Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Pomocný Vypravěč - 25. ledna 2018 21:22
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Chodba u vchodu do baráku v Liticích – David, Zachary

Filip chvíli konsternovaně mlčí. Nadechne se a chce něco říct, pak nasupeně vydechne, prohrábne si vlasy a trochu se uklidí. Na Davida ale kouká stále dost naštvaně.
„Dávejte si pozor, pane Režnare,“ začne výhružně, „jste tu první noc a už se chováte jako... sakra, moravák.“ Vydechne nakonec trochu opovržlivě. Ne že by měl něco proti Čechům z východu, pouze zopakoval tvou výmluvu. Promne si kořen nosu a zavrčí: „Jak se to mohlo celý pokazit.“ Poprvé slyšíte v jeho hlase obavu. Jako kdyby se o vás bál i on sám. Než by ses nad tím mohl více zamyslet, čapne svůj mobilní telefon a zavolá na ústředí.
„Vrátíme se na ústředí a sepíšeme protokol, tam už vám nějaký trest... Ireno?“ mumlá do telefonu, ale mluví k Davidovi se Zacharym. Chvíli je ticho, telefon stále vyzvání. Nikdo to nezvedá.
„Ireno! Co se tam děje?“ vyhrkne po chvíli do mobilu, ze kterého se konečně někdo ozve, a poslouchá. „David Režnar a Zachary Plavín. Jedeme tam hned.“ Schová telefon a vyjde ven z domu, míří k autu zaparkované kousek vedle v ulici.
„Na nádraží se něco pokazilo. Musíme na ústředí,“ oznámí vám a nasedne do auta. „Za chvíli bude snad i svítat, zatracený upíři. Plavíne, pojďte dopředu, než si od vašeho kolegy zase něco poslechnu.“ Auto není kupodivu služební, ale jeho vlastní. Když nastoupíš, rozjede se a zamíří zpátky na ústředí.
 
Pomocný Vypravěč - 25. ledna 2018 20:38
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Nástupiště na hlavním nádraží – Lenka, Alarick

Alarickovi se do krve nahrne adrenalin, když se promění. Vrhne se na vědmu (Hod 1), ale ta se na poslední chvíli ohlédne, hbitě odskočí a vztekle na něj zasyčí.

Upír se vyděšeně odtáhne od Lenky a podívá se Temném tygrodlakovi. Ten se ohlédne na obří výbuch za vámi, na střeše hlavní budovy. Všichni se překvapeně zarazí.
Tam právě zuří inferno, jeho plameny se rychle namotají na energický vír a začnou ho požírat. Následně se z víru energie stane ohnivá smršť a temnou energii vysává ve svůj prospěch. Netrvá dlouho a smršť zmizí úplně, zanechá po sobě velký požár a zanedlouho z dálky uslyšíte kvílení hasičských sirén. Dav na parkovišti před nádražní budovou se začíná ztenčovat za stálého řevu vyděšených lidí.

Jako první zmizí vědma. Energie ze zaklínadla z jejích rukou se přesune na celé její tělo a pak nadlidskou rychlostí zmizí pryč.
„Šmejdi!“ vyhrkne upír s krvavou tlamou, čapne bílou tygřici do pařátů a odhodí ji jako pytel na Alaricka v podobě irbise. Temný tygrodlak už mizí v dáli a upír ho v úprku následuje.
 
Pomocný Vypravěč - 25. ledna 2018 20:38
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Střecha hlavního nádraží – Lucie, Julie a Ivan

Lucie natáhne ruce k Theodorovi a mezi dlaněmi se jí v mžiku objeví žhavé ohnisko nadcházejícího inferna. Z toho vytryskne silná magická exploze a rozpoutá magický požár, který zasahuje jak do šera, tak do reálného světa. Dav na parkovišti před nádražím se ještě víc rozječí a všichni lidé se snaží dostat pryč. Příliš toho ale neslyšíte, protože hučící požár požírá snad i zvuk.
Theodor bezděčně natáhne ruku před sebe, jako kdyby se chtěl bránit, ale nestihne přiživit svůj rozbitý magický štít a tak se jen naposledy nadechne, než ho inferno spálí na prach. Požár se ještě víc rozšíří a první plaménky začnou olizovat obrovskou smršť, zapletou se do víru a po chvíli se stanou jeho součástí. Z víru energie se stane ohnivá masa, která se živí jeho energií. Lucii se rozklepou ruce, když má najednou před sebou takový zdroj energie – je ale nepředstavitelné, aby ho nějak využila, má dost práce s tím ho usměrnit, aby oheň nepožral všechny její spolupracovníky.
Stříbrné nitky pod žárem prasknou a ještě než poslední zbytky silových vláken dopadnou na zem, zmizí úplně. Po chvíli se inferno ustálí, pak začne vír slábnout, když ho už nic dalšího nepřiživuje. Přestože vír slábne a nejhorší hrozba je zažehnána, požár který vznikl na střeše je ohromný. Jakmile vír zmizí úplně, uvidíte nad kopulí vznášet se „Lukáše“. Levituje pár metrů nad kopulí střechy, ale když na střeše zůstanou pouze plameny požáru, zmizí v hlubinách Šera a nenechá za sebou žádnou stopu, které byste se mohli chytit.

Stephania má velké popáleniny, šokem se zmůže pouze na třas a z nejhoršího ohně ji k vám po zemi táhnou proměnění v lidské podobě Marek Horák a Jeriho Ábell. Jeriho ji nakonec uspí a tak se z ní stane slabě dýchající hadrová panenka, kterou nejspíš čeká nehezký soud.
Z dálky se začnou ozývat hasičské sirény blížící se k vám.

Vedle Julie se Ivan natáhne k Tereze a než stačíte jakkoli jinak zareagovat, jejich ruce se spojí a Ivan se skácí na zem. Padne do bezvědomí a na vaše buzení nereaguje, přestože jeho životní funkce jsou v pořádku. Tereza skočí hlouběji do šera, pak zase do první hladiny a nakonec zmizí úplně, jako pára nad hrncem.

„Němcová, hmm,“ zamručí Marek uznale na Lucii a lehce si pohodí bezvládnou Stephanii, aby mu nespadla z ramene.
„Musíme jít,“ přimotá se k vám blíž Karel a zadýchaně se rozhlédne. Téměř křičí, abyste ho slyšeli přes hladové plameny všude okolo vás. „Hasiči to zvládnou,“ dodá po chvíli, nejspíš se díval na pravděpodobnostní linie a předpokládá, že byste takhle velký požár sami uhasit nezvládli. Hned potom se vydá za Markem s Jeriho, aby také včas slezl ze střechy, než všichni uhoříte.


Střecha hlavního nádraží -> neznámo kde – Ivan

Promluvíš na Terezu. Ta tě sleduje naprosto bez výrazu. Nezareaguje ani když vedle ní vybuchne požár. Její tělo slabě problikne. Pak najednou zvedne ruku. Pomalu ji k tobě natáhne. Ještě blíž. Než se tě dotkne.
Je to jako kdyby se k tobě přisála celým svým tělem a vyrazila ti tím dech. Zavřeš oči a svůj pád na zem už necítíš.

Otevřeš oči. Ležíš na chladné betonové podlaze a v zorném poli vidíš pouze ocelové dveře. Ocitl ses v neznámé cele, nevidíš žádná okna. Jediná hřejivá věc, kterou máš vedle sebe, je Tereza. Naléhavě s tebou třese, aby ses probudil.
„Prosím, vstávej, poslouchej,“ šeptá roztřeseně. Chvěje se nadějí, ale zároveň strachem.
Když se rozhlédneš, je všude šedo, jako kdybys byl v Šeru, ale zároveň v realitě. Jen se nedokážeš soustředit na barvy. Připadáš si jako smrtelník, když zkusíš vstoupit do Šera - svůj stín ti nepřijde naproti. Hrany cely jsou lehce rozmazané, jako kdyby se okolo každého detailu, zrnka prachu, vlnil teplý vzduch.
„Posloucháš? Musíš nám pomoct,“ žadoní. Klečí vedle tebe v oblečení, ve kterém jste ji viděli naposledy, když před pár dny zmizela.
 
Alarick Caldera - 25. ledna 2018 14:20
rick3753.png

Nádraží



Ačkoliv pro Ricka nikdy nebyl problém vyznat se ve velkých městech, Plzeň ho mátla. Nebyla tak velká jako Praha, ale rozhodně byla úplně jiná, což se mu nelíbilo. Alespoň ale nebude tak dlouho trvat, než se dostane mimo město, někam, kde se půjde proběhnout. Do Českého lesa to bylo blíž než z Prahy a kdyby měl opravdu dlouhé volno, určitě by rád i na Šumavu, kde bylo větší pokrytí horami. už dlouho v horách nebyl a vnitřnímu zvířeti to chybělo. Ne že by on i irbis nebyli jedno a to samé, ale líbilo se mu, jak to zní, třeba i v jeho vlastní hlavě.
Alarick měl docela vztek. Nikdo mu to nebral, ale co se mohl divit. Vždyť ono se v jednom kuse stávalo to, že na něj někdo zapomíná. Taky se ale poněkud obával. Mohlo se něco stát, cokoliv. A on byl blízko a přesto příliš daleko, než aby nějak pomohl. Bylo to hlavně nepříjemné svrbění, co ho nutilo uvažovat nad tím, jaký průser se stal. Byl nadšený, že našel dvě společnice. Popravdě by jim velmi rád nadzvedl sukně, ale byl příliš mimo z přemýšlení, co se mohlo stát. Na konci rozhovoru už nebyl schopen držet nějakou nit, kromě rozhovoru se slečnami, která nebyla zas tak složitá. Cigareta byla to, co mu mohlo dopomoct k nějakému tomu zklidnění.
A pak to zahlédl - nechápal, jak mohl být tak slepí. Proč to neviděl dřív? Spěšně se rozloučil. Najednou to všechno dávalo smysl. I přes to ale zkusil znovu zvednout telefon a zavolat na ústředí Hlídky. Nic. Nebylo zas tak těžké se zpět na nádraží dostat - když jdete za obřím vírem, prostě si cestu najdete a je jedno, jestli město znáte a nebo ne.
Když se konečně dostal tam, kam potřeboval, musel si vztekle odfrknout. Nějakej kretén nechal obrateně, aby se sám vyrovnal s přesilou a nedal mu nikoho na podporu. Hail vedení, zatracená Plzeň. Než ale přišlo na nějaké dlouhé myšlenky, už jednal. Na čtyřech byl během chvíle. První bylo třeba zbavit se vědmy. Vycenil zuby. Irbis nebyl tak nebezpečný jako tygr, ale Alarick neměl v plánu se podceňovat. První bylo třeba přerušit ty čáry, co si připravovala. Využil tedy okamžiku překvapení, aby se na ni vrhl, momentálně s bílou srstí a černými skvrnami.

Zobrazit SPOILER
 
Stela Součková - 24. ledna 2018 19:23
550197806870e706b8c44f85ec699c651671.jpg

Obývák - Anna Rieglová


Amelie



Paní "jsem nejchytřejších ze všech" mi nijak nebrání, abych ty dva šla zkontrolovat a je to asi první inteligentní věc, co za celou dobu udělala.
Nebo taky ne. Ups.
Ondru se svou sestrou vyruším v nejméně vhodnou chvíli, Ondra se jí snaží uklidnit a vypadá to, že se mu to daří, Anna už rozhodně nevyhlíží jako někdo schopný vraždy. Spíše je to vyděšená ženská, co se zapletla do věcí, do kterých neměla. Ach jo.

"Já vám nelhala." Vylétne ze mě dříve než se stihnu zamyslet. Když Anna chce, jde z ní vážně strach a mám co dělat, abych zase rychle nevycouvala z místnosti. Nemůžu. Jsem Hlídkař. Musím dělat svou práci, ne? Jenže jak přesně?
Anna si povídá dál, teď po nás opět chce přísahu, odmítám však přísahat na něco, co sama nemůžu ovlivnit i kdybych chtěla. Odmítám jí lhát, na to tu máme jiné, Amelii to určitě půjde snadno, Amelie je silná a stará, zkušená a vyzná se. Nebo si to o sobě alespoň myslí.
Vrhnu jedním zoufalým pohledem po Ondrovi, jsem ztracena v tom, co je dobré a špatné, co je vhodné a co nikoliv. "Anno? Já vám nic slíbit nemůžu, protože...protože nemám takovou pravomoc cokoliv ovlivnit, ale..." Nervózně se koušu do rtu, snažím se uvažovat nad svými slovy, vždycky jsem ale dříve mluvila než myslela a můj názor na věc se dere ven i přestože vím, že mlčení by bylo asi lepší. "Upřímně bych vám chtěla pomoci. Vám a vašim dětem, protože o ně jde především, ne?" Pokusím se o drobný krůček vpřed, ruce v přátelském, otevřeném gestu, ale tak, abych jí nevyplašila ještě víc. "Chápu, že se bojíte a jste nejistá, ale dejte nám šanci vám pomoci. Jediné, co chceme, je pravda, ale kdo jiný nám jí může dát než ti, kterých se to týká?"
 
Pomocný Vypravěč - 21. ledna 2018 23:32
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Cesta na ústředí Noční hlídky -> Hlavní nádraží – Alarick Caldera

Před pár hodinami jsi přijel z Prahy do Plzně a čekal jsi, že se nahlásíš na ústředí a už večer by ses mohl vrhnout do práce. Jenomže osud nebral na tvůj plán příliš velké ohledy. Nevěděl jsi kudy kam, tak jsi z parkoviště před nádražím kamsi zahnul a z mobilu se snažil dovolat se na číslo, které ti dali v Praze. Doufal jsi, že si řekneš o nějaký doprovod, protože Plzeň není zrovna tvoje rodné město a tak se v něm nevyznáš. Kdo ví, kde je přesně ústředí, kam by ses měl nahlásit a jak se k němu dostat. Našel jsi tramvajovou zastávku a všiml sis kousek od ní i sídla Plzeňského Prazdroje. Stále ses ale nemohl na ústředí dovolat.

Chvíli ses rozhlížel po okolí, než jsi potkal dvě dívky, jak si procházejí okolí u pivovaru. Slovo dalo slovo a za chvíli už ses dozvěděl o jejich výletě do Plzně a že jsou ubytovány nedaleko. Zašli jste do nedaleké restaurace a příjemně se bavili. Snažil ses mezitím stále volat na neodpovídající číslo, ale marně. Aspoň jsi vyhrál příjemnou společnost.

Po nějaké době, byla už docela tma, jste se vydali před podnik na cigaretu, sis toho všiml. Obří vír energie se nedal přehlédnout. Směrem k nádraží, odkud jsi přišel, se něco odehrávalo. Po chvíli vidíš i obrovské množství energie pocházející od samotných lidí, kteří se právě teď děsí v nádražní hale. Zdá se, že velký rotující vír to snad ještě posiluje, protože se pomalu zvětšuje, nabaluje se další a další silou. Neváháš a s dívkami se rozloučíš, vydáš se zpátky k nádraží. Telefonní číslo ti jedna z nich dala už před půl hodinou, máš tedy i naději, že dnešní úlovek potkáš ještě někdy příště.

Snažíš se volat na telefonní číslo. Je obsazené – hlídka asi ví o téhle rotující zrůdnosti a nemá čas zabývat se čímkoli jiným. Běžíš svižně, až se dostaneš ke kolejišti. Na nástupišti před tebou jako první uvidíš bílého tygra (Lenka) v obležení Temných. Pere se statečně, právě skočila po krku vědmě, než přišla o štít kvůli Temnému tygrodlakovi, který ho roztříštil svou obří tlapou. A ještě něž stačila vstát a oplatit svůj úder, přesila tří Temných ji udolala. Třetím je upír, který se jí dostal ke krku a zakousl se. Bílou tygřici drží v pevném sevření. Té dochází dech.
„To ne, to není možný!“ vyjekne vědma s krvavými dlaněmi, o které se postaral pád, jak na ni nalétla před chvíli tygřice. Snaží se vyškrábat na nohy a nenávistivě zírá na Světlou tygřici. Na jejích dlouhých nehtech si začíná shromažďovat energii jakéhosi zaklínadla.
V okolí nejsou žádní lidé, všichni se tlačí ven z hlavní nádražní budovy. Nad budovou si můžeš všimnout aur Jiných, kteří tvrdě bojují pod špičkou energického víru.
 
Julie Eislenerová - 15. ledna 2018 19:54
927225_98f_16589.jpg
Další zábava - střecha nádraží
- Všichni na střeše

Potlačila jsem vítězný výkřik, když se mi Magický Pres povedl přímo ukázkově.
"Máš po srandě." adresovala jsem temnému, před kterým mě Ivan varoval, v myšlenkách.
Čekala jsem pár chvil, co se bude dít dál, rozhlížela se kolem sebe.
Podívala jsem se nad sebe a udělalo se mi zle. Vypadalo to opravdu špatně.
Teď nám pomůže jen zázrak a i ten bude možná málo.

Lucie nám všem dala pokyn, ať se stáhneme.
Udělala jsem pár kroků vzad, zkontrolovala zase okolí a rozhlédla se kolem, jestli někdo z našich lidí, ležící na zemi, není zraněný. Na ruce jsem stále měla obmotaný amulet té vědmy.
Napadlo mě, jestli už dorazily posily, nebo jestli tam ještě leží.
A pak to začalo, doslova oheň na střeše.
 
Lenka "Tygřík" Horáková - 15. ledna 2018 11:16
malia443708888.jpg
Boj na nádraží

Zazmítám se a pokusím se co nejdřív ho setřást. Napnu veškeré svaly které mám a prudce sebou trhnu ve snaze ho praštit, či shodit.
Jak je možné, že tam jsem sama? A jak dlouho tady budu sama?
Copak ostatní to nevidí?
Další pokus.. Ať tak či tak, všechny sama nezvládnu... Další hrábnutí tlapou...
 
David "Chip" Režnar - 14. ledna 2018 20:26
109366.jpg
Poslední dotaz před smrtí
Zachy

Filip se tvářil dost nasupeně a začal zpovídat jak mě, tak Žanetu a ostatní. Tedy spíše než ostatní nbo já, mluvila Žaneta. A podle toho, co říkala to vypadalo, jakoby nechtěla, ať máme se Zacharym průser. Stál jsem tak jak pako ještě pár minut a poté se posadil a dal si chlebíček.
Poslouchal jsem Žanetu, jak se obratně brání a vymýšlí si všechny ty věci. Musím uznat, že je dobrá. Radši jsem se tvářil, že tam už vubec nejsem a že nejsem napitý. Ale moc to nešlo. Ale já si napitý nepřipadám. V náladě ano, ale napitej ne.

Filip je přísný a chce jim přišít ještě pár věcí, jenže Žaneta z toho elegantně vybruslí. A netrvalo to dlouho a už jsme odcházeli z bytu. Já, Zachy a Filip. Při odchodu jsem se otočil, abych se podíval na Žanetu, ale ta jen sklopila oči a zavřela.

Venku před bytovkou začal Filip soptit. Vyslechl jsem si, co má na srdci a snažil se při tom stát rovně. "Pane. Radši jsem prvně chtěl z-zkotr-zkon-tro-lo-vat, jestli se něčeho nedopustili. Pak bych je samozřejmě poslal na ...na úřad. A za to pití nemůžu. Jem moravák, sakra." dodal jsem na svou obhajobu a začal hledat cigarety po kapách. Ale nikde nic. Ani zapalovač.
"Nemáte cigaretu?" zeptal jsem se po chvíli Filipa.
 
Pomocný Vypravěč - 14. ledna 2018 19:19
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Obývák – Amélie, Stela

Jakmile otevřete dveře do obývacího pokoje, vidíte Ondřeje, jak sedí vedle Anny, lehce ji hladí po zádech a naléhavě na ni mluví.
„Hele, ségra, konečně to pochop. Nejsem sice žádnej svatej, ale poznám hajzla, když ho vidim. On tě jen využívá, copak to nechápeš? Jen se koukni, do čeho tě ten hajzl zatáhnul! Hlídka ti může pomoct, určitě-“
Anna jen sedí, obličej má schovaný v dlaních. Nesouhlasně kýve hlavou, rozhodí rukama a skočí bratrovi do řeči.
„Nechápeš to. Alfréd... dělal to kvůli mě. Kvůli dětem.. je to moje vina a-“
„To neříkej, jasný? Tak mi konečně dovol, ať ti pomůžu!“ Zkouší to Ondřej dál.
Anna ale zvedne zoufalé oči k vám, trochu se jí klepe brada, jak chce začít natahovat. Pak se ale jaksi zatvrdí a rychle vstane z gauče. Asi tak rychle jako těhotná žena, která by ale přeplavala oceán, kdyby šlo o její největší poklad. Ruce má přiložené na hrudníku, stisknuté dlaně a úpěnlivě Stelu s Amelií sleduje. Mísí se v ní strach se vztekem, lítost s bezmocností.
Amélie může také cítit, že ta dvojčata Rieglové budou po narození vážně silní Jiní. Nestává se to často a neznat její nynější situaci, řeknete si, že má velké štěstí. Nikdy se jí nestane, že přijde o svou rodinu, protože i její děti budou obdařené dlouhověkostí. Jestliže je její manžel v pořádku, čeká ji snad jen to nejlepší.

„Nemůžete... nemůžete sem jen tak přijít a...“ začne Rieglová a neurčitě mávne rukou okolo sebe. „Tohle všechno. Vtrhnout sem. Špehovat mě a vyzvídat,“ zavrtí hlavou. „Ne. Nevěřím vám. Lhářky. Jak můžete takhle lhát, když jste Světlé? Můj manžel by nikdy nelhal! Vypadněte!“
„Ale Anno-“ chce se do toho vložit Ondřej, ale Anna ho nenechá domluvit a pokračuje dál. „Ne, nevěřím jim to! Nechtějí mi pomoct, chtějí jenom házet špínu na Alfréda.“
Chvíli je ticho. Anna vás dvě sleduje jako vetřelce ve svém bytě. Z pod křesla se ozve naštvané kočičí zamručení. Ondřej vstane a přejde ke své sestře, konejšivě ji pohladí po paži.
„Ségra, ony ti vážně chtějí pomoct. Proto jsme tady. Celá hlídka stojí za tebou.“
„A co Alfréd? Naše děti.“ Anna stiskne rty, zhluboka se nadechne. „Tak přísahejte. Slibte mi to. Přísahejte, že mě a Alfrédovi pomůžete. To po vás chci. A řeknu vám pravdu.“
Slib pro Světlého něco znamená. Žádný Světlý při smyslech by neměl říkat otevřené lži. Něco pozměnit, přibarvit, neříct všechno – to ano, ale lhát ve všem nelze.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12228608131409 sekund

na začátek stránky