Temnota na nádraží - Ivan, Julie, Lucie

Vědma ani nestačila máchnout hůlkou a už letěla vzduchem do dáli po včasném zásahu Julie. Ani se nestačila vzpamatovat a rozzuřený Ivan na ni vrhl hrst ohnivých střel, následná ohnivá exploze ji stráví celou. Nocí se rozléhá její šílený řev, jak ji plameny začínají pohlcovat zaživa,válí se po zemi a snaží se nějak uhasit cáry doutnajícího oblečení a vydržet bolest z popálenin, jen tak tam leží a občas sebou škubne. Je naživu, ale z tohohle se jen tak nevzpamatuje. Vlastně, podle toho co vidíte v Šeru její život pohasíná a bez pomoci moc dlouho nepřežije. Je otázka, zda to Ivan trošku nepřehnal, ačkoliv je to boj na život a na smrt, který začala ona.

Julie se mezitím věnovala Lucii, která stále ležela na zemi v písku, popálená a pořezaná od Vandina oživlého hadího náhrdelníku, který si nejspíš usmyslel, že je z něj najednou nějaký škrtič typu krajty. Zázrak že ještě nevykrvácela, kdyby nebyla Jiná, nejspíš by s ní už byl ámen. Teď však konečně získala nějakou péči od někoho, kdo se v léčení vyzná. A i když Julie sotva zakončila výcvik, rozhodně jí to jde od ruky. Popáleniny se hojí, rány se zacelují a Lucie je konečně mimo ohrožení života, Julii to však stojí docela dost energie.

Tu Julie v písku kousek od Lucie v Šeru zahlédne zářivý objekt, v šeru vypadá jako malá ohnivá koule, mimo něj je to obyčejný přívěšek s přetrhnutým řetízkem, nejspíš se to stalo v průběhu zápolení s tím hadem. Luciin amulet, nabitý magickou energií, která se proti "Lukášovi" bude rozhodně hodit. Rozhodně je to věc, kterou by Julie mohla použít...

Entita, která posedla Lukášovo tělo celé toto představení sledovala, hlavně Ivana, který si po tom svém výkonu s Ohnivými Kuličkami na sebe upoutal jeho pozornost. Následné vrhnutí energie (8) se setká s nečekaným úspěchem. Ivanova energie vrazí do jeho již tak přeplněné schránky, která začne poblikávat jako žárovka, která by potřebovala vyměnit, než se ustálí. Je o trochu průsvitnější než předtím, zdá se, že by stačil nějaký dostatečně silný energetický úder a pod tím náporem se roztříští. Otázka je, kolik energie by bylo třeba a zda by to nemělo nějaké neblahé následky. Ivanova energie se totiž odrazí od "Lukáše" a přidá se k další energii zářící kolem něj, podobně jako Lauřina s ní zareaguje a vybuchne v další, mnohem slabší energetické vlně. Kdyby do toho vložil více, mohlo to znamenat pro všechny v okolí zkázu.

Zkáza ovšem míří na Ivana i nyní. "Lukášův" zájem o Ivana nyní prudce vzrostl. "Ta síla... ano, ty by ses mohl hodit do sbírky..." zasyčí "Lukáš" a zmizí v Šeru. (2 - auvajs) Následně Ivana obklopí šerý řetěz, který jej vtáhne do první hladiny Šera za "Lukášem". Ten tam stojí a dívá se, jak Ivana obklopuje temnota, jak jej svírají temné stíny podobně jako předtím Lauru. Cítí, jak se jeho světlá podstata dere ven, jak jeho energie začíná putovat směrem k "Lukášovi"... stále ale ještě není pozdě. Stále Ivanovi může přijít na pomoc Julie nebo Lucie. Stále může něco vymyslet. Můře je zachránit Světlo. (7) Světlo... čepel světla... mohlo by to fungovat?

Každý pád je pohybem vpřed

Nádraží - Lucie, Julie

Prázdno. Chlad.
Otevřená náruč temnoty.
Jak jednoduché by bylo zavřít oči a nechat se tím pohltit. Jak jednoduché by bylo nechat tento nehostinný svět reality za mnou a propadnout se níž, do toho šeda, co skrývá všechny ty barvy a všechna ta tajemství života a smrt?
Nevnímat, necítit, nelitovat. Stát se součástí něčeho většího, důležitého, celkového.
A vzdát to?
Vzdát svůj život?
Copak jsem vážně takový srab? Zbabělec, co nedokáže překonat své chyby, kdo nedokáže vstát, když je poražen na kolenou, zbytečný člověk, co si nezaslouží ani to Šero?
Vstaň. Bojuj. Vyhraj.

Ale proč?
Všude kolem sebe cítím energii, bílá a černá, Světlo a Tma. Vše je tak daleko a přitom tak blízko. Stačilo by se nadechnout, zvednout se ze země a zapojit se. Stačilo by natáhnout ruku -
Laura.
Napůl prázdným pohledem přes její bojující tělo přejedu spíše náhodou, myšlenky na to, co se děje, však přichází skoro okamžitě. Lauro! Možná křičím nahlas, možná jen v duchu, s hrůzou a bezmocností však sleduji, jak se její bezvládné tělo hroutí k zemi. NE!
Ne.
Život z ní odchází a Šero se stává jejím novým hostitelem a jakási hluboká část mé samotného si říká, zda tomu tak není dobře. Zda jí na tom druhém světě nebude líp.
Lauře? Té bezstarostné holce se sluchátky v uších? Té holce, co se bavila a smála, co se radovala z potěšení hudby a jídla, té holce, co ještě před pár minutami stála po mém boku a pouštěla se do boje.
NE!

Emoce mou víří jedna za druhou, nedokáži se v nich vyznat a upřímně, ani nechci. Na racionalitu a pořádek bude čas jindy, teď jsme uprostřed boje, teď jsme vojáci, co musí vyhrát. Pro Lauru.
Dříve než se však stihnu zvednout, zasáhne mě tlaková vlna té Temné síly, co vychází z toho slabého Jiného, který již vůbec není slabým. Analýza? Jindy. Na to teď není čas.

Jen silou vůle to dokáži překonat bez ztráty vědomí, začínám tu však vnímat přítomnost i někoho dalšího. Světlá. Vidím výboj energie, poté jí cítím po svém boku, možná i něco říká, rozhodně však provádí jakási kouzla. Pravděpodobně bych se cítil lépe - kdybych dokázal cítit i něco jiného než zmatek a vzrůstající vztek.
Nově příchozí zcela ignoruji, pohled nespouštím z muže, co získal Lukášovo tělo. Je to vůbec muž? Přechází tu a zvažuje. Budeme mu k něčemu? Nebo se na to vykašle? Vydrží jeho tělo?

Na tom nezáleží. Laura je mrtvá. Už nikdy se neusměje, už nikdy neřekne žádný svůj vtípek. Zabili jí.
Zabili i toho chlapa a budou zabíjet dál. Musíme je zastavit.

V žilách mi koluje síla, kterou jsem doposud neznal, síla poháněná vztekem a emocemi jindy tolik drženými na uzdě. Mimoděk lehce odstrčím nově příchozí Světlou, abych se postavil zpět na nohy a kupodivu to není problémem.
Jednám zcela instinktivně, neboť rozum není to, co by právě vládlo. Laura. Ten mrtvý člověk...
Zcela automaticky mé ruce vytvoří kouzlo, o kterém jsem čítával v knihách, doposud jsem však neměl ponětí, že jej umím. (7) Ohnivé kuličky. Několik z nich se mi objeví v rukou a je to, jakoby obsahovaly vše, co cítím. Bez dalšího váhání je však vrhám směrem k vědmě, aby jí nenapadlo nám tu překážet.

Stojím proti Temné síle, kterou nemohu porazit. Nepochybuji ani o tom, že mě neznámá entita může kdykoliv zabít, stačí aby se k tomu rozhodl a vysaje ze mě energii podobně jako z Laury. Ztratí však své tělo. Chrstnout po něm trochu vlastní energie, sledovat, co to udělá.
Nebo se pokusit o marnou pomstu, o marná kouzla, co Temnému sotva ublíží?
Čeho všeho je vědma schopna pro to, co sem přivedla?
Pokus o Ovlivňování (2) mířená na Vědmu však jde vniveč, bez dalšího váhání v sobě nacházím kus své vlastí energie, Světlé energie a mrštím jí po Temném, který po každé síle tolik lačnil, teď však vypadá, že jí jeho schránka nedokáže strávit.
Chceš víc? Tak si pro ni pojď.

Tuším, že svých zbrklých činů budu litovat, na paměti mám však stále Lauřino tělo a teto Jiný, který nám dnes čelí, musí zaplatit. Nezaslouží si její sílu.
Ať to stojí, co to stojí.

Poprvé v akci - nádraží
- Ivan, Lucie

Sledovala jsem ubíhající krajinu ve vlaku a přemýšlela, jak moc se změnil celý můj život a vlastně svět kolem mě za poslední týdny.
Když jsem vystoupila na nádraží v Plzni ten den, co mi zemřela matka, odchytil si mě Ondřej. V první chvíli jsem si myslela, že je sjetej a s jeho životním příběhem o Zemi Nezemi jsem ho poslala do jejích končin, ale nenechal se odbýt. Následoval mě, když jsem se jen s batohem vracela na kolej a celou dobu do mě hučel, že jsem neregistrovaná Jiná a že bych měla tohle a hned potom zase tamto. V tramvaji jsem seděla naproti němu a s naprosto nezaujatým výrazem jsem sledovala jeho snahu, jak se mi snaží vysvětlit rozdíl mezi nějakými Temnými a Světlými, načež na konci monologu se nezapomněl pochválit, jak je dobře, že mě našel on, Světlý.
S povzdechem jsem protočila oči a požádala ho, aby mi převyprávěl i Sněhurku. V jeho podání by to byl oscarový remake jak vyšitý.
Hodil po mě kyselý obličej a oznámil mi, že jsem drzá, jak opice.
Pár metrů od koleje mi došlo, že jsem nikomu nedala vědět, že přijedu, protože jsem jezdila na víkendy domů. Teď byl pátek, já s hlavou velkou jak vzducholoď a s osobním stalkerem za zadkem jsem neměla kam jít.
Ondřej odhadl dobře, co se stalo a nabídl mi, že mě odvede někam, de můžu přespat, pokud si ho vyslechnu a aspoň se pokusím mu uvěřit. Souhlasila jsem.
Vzal mě do Šera a vlastně díky tomu jsem opravdu začala věřit a chápat kým jsem se stala.

Větší zábava nastala, kdy mě skoro násilím odtáhl na menší adapťák s Temnými, kde jsem se musela zaregistrovat jako Světlá. Někteří vypadali dost děsivě, ale když jsem z jejich brlohu vylezla s Ondrou za zády, musela jsem říct, že jsem to čekala horší.
Následně mě vzal k „nám“, do sídla Noční Hlídky chráněné tolika kouzly, že by budova nezáživné kancelářské vizáže vydržela i jadernou bombu, seznámila jsem se pár důležitými osobami a absolvovala velmi záživný a hlavně povinný kurz pro zelenáče. Následně jsem dostala opravdu pěkný rozvrh výuky, takže jsem na nějakých pár týdnů zapomněla význam pojmu nuda. Výuka probíhala hned potom, co jsem se vydrápala ze školy. Teorie tedy nic moc ale praktická výuka mě bavila, takže jsem se mnohdy i těšila.
Když mi tedy nabídli místo u Noční Hlídky, krátce jsem se zamyslela.
Sice jsem stále studovala, ale po škole jsem před tím vším neměla co dělat a jen se poflakovala po okolí.
Teď jsem se naučila tolik věcí a investovala do toho tolik energie, že by byla škoda, aby to přišlo vniveč, navíc mě to i bavilo.
Bylo rozhodnuto a nabídku jsem přijala. Následoval další výcvik a ten teď byl u konce. Zítra jsem se měla dozvědět, která skupina si mě uváže na krk. Pak si vyřeším i školu časově, uvidím, jak na tom budu a hotovo.
Stále jsem se v myšlenkách vracela ke své matce. Nebyla to osoba, která by vyhrála soutěž máma roku, ale pořád to byla moje matka. Jediný člen mojí rodiny. A teď byla pryč, já byla sama a nic mou matku nedokázalo vrátit zpět. Nebo ano? Když jsem se zeptala instruktorů, ubezpečili mě, že to nejde ani omylem a ať to pustím z hlavy.
Copak to jde? Ještě před nedávnem jsem žila ve zcela racionálním světě, kde kouzla patří do pohádek a nyní tu pobíhám po tréninkové místnosti a snažím se předvést něco jako útočné kouzlo. Tak by to možné být mohlo…

Vlak pomalu zastavoval na nádraží, přičemž jsem se v kupé donutila postavit, protáhnout zmrzlé tělo a popadnout cestovku, kam se mi vešel celý můj život. Balila jsem doma co nejrychleji a s tím, že už se do bytu nikdy nevrátím. Klíče jsem předala staré sousedce z přízemí a nechala Vary a celou minulost za sebou. Opravdu divný pocit.
Teď budu ještě nějakou dobu na koleji, kde jsem nyní i přes víkendy a pak se uvidí.
Seskočila jsem ze schůdku na nástupiště a mráz mi za to uštědřil takovou ránu, že jsem málem zapadla zpět do vagónu, nebýt toho, kolik hodin bylo, bylo okolo mě plno lidí.
"Blbej přestup v Praze. Byla bych tu už mnohem dřív a nemusela bych tu teď čekat v té zimě."hučela jsem pro sebe a zachumlala se do bundy a šály ještě víc, zatímco jsem na klíně měla cestovku a čekala na autobus, který měl jet za půl hodiny.
Jak jsem delší dobu seděla, začaly se mi klížit oči.
Ani nevím jak, usnula jsem. Probudil mě až skoro nelidský křik. Vyjekla jsem a taška z mého klína sletěla díky tomu na zem. Nevšímala jsem si toho a vyskočila jsem na nohy. Po křiku následoval výbuch, jako by někdo zapíchl bombu do kanálu a zvuky … boje?
Pouliční rvačka? Ok ale ten výbuch je co?
Popoběhla jsem z nástupiště, kde jsem stála a viděla jsem, jak celá masa lidí utíkala v panice z nádraží.
Najednou do mých smyslů praštila velká vlna magie a mě v tu ránu bylo jasné, o co jde.
Zmohla jsem se jen na nadávku, nechala tašku taškou a běžela nyní přes prázdnou plochu k nádraží a tam jsem je viděla.
Tři Jiné, z toho dva od nás. Ne, čtyři! Ale nějak jsem nepoznala, ke komu ten muž, který stál hodně stranou, patří. Čtvrtého jsem hold nechala stranou a soustředila se na ty tři.
Přesto jsem se na pár vteřin zarazila a donutila se vytvořit Štít. V hlavě mi totiž zněl hlas instruktora, který mi vtloukával do hlavy, že Štít je prostě automatika a tečka.

Musíš něco udělat! ječelo na mě moje podvědomí a já si s hrůzou uvědomila, že jedna ze Světlých je na tom hodně blbě.
Jestli jim chci pomoct, musím sebou hnout, protože ta má fakt na mále. Zaostřila jsem zrak na další postavu, temnou, která si to pomalu šinula směrem k nim.
Žena, v ruce držela hůlku.
Ani jsem nepřemýšlela, nekontrolovala jsem si až tak okolí, ačkoliv do mých smyslů narážela vlna magie odněkud z dálky, ale v té chvíli jsem měla v hlavě jen to, že jim prostě musím pomoct.
Přinutila jsem se soustředit a snažila se ve stresu něco ze sebe dostat.
Na vlastní pěst jsem si mohla pěkně na ostro vyzkoušet, zda to, co jsem se naučila je k něčemu.
Prostě jsem musela. Udělala jsem tři kroky k Temné.
Začalo se dít to samé, když jsem si jen testovala schopnosti a tím jsem na Temnou seslala Magický Pres (7). Jakmile jsem ji odhodila, vyběhla jsem ke Světlým. Bála jsem se, že jsem to nestihla.
Žena ale ještě žila. Rychlým pohledem jsem se podívala na muže klečícího u ní, jestli je taky raněný.
Na můj vkus, klekla jsem si moc bolestivě, ale to teď šlo stranou a jala jsem se si vybavit kouzlo na léčení, načež Pokročilé Léčení jsem následně aplikovala na tu ženu (8).
To zvládneš! Povzbuzovala jsem ji, sebe i toho chlápka vedle sebe.

Za kolejištěm - Ivan, Lucie, Julie

Nějak se nikdo nemá k tomu, aby začal něco dělat. Ivan se psychicky zhroutil a má co dělat, aby se neodhmotnil. Lucie ještě rozdýchává svá zranění, každý pohyb ji bolí a ještě se ani neodhodlala k tomu, aby začala se svým léčením. Ono je to dost těžké se na něco soustředit v tomhle stavu.
Laura... ta zírá na to co zbylo ze železničáře, kterého zasáhlo vědmino kouzlo. Ačkoliv ji jen tak něco nerozhází, tenhle pohled je i na ni moc.

Každopádně, nikdo nedává pozor na Lukáše, do kterého stále proudí temná energie. Nikdo si ani nevšimne, že už dávno neleží na zemi jako pytel hadrů, už dávno vstal na nohy. A podle jeho aury vidíte, že to nebude nic příjemného. Aura je prázdná. Nic tam není, je to jako díra v šeru. Přesně jako předtím u Terezy. Ale u Lukáše je přeci jen jeden rozdíl.

Díra v šeru se začíná zaplňovat, aura se vybarvuje a je temnější než cokoliv, co jste doposud viděli. Snad jen Lucie si vzpomene na ten okamžik, kdy měla tu čest setkat se v tváří v tvář s temným mágem mimo kategorii. Takovým, co svou auru neskrýval a dával na odiv svou moc a krutost. I ten byl ale padavka ve srovnání s tím, co nyní vyzařuje z Lukáše. Lukášovo tělo téměř praská ve švech, temnou mocí je naplněn až k prasknutí, zázrak nepukne jako balon, jeho slabé, sotva šesté kategorie není ani zdaleka schopno pohltit plnou moc toho, co do něj vlezl. Ta z něj doslova vyzařuje v proudech na všechny strany, jen by ji následně pohltil vír.

Ovšem než kdokoliv stačí nějak zareagovat, z rukou mu vytryskne proud temné energie mířící přímo na Lauru. (1 - auvajs) Laura se pokusí vyčarovat štít, ale ten se pod silou onoho kouzla zbprtí jako domeček z karet. Kouzlo ji zasáhne naplno a Laura začíná řvát bolestí, když ji obklopí temnota a začíná z ní doslova vysávat život. Doslova ji vycucne, Lauřina světlá podstata je vyrvána z jejího těla a její energie proudí směrem k "Lukášovi". "Moc slabé... malá výdrž." ozve se z Lukášových úst. Lauřin křik najednou ustane a její bezvládné tělo se sesune na zem. Její aura vyhasíná, její světlá podstata mizí v šeru. Bohužel, zdá se, že už pro ni nemůžete nic udělat...

Lauřina nahromaděná energie, kterou "Lukáš" vysál je ale nestabilní. (10) Následnou vlnu energie pocítí všichni v okolí. Ivan s Lucií se dokáží udržet při vědomí, ovšem policisté, kteří se vydali zkontrolovat vaše bojiště tak odolní nejsou. Energetická vlna je srazí na kolena a z následného šoku omdlí. Snad to bude bez následků, ale po probuzení je bude bolet hlava jako po deseti pivech.

Co se týče "Lukáše", ten tam stojí, přemýšlí. Ten se střídavě kouká na vás, střídavě na střechu nádraží, kde si můžete všimnou aur několika mocných temných i světlých. Energie tam srší proudem, bojují... (9) Ivan tak nějak dokáže odhadnout, že "Lukáš" přemýšlí, jestli má cenu vás odrovnat, nebo si má Lukášovo tělo šetřit... Jeho tělo se stává průsvitným, jako kdyby se začal odhmotňovat. Zdejší výkony jsou na jeho "tělesnou schránku" očividně příliš.

Vědma jménem Vanda se začíná sbírat na nohy, nějak se jí podaří nahmatat, kterou Ivan nechal jen tak ležet na zemi. Tiše se uchechtává. "...já byla tak pitomá..."

Tu si všimnete další aury. Nějaký další Jiný míří vaším směrem. A je to světlý!

Nádraží - Julie Eislenerová

Přijetí do Noční Hlídky města Plzně znamenalo započetí nové kapitoly tvého donedávna až příliš bouřlivého života. Vždy ses cítila tak trochu jiná než ostatní Stalo se to ihned, co se po smrti matky vrátila do Plzně na kolej, nevědoma schopností, které se v tobě po matčině smrti projevily. Ihned na nádraží tě zastavil jako neregistrovanou Jinou jakýsi chlap z Noční Hlídky, představil se jako Ondřej Procházka... až později jsi plně pochopila, jaké jsi měla štěstí, že tě našli jako první ti Světlí a ne ti Temní.

Ondřej se pustil do vysvětlování toho, čím vlastně jsi a vzal tě na krátký výlet do Šera, první hladiny, kterou jsi již předtím samovolně navštívila. Svět kolem potemněl, čas se zpomalil, přesně jako tehdy, když jsi vešla k vám domů a poprvé jsi zahlédla svou umírající matku. Když jsi viděla její auru, cítila její život vyhasínat před tvýma očima. Myslela jsi, že to bylo jen stresem, snažila ses pro to najít nějaké rozumné vysvětlení a nyní ti tenhle chlap tvrdil, že to je něco nadpřirozeného. A že i ty máš možnost používat magii. Že jsi Světlou Jinou, přesněji Mágyní 6. kategorie. To jsi zprvu nechápala, ale později ses to dozvěděla.

Následovaly administrativní záležitosti, kdy ses pod ochranou Ondřeje poprvé setkala s těmi Temnými. Temní mágové, vlkodlaci, upíři a všelijaká jiná havěť, jako nová Světlá ses musela zaregistrovat u nich, v takzvané Denní hlídce. Nebyla to příjemná návštěva, ale nebylo to tak strašné, jak ses obávala. Poté tě Ondřej vzal na tajné ústředí Noční Hlídky města Plzně, které bylo na Sadech Pětatřicátníků. Navenek normální kancelářská budova, o kterou by nikdo nezavadil pohledem, kdo by si pomyslel, že je to ve skutečnosti sídlo Světlých Mágů a místo chráněné tolika kouzly, že jsi pochybovala, jestli se je někdy všechna naučíš rozeznat. Musela jsi absolvovat povinný kurz pro nově iniciované Jiné. Po večerech jsi po škole docházela ještě na další výuku do sídla Noční Hlídky. Učili vás vše, co jste jako noví Jiní potřebovali. Jak nakládat se svými schopnosti, pravidla, která musíte dodržovat, základy magie a především o velké Dohodě mezi světlem a tmou.

Sama nevíš, čím přesně jsi tak vybočovala z davu, že ti bylo nabídnuto vstoupit do Noční Hlídky. Možná jenom nutně potřebovali novou krev, možná v tobě viděli nějaký nerozvinutý talent, který jsi dosud neobjevila. Ať již to bylo jakkoliv, po chvíli váhání ses rozhodla tuto nabídku přijmout.

Ačkoliv od toho okamžiku uplynul již měsíc, stále bylo těžké se se vším srovnat. Se smrtí své matky, objevením nového skrytého světa, učení magie... najednou toho bylo až moc. Osud tvé matky tě stále trápil. Možná, že kdybys byla silnější, možná jsi ji tehdy mohla zachránit... snad proto ses začala věnovat léčivé magii. Snad je ještě možnost přivést ji zpět? Instruktoři z Noční Hlídky ti sice tvé naděje zbořily ihned na počátku, ale snad přeci jen existuje způsob, ovládáš nyní přeci magii... a ta má být schopná všeho.

Tvůj výcvik jakožto nového člena Noční Hlídky byl u konce a ty jsi už jenom čekala, kam tě zařadí. Zítra by ses to měla dozvědět. Nyní se ale vracíš vlakem do Plzně, poté co ses zastavila doma ve Varech pro nějaké věci. Na to místo ses vracela nerada, stále jsi jej měla spojeno s osudem, který postihl tvou matku. Naštěstí jsi v Praze stihla poslední spoj do Plzně, takže jsi nemusela pozdě večer shánět hotel. Unavená vystoupíš na hlavním nádraží v Plzni, které je touhle dobou stále ještě plné lidí. Jsi unavená, podle hodin na nádraží jsi zrovna prošvihla autobus a další ti jede za půl hodiny... a na přestupování z tramvaje do tramvaje se necítíš. Proto si sedneš na lavičku na druhém nástupišti. Musíš si aspoň trochu vydechnout, cesta v tuhle pozdní hodinu byla vážně strašná. Začínají se ti klížit oči a nakonec je na okamžik zavřeš. Jenom na chvíli, určitě neusneš...

"PROBOHA, CO SE TO TAM DĚJE?!"

Ani nevíš, jak dlouho jsi byla v limbu, ale probudí tě řev, výbuch odněkud zdáli, zvuky boje... nástupiště je najednou plné panikařících lidí. Z povzdálí, za kolejištěm vidíš záblesky světla a slyším odtamtud řev. To cítí tvé normální, lidské smysly... jako Jiná ovšem poznáš více. Cítíš z toho místa vycházet velké množství magické energie... podle toho, co vás učili a tvých zkušeností bys hádala, že se tam odehrává magická bitva. Zaměříš se na to místo a podaří se ti tam identifikovat 3 postavy... podle jejich aury jsou to všichni Jiní. Dva světlí, jedna temná. A jedna z těch světlých pomalu pohasíná. Život z ní pomalu, ale jistě vyprchává. Budou potřebovat pomoc, to je jisté. A v okolí není nikdo, kdo by jim mohl pomoci. Kromě tebe.

Litice, průser jak mraky
Zachy

Musím uznat, že jsem rád, že jsem tu šel. Dlouho jsem se necítil tak uvolněný a poádně si s někým nepokecal u sklenky vína a nezávazné konverzace. I když jsou to temní, jsou docela fajn. Je mi tu tak fajn, že jsem zapoměl na to, kolik je hodin, nebo pro co jsme tu původně šli. A Zachy je na tom podobně. Rudej až za ušima a má oči jen pro Veroniku.

"Díky. Co děláš zítra?" zeptal jsem se Žanety, když se nabídla, že mi dolije už nevím kolikátou sklenku vína. A opravdu rád bych si dal další, kdyby se z chodby neozvala Verča tím jejím naléhavým tónem, až jsem se musel otočit i já, jestli se něco něděje. A jak jsem byl vysmátý, tak mě ten úsměv rychle opad, když jsem viděl, kdo za ní stojí.
"A kurva" řek jsem polohlasem, když se mé oči setkaly s Filipovými. Rychle jsem se postavil a pokusil se vypadat střízlivě. Ale měl jsem problém stát rovně.
"Pane veliteli, poslušně hlásím, že tady se nic zajímavého ned....*brk* neděje. S kolegou jsme prověřili tuto..." zakroužil jsem rukou "sešlost a vše probíhá v nejčístčí možné pohodě. Pane."
Bravo debile. Za tohle tě určitě stáhne z kůže.

Boj na nádraží - Lenka

Bleskovou rychlostí se rozběhneš směrem k vědmě (6), tygrodlak se tě pokusí zastavit, ale ty se mu hravě vyhneš a pokračuješ k vědmě. Vší silou do ní vrazíš (6) a srazíš ji na zem. Vědma vykřikne, jak jí proudy eneregie proklouznou skrze prsty. Ať už se pokoušela o cokoliv, tak jsi to teď přerušila.
To už se na tebe ale vrhnou vědmini společníci, nejdříve tygrodlak (1). Posbírá všechny své síly a jeho úder packou roztříští tvůj štít a srazí tě k zemi. Toho se pokusí využít upír (1). Než stihneš nějak reagovat, upír se na tebe vrhne a zakousne se ti do krku a začíná ti vysávat krev. Jeho sevření jen tak neunikneš...
Vědma se mezitím pokusí nějak pokračovat v rituálu dříve, než bude pozdě (6). Naštěstí pro vás však neúspěšně. "To ne, to není možný!" vyjekne vědma, ovšem není to nic platné. Energie se vytratí a po chvíli se vytratí i stříbřitá linka vedoucí k k víru se také vytratí, r§st onoho víru se o něco zpomalí. Kdyby ta vědma věděla, jakou cenu by si na ní tento rituál vyžádal, nejspíš by ti poděkovala, teď bys ale nějaký vděk očekávat neměla...

Nádraží - boj Lenka

Tak... to bychom měli... Další zásah tlapou a už ho snad nenapadne dělat blbiny, přitlačím ho packami... Magie!! Odletím o pár metrů dál, otřepu se a pak ho uvidím... Pijavici... Co je ale hodně zajímavé je, že je nyní ta zatracená vědma nechráněná...Další kuličky...
Mám nyní dvě možnosti, buď s nimi bojovat a nebo si to zkusit vyřídit s vědmou, což mi přijde nakonec vhodnější. Rozběhnu se tedy a plavým skokem skočím po ní, pokusím se ji hezky srazit na zem a narušit tak spojení.... A pak.. děj se vůle Světla.

Litice, párty a sukuby – David, Zachary

Žaneta se usměje a David se dozví, že na jizvy má slabost a že jí přijdou jako známka života, který za něco stojí. Bojovníci by na ně měli být hrdí a vystavovat je. Konverzace lehce přejde i na další témata a oslava se přehoupne do nezávazné a pohodové zábavy.

Zachary (Hod 5) téměř úplně propadne kouzlu Veroniky. Občas něco zakoktá nebo se jen výmluvně usměje, ale baví se stejně jako ostatní. Veronika a Pavel se občas handrkují o nedůležitých věcech jako je falešný zpěv nebo jak moc je sexy Michal Jančařík. Po chvíli vám dojde, že u sukub nebo inkubů volba jejich protějšku nezáleží na pohlaví. Pavel by se nejspíš nebránil románku s jiným mužem, i když vás dva přenechává dívkám. Stále jsou to Temní a ti se živí lidskou energií a je jim jedno, jestli jde o může nebo ženu. Potrava je potrava. Síla jako síla.
Nechovají se nijak zle, jsou pohostinní a nalijí vám cokoli, co si řeknete. Po chvíli padne i nápad na objednávku pizzy a tak Verča jde do chodby, kde do telefonu vyřizuje objednávku k vám do bytu.

Žaneta vezme Davidovi jeho sklenici a jde mu dolít pití, když se Verča vrátí z chodby a mlčky na vás zírá. Stojí ve dveřích do obývacího pokoje. Ruku s telefonem má svěšenou podél těla a těká pohledem po Davidovi a Zacharym.
„Hele,“ vydechne nejistě, ale přeruší ji Žaneta.
„Hmm, že si zase objednala s ananasem, já-“ začne, ale Verča znovu a naléhavěji zopakuje: „Hele!“
Za tmavovlasou dívkou stojí váš nadřízený, kterého moc dobře znáte. Filip, poznáte ho i bez zápisníčku, je vám ale jasné, že jeho největší zbraň bude mít i s propiskou někde v dosahu. Nevšimli jste si, že by přicházel, ale pár vteřin zpátky zaklepal na dveře a Veronika mu otevřela.
„Noční hlídka města Plzeň. Hm, moji spolupracovníci mě předběhli. Výborně.“ Poslední slovo řekne s dost velkou ironií, takže si nejste jisti, jestli si dělá legraci nebo vás pouze nechce shodit před vaším společným nepřítelem – Temnými, co jsou v pokoji.
Žaneta ustrne u baru se skleničkami v ruce a Pavel se jen ležérně roztáhne v křesle a nepřívětivě sleduje Filipa.
Zachary vstane z pohovky, vyletí jako čertík na pružince, ale jaksi mu dojdou slova.

Co tady dělá? Ten chlap snad ví úplně všechno, co se v tomhle městě děje, tak proč radši někde nehoní upíry? Nebo se sem vydal za jiným účelem, než vám zakázat radovánky se sukubami? Nejspíš má patent na zatrhávání jakékoli zábavy.

Nádraží - Lenka

Skočíš po tygrodlakovi jako dravá šelma, kterou jsi. (7) Tygrodlak se ani nestihl vzpamatovat a už měl na sobě stopy drápů s zubů, které se mu budou ještě dlouho regenerovat. Bílá tygřice a bengálský tygr spolu zápasí v šeru, a pochvíli je jasné, že ty vyhráváš na celé čáře. Přitlačíš jej packami, to už ovšem ucítíš proud magické energie. (3) Než můžeš reagovat, magický pres vrazí do tvého štítu a odtrhne tě od tygrodlaka. Dopadneš pár metrů dál, až na koleje. Ještě že máš štít, jinak ten náraz mohl dost bolet. Rychle se vzpamatuješ a všimneš si nového útočníka. Byl to upír, který přestal sledovat vědmu a nyní se přidal k útoku na tebe. A ihned pokračuje, máchne rukou a vrhne po tobě spršku ohnivých kuliček. Tygrodlak se mezitím začne také zvedat ze země. Tohle bude ještě tuhý boj...