Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Ivan Šmíd - 26. září 2017 18:18
garethiko5299.jpg

Ve dvou se to lépe táhne



Energie od muže s cigaretou proudí do mého těla a je to pocit skoro opojný. Opět začínám cítit trochu síly, trochu toho, čím se liším od obyčejných lidí. Možná nelze vzít mnoho, vlastně to je spíše jen takové polechtání, ale pomáhá to. Přirovnal bych to k dvacetiminutovému zdřímnutí po několikahodinové práci či učení. Rychlé obnovení alespoň základních sil a soustředění.
Děkuji.
Od muže se zase rychle vzdálím a v určité vzdálenosti, zase u auta, vypadnu z Šera. Přesné načasování. Neb náhle se mi rozezvoní telefon. Očekávám ústředí, proto mě překvapí, když je to Lauřin hlas, který se ozve ze sluchátka.
Poslouchám její sdělení, které není nijak potěšující. Osoba, kterou jsme měli doprovodit zmizela. Samozřejmě. Copak dnes nemohlo jít alespoň něco dle plánu?
"Auto jen tak nepojede. Tedy pokud se nevyznáš v motorech." Odpovím jí na otázku, zda se můžeme vydat "domů". "Stejně tu ale ještě budeme mít nějakou práci, možná se nám to zkomplikuje." Ti upíři, které jsem viděl. Kolegyně z ciziny, která se rozhodla kamsi odejít - co dalšího ještě přijde?
"Víš co? Asi bude nejlepší, když přijdeš ke mě. Přestává se mi to tu líbit." Co bych dal za to, abych alespoň tušil, oč tu jde - či abych měl prostředky, jak to zjistit. Jenže ne, já musím zůstávat v hloupé první hladině Šera...
Oh. Nadávám na Šero. Začínám být unavený.
"Jsem u auta. A buď opatrná." Varování je to asi zbytečné, přesto si ho neodpustím. Tohle bude mít ještě zajímavé pokračování a po dnešním zážitku na kolejích se začínám děsit, jaké.
 
Laura Barvová - 26. září 2017 13:29
23172743275.jpg

Zá-ba-va s Jeriho



No, nakonec jsem byla zase sama, následovat ji se mi vážně nechtělo a tak jsem pokrčila rameny a šla si tedy koupit nějakou tu sušenku. "Když má zapotřebí hned někam jít, tak ať neočekává, abych ji následovala," vzala jsem si telefon a šla zavolat Ivanovi, jak na tom je, jestli tedy můžeme odjet a že jsem ztratila Jeriho. Též následovalo podání situace a to, jestli to nemůžeme jen nahlásit na centrále a odjet pryč. Přeci honit někoho, kdo je o několik kategorií nad námi je jako lovit jehlu v kupce sena.
Mezitím? Mezitím jsem si dala svou sušenku a čekala, jestli mi to můj nynější kolega vezme, nebo se budu muset na centrálu projít pěšky, vzít si taxíka (samozřejmě na moje náklady) nebo jet hromadnou dopravou, což by mi neproplatili též. I když... když tu je sleva pro seniory, důchodci jezdí zadarmo, děti se slevou... proč vlastně my nemáme slevu též?
 
Ivan Šmíd - 26. září 2017 09:19
garethiko5299.jpg

Nádraží



Vlastně by to byl hezký večer, nebýt toho všeho povyku a chaosu. Je příjemně teplo, lehký vánek se stará o dostatečné osvěžení, když by se člověk snažil, mohl by spatřit i jednu, dvě prosvítající hvězdy. Takový pěkný večer na posezení si na zahrádce, na grilování a pár piv, na partu přátel. A místo toho -
Místo toho stojím tady na nádraží, opírám se o nepojízdné auto a děsím se chvíle, kdy se budu muset dát zase do pohybu. Nejsem si jist, jak dlouho to ještě vydržím, předchozí akce ze mě vycucaly spoustu energie a já neměl šanci jí řádně doplnit. Žádné jídlo, pití, odpočinek, jen další akce. Jak to ti z operativního zvládají? Jak to, že se ještě nezhroutili?
Odpovědí mi je pohled na bezdomovce, kterému se konečně podařilo vyžebrat vytouženou cigaretu. Nejprve mi to nedojde, vidím jen muže, užívajícího si prchlivou, vzácnou chvilku štěstí. Až pohled Šerem dokáže vymazat ty prvotní myšlenky na carcinom plic a následky alkoholu.
Opar síly, která jenom láká, aby byla ukradena. Jak jinak to nazvat než krádeží?
Stačí se natáhnout, pohladit, vzít si jenom trochu, maličko. Hned pak bude líp.
Není to správné. Je to hyenismus, je to - je to nutnost. Vzpomenu si na slova našich lektorů ještě v Praze, na jejich přesvědčení a vize. Bude vám to nepříjemné a bude vás to trápit. Nakonec si však uvědomíte, že je to i pro jejich dobro. Pro vyšší dobro. Vyšší dobro. Rozdíl mezi námi a Temnými.
Co když se zde stane něco tragického, čemu bych mohl zabránit, kdybych měl energii? Když jí mít nebudu, bude to stát štěstí nevinných - štěstí a život třeba i tohoto muže, kterého bych se snažil ušetřit.
S těžkým srdcem padám do Šera, jen na chvíli, abych se přiblížil kouřícímu bezdomovci, zlehka se dotkl jeho ramene a převzal si něco málo té šťastné síly, co má. Omlouvám se. Je to i pro tvé dobro.
 
Vypravěč - 26. září 2017 03:18
s─îikonka7384639.jpg
Byt Rieglové - Amélie, Stela, Aneta

Rozdělíte si role tak, jak uznáte za vhodné. Stela se vrhne do prohledávání kuchyně, zatímco Amélie míří Šerem do obývacího pokoje špehovat Rieglovou.

Obývák - Amélie

Po chvíli následuješ Rieglovou do obýváku, jdeš Šerem, aby si tě nevšimla. Ta si sedne na starý gauč a začne telefonovat. "Ondro, díky bohu! Někdo tu je. Nějaké tři ženské, jedna z nich má divný přízvuk. Říkaly, že jsou z Noční Hlídky. Pustila sem je dovnitř, říkaly ale, žes je neposlal ty." Chvíli poslouchá a odpoví na otázku.

"Myslím, že jsou světlí, ale nevím, jestli se nemůžou jen tak maskovat. Je to možné?" Ať už je odpověď jejího přítele na telefonu jakákoliv, očividně ji nepotěší.
"Dobře, kdy přijdeš? Nechci tady být sama..." Poté chvíli jenom poslouchá a nijak se nevyjadřuje, očividně dostává nějaké instrukce.

Kočka. Není pochyb o tom, že tě vidí, i když jsi v šeru. Pro zvířata platí odlišná pravidla a kočky jsou v tomto ohledu rozhodně ti nejvíce fascinující tvorové. Mezi šerem a reálným světem nerozlišují, existují ve všech hladinách současně. A možná se maskuješ dobře před lidmi, se zvířaty jsi ale nepočítala (1).

I tak, nemusela to být až taková tragédie, kočky většinou na věci v Šeru jenom zírají (a lidé se potom diví, proč se to pořád dívají někam, kde nic není) ovšem kočka se očividně bojí a cítí se ohrožená, považuje tě za vetřelce. Nahrbí se, aby vypadala co největší, zježí se jí srst a začne na tebe hlasitě syčet. Tohohle si všimne i Rieglová.

"No tak, Micinko, co je ti-" začne konejšivě, ovšem poté najednou strne, jako by si něco uvědomila. Pochybuješ, že tě vycítila, ale není nemožné, že si domyslela, že syčení její kočky považuje za důkaz přítomnosti dalšího Jiného.

"Někdo tady je. NĚKDO TADY JE!" začne řvát do telefonu. Následně ještě odněkud z kuchyně uslyšíš dunění, jako kdyby něco spadlo a zvuk tříštícího se skla, což jí ještě více vystraší. "NECHTE MĚ! JÁ NIC NEVÍM! NEUBLIŽUJTE MI! NEUBLIŽUJTE ALFRÉDOVI!" zařve znovu. Přitom upustí mobil "Anno? ANNO! CO SE DĚJE-" ozývá se z telefonu, ovšem když spadne na zem, telefon nenávratně ztichne. Kočka se při všem tom křiku lekne a schová se pod křeslo. Rieglová očividně není v nejlepším duševním stavu. "UŽ MU NEUBLÍŽÍTE!" zařve nyní pološílená Rieglová, očividně má teď problémy rozeznat realitu od svých představ.

Začne kouzlit, veškerá její energie jde do jediného kouzla, ohnivé střely směřujícího ke dveřím do obýváku, kde stojíš ty. A i když jsi nesrovnatelně mocnější, bez štítu by i pro tebe něco takového bylo dost nepříjemné. Taky bys ji asi měla uklidnit, než zburcuje celý barák. Nebo už je na to pozdě?

Kuchyně - Stela

V kuchyni nenajdeš nic moc zajímavého, snad jen to, že ten nábytek je tu očividně ještě od starých nájemníků a není moc kvalitní. Rozhodně by celá tahle kuchyně potřebovala přemodelovat, nedivila by ses, kdyby ten nábytek byl starší, než ty sama. Rieglová je také očividně zastáncem zdravé výživy. Žádný salám, slanina, vepřové nebo i sýr. Samé bílé a nízkotučné jogurty, tofu, sója, čočka a vůbec zelenina, maso tam skoro žádné není, jenom jeden balíček kuřecích prsou v lednici a v mrazáku najdeš lososa a taky něco, co nedokážeš dost dobře identifikovat, nejspíše je to nějaká novinka na českém trhu importovaná odněkud ze zahraničí. Nepochybuješ o tom, že je to jistě velice zdravé, ovšem chutně to doopravdy nevypadá.

Ty sušenky, co vám nabídla jsou vážně ve skříňce, nějaké kokosové müsli sušenky a navzdory očekávání jsou velmi dobré. Také najdeš ještě starou kuchařku, ale nějaké nelegální artefakty nebo temné věci po Rieglovi tu ale zatím nenajdeě. Ovšem to se ti to prohledávání ale trochu vymkne z rukou (2). Zrovna prohledáváš horní skříňky se vší vervou a jednu z nich otevřeš asi příliš rychle a silně. Dveře od skříňky vypadnou z pantů a zůstanou ti v ruce, co je ale horší je to, že se na tebe sesype vrchovatá hromada talířů. Vyhneš se jim tím, že ustoupíš dozadu, ovšem zakopneš o židli a tvrdě vrazíš do stolu... vůbec, je to jak z nějaké špatné grotesky. Zdejší kuchyně by asi neprošla bezpečnostní kontrolou.
Co je ale horší je to, že z obýváku se začíná ozývat řev...

Telefonát - Aneta

Zatímco Stela prohledává kuchyni, tobě zazvoní mobil. Volá Vladimír. Rozhodně to není obvyklá událost, ale nejspíš to je něco s tím řetízkem. A jak zjistíš, skutečně to tak je. "Zdravím, Anetko. Pokročil jsem s analýzou toho řetízku. Jeho nositel byl očividně na velmi zajímavých místech a událostech. Možná by to mohlo být využito k tomu zjistit, kde se ten dareba Riegl vlastně nachází. Nebo alespoň zjistit pár střípků z jeho minulosti. Ovšem zatím jsou veškeré vidiny nejasné. K tomu řetízku očividně patří nějaký amulet a pokud by se s ním spojil, bylo by o moc snažší něco z toho zjistit. Mladý Ladislav mi řekl, že jste právě u paní Rieglové v bytě. Prosím děvče, pokud něco takového v jejich bytě najdete, dejte mi vědět. Velice by se nám to hodilo."

Po tomto krátkém telefonátu se zkusíš soustředit na pravděpodobnostní linie, zkoušíš hledat cokoliv, co by mohl být užitečné. A to se ti povede (8). Pravděpodobnostní linie, které ti připomínají ty u řetízku a amuletu toho drzého blonďáka jsou jasně viditelné a snadno bys je mohla sledovat ke svému cíli. Ať už se jedná o jakýkoliv předmět, je někde tady v bytě, v jiné místnosti.

Ovšem to si také mimoděk všimneš docela nepříznivých událostí ve Stelině budoucnosti. Než ji ale stihneš varovat, je již pozdě. Na Stelu se vysype kopa talířů a ty sebou při zvuku rozbíjeného skla trhneš, o to víc, když nakonec Stela vrazí do stolu. To se ozve křik Rieglové z obýváku, že tu někdo je. Jediná přítomnost, kterou zde v Šeru i v pravděpodobnostních liniích zaznamenáš je však světlá, je Stela u poblíž tebe v kuchyni a Amélie s Rieglovou v obýváku. A také jedna docela silný světlý, který je na cestě sem. Ať už je to kdokoliv, jeho či její osud se s vaším brzy střetne (5). Zatím o onom světlém více nezjistíš, s tím povykem, co se tu rozezněl se na to moc nedokážeš soustředit. Rieglová totiž začíná vyvádět ještě více, než když jí Amélie tehdy řekla, že je spolupracovnice jejího manžela.
 
Pomocný Vypravěč - 21. září 2017 10:52
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Nádraží
Laura

Ještě něž ti stačí Jeriho odpovědět, přimhouří oči, jako kdyby si něčeho v dálce všimla a vklouzne do šera, hlouběji, než by ses dokázala dostat ty. Možná je lepší, že ti neodpověděla, další její radu by sis stejně k srdci nevzala. Kdo ví, jestli ty předešlé byly vůbec k něčemu.

Lucie

Obratem ti přijde sms, ve které ti Ladislav píše, že vám jako posilu posílá Horvátha s Martinem Dobrovským a Karlem Liškou. Nemůžeš ale odhadnout, jak dlouho jim bude trvat, než se na nádraží dostanou.
Přestože ti čtení myšlenek normálně nedělá problém, u Terezy, stejně jako když jsi chtěla číst její auru, nepochodíš. Žádné myšlenky nerozpoznáš. To co ale rozpoznáš (Hod 9), je známá tvář nejvyššího upíra, stojícího až na druhé straně nádražní haly. Sebastian svou auru dobře maskuje, ty ho ale jako člena Denní hlídky poznáš.
Tereza míří dál, ale ty si v šeru všimneš, že v okolí se potloukají dva upíři. Vcupitají do podchodu stejně jako Tereza a ti dva Temní před ní – tebe si rozhodně nevšimli. V šeru vidíš, že jejich osudy se ale brzy setkají.

Ivan

Jako nejpohodlnější místo pro odpočinek ti přijde kapota auta. Pobuda, který somroval cigarety od mladé dívky, si spokojeně sedí na zemi u zdi a pokuřuje. Vznáší se nad ním trocha dobré síly pramenící z levného úlovku jeho závislosti.
 
Lenka "Tygřík" Horáková - 14. září 2017 09:41
malia443708888.jpg

Valcha - Lenka, Patrik



Usměju se na Marka. "No do hospody je to zbytečné, tam za deset minut zavírat. No a jinak teda k zastávkám a křižovate. Je to kousíček, ta sebou hněme" pokrčím rameny, kouknu na "amíka" jestli ted odlepí své tělo a půjde s námi. "Docela by mě taky zajímalo, co ho to popadlo..." pronesu jen tak do prostoru. Potom energicky vykročím k zastávkám, ať to máme co nejdřív za sebou.
 
Amélie Delacroix - 14. září 2017 09:37
aliana14512.jpg
U Rieglové doma
Anna vypadá nechápavě a pak se i docela vyděšeně.Nasadí stejný výraz jaký nasadí lidé v Americe když se o ně začne zajímat policie,ale tam k tomu mají důvod.Unie měla dobré úmysly,Washington měl dobré úmysly taky,ale jejich následníci se rozhodli sledovat spíš vlastní blaho než blaho ostatních.
Proto to u nich šlo od deseti k pěti až do situace kdy v současnosti Američané žijí na smetišti které práská ve švech.
Ale to už vejdeme dovnitř, vejdu první a i když ochrana zůstane neaktivní zřejmě není určena pro nás, ale pro běžné nebezpečí. Riegl je sice podezřelý z přechovávání amuletů bez licence, ale na tohle má jistě povolení a protože dvojčata jsou náročná tak se nejspíš zapletl se špatnými osobami (kdyby byl obyčejný člověk dalo by se to přirovnat k situaci kdy si půjčil peníze od lichváře). Jsme zavedeni do úzké kuchyně kde kdyby jsme si sedli ke stolu všichni tak vyčerpáme zdejší prostor, rozhodnu se že nechám mluvit Anetu protože ví co se stalo, zatímco já se můžu akorát domýšlet.
Možná jsem měla už na začátku trvat na tom aby mně řekla co se vlastně stalo místo aby rozvíjela úvahy z Ordinace v růžové zahradě,
Máme otisk aury? Nejspíš ano jinak by si Aneta nebyla tak jistá, ale kdo jsou jeho noví známí ze kterých je Anna tak vyděšená? Doufám že se nám tu nesesype, ale zatím se drží a když nám přináší kávu potvrdí se moje podezření.
Mohl to být i někdo kdo vypadal jako on, případně jeho klon. Tento postup je sice velmi složitý, ale ne nemožný.
Když potom Anna odejde do obýváku vstanu a vydám se k místu kde by měli být sušenky.Otevřu je a potom se otočím na obě dívky.
"Dobrá práce nečekala jsem že vám dojde že nejme v Ordinaci v Růžové zahradě.Hned se vráím zatím si dejte kávu a sušenky."
Vytáhnu dvě sušenky a poom balíček položím na stůl a vstoupím do Šera ve kterém se vydám do obývacího pokoje vyslechnout kdo jí to vlastně volá.
 
Lucie Němcová - 14. září 2017 09:16
lucka76919.jpg

Parkoviště u nádraží


Chvíli si myslím, že Ladislav se mýlil a já se tu nakonec budu kopat do zadku. V šeru se rozhlížím, když můj pohled upoutá něco, co jsem nikdy neviděla. Kde má sakra auru? Zůstanu stát s otevřenou pusou a jsem natolik konsternovaná, že mi trvá několik sekund, než mi dojde, kdo ona nešťastná bez aury je.

Tereza?

Vyběhnu za ní. Na chvilku se mi ztratí, ale naštěstí se mi ji podaří brzo zase najít. Držím se v uctivé vzdálenosti. Nejraději bych ji hned zadržela, ale rozhodnu se jí chvilku pronásledovat. Aniž bych z Terezy spustila oči, na krátkou dobu se vynořím z Šera a napíšu Ladislavovi zprávu na mobilu. Na nádraží je Dvořáková. Nemá auru. Jdu za ní.

S tím mobil strčím zpátky do kapsy a využiju davu, abych vstoupila zpět do Šera. Opatrně se pokusím Tereze číst myšlenky.
 
Pomocný Vypravěč - 13. září 2017 21:42
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Litice, party u sukuby – David, Zachary

Jakmile Zachary přistoupí k sukubě blíž, ta se otočí na patě, že je k němu tváří v tvář. Přestože má podpatek u střevíců, hlavu má zvednutou mírně vzhůru. Usměje se na tebe jako na zatoulané štěně.
„Protože ona miluje chlapi s brýlemi,“ skoro vypískne nadšením. „A ty jsi takový miláček. Určitě si tě bude chtít nechat jenom pro sebe.“ Očkem hodí po Davidovi, našpulí rty a otočí se, aby vás vedla dál.
„Je to jen kousek a nebojte, jen malá oslava u nás na bytě,“ ujistí vás, „Pavel udělal jednu zkoušku a tak jsme to chtěli zapít. Ale ten za vás bude rád, on je hrozně ukecanej.“
S tím vás vede po hlavní až do ulice Nad Přehradou. Žaneta cestou vytáhne slim cigaretu a nechá si připálit od Davida.
Zachary vyšle k Davidovi své obavy (Hod 5). Ten sice neslyší každé slovo jeho zprávy, ale pochopí, že Zacharymu se tato situace moc nelíbí a že byste se měli mít na pozoru. Cestou ale nepotkáváte žádné Jiné, natož upíry nebo další vlkodlaky.

Okolo vás jsou starší baráky, normální bytovky. Do jednoho domu Žaneta odemkne a vyjde do druhého patra. „A máte radši pivo nebo víno? Nebo nějaký drink? Něco namíchám,“ ptá se vás, když jde po schodišti. Před dveřmi bytu hledá správné klíče a než je stačí vsunout do zámku, dveře se otevřou.
Stojí v nich hnědovláska a hned se zadívá na oba hlídkaře. Trochu v ní cukne. Zmateně zamrká velkýma očima s dlouhými řasy. Je to slabá Temná, také sukuba, stejně jako Žaneta. Na rozdíl od Žanety, hnědovláska je bosá, místo úzkých kalhot má na sobě krátké letní šaty a její poprsí nedrží žádná podprsenka. To mu ale rozhodně neubírá na pevnosti. Asi domácí úbor.
„Verčo, mám pro tebe překvapení! Kdyby měl kufřík, bude vypadat jako právník!“ Usměje se Žaneta na svou kamarádku a otočí se na Zacharyho s Davidem. „Pánové, tohle je Veronika. Bydlíme tady spolu.“
Veronika si odhrne z obličeje vlnité hnědé vlasy, ale stále je trochu vyjukaná, jelikož nezná ani vaše jména. "Ahoj," hlesne Verča, určitě ve vás pozná Světlé a neví, co od vás má čekat. Za ní vidíte do bytu – chodba s kobercem a příjemně ztlumené světlo. Na botníku, pod zrcadlem, je zapálená fialová svíčka, položená na skleněném talířku. Cítíte vůni šeříku a slyšíte potichu hrající Bohemian Rhapsody od Queen.
 
Zachary Plavín - 13. září 2017 14:29
young_man_glasses3498.png
Jdem na párty


Z toho může být takovej průser... Co je smutný, já tam fakt chci jít. Musíme to ale udržet v... profesionální rovině. Lehce se pousměju. Z půlky pobavením, z půlky trochu studem. Bože proč musí bejt tak hezká... „Jo, myslím, že zkontrolovat to tam můžem,“ odpovím Davidovi. Nesmíme ale udělat žádnej průse. Co to proboha vlastně děláme? Nevím, jestli to je vliv té sukuby nebo následek minulých událostí. Už teď se trochu bojím, jak to dopadne.
„Proč z nás bude tvá kámoška tak nadšená?“ zeptám se pak sukuby a přistoupím směrem k ní s tím, že nás má vést. Pokud si to tedy David mezitím nerozmyslel. Tahle poznámka mě popravdě dost znepokojila. Dva členi Noční hlídky někoho zaujmou? To nemůže být nic dobrého...
Soustředím se a pomocí mentální magie se pokusím promluvit k Davidovi. Pokud možno tak, aby si toho nevšimla. „Hele nějak se mi to nelíbí. Měli bychom dávat bacha a rychle zase vypadnout.“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11923599243164 sekund

na začátek stránky