Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Poslední výprava

Příspěvků: 43


Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Ahmose je offlineAhmose
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Kaltar (PPJ) - 16. července 2017 15:56
ppj2545.jpg

Poslední výprava? Nikoli teprve ta První!

Anrai a Antonia


Lehce zamlčeným pohledem jsem viděl, jak se Antonia i Anrai vrhli opět do boje s nově nabytou silou a odhodláním. Jejich duch nezůstal zlomen a rozhodli se, že buď nepřítele dorazí, nebo sami zemřou. Mé oči hledali taky Mikirana, ale ten bohužel v okamžiku nejvyšší nouze má očekávání zklamal. Jeho meč se válel na zemi opodál od kněze a jeho postava se spěšně vzdalovala od nás ostatních.
Zachvátil ho děs a touha přežít. Touha zalézt a schovat se, jako šváb, někde kde jej nenajdou.
"Nepřežije dlouho. Ne v této divočině."
Odtuším si rychle, protože vím, jaké má zde šance nezkušený a ještě neozbrojený muž. Čepele Antonie a Anraie se zabořily do kůže dračího kněze a ten nelidsky vykřikl a z jeho těla se začala valit černá krev, která doutnala a tavila železo pod kůží zaražené.
Pohnul jsem ještě rty v neslyšném vyslovení kouzla, které mělo zamíchat kartami všech v hře, natolik, že to nikdo nečekal. Neslyšel mne však nikdo, protože křik dračího kněze všechny ohlušil, ani já sám jsem neslyšel svá slova a bylo to zvláštní, ale pak přišel ten uklidňující záblesk. Oslnivý a oslepující ale přesto konejšivý a známý.
"Nemyslel jsem, že jej ještě někdy použiji."

Obrázek


Když se nám všem vrátil zrak a já sebral poslední síly k tomu, aby se začal zvedat, už mi pomáhal na nohy jeden z přítomných. Statný a podsaditý trpaslík. Všude kolem nás byly stany, malá ohniště a spousty nejrůznějších nuzně vypadajících rebelů. Náš hlavní tábor, ve kterém jsem se nikdy moc nezdržoval. Odboj, který zatím nedostal šanci vzplát.
"Vítejte v....yh.....v odboji."
Přijmu vak s vodou od jednoho z elfů, který mi jej nabízí a svlažím si hrdlo.
"Díky."
Kývnu na něj ale, když se mě otáže na Baraugana jen zavrtím potemněle hlavou. To zamezí další otázky. Hůlku opět schovám do záhybů svého pláště a upřu pohled na ty dva.
"Od téhle chvíle se váš život od základů změní. Anrai, Antonie mysleli jste si, že tohle bude vaše Poslední Výprava, ale naopak ona je tou První. A vy dva budete základ jednotky kterou povedu proti dračímu králi a společně jej svrhneme. Proto tu všichni jsme. Všichni chceme to samé, ale než ten okamžik nastane musíte se ještě hodně naučit. Takže vítejte mezi odpadlíky a vyvrheli."
Uzavřu a mávnu na ně, ať mě následují.......a tak jsem se vrátil tam, kam jsem nikdy vlastně ani nechtěl s těmi, které jsem sebou nikdy nechtěl.....věci se změnily a události se rozpohybovaly kupředu. Draci padnou a my budeme opět svobodní! Ale to je již jiný příběh.

KONEC



 
Antonia "Šedá myš" - 20. června 2017 20:23
andor7194.jpg

Bez dechu



Po nezdařilém útoku se ocitám v děsivém sevření toho netvora.
Jak mě?...
Vnímám jen jeho první posměšky a koutkem oka se snažím spatřit Anraie kterého potkalo to samé.
Přesto, že nemůžu mluvit, pokusím se zachropět a věnovat mu alespoň myšlenku.
Sbohem.

Už se mi tmí před očima ale z dálky slyším hlasy. Hlas dračího kněze a pak nějaký další, povědomý.
Tlak náhle ustává a já se ani nevím jak ocitám na zemi. Chvíli jen nasávám vzduch do plic a když mžitky před očima a motání hlavy trochu poleví, všimnu si dýky pohozené u nohou bezrukého dračího kněze.
Zesláble ji popadnu a posledními silami ji bodnu do kolena nestvůry.
"Tak chcípneš už?"
Syknu mezi zuby i když vím, že to není smrtelné zranění. Hraju jen o čas..
 
Anrai - 14. června 2017 07:26
zl26800.jpg

Výprava - BOJ ZA SVOBODU



Útok na nepřítele se vyvíjel slibně až do okamžiku, kdy se to zvrtlo. Naneštěstí pro nás. Hlavně pro mě a Antonii. Naše útoky jej sice zranily, ale byly natolik slabé, že jej to ani neoslabilo. Na vlastní kůži jsme pocítili jeho sílu. Než jsem stačil uskočit stranou sevřel mě jeho stisk. O okamžik později i Antonii. Miky již odlétl mimo boj a nemohl zaútočit.
Cítil jsem na krku zesilující tlak a výsměch toho netvora už nevnímal. Před očima se mi začínaly tvořit mžitky a síly ochabovaly.

Tak toto je konec? Jsme slabí a bezbranní. Jak můžeme zvítězit.

Pohled na omdlévající Antonii v sevření mě svíral uvnitř více než stisk pařátů. Tlak dál sílil…
Nejspíš se setkáme v pekle a loučil se pohledem… pomyslel jsem si.

Svět úž téměř zhasl, když tlak náhle zeslábl a já se zhroutil na spálenou prašnou zem.
Prudce jsem nadechoval vzduch a zase vykašlával kouř a spálený prach. Několik úderů srdce a úmorných nádechů přes pohmožděné průdušky vyžádalo tělo než jsem opět mohl začít vnímat svět kolem sebe. Alespoň z části. Netvor se zmítal a křičel bez paží. Ty prostě byly pryč.

Nechápal jsem to a nějakou chvíli jsem se přemáhal vstát a znovu popadnout krátký meč ležící kousek stranou. Přidušený jsem se k němu klopýtal. Těžce jej zvedl.
Slabost a únava začala ustupovat a vítězila chuť po pomstě. Najednou jsem chtěl tomu tvorovy zabodnout meč rovnou do srdce… A plivnout do obličeje.

Když jsem třemi váhavými a trochu neobratnými kroky přišel na dosah…

Vítej v pekle nicko…

S tím jsem rychlým úderem bodl přímo do místa mezi spojem zbroje. Bez paží se nemohl bránit.
A přitom mu plivl rovnou do obličeje…

Byl to úžasný pocit…
 
Kaltar (PPJ) - 03. června 2017 18:31
ppj2545.jpg

Poslední souboj

Antonia, Anrai a Mikiran


V duchu jsem pocítil jistou úlevu, když se mí ti mladí a nezkušení zelenáči, kteří by neměli mít proti dračímu knězi pražádnou šanci vrhnou kupředu, aby se mu postavili.
"Odvaha a elán mladí."
Pomalu a dlouze oddechuju. Můj dech je těžký a mých sil ubývá. Nevím, jak zvládnu udržet tímhle draka, když mi dělá takový problém obyčejný kněž.
"Vy nanicovaté nicky! Myslíte si, že když mě ten váš přítelíček oslabuje na kouzlech nedokážu vás zabít bez nich?!"
Rozesměje se dračí kněz, když se k němu ti tři přiřítí, aby ho vyřídili.
"Až příliš horliví."
Uvědomím si až příliš pozdě. Zatím se mi daří udržet jeho kouzelnou moc omezenou, ale i tak má dost sil na to, aby se s ními utkal jen svými spáry.
Mikiran se s vysokým nápřahem vrhl proti nepříteli a spustil svou čepel do útoku. Ten však svými spáry jeho čepel zachytil a ozvalo se skřípění oceli o šupiny, když se čepel zastavila.
"Ubohá zbraň pro ubožáka, a stejně tak chcípneš!"
Vypadá to, že kněz chce přehmátnout a přitáhnout si chudáka Mirikana blíž, aby ho vyřídil rychle jedním úderem. V tu chvíli se však objevil z boku Anrai, který zahájil svůj útok dvěma čepelemu. Dračímu knězi se podařilo odstrčit Mirikana nazpět a srazit stranou úder dýky na krk. Avšak už nestihl vykrýt svůj bok a čepel meče se mu zabořila do břicha.
"Uh....ty! Jak se opovažuješ!"
Zavrčí kněz, když se mu z rány začne řinout kněz a dříve, než Anrai stihne uskočit bleskově po něm chmátne a chytí jej svými spáry pod krkem a uvězní jeho krk v drtivém sevření, které mu zamezuje přívod vzduchu a dokonce jej zvedne ze země nadlidskou silou.
"Jste jen špína!"
Zařve na svíjejícího se Anraie. V tu chvíli se pokusí Antonia využít jeho nepozornosti a zaútoči na jeho bok svou čepelí, ale jako by měl oči i tam, kde se nedívá sáhne dračí kněz úplně mimo své zorné pole a jeho druhý spár chytne pod krkem Antonii a zvedne jí do vzduchu podobně, jako Anraie. I ona se začíná dusit.
"Tak co, kdo umře první vy nicky! Kdo z vás chce vidět umírat toho druhého!"
Vysvívá se nám kněz zatímco z rány po čepeli z něj odkapávají krůpěje krve, která je temně rudá. Kněz má ruce hluboce rozpřažené od sebe a vychutnává si, jak může pomalu zabíjet své dvě kořisti.
Celý zpocený jsem pohlédl na ten hrůzný výjev a zatl zuby.
"Ne takhle to neskončí!"
Narovnal jsem se, co to šlo a pevněji v levačce stiskl hůl, která jej poutala a natáhl jsem před sebe pravou ruku ve které jsem začal hromadit zbytky své magické energie.
"Multinio minoe astral portis et porte delvio!" (6)
Vydechnu a cítím, jak mne opouští většina mých sil, ale svůj efekt to mělo. Najednou se totiž otevřely na místech, kde má dračí kněz paže malé asi, jako hlava velké portálky u každé ruky jeden, podobné tomu, kterým jsem předtím prošel.
"Co to...?! Ne! To nesmíš!"
Zařve dračí kněz a pak zařve bolestí nelidským hlasem. Sevření spárů na krku Anraie a Antonie povolí a zbytky rukou dračího kněze padnou na zem, další větší část jeho paží zmizí v nenávratnu portály kdo ví kam, které se opět zavřou. Dračí kněz v agonii bolesti hledí na pahýly, které bývaly jeho rukama.
"Aggggrrrrrááááhhhhh!"
Pohlédnu na ty tři a cítím, jak si hůl bere i zbývající mé síly, zabodnu její konec do země a držijic jí klesnu čelem do trávy.
"Nesmím jí pustit..."
"Zbytek je na vás...."
Hlesnu a mé myšlenky se snaží udržet kouzlo, aby jej mohli ti tři zabít.
 
Antonia "Šedá myš" - 29. května 2017 19:04
andor7194.jpg

Naposled



Sotva jsem stihla tasit dýku a objevil se dračí kněz.
Po jeho prvních slovech jsem chtěla doopravdy zbaběle pokleknout a prosit o smilování. Vteřinu poté mi došla pošetilost tohoto jednání.
"Nešetřil by, nebudu ho šetřit ani já."

Odhodlání se ale vytratilo stejně rychle jako náš vůdce. Jen se neomlouvalo za své činy. Místo strachu i odvahy, bolesti i lásky zůstala jen smířenost s čímkoli a hlavně koncem.
"Přeci jen umřu v teple."
Napadlo mě při pohledu na plameny ve spárech té zrůdy.
"A obklopena lidmi kteří pro mě něco znamenají."
Pohlédla jsem na Anraie a věnovala mu úsměv. Možná trochu smutný, ale úsměv.

Zablesklo se a k mému překvapení to nebyl plamen, ale náš vůdce, Kaltar. Jeho řeč měla inspirovat a přesně to udělala.
"Za lepší zítřek, zítřek bez tebe."
Prohlásím směrem ke knězi.
Vyrazila jsem k druhému boku. Každý z jedné strany.
"Jako vlci. Každý sám a všichni společně."

Přešlapovala jsem na špičkách a čekala na vhodný okamžik. Doufala jsem, že jeho pozornost je rozptýlena Mikiranem a Kaltarem. Hledala jsem citlivá místa, jako třeba na rameni, v podpaždí, na boku.
Chtěla jsem udeřit nečekaně.

 
Anrai - 28. května 2017 09:51
zl26800.jpg

Výprava - BOJ ZA SVOBODU



Sotva jsem se vynořil s nejtemnějšího kouta lesa zahlédl jsem našeho posledního průvodce a Antonii. Po chvilce i Mikiho. Ostatní buď ze strachu utekly zcela pryč, zabloudili, nebo se skrývají. Náhle se něco stalo. Náš vůdce něco vycítil v jeho očích se něco změnilo a tvář byla pevná. Já věděl, že to přijde. Ve vzduchu bylo cítit blížící se cosi nebezpečného a děsivého.
Ale mě strach neovládl teď již ne…

Pak to přišlo všechno naráz. Nepřítel se objevil náhle. Vypadal jako netvor. Muž s odpornou tváří a žehnoucíma očima. Jen okamžik stál proti nám a jeho podivná řeč rezonovala prostorem až do našich těl. Na okamžik jsem pohlédl na Antonii, abych si byl jistí, že tu stále je poblíž.
Ve druhém okamžiku jsem pohled vrátil na to stvoření. Náš vůdce tam ale již nestál. Zmizel tak rychle, že jsem to ani nepostřehl.

"Baraghell.....zbabělec! Opustil své druhy a vy za svou důvěru teď draze zaplatite vy ubohé špíny na tváři dračího světa!"
Promluvil na nás ten zrůdný tvor.

Jeden z takových, který odvedl mého otce. Ten co slouží tomu nejhoršímu tohoto světa. Proč bych měl vnímat zrovna jeho žvásty...

Byl to zvláštní pocit, ale necítil jsem strach jen prázdnotu v sobě a moje tělo jsem cítil jako nikdy předtím. Dech byl klidný. Nejspíš jsem byl smířený se smrtí a strach už nebylo třeba. Velmi klidně jsem nahmatal zbraně.

V tu chvíli, ale již zase mluvil ve zvláštním jazyce a oheň a teplo se kolem jeho postavy hromadilo jako hnůj ve stáji. Možná i to přirovnání mi vykouzlilo úsměv ve tváři. Ale pravděpodobnější byl okamžik, kdy se zmizelý znovu objevil a magií zaútočil na onoho kněze, zrůdu co si tu hrála s ohněm.
Nemělo cenu čekat. Potřeboval pomoci a já se tu nenechám s ostatními opéct.

Za svobodu a za budoucnost přátelé…
Zvolal jsem a usmál se na Antonii... Byla na ní vidět obava...a myslím že i odhodlání s tím něco udělat a nevzdat to...

Nyní jsem využil klidného těla připraveného bez milosti zaútočit. Klid v mých rukou a nohou se změnil v pohyb nacvičených pohybů. Několik rychlých kroků a úskoků a byl jsem na dosah jeho žhnoucího těla. Mám rád teplo pomyslel jsem si když jsem ve svých rukou pevněji sevřel dýku s mečem.
S malým úkrokem jsem bodl dýkou po krku a mečem pod jeho ruku do boku. Místa slabě chráněná. Dech byl pravidelný s každým úderem a krokem a cítil jsem, že jsem snad nikdy nemohl být soustředěnější.
Po úderu rychle úskok mimo dosah ruky zbraně před sebou, aby tlumily útok.

Po očku vnímám přítomnost Antonie a Mikiho a snažím se jim nestát v cestě…
Miki náš skladatel je z náš největší a jistě půjde čelem….
 
MIKIRAN - 27. května 2017 23:11
534142915535566162683.png
DO BOJE

Pod tlakem událostí jsem chvilku v šoku, pak vidím Anraie mizet do šera pod mrtvým stromem.
"Určitě má nějaký plán"


"Zrůdo!"
Konečně jsem se zmohl na nějakou aktivitu, překonal šok.
S barbarským bojovým řevem se řítím přímo proti dračímu knězi s mečem nad hlavou ve snaze strhnout veškerou pozornost toho otroka zla na sebe.
 
Kaltar (PPJ) - 20. května 2017 20:29
ppj2545.jpg

Poslední boj

Antonie, Anrai, Mikiran


Očima přelétnu všechny přítomné. Napočítám jich méně, než by jich mělo být. Byl jsem v domění, že až sem došlo více členů naší skupiny.
"Bauragar se spletl, tihle to nezvládnout a teď je nás již příliš málo."
Zachmuřím se ale mé rysy se stáhnout místo do lítostných do tvrdých.
"Jen tři tu stojí a jsou snad schopni vzdorovat těm, kteří se zvou našimi bohy. Jen dva zlodějíčci, bojovník a já."
Je to žalostný stav, který není ani trochu to, v co jsem doufal. Ale jejich odhodlání jít dál a víra v to, že je dovedu úspěšně k cíli je....překvapivá.
"Dlouho mě nikdo nedokázal překvapit. Znamená to snad něco?"
Zahledím se na oblohu a pak na kratičký okamžik zavřu oči.
"Držte své zbraně pevně právě nám vypršel čas."
Promluvím k nim klidně a vyrovnaně. Oni to cítit nemohou avšak já ano. Vždy vím, kdy přicházejí a právě proto vím taky, kdy utéci, kdy mě pronásledují, kdy jsou mi v patách. Právě proto jsem stále naživu protože já nejsem ten, kdo bojuje, ale ten, kdo uniká. Ani ten nejlepší zloděj neumí to, co já. Mé způsoby úniku jsou nebezpečnější, ale o to úspěšnější.
Otočím se čelem ke svým společníkům a zahledím se kamsi za ně. Ani ne pár sekund na to se ozve děsivé hrůzu nahánějící zařvání. Připomíná dračí řev, nelidský uši drásající.
"Dračí kněz."
Zašeptám spíše pro sebe již zřejmé, protože, jako odnikud se vynoří....on...ani člověk ani drak....dračí kněz. Fanatický ubožák, kterému draci propůjčili část své moci, aby mohl konat jejich vůli.

Obrázek
Dračí kněz


Šílenost a posedlost draky v jeho očích přímo pulzovala. A ty oči byly tak...nelidské.
"Alespoň jednu věc máme společnou."
"Kerrel hi Axporis! Střeste se a poklekněte smrtelníci, nebo skončíte, jako váš druh!"
Zaburácí ostrý hlas dračího kněze, který přímo řeže na duši.
"Jen tři ubožáci, ostatní jsou mrtví, nebo utekli...takže jsou patrně mrtví.....to je vše, co mu má čelit."
Pomalu se nadechnu a napřáhnu před sebe dlaň se zdviřeným ukazováčkem a prostředníčkem a palcem daleko od ostatních prstů do strany.
"Astar portis et porte delvio.....omlouvám se."
Odříkám kouzelnou formuli v jazyce ostatním neznámém, ale mě známém až příliš dobře. Jazyce kouzelném, který je mi vlastní (4). Jen poslední slova jsou směřovaná k ostatním. Plápolající dračí ruce kněze na okamžik zastíní krátký zařící záblesk, který vyjde z mé ruky, ale místo toho, aby se vrhl proti našemu nepříteli, jak by se dalo čekat, šel přesně opačným směrem skrze mou ruku až do těla a pak lehce oslnil všechny kolem a najednou bylo po všem a já zmizel. Jediné co zbylo byli tři mladí dobrodruhové čelící dračímu knězi.
"Baraghell.....zbabělec! Opustil své druhy a vy za svou důvěru teď draze zaplatite vy ubohé špíny na tváři dračího světa!"
Zařve na vás děsivě dračí kněz, který se pevněji rozkročí a napřáhne své spáry obalené plameny před sebe.
"Blerog nor tagalaf ur der belegard arah morga....."
Začne odříkávat jednotlivé části svého kouzla, které vidíte, že sílí protože žár, který sálá z jeho spárů se rozšiřuje a postupuje rychle k vám. Ohně šlehají kupředu a vám to může připomínat dračí dech, který vás má proměnit v uhle.
"garrah oh......shořte smrtelníci! Shořte!"
Zařve na vás kněz a vypadá to, že právě nyní příjde ten koncentrovaný proud ohnivé dračí magie, který vás má sežehnout.
"Uýýýýh...."
Trhne sebou dračí kněz, když se najednou za ním dvakrát zableskne poprvé je to dál a podruhé už to bylo, jako by mu záblesk explodoval přímo za zády.

Obrázek
Kaltar


A pár metrů od dračího kněze za jeho zády stojím já. Plášť se mi sveze ke kotníkům a já se napřímím do své plné výše. Zašpičatělé uši i rozcuchaná čupřina jsou cuchány žárem, který se pomalu přesouvá mým směrem. Své jizvy na tváři nastavuji teplu a mechovýma očima probodávám kněze, zatímco levá ruka sáhne na záda, pro mou kouzelnou hůlku délky špacírky, kterou její dračí hlavicí namířím na kněze.
"Ještě všechna světla nevyhasla."
Promluvím dost zřetelně a pak začnu směřovat svou magii do hole.
"Dřív jsem si to neuvědomil. Ta hůl je jen prostředek, pravá síla je v tom, že to sám nezvládnu, potřebuju je, potřebuju pomoc a proto i tahle hůl není použitelná jen na jednu věc, neslouží jen proti jednomu drakovi, ale proti všem..."
"El delver nuil no kaine. El delver dalar neui dach! Alain tei melenien!"
Křiknu kouzelnou formuli, kterou vyřknu prostě instinktivně a namířím hůl na dračího kněze ve stejné chvíli, jako když on vypustí na mne svůj dračí oheň. (5)
Cítím, jak mne žár obklopuje, ale bílá záře z hole si, jako nitky na jehličkách najde svůj cíl a začne se do něj zabodávat. Cítím, jak dračímu knězi ubylo na síle a jak jeho kouzlo slábne, stále se může hýbat, ale je nyní napojen na hůl a dokud já stojím, tak on není tak silný a pomalu slábne.
"Jestli jste opravdu ti, kteří mají svrhnout dračí tyranii, pak bojujte! Bojujte tak, jako nikdy! Zabíjte toho kněze! Za naše domovy, za naše rodiny a přátele! Za nás samotné! Pozvedněte své zbraně i ducha nebojte se! Já jsem Kaltar! Odpadlík, který utíkal až příliš dlouho, ale nyní vám otevřu cestu! Cestu ke svobodě!"
Zakřičím na ty tři, abych je inspiroval, probral a ukázal jim cestu a naději.
"Tako jako vy jste ukázali totéž mě. Nevěřil jsem, že máte šanci, myslel jsem si, že útěk mě zachrání a vy nemůžete prostě uspět, ale pak, když jsem se teleportoval pryč přišlo to poznání, to uvědomění si, proč právě já nesu hůl, která může zničit draky....nemám je s ní zabít, mám s ní poskytnout šanci ostatním, aby je zabili. Již nelze dál utíkat dnes poputujeme ke svobodě, nebo zemřeme, jako svobodní."
Konečně mám v hlavě jasno, po těch letech útěků můj život nabral smysl. Cítím však, jak mi steče po tváři krúpěj optu a nohy v kolenou se mi zachvějí.
"Rychle! Neudržím ho už dlouho síly mi rychle ubývají! Hlavně....opatrně stále vám může čelit, ale tohle srovná síly a dostatečně vám ho odzbrojí! Spoléhávám na vás!"
Vydechnu a kleknu na jedno koleno. Nečekal jsem, že kouzlo bude tak náročne. Dračí kněz sebou šije a škupe, ve snaze přetrhnout kouzlo, které jej poutá, žár trochu ustal, ale stále může být nebezpečný, napojení na hůlku mu nebrání v pohybu.
"Je to na vás...."
Přivřu unaveně jedno oko a veškerou svou energii soustředím na to, abych udržel našeho nepřítele oslabeného.


Souboj aneb PPJova poznámka
 
MIKIRAN - 19. května 2017 18:52
534142915535566162683.png
Pod tlakem

V šoku zírám na krvavou podívanou, nemůžu jí uvěřit.
"Teď musím být pevný jako skála"

Pátrám pohledem po ostatních, ale těžko se mi na cokoli soustředí, až promluví náš vůdce výpravy. Uposlechnu jeho poslední výzvu, signál ve tmě.

Tasím svůj meč v očekávání dalších podnětů z okolí.
"Za osadu!"
 
Antonia "Šedá myš" - 04. května 2017 22:05
andor7194.jpg

Dál





Sesbírala jsem se. Nejdříve sebe ze země a pak i svých pár švestek.
Poslechla jsem suchý rozkaz našeho nyní jediného vůdce.Neklidně mi stále tlouklo srdce. Jakýkoli signál, pohyb či zvuk může způsobit mou nečekanou reakci.
Dotknu se své dýky. Přijde mi směšná a titěrná.
"Taková maličkost proti ničemu nic nezmůže."
Stejně ji ale tasím. Možná pro ten uklidňující dotek ocele. Když může být každá chvíle poslední, vezmu zavděk i mrňavým nožíkem.
Na chvíli jsem se pokusila myslet na Anrího křik a jeho důvody. Pak to ale bylo nahrazeno jistými slovy.
"Kdo hledá ten najde. Vždycky se něco najde."
Osoba, která tohle říkala, to taky vždy našla. To co hledala, jí nezůstalo skryto. Bůh ví proč se mi vybavila ona. 

A tak jsem vrhla pohled nejdřív na ostatní a hledala důvody. Poté jsem věnovala i jeden pohled nebi jestli někdo nehledá mě. Prosba ať nic nevidím, přišla ve stejnou dobu.
Byl ten nejdůležitější čas být ve střehu...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.048592090606689 sekund

na začátek stránky