neřeším. Raději se soustředím na rukavice, které jsou šíleně nepraktické, ale asimají svůj účel. Řídím se tím, co Damien říká a krotím se, abych neuhodila moc, protože ani jeden z nás opravdu nechce vysvětlovat, jak se to urvalo a že za to můžu já.
Je to celkem zajímavá činnost, ale nejspíš v tom nenajdu nějaké velké sebenaplnění, ačkoli možná začínám chápat, co na tom Damien a můj starý dobrý přítel Eliot vidí.
Mohla bych se mu zase ozvat... Nebo...
Najednou mám nápad na další místo, kam Damiena vzít a kde to určitě ocení. Přeci jen, původně mě chtěl pozvat na večeři, ale to je v mém případě takové... dojsmyslné. Když pozvu já jeho, bude to dávat větší smysl a rozhodně vsadím svůj měsíční plat, že si to užije víc, než galerii.

Svou myšlenku si prozatím nechám pro sebe a cvičení rozpustíme. Já si na pásu uběhnu pár kilometrů a dle překvapeného pohledu náhodně kolemjdoucího trenéra soudím, že jsem uběhla víc, než by do mě řekl. Raději tedy zahraji zadýchané odpadnutí a plouživě se odeberu do šatny. Nenápadně se za nám ohlédnu a zdá se, že jsem již věrohodnější.

V šatně se potkám s dvěm dalšíma, naštěstí obě zabrané do nějakého rozhovoru o neschopnosti svých mužů a než se stačím svléct, zmizí z místnosti. Pak už jen rychle skočím do kalhot a trička, pobalím si věci a spěchám za Damienem.
Vzal to vážně rychle a tak už na mě venku vyčkává, okouzlující jako vždy.
Polibek na tvář mu obratem vrátím a vezmu ho za ruku.
"Když dovolíš, odložím si u tebe též."
Bude to jednodušší, než abych se vracela domů i já.
"A já nevím... Můžem si sednout do nějakého podniku, kde mi nad pivem či kafem můžeš říct, co se stalo, nebo řešit jiné věci."
Přednesu návrh za chůze.
"Jak bylo s Nicole?"
Zeptám se s upřímným zájmem.
"Stalo se v její přítomnosti něco, co by obveselilo tvůj život?"
 
Damien Edwin Fox - 26. června 2017 10:44
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Na odchodu z tělocvičny, noc čtvrtá

"Ehm, já… raději to neřeš. Ještě bych se do toho zamotal víc, než se mi to už podařilo." Odpovím jí na otázku, proč jsem se omlouval. Prostě mi ze začátku nedošlo, že jsem jí nazval, jak jsem jí nazval a když mi to došlo, tak už bylo pozdě. Vicky to nejspíš nevadí, ale já se i přesto cítím hloupě, jen tak z prevence.
Jsem rád, že je řeč převedena na něco jiného.
"Pravidla nejsou zas tak těžká." Pronesu, když pomůžu Vicky nasadit rukavice. Sám jsem s tím měl problém ve svých začátcích, než mně naučila léta praxe a odříkání.
"Dobrá tedy." S tím jsem předvedl pár úderů, nechal, ať si to vyzkouší. Boxování je prostě něco, co mne uklidňuje a že jsem po dnešku potřeboval uklidnit.
Teď tu mám Vicky, takže je to o mnohem lepší.

Budu jí muset pochválit. Fakt se snaží, sice byly dva údery, které jsem měl problém s tím pytlem ustát a doufal jsem, že tam bude ještě držet. Těžko by se to vysvětlovalo.
No víte, moje přítelkyně má strašně velkou sílu. Neřekl byste do ní? Já taky ne.
Raději ani nemyslet.
"Sejdeme se venku." S tím jsem se přesunul do šatny, kde jsem na sebe hodil rychlo sprchu. Z tašky vytáhl věci, ve kterých jsem sem přišel, převlékl se do nich a narval tam špinavé věci. Budu muset v brzké době vyprat. Ještě něco sice na převlečení mám, ale když už mám ten volný čas.
Krucinál. Kopl jsem vztekle do skříňky. Stále mně to prostě sere.
Než jsem vyrazil ven, navoněl jsem se deodorantem od Axe a zajímalo by mně, zda po mně budou taky letět ženské. I když stačí mi bohatě ta, co si ještě šla zaběhat na páse.

V klasických modrých džínech, stejné barvy i polokošile, kožená bunda a se sportovní taškou přehozenou přes rameno jsem postával venku před vchodem. Kdysi dávno, bych si přiložil k ústům cigaretu a jednu si zakouřil. Jenže s tím jsem už přestal a nehodlám opět začínat.

Když jsem si všiml přicházející Vicky, úsměv na tváři se mi rozšířil. Dovolil jsem si jí na přivítanou bez zeptání políbit na tvář.
"Potřeboval bych si domů hodit tašku a pak můžeme jít, kam se ti bude jen chtít." Můj byt není tak daleko, takže zastavit se v něm bude rychlovka. Snažím se na sobě nedat znát, jak mně celý dnešek nasral.
Vím sice, že před Vicky nic neschovám, ale vážně nechci, aby se cítila nějak vinna.

No není to fešák?
 
Victoria Christie le Dante - 26. června 2017 05:16
vicky28941.jpg
Tělocvična, noc čtvrtá

Překvapeně zamrkám.
"Za co se omlouváš?"
Vždyť jsem přece nijak nedala znát, že by mi to oslovení vadilo.
"Stejně bych ztroskotala na pravidlech."
Řeknu, aby mu trochu zvedla náladu. Je pravda, že mlátit nějak umím, ale co všechno se smí a nesmí v ringu při boxu, to vážně netuším.
"Takže mi klidně pojď něco ukázat, když už tu jsme."
Mrknu na něj a předstoupím před pytel. Dělám vše, co se mi řekne. Aspoň se tu chvíli zdržíme a nebude tak divné, že hned půjdu pryč.

Může to být tak půl hodinka, možná třičtvrtě, co u pytle strávím a učím se celkem rychle. Největší problém mi dělá, nepoužít celou svou sílu.
"Tak si běž dát sprchu, já si ještě zaběhám a můžeme vyrazit."
Navrhnu a jestli nenamítá, tak i tak učiníme.

Šatnu mám osobně zvládnutou rychle, protože sprchu nepotřebuji, ale v případě, že bych se tam střetla s někým dalším, si ji rychle dám. Když na nikoho nenarazím, jen se převléknu a zmizím ven za Damienem.
 
Damien Edwin Fox - 26. června 2017 01:51
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Tělocvična - noc čtvrtá

Uznávám, že mi malou chvíli trvalo, než jsem pochopil ten její vtípek a zasmál jsem se mu.
Stejně tak jak mi chvíli došlo, jak jsem jí vlastně oslovil.
Zlato… zatraceně… já jsem ale vůl.
"Kruci, promiň Vicky." Pokusím se o omluvu. Nedomlouvali jsme se na tom. Navíc mne vyrušila z něčeho, na co jsem se plně soustředil. Prostě jsem byl zmatený a oslovil jsem jí tím, co mne první napadlo. Upřímně jsem rád, že to bylo zlato a ne něco jiného.
Třeba bejby. To by asi šlo hůř rozdýchat.
"Taky tě rád vidím." Oblíknu si tričko, i když už je na to tak trochu pozdě.
Pohlédnu opět na prázdný ring.
Já jsem to vážně řekl nahlas. Krucinál.
"Stoprocentně bys mne přeprala… Já jsem to jen tak plácnul." Dám ruce rezignovaně nahoru. Snažím se od toho vycouvat. Vím, že by to bylo celé hra a jen předvedení toho, co umíme, aby se ostatní mohli kochat. Jenže Vicky je žena, moje přítelkyně a i přestože je upírka, tak já se prostě s ní nemůžu prát. Mám problém se souboji s ženami.
Ženu ani kytkou neuhodíš.
Jistě by to byla zkušenost, ale teď budu rád, že to budu moct oželit a je mi jedno, že někteří čekají, jestli se něco bude dít či ne. Mají holt smůlu.
Stejně tak je mi naprosto ukradené, že si myslí, že jsem zbabělec a nula.

"Ale jestli si chceš zaboxovat, tak ti můžu ukázat pár úderů na pytel." Vysoukám ze sebe následně. Myslím si však, že se nějaké bojové umění za tu dobu jistě naučila, takže to bude spíše jen taková menší ukázka, ať ti čumilové dají pokoj. Na druhou stranu se můžeme taky sebrat a odejít, tedy já bych si ještě zašel do té sprchy.
Nevím, zda je vhodné jí dát pusu na přivítanou a navíc jsem fakt zpocený, takže by to nebylo tolik příjemné ani jednomu.
Vyčkávám tedy, jak se rozhodne a podle toho se potom zachován.
Když si řekne, že chce zůstat, tak jí podám rukavice a ukážu ji pár úderů, než jí následně budu přidržovat pytel.
Pokud se rozhodne pro to odejít, tak se odeberu do sprchy s tím, že se sejdeme venku. Snažím se o rychlou sprchu, aby dlouho nečekala.
 
Victoria Christie le Dante - 25. června 2017 23:40
vicky28941.jpg
Noc čtvrtá, tělocvična

Stupňující se údery do pytle mi prozradí, že jdu správně a to ještě dřív, než je mé oko vůbec uvidí. Na Damiena bez trička je vskutku krásný pohled, v kombinaci s rytmickou a tématickou hudbou... K sežrání.
Ještě, že jsem měla svoje. To bylo velmi prozíravé.
Usměji se nad svým soukromým vtipem a ucítím, jak mě doprovází několikero očí. Naštěstí to netrvá dlouho.

"Dávej pozor, aby z něj také zbylo něco k identifikaci."
Promluvím, abych na sebe upoutala pozornost. Sice dnešek není moc dobrým dnem na vtípky, ale myslím, že je to lepší, než se na sebe hned od začátku mračit a nadávat na nespravedlnost světa.
Jo, tak já už jsem zlato...
uculím se. Proč ne? Život člověka je příliš krátký a jen upíři mají času dost na nějaké schůzky, vycházky, randevue a pak možná nějaký vážnější závazek. Za předpokladu, že se nejedná o pár, kdy jeden přivede druhého do Noci a plánují být spolu. Tam je koncept trochu odlišný.

Pohled věnuji ukázanému ringu.
"Ráda tě vidím."
Začnu a s úsměvem zvážím možnosti.
"Jestli si troufneš a nebudeš se cítit hloupě, že tě přeperu."
Poškádlím ho. Zní to jako výzva. Oba víme, že když budu chtít, vytřu s ním podlahu, ale já si slíbila, že se budu držet zpátky. Možná by přeci jen mohl mít šanci.
 
Damien Edwin Fox - 25. června 2017 21:10
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Tělocvična, noc čtvrtá

Vicky mne nenašla nikde jinde než u boxovacího pytle, do kterého jsem mlátil hlava nehlava a představoval jsem si přitom, že je to Anthony Sawyer, ten zatracený parchant. Kdybych ho tu měl, tak bych mu opět jednu vrazil. Nebude o mé přítelkyni vykládat ošklivé věci za její nepřítomnosti, o kterých raději ani nemluvit. Nejhorší na tom je, že jsem k tomu nemohl nic říct. No a tak jsem mu jednu vrazil až tekla krev.

Byl jsem bez trička, protože to jsem propotil hned ze startu při malém cvičení, kdy jsme se potřeboval protáhnout. Nelíbilo se mi, že se na mně něco lepilo… a tady jsou už na to zvyklí.
Abych pravdu přiznal, zapomněl jsem naprosto na čas a ani v nejmenším jsem nepočítal s tím, že mně sem půjde Vicky vyzvednout. I přestože jsem jí do telefonu oznámil, kde budu.
Hups... občas se takové věci stávají, že uvidíte svého partnera polonahého a zpoceného.
Neměl jsem se za co stydět. Pracoval jsem tvrdě na sobě. Bylo to poznat. Nicméně nevypadal jako nějaký kulturista, ale takový zlatý střed, na který se dalo koukat.
V rádiu, které tu bylo puštěné, příhodně hrála písnička z Rockyho a to Eye of the tiger. Prostě naprosto dokonalá atmosféra.
Všichni si hleděli svého, je možné, že pár pohledů se obrátilo směrem na přicházející Vicky, protože je zajímalo za kým půjde a když zjistili, že ten šťastlivec jsem já, hleděli si svého.

"Ahoj, zlato. Trošku jsem se zapomněl." Nechám pytel, pytlem a vezmu si ručník, do kterého se utřu, abych nebyl tak moc mokrý.
"Jen si dám sprchu a můžeme jít. Nebo si chceš taky zacvičit?" Zeptám se a podívám se směrem do prázdného ringu.

Pro kochání
 
Victoria Christie le Dante - 25. června 2017 14:51
vicky28941.jpg
Doma, noc čtvrtá - záznamník

Stejně jako někteří lidé usínají s rozsvícenou lampičkou nebo zapnutou hudbou, mě se usíná lépe v blízkosti tlukoucího srdce. Je to nádherný a uklidňující zvuk, který spousta lidí nedokáže plně ocenit. Svatou pravdou jest, že si neuvědomíme hodnotu některých věcí, dokud o ně nepřijdem.

Slunce se vyhnoupne nad obzor a upíři ztrácí své výhody. Přesně to je důvod, proč dovedeme být i přes pýchu některých jedinců, tak snadnou kořistí. Ve dne jsme slabí. Mohla bych být vzhůru, ale musela bych vynaložit hodně úsilí a v noci bych odpadla, stačilo do mě fouknout. Sice to nemám ověřené, ale už jsem zkusila být pár hodin ve dne vzhůru a ... nějakou chvíli se to dá, pak to je silně nepříjemné.
Někteří upíři se drží jen v jakémsi polospánku. Nejsou sice v noci pak tolik odpočatí, ale alespoň jsou ve dne částečně připravení na cokoli. Umím to také, když chci, ale tenhel byt jsem zařídila s několika magickými ochranami a tak si mohu dovolit spát tvrdě. Navíc tu je Damien a s ním se cítím bezpečně.

Opravdu jsem nepostřehla budík, ani jeho odchod či cokoli. Ve spánku je upír prostě naprosto mrtvý.

******

Po probuzení jen letmo přelétnu postel, jako kdybych očekávala, že ho tu ještě najdu. Vím moc dobře, že ne, ale... Kdy by neznal ten pocit?
Zkontroluji mobil, vylezu z postele a kouknu na hodiny. V tom mě upoutá blikání záznamníku u pevné linky. Dneska už ji má jen málokdo, ale já si pořád říkám, že spoléhat se jen na jeden kontakt je nespolehlivé. Už jsem pár mobilů rozbila, takže takhle mám jistotu, že se se mnou může kdokoli spojit i jinak a taktéž já, díky záloze seznamu kontaktů v podobě notesu s čísly v šuplíčku pod ní.

Bez váhání si jdu zapnout vzkaz a přejdu do kuchyňky abych si vzala transfuzi. Včera jsme neměla a kdyby se dnes něco semlelo, nebo bych znovu byla s Damienem sama, ovládání se by bylo o něco horší. Lepší tomu předejít.
"Co se podělalo?"
Zeptám se záznameníku po prvních neradostných slovech svého kolegy a vlastně asi i přítele. Pořád tomu nějak nemohu uvěřit, jako kdyby mě měl tímhle rozhovorem poslat k vodě.
Když začne mluvit o práci, jsem o něco klidnější, ale jen v tom osobním ohledu. Jak padne jméno Sawyer, ušklíbnu se a naprosto chápu, proč mu ten hovor nezvedl.
Mezitím co Damien mluví, si otevřu krevní sáček a vrátím se do obýváku, kde si sednu na pohovku a popíjím večeři.
Pořád čekám, k čemu hovor směřuje a jakmile ten cíl mám, div se v krvi neutopím.
"Suspendovali?!"
Vyhrknu a vůbec mi nepřijd edivné, že tu mluvím sama se znáznamníkem. To mě trápí ze všeho nejmíň v tuhle chvíli.
A já si včera dělala s tou výpovědí legraci... jestli se na oddělení ukážu, tak by mě Danielsová sežrala za živa, kdyby to bylo možné....

Antipatie se Sawyerem jsou vzájemné, ale tím, že se do mě v mé nepřítomnosti ten pitomec pustil a ten můj blbec mě bránil, se to všechno asi jen zhoršilo. Kruci.
Alespoň jedna pozitivní věc je, že droga se dostala do správných rukou a nějaké info z ní snad bokem získáme. Jinak bychom se asi v případu nehnuli.
"Jak to všechno mohou hodit na nás?!"
Rozčiluji se nahlas, ale odpověď mám přímo před sebou. Já jsem od začátku divná - pracuji jen příležitostně a výhradně v noci, přes den neberu telefony a i když mám pečlivě pohlídané doklady a čistý trestní rejstřík, mohu se jevit podezřele. Damien se k tomu připletl omylem a tím, že ví, co jsem zač se stal v otázce mé osoby stejně záhadným. Postavili ho mimo službu kvůli mě.

Jako kdyby mě znal celou věčnost, jakmile mě napadne vinit se za to, co se stalo, zazní uklidnění z jeho strany. Má pravdu. Já jsem ten spis neukradla a on také ne. Jen Sawyer využil příležitosti jak to na někoho hodit a třeba náhodou v tom má prsty on.
A bude těžké mu to dokázat.
Zkušenosti jsou pěkná věc. Už jsem podobných podvodů zažila hodně, ale samozřejmě se mohu plést a nemusí s tím mít nic společného.

Těší mě, že vím, že Damien nebyl sám doma, i když vyjít na oběd s bývalkou? A proč vlastně ne? Když si vezmu ty její trapasy, jen blázen by se k něčemu takovému vracel.
Tělocvična byla od něj moudrá volba a tuším, že ho tam možná ještě najdu. Za zkoušku nic nedám a protáhnout si tělo takhle k večeru bych mohla také. Jen musím dát pozor na to, kolik své nadpřirozené síly využívám.

Převléknu se do bílých kalhot a černého trička, stáhnu vlasy do culíku a do sportovní tašky vezmu světle modré tílko s šedými tepláky na cvičení a boty na přezutí. Klíče, mobil, peněženku do kapes, tašku na rameno a vyrážím směr tělocvična.
Kdyby tam už nebyl, zavolám mu a domluvíme se co a jak...
Řeknu si cestou ve volném běhu.

Na recepci předložím klubovou kartu, vezmu ručník a zmizím v šatně. Občas si sem jen tak pro cvik zajdu, i když není prokázáno, že by se cvičení na upírech nějak projevovalo. Rozhodně se ale na ničem z toho, co tu mají, nezapotím.
V patřičném oblečení splývám lépe, než kdybych si sem jen tak nakráčela v civilu s tím, že ho jdu vyzvednout a nikdo se po mě nijak divně nedívá. Možná někdo vzhlédl závistí, protože postavu mám prostě pěknou a pro většinu mužů přitažlivou.
Tuším, že ho najdu někde, kde se bude moci vymlátit, takže hledám boxovací pytle.
 
Damien Edwin Fox - 25. června 2017 09:26
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Byt Vicky, začátek čtvrtého dne

"Máš pravdu, chtěl." Povzdechnu si. Z Vicky se stal hlas rozumu. Něco mi říká, že kdyby tomu tak nebylo, tak by to asi skončilo tím, že bychom ráno oba vypadali otřesně. Má kolegyně by na tom s určitou pravděpodobností byla hůř. Já bych se jen nevyspal.
Pohlazení je příjemné, na druhou stranu vstávání z pohovky o tolik není. Sbalím si oblečení, které mi nachystala a mám v úmyslu si hodit sprchu, smýt ze sebe špínu večera. Tedy to je první myšlenka. Tu však naruší slova ohledně společného spaní a mne tak na místě zastaví. Několikrát zamrkám a doufám, že jsem opravdu slyšel správně, protože by to byl jeden z prvních trapasů.

S chutí jejich rtů na svých se vydám konečně do sprchy, kde na sebe pustím vlažnou vodu, což je menší umění, ale nakonec se to podaří. Voda je opravdu příjemná a těžko se z ní vylézá. Jsem schopen ve sprše zůstat i hodinu. Nicméně nezapomínám, že tam v ložnici na mne někdo čeká.

Což potvrdí i fakt, že když se tam vydám, tak už Vicky leží v posteli. Opatrně si za ní vlezu, uvelebím se, zakryju a nechám ji, aby se přitulila.
"Beru na vědomí." Nemůžu si pomoct a zase jí vtisknu pusu na nos. Jsem opravdu rád, že mi to řekla a vím na co se mám připravit. Povětšinou jsem odcházel, když ještě byla vzhůru. Toto bude moje premiéra.
"Dobře... dobrou." Zašeptám a neodpustím si přitom polibek na dobrou noc.

Ráno mne probudí budík, který vyřvává na celý její byt. Automaticky se podívám na Vicky, jako kdybych čekal, že jí to probudí, neboť mi trvalo chvíli ho vypnout.
Spí... spí jak mrtvola. Vím, že to asi nebude vnímat, ale než vylezu z postele, tak jí ještě vtisknu pusu na čelo a seberu si pár svých švestek. Ukradnu jí trošku kávy, protože bez ní nefunguji. Napadne mne, že když u ní budu přespávat častěji, tak bych si tu měl přinést něco k jídlu. Nicméně mám poměrně štěstí, že kousek od jejího bytu je pekárna.
Zazvoní mi mobil a na displeji bliká jméno mého kolegy. Típnu mu to s myšlenkou, že jsem na cestě, zhruba za pět minut tam budu. Tak snad počká... a ani v nejmenším by mně nenapadlo, že by se mohlo něco kolosálně posrat. Jsem totiž šťastný, protože jsme to s Vicky dali dohromady.

******



Záznamník ti bliká a oznamuje, že tam máš jednu zprávu. Občas ti někdo volá, když spíš. Povětšinou to je Fox, který ti potřebuje něco sdělit, protože by to jinak zapomněl. Na rozdíl od tebe si ne všechno zapisuje.
"Vicky." Už při oslovení ti je jasné, kdo to je. Lišák jeden ušatý.
"Vím, že teď ještě spíš. Něco se stalo a já o tom potřebuji mluvit. Tak mne napadlo, že ti zanechám vzkaz." V tónu jeho hlasu je znatelné, že se nebude jednat o nic pozitivního.
"Ještě než jsem došel do práce, tak mi volal Sawyer. Neměl jsem na něj náladu a byl jsem pět minut od ní, tak jsem mu to típnul. Možná, kdybych to neudělal, tak by to dopadlo jinak. V práci si mně pozvala poručík Danielsová do své kanceláře a z toho jsem už cítil průšvih. Což taky pochopitelně byl. Suspendovali mně. Byl odcizen záznam z toho přepadení na pitevně, a protože jsi tam byla, tak si řekli, že za to určitě můžeš ty a já v tom mám určitě namočené prsty. Prošetřují to a tak je pro ne nejlepší se mně zbavit." Je hodně rozčilený. Něco ti říká, že se na tom celém podílel i Sawyer, který tě nikdy neměl v lásce a dal si za cíl své existence, že se tě zbaví. Kolem tebe vždycky bylo spoustu otazníků, ale když to fungovalo a případy byly vyřešené, tak to nikdo pořádně neřešil. Až do teď, kdy Abby zabila člověka, aby tě zachránila a někdo ukradl tělo, rozbil hodně drahý stroj.
"Sawyer tě urážel a já si nemohl pomoct, bylo to silnější než já. Vrazil jsem mu. Zavolala se ochranka, která mně vyhodila. Neboj se, stihl jsem ještě předtím, než se to celé semlelo zajít za Abby, která jak jsem si správně myslel, otravovala svého kolegu při práci. Předal jsem jí tu tabletku. Sdělila mi, že vzali novou detektivku z Chicaga, tu jsem však nikde neviděl. Pokusila se mne připravit na to, že se něco děje a slíbila mi, že se na to mrkne doma." Abby je posedlá sovu práci, že si jí táhne domů. Má tam svou laboratoř. Něco ti říká, že její záskok si už konečně mohl oddechnout, když se jí zbavil.
"Jedu teď na oběd za Nicole a pak půjdu do tělocvičny." Oznámí ti. Je dobře, že nebyl sám. Tělocvična není daleko od jeho bytu, vlastně se nachází naproti přes ulici po pravé straně. Chodí se tam uklidnit mlácením do boxovacího pytle.
V tělocvičně ho s určitou pravděpodobností ještě stále najdeš. Nevnímá tam čas a odchází povětšinou, až když je vyčerpán.
“Není to tvoje vina. Hlavně si to nedávej za vinu. Nějak to zvládneme.“ Poslední slova myslí naprosto vážně.
“Zatím… a promiň, že jsem tě nepotěšil žádnou pozitivní zprávou.“ Znějí jeho poslední slova, než zavěsí.
Tak to by byly samé „pozitivní“ zprávy na začátku tvého dne.
 
Victoria Christie le Dante - 25. června 2017 07:24
vicky28941.jpg
Můj byt, vlastně už den čtvrtý

Představa seznámení s Nicole je rozhodně zajímavá. Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad, ale kol a kolem, proč ne? Když uvidím na živo bývalku, je to další věc, která se přidá k obrázku okolo mého momentálního partnera.

"Díky. Baví mě to."
Znovu se usměji a jsem ráda, že souhlasil. Bude to sice pro něj asi těžké oddělovat, ale od toho jsem tu já, abych mu s tím případně vypomohla. Věřím, že to zvládneme.

Nevyhnutelné se blíží a i Damien si to uvědomuje. Hodiny na zdi neodbytně běží dál a upozorňují na brzský východ slunce. Sice bych mohla zůstat ještě pár hodin po svítání vzhůru, ale to by pak ráno vypadal otřesně.
"Ještě jsi chtěl do sprchy."
Připomenu mu, pustím jeho ruku a pohladím ho přes vestičku, od břicha až na hruď, kde pod látkou ucítím malý křížek na řetízku.
"Tak pojď."
Vyzvu jej, a i když se mi také nechce, vstanu.
Někdo tu musí být ten rozumný.

"Vím, že jsi se hájil, že dnešek neskončí v posteli, ale... Myslím, že by pro nás oba nebylo na škodu, kdybychom prostě jen měli vedle koho usnot."
Návrh to myslím není špatný, takže pokud souhlasí, věnuji mu ještě jednu pusu a odeberu se do ložnice, abych na sebe hodila noční košili - černý kousek na ramínkách sahající ke kolenům a nic přímo erotického. Zkontroluji mobil, vytáhnu ze saka nalezenou drogu a dám ji na druhý noční stolek, kde (jak doufám) bude mít své místo Damien.

Když přijde, přitulím se k němu a můžeme usnout v objetí. Jen ještě jednu maličkost k vyřčení mám.
"Až budeš vstávat... Nemusíš se bát, že bys mě vzbudil. Můj spánek je něco jako, když upadne člověk do komatu. Prostě spím jak mrtvola a jen tak něco mě nevzbudí."
Zasměji se i když upřímně doufám, že ho to nevyděsí.
"Pak za sebou jen zabouchni."
Tím je ráno pro mě vyřešené a pokud už nemá nic na srdci, můžeme spát.
 
Damien Edwin Fox - 25. června 2017 01:08
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Byt u Vicky, blížící se konec třetího dne a začátek čtvrtého

Je skvělé být v její blízkosti. Ten její chlad je mi příjemný.
Takle bych mohl umřít. Nahlas to však raději neřeknu, protože by se jí to nemuselo líbit. Což bych se jí ani nedivil. Nejsem její první lidský partner, takže musela sledovat umírat své milované, mezitím co ona stále kráčela mezi živými.
Rozhodl jsem se raději dál to neřešit a užívat si onu společnou chvíli. Například ten její smích, je tak melodický. Mohl bych ho poslouchat hodiny a hodiny.

"Ach ano, veselo s ní opravdu je." Lehce jí palcem pohladím po hřbetu ruky, za kterou mne drží. Po chvíli mně něco napadne.
"Budu tě muset s ní seznámit." Ano, muset. Protože seznamovat Nicole s mými partnerkami je taková tradice a zároveň zkouška toho, jak mne ta dotyčná miluje. Jednou jsem chodil s jednou, která strašně milovala knihy mé mamky a chtěla se k ní dostat přese mne a já přitom pro ni nic neznamenal, pokud ano, tak to byl jenom flirt. Tento fakt, bych se asi jinak nedozvěděl, než díky Nicole. Když se do někoho zamiluji, tak toho dotyčného akceptuji i s jeho chybami… a prý jsem až moc hodný pitomec.
Zajímalo by mne, jak si Vicky s Nicole povede. Má totiž od ostatních výhodu, vyprávěl jsem jí o jejich trapasech, takže si mohla o ní udělat představu.

Raději se nedívám na hodiny. Mám takový pocit, že zjištění kolik vlastně je, by se mi ani v nejmenším nezamlouvalo. Krom toho se cítím vážně skvěle a spát se mi zatím nechce.
"To rozhodně. Ale byla by tě škoda, jsi skvělý konzultant." Myslím to smrtelně vážně.
"Máš pravdu. Soukromé věci si necháme na doma." Je třeba být profesionální.
Po chvíli mi dojde, že jsem tak úplně ve WIBku nezachoval. Ale co už s tím nadělám. Byl jsem nervózní z té spousty upírů a rozhozený ze starého Rosseta.
Potřebuji jenom trochu čas a hned to bude jiné, zvyknu si na to víc.
"Měli bychom jít spát." Zašeptám slova, ač dvakrát nechci. Tedy spát bych měl jít hlavně já, abych byl nějak schopný v práci. Něco mi říká, že by mne poručík Danielsová už asi určitě poslala do háje.
Ještě si musím dát tu sprchu. Nicméně nic z toho se mi nechce. Líbí se mi být v její blízkosti a část mně má strach, že když teď půjdeme spát, tak Vicky zmizí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.060727119445801 sekund

na začátek stránky