Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 507


Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Aneta Zoinaková je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:32Aneta Zoinaková
 Postava Jakub Zemánek je offline, naposledy online byla 20. října 2019 13:14Jakub Zemánek
 Postava Pomocný Vypravěč je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:32Pomocný Vypravěč
 Postava Stela Součková je offline, naposledy online byla 17. listopadu 2019 21:22Stela Součková
 Postava Ivan Šmíd je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 17:17Ivan Šmíd
 Postava Amélie Delacroix je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:19Amélie Delacroix
 Postava Julie Eislenerová je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 21:31Julie Eislenerová
 Postava Victoria Klein je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:00Victoria Klein
 Postava Pomocný vypravěč 2 je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 17:17Pomocný vypravěč 2
 Postava Pomocný vypravěč 3 je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 21:31Pomocný vypravěč 3
 Postava Ljuba je onlineLjuba
 
Julie Eislenerová - 15. listopadu 2019 23:38
927225_98f_16589.jpg
Výpomoc - Ivan, Victoria?


Štít, který jsem si vyčarovala na svou vlastní obranu mi byl, zdvořile řečeno, k ničemu. Jen co se Ivan nechal položit na lopatky, narazilo do mě kouzlo od té … Aliny? Nevím. Ve chvíli, kdy jsem si potykala s podlahou a vyrazila si dech, mi bylo vcelku jedno, jak se ta kačena jmenuje.
„Doprdele!“ dostala jsem ze sebe mezi sípáním a přetočila se ze zad na břicho, načež se po čtyřech snažila doplazit ke schodišti, kde nahoře stála ta holčina.
Letmým pohledem v mezeře mezi židlemi a lavicemi jsem zkontrolovala Victorii a usoudila, že ta si z nás tří vede nejlíp.
Do mého mezismyslového vnímání narazila energie, díky které jsem zjistila, že můj slovníček nadávek, který jsem do té doby považovala za obstojný, je zcela na nic.
Temní. Z tohohle celí nevyjdeme.
Sebrala jsem veškeré síly a vyhoupla se na nohy. Kolena se mi trošku třásla a stále jsem neměla tak pevný dech, jako před jeho vyražením, ale už jsem alespoň byla opět schopná boje, znovu jsem vyčarovala štít. Otočila jsem se na Alanu, bojovně vystrčila bradu. Jenže pohled na ni mě zmátl. Netvářila se, že by si tuhle super akci užívala, jak jsem původně předpokládala. V jejích očích byl…strach?
Co se to děje?
Riskla jsem to, spustila pohled z nepřítele vyhledala objekt jejích obav. Pusa se mi mimoděk otevřela sama, když jsem viděla toho vlkodlaka, jak stojí nad Ivanem. O tomhle jsem slyšela na svém začleňování do hlídky. Starý způsob jak někoho, jak že to bylo, odhmotnit? Stála jsem jak socha neschopná pohybu, jen zírala na to představení před sebou. Naneštěstí zareaguje Vicki, která Ivanovi zachrání zadek, kdy ten vyšinutec skončí na druhém konci posluchárny.
Nově příchozí temní už jsou tady. Každou vteřinou jsme čekala, kdy se objeví jak kontrolor z Čojky v pochybné hospodě.
Pavel Stránský? To to celou dobu hrál, že je normální a ne psychopat? Dalšího jsem znala od pohledu při mé registraci na jejich hromadě, ale nemohla jsem k jeho tváři připsat jméno. Třetí na to, že je Temný vypadal sakra dobře, až jsem na opravdu kratičký okamžik zalitovala svojí světlé podstaty.
Ne, soustřeď se, je to fuj, ani koukat se na to nedá! V myšlenkách jsem samu sebe propleskla.
Překvapení za dnešní den evidentně nebylo dost, když jsme znovu údivem otevřela pusu a sledovala, jak jsou na naší straně.
Lukáš.
Ambrož.
Aha.
Po jeho slovech se daná situace změnila o 180°. A velmi rychle. Od splasknutí všech Temných krom Sebastiana a toho čokla, až po jejich grandiózní odchod.

"Parchant!" pronesl a bříšky prstů si promnul oči a posléze i kořen nosu. V té chvíli skoro zestárnul o 10 let. Rozdal rozkazy, které se vydali všichni okamžitě plnit. Takže velké zvíře. Uznale jsem protáhla tvář.
Udělala jsem krok směrem k holčině, ale než jsem stačila cokoliv říct, sesunula se na zem. Snad si bude myslet, že to přehnala na beer pongu s pitím. Ale někdo by ji měl dopravit domů.
Otočila jsem se zpět na ostatní, když na nás promluvil respektovaná část útvaru z druhé strany barikády.
„Co to, můžeme si vypomoct, obnáší?“
zeptala jsem se přímo, přičemž na konci mé otázky dramaticky zahřmělo. Hádám, že to nemá na svědomí matička země, když je prosinec a výskyt bouřek je neobvyklý.
 
Ljuba - 14. listopadu 2019 10:56
ljuba_ikona9134.jpg
Denní Hlídka - Ljuba

Nechápem, ako som sa mohla zapliesť do niečoho takéhoto. Povedala by som, že je to PNI. Jednoducho a jasne: problém niekoho Iného. Najmä keď nie som v službe. A už tobôž kým som neoznámila svoj príchod. Už sa teším ako toto budem vysvetľovať obom Hliadkam a Inkvizícii. Bohužiaľ ma tá mladá prizvala k spolupráci. A i keby nie, uvedomím si rozmrzele - nenechám kolegov zomrieť biednou smrťou z rúk temných, ktorí sa rozhodli rozpútať otvorenú vojnu. To by Iný nečakal. Vlastne, keď si spomeniem na stopy magického ohňa na budove Stanice tak vlastne možno i čakal. Veď to bol dôvod na setsakramenskú obozretnosť.
Mladá má okrem sklonov k hystérii i problém s mlčaním.
Myslím, že prikývnutie bude na odpoveď stačiť. Nech si to vyloží akokoľvek.

Slučka okolo nás sa zaťahuje, no stále máme možnosť dostať sa von. Ak pôjde všetko dobre, dostanem ich do bezpečia k ich šéfovi.
Starosť mi robia tí mocnejší temní. Našťastie vidím i svetlých. Nebudú tu však včas. Nie pre nás, ak sa nám nepodarí prekĺznuť.

Nápis na dverách ma vlastne pobaví, je to trošku irónia.
Mladá je bledá a vyzerá vyčerpane. Jej spoločník, ktorý nakoniec prežil tú kliatbu tiež nevyzerá najzdravšie. Keď sa vypotácajú zo Šera, tak sa k nim pripojím v krásnej farebnej realite.
Rozrazenie dverí si užijem. Čo môže byť väčšia sranda ako vtrhnúť niekam ako hurikán?
Vedma a mágyňa, obe slabé, sa očividne venovali nejakej vysoko užitočnej činnosti, pradepodobne klebeteniu.
Nestoja mi ani za pohľad. Len ku každej pošlem Freeze.
“Niečo je zle. Cítim katastrofu,” zamrmlem počas toho ako leziem von oknom.
Keď stojím bezpečne na ulici, pozriem sa, či je náš bosí spoločník za nami. Ustupoval smerom k oknu a tak som sa mohla vrátiť k tomu podstatnému.
Najprv som sa obzrela, či nie sú naokolo žiadni ľudia a keď som sa presvedčila, že nikde nie je ani nohy, otvorila som malú trhlinu v realite a strčila som mladú do nej. Sotva v nej zmizla, portál sa zatvoril. Vyhodí ju to pri ústredí Nočnej Hliadky. S jej kolegom sa môžeme pripojiť k tým Svetlým, čo sa blížia.
Znovu sa obzriem ale to, čo uvidím, mi vyrazí dych.
 
Vypravěč - 13. listopadu 2019 15:40
s─îikonka7384639.jpg
Denní Hlídka - Ljuba

S léčením moc nejde (2) a i když to nejhorší vyléčit dokážeš, mrháš energií ostošest a jde to pomalu. Není jasné, jestli tě tak rozhodila zdejší situace nebo je tu na ústředí Denní Hlídky nějaká magická interference (což by tě nepřekvapilo) nebo máš prostě smůlu. Rozhodně jsi již předvedla o mnoho lepší výkony, kdyby tu teď byl Einar, nejspíš by ses propadla hanbou až do těch nejhlubších koutů šera.

Tvé Freeze ovšem jsou účinné (8), dodělají práci načnutou Blizzardem a Jaroslav i přes svůj zesláblý štít ztuhne v ledovou sochu. Linda s Tadeasem neváhají a následují tě první hladinou šera, svou světlou auru neskrýváš a i kdyby ano, nemají teď moc jiných možnosti. Tadeas využije tvůj štítový amulet a zatímco běžíte chodbami Denní Hlídky, úspěšně přečká tři výboje kletby Fulmen.

"Vás taky přeřadili sem do Plzně do Noční Hlídky jako ostatní?" zeptá se za běhu Linda, která je na tom díky pomoci od tebe už lépe. Její tón naznačuje, že to považuje za vysoce pravděpodobné. "Musíme odsud pryč a varovat u nás Hlídku, nevím co s Jakubem udělali, ale sami ho nezachráníme."

Pravděpodobnostní linie tě neomylně vedou na místo, kde by měl být slabý bod obrany a tedy i možný únik z budovy. Temné body se sbíhají ze všech stran jako švábi a někdteré jsou dost silné, takže je jasné, že příliš mnoho času nemáte. Jestli ale pravděpodobnostní linie čteš dobře, v případě, že budete pokračovat po této cestě vás čeká střet s několika dost silnými světlými. A to by mělo znamenat dobré zprávy.

Po cestě nahlížíš jako do hlubších hladin šera, tak do reálného světa. Vběhnete do chodby, kde je nad jedněmi dveřmi i v šeru nápis "Registrace Pobytu Světlých Jiných". Podle toho, co jsi vyčetla z linií by zrovna tahle místnost vaším cílem, uvnitř cítíš dvě velmi slabé temné, jednu mágyni a jednu vědmu. Linda už vypadá po tom běhu šerem dost vyčerpaně, tak vystoupí z Šera do reálného světa a Tadeas ji následuje. Ty po chvíli taky, koneckonců, jste na místě. Vrazíš do dveří do kanceláře a ihned najdeš to, co jsi hledala. Otevřené okno, nejspíš si tu temné zrovna větraly v tomhle parném, skoro-letním dni. A jelikož jste v přízemí, je to jasná cesta ven. Temné, které očividně zrovna něco probíraly z vašeho zjevení ovšem nejsou tak zcela nadšené.

"U šera! No tak, taky můžete zaklepat! To se dělá, vlítnout sem jako vichřice?" oboří se na tebe temná vědma s drdolem. Slabé temné. Pochybuješ, že mají vůbec ponětí o tom, co provádějí jejich nadřízení a kvůli tomu, jak byly zaneprázdněné nejspíš ani nekontrolovaly šero. S trochou pobavení si uvědomíš, že kdybys ve vstupní hale nenarazila na bitvu mezi denní a noční hlídkou, nejspíš by ses tu byla přihlásit pro svůj cejch. Teď na to ale jaksi nemáš čas.

Linda na nic nečeká a začne lézt oknem ven, Tadeas čeká vzadu a prohlíží šero pro případ, že někdo zaútočí. "No tak počkat, co to děláte, okamžitě přestaňte! Co má tohle znamenat!" zařve blonďatá mágyně a spolu se svou kolegyní s drdolem tebe a Lindu propalují pohledem. Z linií můžeš vypozorovat, že jak světlé, tak temné body se už blíží. A taky něco, co nedokážeš přesně určit...
 
Amélie Delacroix - 08. listopadu 2019 22:07
aliana14512.jpg
Opětovné setkání s těhotnou hysterickou ženou
"Ano už jsem se s ní setkala.Někdo není schopný přijmout pravdu i když jí má přímo před sebou."odpovím i když jsem už o tom mluvila.Jistě neřekla jsem všechno,ale mám pocit že v tomto případě ani nemusím.
A to nemluvím o tom že jsem byla obklopena ignoranty kteří pokud jim řeknu zatím si dejte kávu a sušenky to pochopí tak že mají jít demolovat kuchyň.
Kráčím za Gerardem a naslouchám tomu jak jsme blízko a že tohle bude kdo z koho.Ano to vím,ale taky vím že neexistuje dobro bez zla.Zničte peklo a zanikne i nebe,protože jak poznáte že je dobro dobrem když každý den nepřemáhá zlo.Z těchto filosofických debat mně vyvede poněkud překvapivé zjištění.
Takže Riegl nezmizel,zvláštní ... opravdu zvláštní.Zajímalo by mně jaké jsou jeho skutečné úmysly,ale rozhodně to nebude rodinné štěstí.
Jenom doufám že se nám povede lépe než předtím,jistě že se nám to povede aspoň Gerad o tom nepochybuje.Když popisuje jaké účinky to zatím má vybaví se mi můj nápad na omezení působení upíru,nevydáte mu povolení k lovu a když se potom rozhodne si jí opatřit,zajistíte aby se poblíž nacházel nějaký "uvědomělý" Světlý.Gerard však nečeká že mu odpovím protože je nadšený jako vždy když mluví o svém snu.
"Dobře jenom mi dej chvíli tento způsob tak často nepoužívám ... Ondrův byt je zde."dodám nakonec a ukážu v autě místo na navigaci.
 
Ljuba - 04. listopadu 2019 13:07
ljuba_ikona9134.jpg
Ljuba - Ústředí Denní Hlídky, Recepce

Hala Hlavnej stanice bola prázdna, až na pár výnimiek v podobe bezdomovca, páriku holubov a jednej pani za okienkom, ktorá sa očividne modlila aby sa mohla vrátiť domov, do vyhriatej postele.
S Einarom sme tam vyzerali trochu nepatrične. On, s hnedými po ramená dlhými vlasmi a trpezlivým výrazom na tvári, v sivom, krátkorukávovom tričku s nápisom WHAT WOULD GESER DO, jeansoch a červených converskách, ktoré už museli zažiť i lepšie časy a ja - v niečom ako dlhšia košeľa (alebo kratšie šaty) krémovej farby, čiernom korzete, čiernych legínach a čiernych vysokých čižmách na opätkoch, ktoré k mojim 165 centimetrom pridávajú dobrých päť cenťákov. Jedinou mojou batožinou je na prvý pohľad neveľký, čierny ruksak. Opatrený jedným praktickým kúzlom. Najfarebnejšou vecou na mne je starožitný náhrdelník zdobený červenými kameňmi, ktorý je len jedným kúskom z mnohých doplnkov, ktorými som ovešaná ako vianočný stromček. Ale nie, tak hrozné to nie, ide o náramky z prírodných materiálov (jeden z nich vyzerá ako z kostí) na jednej ruke a steampunkové hodinky, kde jeden vidí až do ich útrob na malé zlaté kolieska, a prsteň s červeným okom na tej druhej. Jediným skutočne neladiacim kúskom je headset zastrčený v uchu, ktorý by sa viac hodil k biznismanovi než tejto výstrednej dvadsaťpäť ročnej žene.
I môj účes občas priťahuje pohľady, veď len málokedy vidíte niekoho, komu z drdola vyčuhujú štetce s drevenými násadami. Všetko na mne kričí EXCENTRICKÝ umelec.
Nepomáha tomu ani čutora, sklenená nádoba potiahnutá čiernou kožou, zdobená kovovým zobrazením škótskej vlajky, prevesená krížom cez hruď. Je plná lacnej vodky, ktorú určite nepijem. S pitím som prestala. So zdesením si spomínam na tie tri mesiace, keď som sa utápala žiaľom za Vlkom. Vlastne to bol Bastien Gimenoz, vtedajší Najtemnejší Prešporku, ktorý mi ponúkol prvý pohárik naozaj luxusnej vodky.
“Ljbuba, si si tým istá?” ustaraný Einarov hlas ma bezpečne vráti do reality. Einara si vážim, hoci boli časy, keď som hromžila na jeho pomalé jednanie. Dnes ho začínam chápať. Akonáhle vám pribudne na pleciach ťarcha zodpovednosti za niekoho iného ako ste vy sám, musíte postupovať rozvážne. Sakra, za posledných pár hodín som pokazila nejednu vec, ale Einar bol prítomný a mlčal. A ani po tom, čo som veci tak kolosálne zbabrala, na mňa nenakričal. Nikdy nezvyšuje hlas. I to je dráždivé, pretože sú veci, za ktoré si to naozaj zaslúžim. Čo však čakať od mága 2. kategórie, ktorého šerou podobou je veľký Husky?
Vykúzlim na perách sebavedomý úsmev a skúsim zahnať červíka pochybností do temného kúta svojej mysle: “Samozrejme. Potrebujem to. Ty by si mal najlepšie vedieť, že to potrebujem. No určite to tu zvládnete i bezomňa. Má doraziť výcvikový dôstojník, ktorý zastane post Veliteľa operatívy, takže budeš mať o starosť menej. Dokonči Audit.”
“Máš amulety a nejaké baterky?” spýtal sa starostlivo ako mamka kvočna, ktorá chce vedieť, či si jej dieťa zabalilo ten desný vlnený šál a ešte údesnejší sveter, ktorý vyšiel z módy už v ‘77.
Baterky - stále si myslím, že je to príšerný výraz, ale vhodný pre pomenovanie úložiska energie. Niektorí používajú korálky, iní mince. “Áno, zobrala som si i Štíty, Freeze a Pressy.”
V obave nakrčil čelo: “Nič útočné?”
“Poznáš predsa môj názor na také kúzla,” odpoviem trochu neradostne. Nie som doktor ani zdravotník, no ako Liečiteľka vyznávam Hippokratovu prísahu. “Nejdem tam robiť neporiadok ako to robili tí dvaja Poliaci-” Mimovoľne zaborím nechty do dlaní pri tej hroznej spomienke.
“Buď opatrná, nie je to tam ako tu. Je tam pár Iných 1. kategórie. Najtemnejšia Mária ale i Najsvetlejší. Rozbijú čokoľvek, čo by si snáď i mohla zoslať.”
“Ako si mám uchrániť myseľ?”
Einar ku mne pristúpi. Je len o pár centimetrov vyšší, obijme ma, akoby na rozlúčku a zatiaľ mi do ucha niečo šepká v melodickom jazyku, ktorému nerozumiem. Ide o fínčinu. Avšak o nejaký starý, zabudnutý a hodne mŕtvy dialekt. Zvuk sa okolo mňa omotáva, vlní sa.

Zakloním hlavu aby som si prezrela secesnú výzdobu ale i omnoho mladšie stopy po požiari. Skoro čerstvé.
Samotná budova bola Neorenesančná, niekedy z polovice 19. storočia. Za iných okolností, by som ju preskúmala trochu podrobnejšie, ale zvyšky toho magického ohňostroja ma dosť znekľudňujú.
Mala by som si dávať pozor a nasadiť si Štít i Zrkadlo. Aspoň kým neprídem na Nočnú Hliadku. Nikdy nechoď bez ochrany. Najme nie v neznám prostredí. Pripomína mi tichý hlások, čo sa zrodil z rokov skúseností.
Mestká hromadná doprava. To je to, čo dnes potrebujem k šťastiu.
Viem kam mám ísť, ale napriek tomu vystúpim o zastávku skôr. Samozrejme. Najprv by som sa mala ohlásiť v centrále Dennej Hliadky. Tak sa to sluší a patrí.

Predomnou stoja dvaja svetlí. Mladá žena vyzerá nervózne. Jej aura to vlastne prezrádza. Spolu so svojím o dosť silnejším spoločníkom, ktorý si očividne niekde zabudol topánky, vchádzajú do budovy, ktorá je neomylne mojou cieľovou destináciou.

Recepcia je všetko, len nie útulná. Na stene visí obraz ženy. Áno, patrím k ľuďom, ktorí si ako prvé všímajú obrazy. Dokončila som bakalárske štúdium v odbore ilustrácia, hoci na magistra umenia som to už nedotiahla. Vyhodili ma.
Bohužiaľ sa po miestnosti rozhliadam i šerom, takže tá podobizeň vyzerá - bizarne.
Vo vzduchu cítim napätie.
Asi za to môže ten mocný temný mág, ktorý práve vydal rozkaz k útoku.
Nepanikárim. TO by bola chyba. Analyzujem situáciu. No hej. Mala som NAZERAŤ trošku skôr. Aspoň, že mám na sebe svoje ochranné kúzla.
Svetlý mág najprv poslal vlkodlaka Pressom do kvetináča s kaktusom, joj, ten zavýjal, a potom zoslal Snehovú búrku, avšak páriku upírov sa podarilo chytiť jeho mladú, už hysterickú, kamarátku.
Priblížim sa čo najviac k dievčaťu, s otvorenou čutodou v rukých, stále sledujúc súboj, čo sa odohráva v prvej hladine Šera.
No svetlý nemal šancu proti temnému harcovníkovi.
Slabej mágyni sa nakoniec podarilo odhodiť upírov do búrky, hoci sama už mala namodralé pery a prosík v pohľade.
Strčím jej čutoru do ruky a bez slova, s bohorovným kľudom sa natiahnem po svojom Tieni, cez ktorý vstúpim do Šera.
“Dosť,” poviem pokojným tónom, ktorý si prerazí cestu aj cez hukot metelice, a súčasne hodím dva Freeze po tom hnusnom plazovi. Prvý je slabší, slúžiaci len na rozhodenie jeho obrany, až ten ďalší slúži k skutočnému spomaleniu, či zastaveniu toho hajzla.
Priveľmi pokojne prikročím k svetlému, ktorému sa nad hlavou formuje kliatba a do dlane mu vtisknem jeden zo svojich náramkov obsahujúcich štít. Bez spomalenia sa postavím medzi Temného a jeho obeť. A hoci z nepriateľa neodtŕham zrak, stále zvieram mágovu ruku a nechám doňho prúdiť tok liečivej energie. Každú iskričku nechám napravovať spálené tkanivo. Je to vyčerpávajúce, no nemám moc na výber. Zalovím vo svojom vnútri a okrem Liečenia k nemu presuniem ešte i niečo z energie. Bude ho potreba.
“NASLEDUJTE MA!” pokojný hlas sa ozve v mladíkovej hlave a mohlo by mu dôjsť, že niečo podobné sa sa stalo i jeho kolegyni.
To už vystupujem zo Šera do krásnej farebnej reality. Teraz bezostyšne NAZERÁM, aby som sa vyhla komukoľvek, kto by sa nám chcel postaviť do cesty a vediem ten podarený párik do útrob budovy, v ktorej som nikdy v živote nebola, no nechávam sa viesť Inštinktom.
 
Vypravěč - 04. listopadu 2019 09:09
s─îikonka7384639.jpg
Ljuba - Ústředí Denní Hlídky, Recepce

Z Bratislavy jsi se vydala pryč, odpočinout si a zjistit, jak to bude fungovat na jiných hlídkách. Možná že až se vrátíš, přineseš sebou nápady na změny toho, jak to tam u vás funguje. Nebo možná zjistíš, že to tam u vás na Slovensku máte ještě dobré. Jako první jsi vyrazila do Plzně. Šéf tamního operativního oddělení, Maroš Horváth, byl jedním z Einarových známých a jako menší a klidnější město se to zdálo jako dobrý začátek tvé cesty, než se vydáš na hodně divočejší místa jako Praha, Berlín nebo nedejbože dokonce i Moskva.

Vystoupila jsi na nádraží, kde tě čekala první trochu alarmující skutečnost a tou je to, že na nádražní budově jsou vidět stopy požáru. Prohlídka v Šeru odhalí to, že to bylo způsobeno dost silným kouzlem, jehož stopy ještě nepominuly, nejspíš něčím jako je Inferno. Zahlédneš tam i pár světlých, kteří ono místo v šeru zkoumají. Stopy po kouzle jsou jasně viditelné, takže to nemohlo být tak dávno. Radši se tu moc dlouho nezdržuješ, koneckonců, můžeš se na to zeptat na hlídce.

Pokračuješ městskou hromadnou dopravou až na místo, kde se má nacházet Noční Hlídka Plzeň, bohužel, ty ale vystoupíš o zastávku dříve. Podle toho, co sis zjistila, by se tu poblíž měla nacházet zdejší Denní Hlídka, takže by bylo dobré se tam po cestě stavit. Měla by ses jim tam stejně nahlásit, aby z tvojí přítomnosti nevznikl nějaký problém a nakonec, aspoň poznáš, jestli to na Denní Hlídce tady funguje taky jako tam u vás. Jestli budeš mít štěstí a narazíš i na nějakého sympatického temného, možná tě i vezmou na prohlídku, ovšem s tím moc nepočítáš.

Hned co zahneš za roh a vydáš se uličkou vedle divadla kolem parku k budově Denní Hlídky, všimneš si u vchodu do budovy, kterou v šeru dokážeš identifikovat jako svou destinaci dvou světlých, mladé dívky-mágyně 7. úrovně a mladého mága páté, téměř čtvrté kategorie. Na mágovi je nejzvláštnější to, že chodí bez bot. Za ta dlouhá léta už sis zvykla na to, že někteří Jiní mohou být i dost výstřední, většinou to ale byli ti starší Jiní.

Párek světlých mizí v budově, světlá dívka div nevrazí do dveří, který jí světlý mág nepodrží. Ty se pomalu vydáváš k budově Denní Hlídky za nimi, mohla bys jít šerem, ale zatím nemáš důvod spěchat a vyčerpávat se. Ovšem sotva vejdeš do budovy, je ti jasné, že se tu něco děje. Skupinka temných v recepci, z toho dva upíři a jeden temný mág dost vysoké kategorie, který působí dojmem, jako by ti zachvíli měl nabízet ojeté auto i s pojištěním k tomu. "...chceme je živé, jsou tak cennější."" slyšíš toho temného a pak se strhne boj. Nejspíš sis měla přečíst pravděpodobnostní linie předtím, než jsi vkročila dovnitř ale upřímně, kdo by mohl tušit, že sotva se někde objevíš, stane se tohle?

Upíři se vrhnou na slabou světlou, vlkodlak je odvržen do kaktusu, Blizzard řádí ve vstupní hale, dveře za tebou jsou najednou zapečetěny ochrannými kouzly a budova je uzavřena jak v reálném světě, tak v šeru. Světlý mág bez bot zdá se dostal naplno pěkně silné kouzlo od promrzlého temného třetí kategorie a ihned i koncentrující se kletbu k tomu.

Zdá se, že to tady nebude tak klidné, jak jsi předpokládala.
 
Pomocný vypravěč 3 - 04. listopadu 2019 00:06
7ccdff2ca9529592d82f3e29c82459ee700_1471.jpg
Náměstí republiky - Amélie Delacroix

Gerard se na půli cesty zastaví. „Anna? Anna Rieglová? Už ses s ní setkala?“ podiví se, ale není ani zdaleka tolik překvapený, jak bys čekala. Nakloní hlavu a počká na tvou odpověď.
„Chtěl bych, abys mi v tom pomohla ohledně naší staré záležitosti,“ usměje se na tebe tím typickým gérardovským úsměvem, ze kterého se ti kdysi podlamovala kolena, „jako za starých časů,“ dodá tišeji, přistoupí k tobě blíž a odhrne ti pramínek vlasů z tváře.
„Do rukou se mi dostal zajímavý rukopis. Pojednávalo se v něm mimo jiné i o tom, jak toho dosáhneme,“ pokračuje a automaticky už mluví o vás dvou, jako by dopředu počítal s tím, že nebudeš mít nejmenší problém mu pomoct. „podařilo se mi díky tomu, a mým vlastním schopnostem, vytvořit něco mocného, něco velkolepého, něco silného,“ skoro se dme pýchou. Vykročí zpět po cestě, kterou jste šli sem a po dvou krocích se na tebe zadívá, zda ho následuješ.
„Ale zatím to nefunguje bez chybičky. Temného to buď přemění na Světlého, nebo ho odhmotní,“ kopne do kamínku na cestě, „a to je důvod, proč se znám s Alfrédem Riegelem. Využívám ho jako svého pomocníka. Na oplátku po mně žádá, ať jeho manželku chráním před Denní Hlídkou. Naivně si myslí, že takhle ji ochrání víc.“
Chvíli jdete mlčky. Ty už víš, že mluví o tom, co se stalo před několika lety a hlavou ti běží průběh vašeho bádání a experimentů včetně nechvalně proslulého konce.
„Dovedeš si představit, jaké by to bylo? Svět bez Temných!“ odbočí náhle od předchozího tématu a v očích mu plane oheň jako pokaždé, když začne mluvit o svém snu a odhodlání toho snu dosáhnout.

Nasednete zpět do auta.
„Jedeme pro Annu,“ oznámí ti jen tak mimochodem, abys mu řekla, kde že je ten Ondra, u kterého je Anna schovaná.
 
Vypravěč - 03. listopadu 2019 21:02
s─îikonka7384639.jpg
Tadeas Falcom - Ústředí Denní Hlídky, Recepce

Rozhodně se nedá říct, že bys byl v záviděníhodné situaci. Počty a silové kategorie nejsou na vaší straně, bojiště je snad ještě více nevyvážené ve prospěch temných, jsou na své domácí půdě. Štít nebyl prioritou, koneckonců jsi sem s Lindou šel vyjednávat na Denní Hlídku o propuštění světlého Jakuba Zemánka, nelezls do doupěte hladových vlkodlaků za úplňku se steakem v ruce.

Nějaká menší potyčka, když někomu rupnou nervy, možná. Ale že se tu Denní Hlídka rozhodne vyhlásit Noční Hlídce válku a vás chtějí pojmout za válečné zajatce nebo jak to máš chápat, to je na úplně jiné úrovni. To je akce těch, kteří buď Dohodu mají úplně na háku nebo mají nějaký důvod domnívat se, že jim to projde. Z toho důvodu na sobě máš je slabý štít (3), který tě moc neuchrání, lepší než nic. Dobrou zprávou je, že ti Lucie nechala jeden amulet, takže aspoň něco.

Jaroslav jedním gestem aktivoval kouzla u vchodu, kterými zapečetil vchod do budovy, dveře jsou zablokované a vchod do budovy brání magická bariéra. Samozřejmě, že v šeru dveře nejsou otevřené. V první hladině samozřejmě. V druhé hladině určitě také v nějaké formě existují, i kdyby ta budova nebyla dost stará na to, aby existovala i ve druhé hladině, taková základní zabezpečení existovala všude, kde žili jiní, natož na hlavním štábu temné strany ve městě. Ve třetí nejspíše také. Ne že by to pro tebe znamenalo moc, i kdyby byla ve třetí hladině možná cesta pryč (a pravděpodobně stejně nebyla), ty se sám nedostaneš dále než do druhé. A velmi slabá jiná jako Linda měla problém i s první hladinou, natož kdyby jí někdo vtáhl do třetí a nechal ji tam napospas.

Pokud by ses kouknul k nyní zablokovaným dveřím, zjistíš, že mezitím, co jste se s Lindou snažili o vyjednávání s temnými dovnitř vešla nějaká světlá, podle všeho stejné kategorie jako ty. Ty ale na nějaké dlouhé průzkumy nemáš čas, jelikož vlkodlak z recepce se na tebe vrhne, ovšem ty rychle zareaguješ Magickým Presem (9). Kouzlo se ti povede nad všechna očekávání, vlkodlak je magickou silou odvržen až na druhou stranu hally, kde dopadné do květináče s kaktusem vedle výtahu. Květináč je po nárazu naprosto zdemolován a nebohý kaktus je přímáčknut vlkodlakem, který následně zavyje jako operní diva po nepříjemném seznámení s kaktusovými trny. Náraz do zdi uvolní hřebík, na kterém visí obraz Marie (v šeru ukazuje její šerou podobu, ne moc příjemný pohled) a obraz spadne vlkodlakovi na hlavu. Mága jeho kategorie by to už nejspíš vyřadilo z boje, ovšem vlkodlaci jsou odolné potvory a už se zvedá zpátky na nohy. Dva členové ochranky, jeden mág a jeden vlkodlak jsou zdá se připraveni pokusit se uspět tam, kde recepční selhal, do boje se připojí i vědma 5. kategorie, která vytahuje hůlku.

Ty na nic nečekáš, je ti jasné, že musíš jednat rychle a zatímco Jaroslav se zabývá zabezpečením budovy, aby vám odříznul útěkovou cestu, ty hned začneš formovat Blizzard (9). Sílu uloženou v amuletu od Lucie využiješ k vyvolání tohoto kouzla. Za normálních okolností by tě toto kouzlo velmi vyčerpalo, ovšem amulet od Lucie je naštěstí plně nabitý a ačkoliv jej kouzlo plně vycucne, nemusel jsi tak sahat na vlastní zdroje energie.

Ve vstupní hale vypukne magická sněhová bouře, ledové vichry, vánice, sníh a mráz prostoupí téměř celou vstupní halu před tebou, kousky ledu ve vzduchu narážejí do všeho a máš potíže v reálném světě přes kouzlem vyvolanou bouři vidět, jde to těžce. Síla kouzla všechny v zasažené oblasti mrazí do morku kostí, členové ochranky, vědma a vlkodlak-recepční mrznou na kost a za pár vteřin je obalí ledová vrstva, která je již úplně znehybní. Jak se tak na zmrzlé temné díváš, byly by z nich docela pěkné sochy na výstavu v muzeu. Jaroslava ovšem ve sněhové bouři nevidíš. Blizzard samozřejmě zuří i v šeru, tak mocné kouzlo zasáhne i do těch hlubších vrstev.

"Pusťte nás, přestaňte, POMOOOC!" řve Linda, zatímco se snaží utéct ze spárů upírů, kteří jí drží i navzdory Blizzardu. Snaží se utéct k tobě, ale upíři jí vláčejí hlouběji do sněhové bouře. Jako nemrtví jsou na toto odolnější, ovšem i je Blizzard mrazí a nebude trvat dlouho, než i tito slabí upíři ztuhnou v ledovou sochu. Linda je naštěstí na okraji Blizzardu, ale i ona začíná pociťovat mráz a pokud odtud rychle neodejde, postihne ji stejný osud jako temné.

Ty vstoupíš do Šera, připravený využít jej k náhlému přepadení upírů a pomoci Lindě, ovšem sotva skrz svůj stín vejdeš do první hladiny, všimneš si jak se z Blizzardu v první hladině šera vynoří Jaroslav Hejduk, Promrzlý, pohybující se asi poloviční rychlostí, ale přesto chráněný silným magickým štítem, který mu zřejmě umožnil projít nbez toho, aby skončil jako ledová socha. Mocný a naštvaný temný mág, který je na jiné úrovni než ty. Jeho šerá podoba k němu rozhodně sedne, šupinatá kůže, rozeklaný hadí jazyk, pronikavé, nikdy nemrkající hadí oči bez očních víček... a ohnivé kuličky, které po tobě vyslal. Bohužel, osud není na tvé straně (4). Do druhé hladiny se schovat nestačíš, kouzlo tě zasáhne přímo a tvůj chabý štít se rozpadá pod výbuchy jednotlivých ochnivých kuliček, tvé snahy posílit jej vyjdou vniveč. Bolest projede tvým tělem, cítíš, jak se něco pálí a brzo si uvědomíš, že jsi to ty. Popáleniny na hrudi a na rukou pálí jako čert a jedna z ohnivých kuliček ti trochu připálila i vlasy, síla exploze tě ohodí o stěnu. Ty se i tak udržíš se na nohou (8), ale ještě jedno podobné kouzlo a budeš mít problémy.

"TADEASI NE!" zaječí Linda, která nahlíží do šera a váš boj pozoruje Povzbuzena starostí o tebe, Linda se pokusí alespoň o nějaké kouzlo, které by jí umožnilo se aspoň an chvíli osvobodit a to se jí i přes veškeré potíže podaří (8). Na jinou její kategorie silný magický pres ji odstrčí od upírů, kteří jsou následně pohlceni Blizzardem. Silně podchlazená a zmrzlá Linda se pomalu belhá pryč z dosahu kouzla, které neustává. Linda vypadá, že je na tom dost zle, otočí se onu neznámou světlou a v jejím pohledu je žádost o pomoc.

"Mohlo to jít po dobrém." uškrne se Jaroslav a jeho rozeklaný jazyk je v šeru jasně viditelný. Než se vzpamatuješ (3), Jaroslav po tobě vrhne kletbu. Symbol kletby propluje šerem a přitiskne se ti na hruď. Nad hlavou se ti roztočí energetický vír, jak se kletba začíná koncentrovat a symbol na hrudi začne v šeru zářit. Kletbu dokážeš identifikovat jako kletbu Fulmen, což znamená, že až se kletba zkoncentruje, příjemné to nebude.

Ačkoliv tvůj blizzard se postaral o zeslabení Jaroslava a eliminace všech ostatních z boje, alespoň pro tentokrát, je ti jasné že s tím, co jsi tu rozpoutal za cirkus sem určitě míří kopa temných jako posily. Už jen Blizzard v šeru září jako vánoční stromeček. Tvůj problém je ale spíše kletba koncentrující se ti nad hlavou.
 
Tadeas Falcom - 31. října 2019 11:38
dark21196076.jpg

V budově Denní Hlídky, Smetanovy Sady

Já, já, já a já.... možná někdo další

Obdaruji jí vřelým úsměvem, načež se při vstupu málem praští o dveře. Celá tahle věc mi je podezřelá, ale, asi čekali, že se to celé moc nevyvede, jinak by mě sem neposlali, tedy pokud nepatříme mezi postradatelné, v tom případě, když to dopadne blbě, tak po nás neštěkne ani pes.
Super.
Uvnitř v budově je jak jinak banda Temných, přičemž nejde přeslechnout stěžování jednoho upíra, kterýmu nejspíše zemřel kámoš, protože byl moc zbrklý a udělal něco co neměl. Typičtí upíři, hrají si na oběti a přitom jsou mnohdy šílení sadisti, nebo manipulátoři.

Z ničeho nic se začnou bavit o Zemánkovi, ale bohužel jim do toho skočí Lin, takže se toho moc nedozvíme. Možná bych jí to poté mohl vysvětlit, ale nejdříve je třeba vyřešit zdejší práci. Bohužel se to samozřejmě neobejde bez nějakých poznámek od druhé strany. Jmenovitě od vlkodlaka, který na tom vzhledově není zrovna nejlépe a tak jen uvítám, když jej Lin setře. Zatím to nechávám na ní. Promluvím, až se bude zdát, že na tom není nejlépe.

Lin pokračuje a upírka nám ukazuje, že i nemrtví dokáží měnit barvy jak chameleon, z čehož mám obrovskou radost, jelikož ty pijavice sám moc nemusím. Bohužel se musí objevit někdo vyšší šarže. Už jen podle chladu je jasné, že jde o mocného mága. Ulízaný, jako by jej vysrala kráva a následně obalený v hadím slizu. Působí spíše jako podlézavý úředník, ba ne podomný prodejce, ale hádám, že tenhle nám nic nabízet nebude.
Tohle bude problém. Budu si na něj muset dávat bacha.

Pak se to tedy vše zvrtne, přičemž tomu tedy předchází ještě jeden telefonát. Bohužel mi unikne i dost vlčí zavrčení, které je dosti na místě, vzhledem k tomu, že nám jej nechtějí vydat a co hůře. Rozhodlo se, že nesmíme opustit budovu a, že nás chtějí živé.
Ksakru, to si ze mě dělají prdel ne.

Dva se vrhnou na Lindu, která se ještě pokusí něco čarovat, ale nijak jí to nejde. Bohužel pro ostatní, já nejsem zrovna nízká kategorie a zvládnu toho o něco více. Neblíže je mi vlkodlak, který vyrazil jako první, přičemž se následně přidávají i ostatní temní.
Tohle mi ještě scházelo.
Soustředím se, aby jsem následně odhodil vlkodlaka Magickým Presem. Pak pokračuji a snažím se vyvolat Blizzard. Je to dost náročné na energii, ale zvládnu to, takže hned poté co jej vyvolám se přesunu do 2. hladiny šera a vydám se za Lin. Ty dva, kteří drží Lin bodnu prsty do očí. Bohužel pro ně mám ostré, celkem i špičaté nehty, takže jsem je možná oslepil na dost dlouho.
Následně stáhnu Lin k sobě do šera.
"Musíme rychle utéci." Bouře zuří a hádám, že mág se vydá za námi do šera a proto se pořád rozhlížím jestli jej zahlédnu, aby se případně zmohl v útok na délku, nebo lépe obranu.
Po téhle akci budu chtít od šéfa hůlku, nebo minimálně 10 amuletů s energií.
 
Vypravěč - 29. října 2019 05:47
s─îikonka7384639.jpg
Jakub Zemánek - Ústředí Denní Hlídky, Mariina Kancelář

"Vidím, že už vás Noční Hlídka začala krmit svou propagandou. Už jste od nich absolvoval i přednášku o tom, proč není dobré snažit se zachraňovat svět? Nově iniciované světlé to čeká hned na začátku, i když je to ze strany zrovna Noční Hlídky pokrytectví největšího druhu."

Marie se viditelně pousměje a její tvář získá nádech lidskosti, který atmosféru v kanceláři trochu uvolnil. Skoro bys mohl předstírat, že jste jen dva lidé, co si povídají o přestávce na kafe a ne dva kouzelníci stojící na opačných stranách barikády. Jak je to pro tebe nové, tak to stále zní trochu přitaženě za vlasy. Marie je vlastně velmi mocná temná, co to tady všechno řídí, mohla by mít sto let za sebou a mít vnoučata starší než ty. Možná tohle ani není její pravá podoba a ve skutečnosti vypadá jako nějaká zrůda z nějakého nového survival horroru. Rozhodně by tě to až tak nepřekvapilo.

"Ty jejich dobré úmysly, snaha vytvořit perfektní společnost, změnit samotnou lidskou povahu - jak by se to mohlo zvrtnout? Pokud máte nějaké ponětí o historii, tak odpověď znáte. Už jen minulé století je toho příkladem. Těžko byste našel nějakou událost, ve které by Noční Hlídka neměla prsty. Definicí šílenství je prý stále dokola provádět to samé a očekávat rozdílné výsledky. Pokud je to pravda, tak bych musela konstatovat, že Noční Hlídka je plná šílenců."

"Pokud bych vám měla vyzdvihnout naše přednosti, je to především to, že my temní nemáme potřebu provádět podobné sociální experimenty jako světlí, snažit se o změnu za každou cenu. Známe lidskou povahu, co jsou lidé zač. Nemáme potřebu snažit se o spasení nebo o vytvoření ráje na zemi. A pokud chceme něco změnit, jdeme na to chytře. Když už bereme kladivo na problémy, je to proto, že neexistuje žádný vhodný jemnější postup."

"Co se týče vašeho provinění, zde myslím kladivo není potřeba. Nerada bych do toho zatahovala Inkvizici nebo Dohodu samotnou, tribunál a následné dlouhé soudy, když jsou zde mnohem lepší řešení."

Nejspíše se chystá pokračovat a vysvětlit, co přesně tím myslí, ale v tom jí najednou zazvoní mobil. Když se Marie podívá, kdo jí to volá, zpozorní a najednou téměř zapomene, že jsi tu také. Pozorně poslouchá, co jí volající říká a ačkoliv její aura je pro tebe stále nečitelná, vrásky na čele prozrazují jakousi nervozitu.

Zatímco Marie vyřizuje svůj hovor, tobě zavibruje mobil v kapse. Volá ti Linda. Zase. "Zadržet. Dejte je k ostatním." promluví najednou Marie do telefonu a chystá se zavěsit.

Jestli telefonát od Lindy zvedneš, uslyšíš jenom její panický jekot, který poznáš jako Lindin, jelikož zněla přesně tak, když ses včera ztratil v Šeru. Dále slyšíš neurčitý řev odněkud kolem a pak zvuk, jak se něco rozbíjí. Poté už nic. Úplné ticho, signál byl ztracen.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13439989089966 sekund

na začátek stránky