Boj - střecha nádraží

Výkony mých kolegů jsou impresivní, Luciin blesk byla práce bezchybná stejně jako Karlovo zrcadlo a kupodivu i Juliin pres. Jen já jediný zaostávám, má kouzla se míjejí nejenom účinkem, ale i směrem. Rád bych se vymluvil na nedostatek energie, avšak ta je teď víceméně doplněna, nezbývá tedy nic jiného než přiznat, že to byla má vlastní nešikovnost a nezkušenost. Jsem si jist, že později mi to Lucie dá dostatečně sežrat, teď však na podobné myšlenky není čas. Rozbor boje a chyb si nechme zpátky na ústřednu, pokud se tam někdy během dneška ještě dostaneme.

Albero vypadá, že přeci jen není tak těžkým soupeřem, jak se na první pohled zdálo, kolegové jej dokázali dostat na zadek. Doslova. Lucie cosi naznačuje, já dělám krok vzad a s těžce skrývaným obdivem sleduji, jak se snaží vykouzlit pro mě zatím neznámé kouzlo.
Do toho se plést nebudu... Snad jedině kdyby ona nebo Karel potřeboval energii navíc, tu jim pak rád poskytnu. To bych totiž mohl zvládnout i bez dalšího průšvihu...

Nebudu tam však jen tak stát a sledovat okolní dění. Můj pohled znovu padne na Terezu, která se k nám o něco přiblížila, v její auře je však drobná změna. Začíná mít zase auru. To holé nic, co jí obklopovalo, ta prázdnota, již není tak zoufalá. Vidím tam záblesk Světla a třeba - třeba ještě není pozdě.
Lucie, Karel a Julie boj s Teodorem zvládnou, já bych jim tam stejně jen překážel. Tereza je však blízko, nikdo si jí nevšímá, skoro jakoby neexistovala - a to si nezaslouží. "Terezo." Snažím se mluvit klidně, nevyděsit jí, pokud vůbec může něco pociťovat. Pomalu natáhnu ruku v náznaku, že se nemá čeho bát. Vždyť tu víceméně jsme, abychom jí pomohli.
Pamatuji si jí ještě z analytického. Byla tam týden, než se začala pohřešovat - o týden méně než já. Milá, mladá slečna, hezky se usmívala a nebýt té nehody, možná bychom se stali přátelé.
"Mohu ti nějak pomoci?" Zbytečná otázka, když ani nevím, co se vlastně děje, přesto jí musím položit. Už jen aby věděla, že v tom není sama. Že se snažíme.
Tedy pokud je to stále ona.

Střecha nádraží
Ivan, Julie

Theodor náraz očividně nečekal, protože ho šok z blesku zahnal zpátky do první hladiny. Sama jsem v šoku z toho, jak silné kouzlo bylo. I ostatní nelení a jsem až překvapená, jak hezky se Julii magický pres povedl. Možná měl Marián pravdu a udělali jsme dobře, že jsme ji nenechali napotřetí propadnout.

Temnému se lepí smůla na paty (karma je svině, co?). Určitě bychom ho dokázali v boji porazit, ale čas se nám znatelně krátí. Podívám se na oblohu a cítím jen prázdno v žaludku, když vidím obrovský vír nad nádražím. Jestli se tu budeme dlouho kočkovat, nikdo nemůže říct, co se stane.

Jsem povzbuzená tím, že se mi podařilo otevřít portál, i tím, že blesk, kterým jsem zasáhla Theodora, byl téměř bezchybný. Co se nejhoršího může stát? Všichni tu umřeme, odpovím si sama v duchu a naznačím Ivanovi, Karlovi i Julii, aby ustoupili o pár kroků vzad. Theodor je stále trochu vyvedený z koncentrace magického presu a já toho hodlám využít, stejně jako toho, že jeho ženu zaměstnávají ostatní Světlí.

Stojí mě to velké soustředění, ale podaří se mi vyvolat inerno (10), kterým hodlám boj ukončit. Dávám si pozor, aby se mi oheň nevymkl z rukou a nespálil na prach i ostatní Světlé. Snažím se zasáhnout i Stefanii, ale pokud to vypadá, že bych mohla nechtěně ublížit někomu z Noční Hlídky, nechám toho.

Nádraží, Střecha - Ivan, Lucie, Julie

Lucie neváhá a vydává se na pomoc Karlovi. Mezitím si jí všiml i Theodor, ovšem Lucie byla rychlejší a sotva Theodor vstoupil do druhé hladiny, Lucie po něm vypálila Blesk. V Šeru se zableskne, zahřmí a blesk trefí Theodora rovnou do hrudi. Štít se pod kouzlem téměř rotříštil, kdyby byl Theodor menší kategorie a neměl u sebe amulety, nejspíš by touhle dobou už byl jenom hromádka popela. I takjej udržení štítu stálo veškerou zbývající energii z jednoho amuletu a ze šoku se propadl zpět do první hladiny. Amulety mu zbývají ještě tři, alespoň co vidíte. Je možné, že jich má víc. U temných vyšší kategorie je možné všechno.

Ovšem je tu otázka, jaké mají Theodor a jeho drahá polovička zkušenosti ve "férovém boji". Jistě, umí se bránit, jinak by tak dlouho nepřežili, ale z toho co o nich víte, jejich oběti byli většinou bezbranné a slabší než oni, oni dva preferovali útěk a skrývání než přímý boj a většina jejich aktivit se zaobírala "výzkumem", jak to nazývali... a také hledáním zábavy, často na úkor ostatních. Rádi si hrají a to je dobře, je tak možné, že udělají chybu.

Ivanovo snažení s ohnivými kuličkami a freezem selže na celé čáře. Ohnivé kuličky zasáhnou Karla, jehož štít to naštěstí vydrží, i tak za to Ivanovi ale určitě nepoděkuje. Freeze těsně mine Lucii, která se naštěstí vyhnula kouzlu panikařícího Ivana, modrý paprsek sice zasáhne Theodora, ovšem jeho štít ten slabý paprsek bez problémů absorbuje. Což není nic divného, vzhledem k rozdílu síly a kategorií, ale i tak je smutné, že kouzlo očividně nemělo ani ten nejmenší efekt. Ivan se bude muset začít víc snažit...

Theodor využije toho, že je Karel po Ivanově nepovedeném kouzle vyveden z rovnováhy a vrhne po něm tři temné magické střely (10). Karel však stihne zareagovat a mistrně provedeným magickým zrcadlem odrazí střely zpět na Theodora. A jak Theodor do svého kouzla vložil velké množství energie, aby se toho otravného červa Karla zbavil jednou provždy, tentokrát se mu to vymstilo. Jeho vlastní kouzlo zasáhne jeho a jenom další spotřebovaný amulet zabrání roztříštění štítu.

Julie pohotově zareaguje (10) a magickým presem se opře do Theodora, zatímco ten se snaží udržet štít pod kontrolou. Telekinetickou silou mu srazí z hlavy klobouk, který v šeru přepadne přes okraj střechy a zmizí někde v hlubinách. On sám je silou náhlého zaklínadla sražen na zadek a ztratí koncentraci, tudíž nedokončí posílení svého štítu a ten je stále stejně slabý jako po zásahu jeho odraženým kouzlem.

Rozhodně je jasné, že čas se vám krátí, k tomu vám stačí pohlédnout na oblohu. Potřebovalo by to nějaké mocné kouzlo, které by tenhle boj ukončilo co nejdřív. Rozhodně si nemůžete dovolit si tu s nimi zahrávat donekonečna.

"Lukáše" nikde nevidíte, hlavně proto, že nemáte nějak moc čas se rozhlížet okolo, uprostřed boje máte taktak co dělat, abyste přežili, stejně tak moc nevnímáte souboj ostatních s Vědmou.

Tereza se přesunula blíže k vám (8), Ivan si všimne světlé energie deroucí se do její prázdné aury. Je to jen matný záblesk, nic víc. Jako kapka vody v prázdném hrnci.

Bitva

Bitevní vřava nedává moc času na rozmýšlení, než se však připojím, potřebuji si pořádně ujasnit situaci. Žádné konkrétní úkoly od Lucie nemáme, je tedy zcela na nás, co uděláme. Ani Julie nepospíchá, za což jsem rád. Jako léčitelka bude především potřeba v jiné části bitvy.
Ale co budeme dělat teď? Možností je spousta, bylo by však dobré vybrat tu nejlepší.
Dva silní, velmi nebezpeční Temní. Mág 2.kategorie, vědma síly podobné navíc ověšená vším možným i nemožným a posílena silou vykonané oběti. Proti Alberovi Karel a Lucie, oba kategorie 4., pokud se mé informace nepletou, proti vědmě skupina obratňů, z nichž nejsilnější je ta, kterou jsme tu měli vyzvednout. Tereza stojí vzadu a sleduje situaci, "Lukáš" nikde.
Počkat, Tereza? Zajímavé.
Měli bychom jí z toho dostat. Ať se s ní stalo cokoliv, stále je naše - a hlavně, třeba bychom tak mohli zjistit, o co tady jde.
Dřív nás ale zabijí Alberovi. Což mi připomíná, že se Julie na něco ptala. "Manželé Alberovi, on mág 2.kategorie, ona vědma. Inkvizicí hledaní zločinci." To by jí mělo stačit, navíc už není času. "Pomůžu Karlovi s Lucií. Oba budou potřebovat energii, buď připravena jim jí dát. A šetři si jí, budeš třeba." Nejsem o tolik zkušenější než ona - vlastně bych si tipl, že jsem zkušenější přesně o jednu jedinou bitvu, doufám tedy, že nás neodsuzuji k zániku.

Dost analyzování. Zpátky do první hladiny, bitva čeká.
Vyčarovat ohnivé kuličky se snažím pře přestupu z jedné hladiny do druhé s úmyslem využít momentu překvapení, hned jak je ale vypustím, tak vím, že jsou příliš slabé, aby cokoliv zmohly (3). Hned tedy k Temnému mágovi sešlu Freeze (5), který by mohl mým kolegům dát dost času k vlastnímu útoku.

Bitva - nádraží
- banda na střeše

"Jdeme." ujistila jsem Ivana pevným hlasem a chytila se jeho nabízené dlaně.
"Okay. Tak do toho." nadechnu se zhluboka a pro jistotu jsem přivřela lehce oči, když mi Ivan oznámil, co teď bude následovat.

Jako neomalenec a buran jsem s otevřenou pusou sledovala to, co nastalo, když jsme prolezli portálem. Tahle bitva předčila i filmové zpracování velké bitvy ve třetím díle Pána prstenů Návrat krále i bez 3D brýlí. Tady jsem to měla pěkně s maximálním HD rozlišením.
Tohle bude zábava.
Ivan šokovaně poukázal na muže a ženu, Temné, přičemž mě před nimi varoval.
"To si budu dávat pozor před všemi." odpověděla jsem mu, ale hned splnila jeho přání,
tedy že jsem posílila štít."Kdo je to vůbec?" dodala jsem a sledovala ty dva jako ostříž. Nijak mi nebyli povědomí, ale jejich síla z nich sálala jako láva.
Je čas se zapojit.
Opravdu nerada bych se od Ivana, u kterého už jsem nějak nějak věděla, čeho všeho je schopný, nebo vůbec jakéhokoli světlého, nějak vzdálila. přece jenom to byla jistota, že mi na záda dýchá parťák.
Očima jsem začala hledat místo, kde bychom se uchytili jako první, ideálně nějaké strategické, kde nám nikdo nemůže vpadnout do zad a my se mohli soustředit jen na to, co bychom měli před očima.
"Nějaký nápad? Momentálně nevím, co dřív." přiznala jsem jedním dechem pár vteřin po tom, co jsem se rozkoukala.
Překvapivě s pár lidmi "od nás" už jsem se stačila setkat a někteří mi byli i povědomí.
Je to ale naprostý chaos.
Sama se jsem se připravila na potenciální útok s Magickým Presem a byla připravená jakkoliv zasáhnout.

Člověk nemá chvilku klidu.
všichni na střeše

Portál se mi podaří otevřít, aniž bych u toho umřela, takže bod pro mě. Když jsem hotová, musím se na chvilku předklonit. Držím se za bok a ztěžka oddechuju. Tunelář ze mě tedy asi nikdy nebude. Až do téhle chvíle jsem si nepřipouštěla jak debilní nápad to byl, pokoušet se otevírat portál po tom, co se mi právě stálo, ale štěstí přeje odvážným. Asi.

Naposledy se otočím za Julií a Ivanem, ale nechci už dál čekat. I když jsem ho otevřela před pár sekundami, nezdá se mi portál zrovna dvakrát stabilní. Jestli budou chtít, tak projdou. Než ale projdu já sama, vyčaruji si štít. Za vteřinu se objevím na střeše nádraží, kde právě zuří boj. Mám čas se trochu zorientovat (Tereza, manželé psychopati...), než Karel uteče do hlubší hladiny Šera a zahlédne mě.

Sakra. Očividně dost potřebují pomoc, ale já pořád nenašla Lukáše. Za ramenem se mi objeví Ivan. Alespoň nějaká další posila. "Hlavně přežijte," zadám "jednoduchý" úkol, zatímco se stále rozhlížím, jestli neuvidím Lukáše, ale nikde ho nevidím. Přece se nemohl dostat tak daleko!

Ale Karlův život riskovat nehodlám. Mrštím po Theodorovi v kloboučku blesk (9) a doufám, že tímpomůžu Karlovi získat převahu.

A zase do boje

Nádraží a portálem do bitvy

Většiny nejnutnějších věcí se chopila Julie. Bez meškání zavolala na ústředí, aby jim oznámila situaci a následně se pokusila o nějaké stabilizační kouzlo na vědmu. Ne poprvé mě zamrzí, že já sám žádná léčící kouzla neumím, vždy jsem si myslel, že si vystačím se svými lidskými znalostmi - a hle, první akce a už jsem v koncích.
"Snad vydrží, než přijedou. Víc už asi udělat nemůžeme." Konstatuji, ale radost mi to nedělá. Nejradši bych na ni a na všechny ty v bezvědomí dohlédl a ujistil se, že nepřijdou další újmě, povinnosti nás však tahají jinam.
Z bitvy do bitvy. Dobít se energií z amuletu, zase vstát na nohy a pokračovat dál. Nekonečné šarvátky, nekonečná kouzla a smrt. Měl bych se na to vykašlat.
Ty v bezvědomí zkontroluji jen v rychlosti, stačí mi, pokud v nich ucítím život, poté se již otočím k portálu, který Lucie vyčarovala. "Kdo ví, jestli posily pošlou." Vzhledem k tomu, že do akce poslali kupu naprostých nováčků, nejsem si tím tak jist. Taktéž si nejsem jist správností rozhodnutí nechávat zde tu vědmu. Nejde mi ani o to, že by mohla zmizet sama, jako spíše, že by se tu mohli objevit z Denní a vzít nám jí před nosem.
Stejně asi nebude mluvit. Ale...
No nic, portál už dlouho nevydrží, musíme si pospíšit.
"Půjdeme tedy?" Kývnu směrem k portálu, pak si ale uvědomím, co nás může čekat na druhé straně. "Nemusíš, pokud se na to necítíš. Nikdo ti to vyčítat nebude." Byla slaboulinká, vyčerpaná, udělala toho už dost. Nemusí být další Laura.
Ona ale vypadá odhodlaně a pokud si to tedy nerozmyslí, natáhnu k ní ruku. Portál je ve druhé hladině a tam jí budu muset dostat já. "Vezmeme to přes druhou hladinu, nelekej se. Bude to jenom chvilka." Vysvětlím jí ještě, aby věděla, co se bude dít a sám se začnu soustředit, abych tam vůbec sešel.
Její ruku nespouštím a pomalu jí stáhnu k sobě, jen abychom posléze vstoupili do portálu. Právě včas.

Boj, který se před námi objeví je - něco nad mé možnosti a já chvíli zůstávám jen nechápavě civět na všechen ten chaos a zmatek. Můj mozek mi automaticky doplňuje informace o přítomných a při pohledu na manžele Albero mám srdce až v krku. "Těm se vyhýbej." zašeptám směrem k Julii. "A posilni si Štít." Což udělám i já.
"Nějaké instrukce? Nebo prostě bojovat s kým jen jde a snažit se přežít?" Netuším, jak to má správně fungovat v boji zkušených, proto se radši ptám. Tady budeme za největší hňupy, tak ať věci nezvoráme ještě naší neznalostí.

Pokračujeme - nádraží
- Ivan, Lucie

Jedna dobrá zpráva pro tuto chvíli je, že Ivan vypadal lépe a ujistil mě, že je v pořádku.
Vzala jsem z amuletu, který mi Lucie hodila, co se dalo a předala mu část.
Oba jsme nyní byli ve stavu, abychom se případně ubránili proti nějakému útoku, ale že by to bylo nějak slavné, v to jsem ani nedoufala.
Pomalu jsme se přesunuli k vědmě. Ivan sice po čtyřech, ale mě nechybělo moc a následovala bych jeho příkladu.
Můj společník konstatoval, že bychom jí, vědmě, měli pomoct.
Beze slova jsem si klekla na kolena vedle těla a sledovala, jak vědmě vzal hůlku a její dva amulety. Jeden si nechal a druhý amulet i s hůlkou nabitou kouzlem, se kterým jsem ještě neměla zkušenost, mi předal. Převzala jsem z amuletu část a schválně tam nechala ještě něco. Koženou šňůrku, na kterém byl amulet zavěšený, jsem si omotala kolem zápěstí jako náramek, aby byl v případě nouze po ruce. Hůlku jsem si dala do zadní kapsy džín. S ní bych moc nesvedla a když už, tak bych s tím přispěla ke zkáze tohoto místa.

“Myslím, že jo. Ale moc času asi nemáme. Na jednom místě asi nezůstanou“ vyslovila jsem svou domněnku. Hlas se mi ke konci věty zlomil, nejspíš vyčerpáním. Odkašlala jsem si, aby se nastartoval.
Zaslechla jsem Lucii, jak nám říká, kde je a jestli hodláme jít taky.
Přikývla jsem, spíš pro sebe.
Měli bychom jít, ale otázka je, jestli bychom neměli zůstat tady a dát, nebo se alespoň pokusit to tu dát do pořádku. Kolem ta těla, z nichž majitelé byli díkybohu naživu, ale v bezvědomí. Místu, kde se válela hlava jsem se pohledem vyhnula.
“Těší mě, Ivane. Já jsem Julie.“ představila jsem se mu a pokusila se usmát, že mě doopravdy těší.
Musíme se tedy už pohnout. Tedy vzala jsem si úkol, kontaktovat ústřednu na sebe. Z kapsy bundy jsem vytáhla mobil, kterému se k mé smůle rozbil displej, jak jsem před nějakou chvílí poctila svou přítomností kovovou kolej a horkotěžko vytočila číslo, které mi dali v ústředně, když jsem tam byla poprvé. Naštěstí telefon fungoval.
Jakmile se někdo ozval, v rychlosti jsem mu popsala, kde jsme, co se stalo, co se asi stane za moment a že tu máme vědmu, která je v hodně špatném stavu.
Prý ok a že udělají, co se dá. Přetlumočila jsem Ivanovi, co mi bylo oznámeno.
Každopádně mě napadlo, že bych jí mohla dostat z toho nejhoršího.
Otočila jsem se k vědmě čelem a provedla kouzlo. Na okamžik jsem zadoufala, že ho už dneska nebudu muset použít.
Podívala jsem se zpět na Ivana. “Neuzdravila jsem ji úplně. Jen tak, aby byla mimo ohrožení života, než ji najdou, jestli vůbec a pokud by se nějakým zázrakem probudila, nebude mít moc síly ani náladu jít za námi. Alespoň v to doufám.“ seznámila jsem ho s tím, co jsem udělala.
“Takže co teď? Jak dlouho jim asi bude trvat, než nám pošlou posily?“ zeptala jsem se ho, postavila se a rozhlédla kolem sebe. Dva tohle dohromady dáme jen tak tak, pokud vůbec. A pokud bychom se rozdělili, že by jeden šel za Lucií a druhý to tu dával do kupy, bylo by to přinejmeším nebezpečné. Společně možná máme větší šanci na úspěch, nebo si aspoň krýt záda.
“Já osobně bych rychle zkontrolovala ty, co jsou v bezvědomí a vydala se za Lucií na střechu, kde bychom byli i více k užitku.“ zkusila jsem nadhodit svůj názor.
Byla jsem v akci poprvé, takže bych finální rozhodnutí nechala na Ivanovi. Pokud ale půjdeme na střechu, nemůžeme tu dlouho čumákovat

Nádraží, Za kolejištěm -> Nádraží, Střecha - Lucie, Ivan, Julie

Ivan sebere vědmě hůlky i dva amulety, které jí vypadly z kapes. Většinou není moudré brát si magické předměty od vědmiček, mohou být chráněné a vědmy samotné jsou často dost zákeřné a libují si v zvláštních trestech pro jakéhokoliv zloděje, který by se opovážil použít jejich artefakty bez svolení. Avšak Ivan se díky svým znalostem Šera v těchto věcech vyzná a dokáže identifikovat jak kouzlo vložené v hůlce (pokud by náhodou zapomněl) tak to, že ani hůlka, ani amulety nejsou chráněny žádnou hnusnou kletbou nebo něčím podobným. Očividně neočekávala, že by ji někdo porazil. V hůlce zbývá dost energie tak na dvě, možná tři seslání kouzla Trojitá Čepel, amulety jsou menší než ten, co měla Lucie a z části použité, i tak ale obsahují dost energie na to, aby jste se dokázali vzchopit a dostat do bojeschopného stavu a ještě v nich něco zbylo. Vědma toho má víc, ale na nějaké zdlouhavé prohledávání teď nemáte moc času, Julie vědmu rychlým léčivým kouzlem stabilizuje, aby vám tu zatím neumřela, Lucie mezitím zkouší otevřít portál.

A zdá se, že má více štěstí, než rozumu, protože se jí to podaří. Rozhodně to nebylo lehké a vzalo si to velkou část síly, kterou si Lucie vzala ze svého amuletu, ale povedlo se. Je tu ale jistá komplikace. Portál je v druhé hladině Šera, kam se sice Lucie s Ivanem dostanou, ale Julie ne. Bude potřebovat pomoc, ať již od Ivana nebo od Lucie.

No, Lucie sama na nic nečeká a vrhne se do portálu. Je na Ivanovi s Julií, jestli Lucii budou následovat, vypadá to ale, že portál už moc dlouho otevřený nezůstane, takže by si měli pospíšit.

Lucie (a možná i Ivan s Julií) projde portálem a zjeví se na střeše, přesněji na rovném kamenném okraji, který se táhne kolem kopule. Nedaleko výstupu z portálu zuří v první hladině šera magická bitva, mezi třemi světlými, dvěma temnými a... Terezou, která stojí opodál a zrovna v tento okamžik se moc nezapojuje.

Jeden ze světlých je Karel Liška z Noční Hlídky, právě bojuje s temným mágem vyšší kategorie, než je kdokoliv z vás. Ne, není to posedlý "Lukáš", tohle je pravý, nefalšovaný, živý temný mág, oblečený v černém saku, na hlavě má plstěný klobouk stejné barvy. Je vidět, že Karel mágovi není moc důstojným soupeřem, naopak to vypadá, že má co dělat, aby se pod náporem jeho kouzel udržel naživu. Temný mág má k dispozici i několik amuletů zářících v šeru a také hůlku, kterou má zatím zastrčenu za opaskem. "Tak co, světlý, už máš dost?" zachechtá se a pobaveně pozoruje Karla, který se stůj co stůj snaží udržet svůj štít.

O kousek dál stojí mocná vědma, která v šeru díky svým artefaktům a amuletům svítí jako vánoční stromeček, poblíž ní leží mrtvé tělo nějaké dívky a trhlina v šeru, z níž malá, stříbrná nitka míří přímo k víru na obloze, stejně jako u kolejiště. Na vědmu právě doráží varan komodský, společně se světlou proměněnou v pantera. Varana bezpečně poznáte jako Marka Horáka, Lenku nikde nevidíte, ale jistě tu taky někde v okolí bude. Co se týče té světlé proměněné v pantera, ta je také vyšší kategorie než Lucie, podle všeho to bude Jeriho Ábell, ta světlá, kterou tu měli Ivan s Laurou vyzvednout. Ne že by ji Lucie poznala, možná tak Ivan, pokud četl spis, co vám dala Linda a zaznamenal otisk její aury, ale na představování bude čas později.

Tereza stojí opodál, celý ten souboj sleduje a zatím se nezapojuje. Chvilkami problikává a samovolně přechází z jedné hladiny šera do druhé (do reálného světa však nikdy nespadne). Nevypadá to, že by si tě zatím všimla, ale jeden nikdy neví.

Zaujmou vás spíš ti dva temní. Uprostřed boje se nějak moc nesnaží skrývat svou vlastní auru, takže alespoň něco tam zahlédnete. Stačí to na malý otisk aury... počkejte, Lucie ty jejich aury zná. A Ivan také. Tihle dva jsou hledaní, je to tak týden, dva, co vám z vedení z Prahy přišlo oznámení, že se v České Republice mohou nacházejí Inkvizicí hledaní temní, kteří se sem dostali přes Rakousko.

Podle toho, co si pamatujete se vědma jmenuje Stefania Albero, a její muž Theodor Albero, temný mág 2. kategorie, jehož specializace jsou vážně strašlivé kletby. Manželé a nechvalně proslulí temní, kteří v Itálii napáchali dosti nepěkná zvěrstva jak na obyčejných lidech, tak na světlých. Díky svým prohřeškům vůči Dohodě se dostali na seznam nejhledanějších osob v Evropě, kdyby měli víc času, možná by se dostali i na nějaký celosvětový žebříček těch nejhorších zločinců. No, zdá se, že se o to stále pokouší, v případě chycení jim jistě hrozí odhmotnění. Co dělají právě tady v Plzni, to je záhada.

Co se týče "Lukáše"... tak toho tu nikde v okolí nevidíte, ale ne že by v tomhle cirkuse bylo moc přehledno. Theodor právě po Karlovi mrští ohnivými kuličkami a ten kromě posílení svého štítu navíc uteče do druhé hladiny a tam zahlédne Lucii u portálu. "Lucko! Ty se vždycky objevíš v tu správnou chvíli!" zachroptí, viditelně rád, že mají nějaké posily.

Nádraží
Ivan, Julie

Portál vedl na střechu nádraží. Ohlédnu se, Ivan a Julie už nacucávají z amuletu a vypadají mnohem lépe. Možná by tedy měli přestat posedávat a pomoc mi. Navíc našli další amulety, takže bod pro ně.

Jestli necháme Lukáše utéct, může z toho být taky pěkný průser. Co se nejhoršího může stát? Portál se otevře někde sto metrů nad zemí a já budu zaevidována jako sebevražda. Když už nic jiného, alespoň bych tím udělala radost Filipovi. Jsem ale pevně rozhodnutá, že mi ten debil tentokrát neuteče. Na střeše jsou i jiní Světlí, kteří snad podají pomocnou ruku, jestli se mi bude pokoušet utrhat ruce.

"Portál vede na střechu. Jestli se na to cítíte, zvedněte zadky a pojďte taky. Každá ruka dobrá, " řeknu Julii a Ivanovi, zatímco se soustředím na stopu portálu, která po Lukášovi v Šeru zůstala. Pokusím se ho znovu otevřít (10 - eeeyyy). Doufám, že pokud mě to začne příliš vycucávat, jeden z nich bude natolik inteligentní, aby mi dal jeden z amuletů.