Ondrův barák - Amélie

Ondra se na tebe usměje s výrazem někoho, kdo prostě musí zůstat pozitivní, jinak by se sesypal. S tvou pomocí se vysoukal zpod gauče, i když bolestně sykal. "To rád slyším, Amálko. Jinak bych tě musel zabít." zazubí se, jakože to byl vtip a ztěžka oddychuje. "Píchla bys mi trochu s tím léčením símtě?"

Odhadovalas, že toho temného vyřídil Ondřej ve své gepardí formě, poté jej někdo zasáhl kouzlem, které jej odhodilo na druhý konec místnosti, pak na něj někdo hodil gauč a nejspíš i nějaké znehybňovací kouzlo jako například Freeze. A pak nečekali na to, až se Ondra vzpamatuje, vzali Annu a jeli. Podle tvých odhadů se boj odehrál asi několik předtím, než jste s Gérardem přijeli. Kdybys cestou kontrolovala Šero, nejspíš bys v něm viděla ten ohňostroj.

Gérard stále něco studuje v šeru. Očividně jej tam něco velice zaujalo. Byla by ses podívala, o co se jedná, ovšem mělas plné ruce práce s Ondřejem. Ten byl zdá se docela dost poraněný. Ne nic vážného, ale jestli má být k něčemu, nejspíš by potřeboval vyléčit. A jelikož Gérard je zaneprázdněný, nejspíš to bude na tobě.

Ještě jednou a s citem
Projdeme otevřenou brankou a vidím že kdo tu byl si skutečně dal záležet, tohle byl boj který byl větší než jsem čekala. Možná jsem nebyla ve svých úvahách tak úplně přesná možná se Riegl lekl do čeho se zapletl a rozhodl se že uteče.
Každý děláme ... nevím jestli ...
No to je jedno protože to v současné situaci nehraje roli, možná láska nestačila a Riegl si uvědomil že tohle manželství byl omyl, takže buď utekl nebo se schovává. Mlasknu a vrátím se zpátky k domu, předpokládám že by Ondra neudělal párty když bude mít sestru doma zvláště v jejím stavu. Vejdeme tedy dovnitř a najdeme tam Temného který tady zůstal po tom boji. Gerard si ho prohlédne ovšem zbytečně.
„Bien grande, vypadá to že jsme přišli pozdě.“
Ale na co jí Temní potřebují, možná kvůli těm dětem které čeká. Tohle se nám začíná zamotávat ovšem potom si všimnu že z pod gauče někdo vstává nejdřív si myslím že to je nějaký Temný který se probral, ale potom zjistím že to je Ondra.
Vypadá to že jim nezůstal nic dlužný ...
Ondra se snaží působit bezstarostně ovšem já vidím co všechno cítí, zmatek protože netuší co se vlastně stalo, strach o svou sestru, vztek na sebe i na únosce a nenávist. A protože Gerard se rozhodně že právě teď bude hledat něco v Šeru tak to bude na mně. Rozhodnu se Ondrovu předchozí otázku přejít a odpovím mu až na tu další.
„Bon najdeme tvou sestru a nakopeme Temné kteří jí unesli až do největších hlubin Šera, ale ty by ses měl vyléčit protože to nebude snadné a budeš potřebovat všechnu sílu.“
Rozhodnu se to nakonec pojmout takto citlivě, ale snad to Ondra pochopí. A snad až Annu najdeme změní na mně názor.

U Ondrova baráku - Amélie

S Gérardem projdete otevřenou brankou na pozemek Ondřejova domu. V normálním světě to tu vypadá jako by se tu na tom vyřádili nějací vandalové, vylomené dveře, rozbitá okna, na několika místech sežehlý trávník. Nutno ale říci, že po některých večírcích pořádaných Ondrou to tu vypadalo ještě hůř. Jediné, co kazí dojem výsledku zvrhlé párty je rozsápané tělo nějakého temného, kterého naleznete vevnitř v obývacím pokoji. Chybí mu půlka obličeje tak nedokážete přesně určit, o koho se jedná. Gérard si jej prohlédne a může jen konstatovat, že tohohle už si dávno vzalo šero.

Najednou se zpod trosek gauče začne něco vysoukávat. Je to Ondřej. Zraněný se snaží dostat zpod trosek, a na to, v jakém je stavu to docela jde. "Jéžiš, žabožroutko. Já sem tak rád, že tě teď vidím. Kdo je ten tvůj kámoš? Zase nějakej novej převelenej odjinud?" usměje se na tebe Ondřej a začne se sápat na nohy. Snaží se působit bezstarostně jako vždy, ale z jeho aury jasně vidíš, že to je jen maska. Vidíš v něm zmatek, strach, nenávist a vztek. A jak si prohlížíš jeho zranění, máš dojem, že by trochu potřeboval vyléčit, jestli má být k něčemu. Gérarda ovšem zaujalo něco v Šeru, takže to zdá se bude asi na tobě. "Ti temný parchanti... unesli mi ségru. To jim jen tak nedarujem, že?" Jeho úsměv tě přímo vyzývá opovážit mu sdělit zamítavou odpověď.

Ústředí Noční Hlídky - Ivan

Vlastimila jsi posadil do oné "výslechové místnosti" na židli. Nevzpouzel se, ale bylo vidět, že je z toho všeho otrávený. "Hele a ten mobil ať mi ta tvoje blbá kolegyně hned vrátí, jo, jinak si budu stěžovat-" Zaklapl si za ním dveře a chvíli na chodbě přemýšlíš, co dál, když tu si všimneš, že k tobě právě jde Karel Liška, jeden ze zdejších operativců. "Ivane, vidím, žes sem přivedl Hrubého z Denní Hlídky, co se stalo, nějaký vážný přestupek vůči Dohodě?" Rychle mu řekneš všechno, vynecháš jen to o Amélii. "To jako vážně, jo?" vytřeští na tebe oči Karel a zamyšleně hloubá nad situací, kterou jsi mu nastínil. "Tak s tímhle radši jdi hned za šéfem, měl by být u sebe. Do tohohle se bude muset zapojit i Inkvizice, když zdejší Denní už na nějakou Dohodu úplně kašle." řekne Karel. "Já se zatím postarám tady o pana Hrubého. Až přijde Ondřej tak ho s ním vyslechnu." Hned si souhlasil, koneckonců, stále jsi měl na mysli tu Amélii. O té jsi zatím Karlovi nic neřekl, chtěl sis o tom nejdřív promluvit se šéfem než se rozhodneš, co s tou informací dál dělat. Tak jsi neváhal a běžel rovnou za Ladislavem, bral jsi schody po dvou. Jistě, poslals za ním Julii, ale... prostě jsi s ním potřeboval mluvit tváří v tvář, zeptat se ho na Amélii a na to, zda to o ní věděl. Musel sis zkrátka ověřit, že jsi vážně na té správné straně. Když vybíháš schody do patra, ve kterém je šéfova kancelář, uslyšíš hlasy Lindy, šéfovy sekretářky, a Julie.

"Jakuba Zemánka, toho nového světlého ze včerejška unesla Denní Hlídka, když jsme byli ho vyzvednout, tak na nás zaútočili a jen tak tak jsme vyvázli a... no prostě strašný!" "Maroš s partou vyšších kategorií odjeli něco řešit do Starého Plzence, je tam prý nějaká dost vážná anomálie a ostatní jsou kdovíkde, já..." "Aneta, Stela a Straka sem pak přišli z analytického, mleli něco o tom, že musí něco říct Ladislavovi, o Amélii, že je to strašně důležitý, že prý provedla něco strašnýho... já ani nevím, co to bylo. Protože pak šéf vyšel z kanceláře a byl tak naštvanej, přímo rozzuřenej. Přikázal těm třem, ať nakvašou do jeho kanceláře a pak... jsou tam už fakt dlouho, nevím, co se děje, mám ale pocit, že sem zevnitř slyšela křik! Všechno se nějak hroutí!"

Když už vystoupáš do cílového patra, slyšíš Juliinu odpověď Lindě. Otázka je, co dál? Jaká bude tvá reakce?

Domeček z karet

Po zbytek cesty jsem okázale ignorovala Vlastimila za sebou, ale koutkem oka jsem stále vnímala jeho pohyb. Ivan svíral volant, div že z něj neudělal fašírku a já házela ksichty na svůj mobil, stále vytáčela Luciino číslo, které mě posílalo do hlasové schránky a mezi řádky do háje.
Což bylo více než divný. Tedy ne to, že by Lucie někoho poslala do háje, Láďu do hajzlu, ale že by to nezvedala.
Vlastimilův telefon jsem si nechala u sebe. K výslechu ho stejně nepotřebuje a já ho po příjezdu na ústředí rovnou dala Ivanovi.
Ivan zaparkoval, vylezl ven z auta a s někým začal po telefonu mluvit.

Moje myšlenky létaly z jednoho na druhé, ale pokaždé jsem se vrátila k Amélii. K tomu vlezlému videu. Jak je možný že si toho nikdo nikdy nevšiml? Když to ví i někdo jako je to pako za mnou.
Co se týkalo Vlastimila, zatímco se Ivan venku s někým vybavoval, já s Vlastimilem na sebe navzájem štěkali urážky, prakticky to vypadalo, že jsme dva puberťáci a vedeme soutěž urážek typu "tvoje máma".
Ivan zaklapl mobil a vrazil ho zpátky do kapsy. To byl signál pro mě abych se vyškrábala z auta a pohledem a kývnutím hlavy se zeptala, co se děje.
Ten jen přecedil skrze zuby, že je Ondra s Amélii na cestě sem, přepadení Anny Rieglové a ať jdu za šéfem. Vlastimila sesbíral a odtáhl do výslechové místnosti, což byla obyčejná místnost s pár židlemi, stolem, kamerou, chcíplou kytičkou za kterou bych dala místnímu údržbářovi padáka, takže mě nezbývalo, než ho se vztyčeným obočím poslechnout.

Cestou jsem dvakrát zakopla a z toho jednou o téměř neviditelný práh a podruhé o vlastní nohu.
S tichým nadáváním jsem se konečně dostala ke kanclu velkého bosse, odkud na mě vybafla Linda.
"Mi povídej," zabručela jsem, zatímco můj pohled upoutaly hodiny na stěně.
"Počkej počkej... jak unesla Denní hlídka?!" zastavila jsem ji uprostřed monologu.
"Denní hlídka unesla Annu Rieglovou," oznámila jsem svou novinku, spíš už zbytečně.
Co se to tu k čertu děje?
"Tos... Co? Jak křik..? Heh... Jo... To je v prdeli, Amélie asi fakt něco dokurvila... do háje..." Byla jsem už v takovém rozpoložení, že mi bylo fuk, že za můj slovníček by se nestyděl ani nalitej námořník.
Linda byla vykolejená jak sjetý kolibřík po útoku kočky. Bylo mi jí líto. Muselo to být na ní moc. Byla někdy vůbec v terénu?
Vjela jsem si rukama do vlasů a třikrát se otočila na místě ve snaze něco vymyslet.
Áááááh
Nic nešlo. Můj mozek nebyl ochoten spolupracovat, nedokázala jsem udržet nápad nebo myšlenku.

V tu ránu jsem dostala nápad. Alespoň jeden jediný.
Vběhla jsem, doslova jak tříska pod nehet, do zasedačky, kam jsem si dřív odložila batoh a vrátila se i s ním. Nemohla jsem být pryč víc, než dvě minuty, budiž důkazem můj jazyk na vestě.
Batoh jsem hodila Lindě do náruče.
"Jdi na půdu, jak je modem pro počítače, pojistky a podobný kraviny, mělo by to být vedle hasičáku za rohem od schodiště na půdu. Jak jsou ty zamřížovaný dveře," tour de budova, co jsem absolvovala s vrátným v prvním týdnu mého působení v tomhle ústavu aspoň něco přinesla. Taky si ještě pamatuju, kde je uzávěr vody, ale to je celý.
"Použij můj notebook, zkus sehnat kohokoliv od nás, třeba Prahu. Ukrajinu. NASA, CIA. Seber cokoliv co je ochotný nám pomoct. Ivan je dole s Vlastimilem, což je taková pomatená štětka z Denní hlídky. Heslo k noťasu je kyblíky se nedlabou, všechno dohromady malýma. Neptej se." mávnutím ruky jsem přerušila její tok myšlenek, když jí vyskočila vráska na čele kvůli mému heslu.
Pak ji skoro násilím vystrkala ze dveří a několik minut sledovala dveře do šéfovy pracovny.
Co mám jako dělat teď?
Nakonec jsem se zhluboka nadechla a třikrát důrazně zaťukala na dveře.
Do kelu! Musím se nějak ohlásit! Ale co mám říct? Tady Julča?! Néé, moc blbý, Krucinál, už to trvá dlouho od toho zaklepání! Tak co řeknu? Co mám říct? Co mám ří-?
"Pošta!" Jednou za svý blbý nápady dostanu vážně po hubě.

V autě s Ivanem a Vlastimilem -> Ústředí Noční Hlídky - Julie (a možná i Ivan)

Zbytek cesty proběhne v naprostém klidu. Ani jeden z vás neměl náladu na řeč, po tom, co jste shlédli, vaše hlava plná myšlenek na to, čeho se dopustila Amélie. Stále nedokážete pochopit, jaktože se "světlá", která se zúčastnila takových zrůdností nerozplynula v šeru. Už jenom z pocitu viny. Nebo snad žádnou necítí? Vlastimil se jen šklebil na zadním sedadle, spokojen s tím, jak vás dva "setřel". Lucii ses nedovolala, což bylo vážně divné. Lucie byla normálně k dispozici snad vždy a všude, i když je dost naštvaná, pokud voláte v nevhodnou dobu... nebo vůbec v jakoukoliv dobu. Jedovatou poznámku si často nemohla odpustit. A v případě, že ji někdo opravdu vážně naštval (a to už muselo jít fakt do tuhého) hrozila i nějaká menší kletba nebo nějaké slabší kouzlo bojové magie, které dotyčnému např. popálilo oblečení. Často ji takhle naštval Černý, ovšem ten se na kletby specializoval, takže většinou neměl problém se jí hned zbavit. Proto si pak občas vybila zlost na někom jiném, i když u těchto případů šlo jen o slovní výlevy namísto magických. Je ti ale jasné, že to může znamenat něco špatného, navíc za těchto okolností. Lucie by ti to zvedla, kdyby mohla.

Mezitím Ivan zastaví na parkovišti před ústředím Noční Hlídky. Hned vytočí číslo a brzy zjistíš, že volá Ondrovi. Jejich rozhovor nějak neregistruješ, jsi stále zabraná do myšlenek o Amelii. Pak hovor ukončí a otočí se k tobe: "Ondřej by měl za chvíli být na ústředí. Volal, že jeho dům přepadla tlupa temných z Denní Hlídky. Unesli Annu Rieglovou, jeho sestru. Je tu prý na cestě s Amélií." Zdá se ti to, nebo vypadá Vlastimil najednou nějak strašně spokojeně? "Zatím sem mu neřekl... no, víš co s Amélií. Na to bude čas, až dorazí ona." řekne Ivan a vypadá docela bledě. Taková zpráva, to není jen tak něco.

Pak jste dorazili na hlídku, která byla docela prázdná, alespoň co se operativců týče, analytiků a administrativního personálu tam bylo dostatek. Ivan mezitím odvedl Vlastimila do prázdné "výslechové místnosti" (kancelář v přízemí bez okna, s židlí, stolem, povadlou kytkou v rohu a osvětlené jen jednou trvanlivou zářivkou), aby tam společně počkali na Ondřeje, domluvili se totiž, že ho vyslechnou spolu. Vlastimil sice dělal ksichty, ale zdálo se, že pochopil, že nejlepší pro něj bude spolupracovat a tak se nechal s klidem odvést. Tobě Ivan mezitím nařídil, abys o všem spravila vašeho velkého šéfa, Ladislava. Tak ses vydala do vyššího patra, kde měl Ladislav svou kancelář.

Tam vidíš před dveřmi šéfovy kanceláře stát vysoce rozrušenou mladou šéfovu sekretářku, Lindu Lendrovou. "Julie!" zavolá na tebe Linda, sotva tě spatří. "Jako, myslím, že tohle je dost možná nejhoší den, co sem na hlídce zažila." povzdechne si. "Jakuba Zemánka, toho nového světlého ze včerejška unesla Denní Hlídka, když jsme byli ho vyzvednout, tak na nás zaútočili a jen tak tak jsme vyvázli a... no prostě strašný!" Linda vypadá být úplně u vytržení. "Maroš s partou vyšších kategorií odjeli něco řešit do Starého Plzence, je tam prý nějaká dost vážná anomálie a ostatní jsou kdovíkde, já..." mele jedno přes deváté. "Aneta, Stela a Straka sem pak přišli z analytického, mleli něco o tom, že musí něco říct Ladislavovi, o Amélii, že je to strašně důležitý, že prý provedla něco strašnýho... já ani nevím, co to bylo. Protože pak šéf vyšel z kanceláře a byl tak naštvanej, přímo rozzuřenej. Přikázal těm třem, ať nakvašou do jeho kanceláře a pak... jsou tam už fakt dlouho, nevím, co se děje, mám ale pocit, že sem zevnitř slyšela křik! Všechno se nějak hroutí!" vyhrkne na tebe Linda a vypadá to, že je absolutně bezradná.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.