Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Noční Hlídka Plzeň
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | U Anny Rieglové Aneta, Amelie Je mi jí vážně dost líto. Chudák ženská, kdo ví, co všechno stojí za jejím příběhem. Už jenom to, že si vzala někoho, kdo vlastně stojí na druhé straně barikády muselo být těžké, navíc teď, když se začíná ukazovat, že Temný navždy zůstane Temným. Do čeho se to její muž přesně zapletl? Dělá to dobrovolně? "Já si kávu dám, děkuji mnohokrát." Ani ne protože bych na ní měla chuť, ona ale vypadá, že se potřebuje zachytit každé známé činnosti, aby se nepropadla do svého zármutku a nezhroutila se. Ještě se zeptá, jestli známe Ondru a já jí už chci odpovědět, že ano, nakonec to ale asi nebude důležité. Aneta spustí o tom, proč tu jsme a já nemám zapotřebí odbíhat od tématu a důvodu naší návštěvy. Čím dříve budeme znát pravdu, tím dříve jí můžeme pomoci. Trochu se podivím, když ani Amelie nemá co dodat, původně vypadala jako člověk, co to vezme pevně do rukou a my budeme jen tiše přihlížet. Asi jsem se ve svém odhadu zmýlila, nebudu si ale stěžovat. Tohle je něco, co mi vyhovuje v podstatě více. "Jasně, děkujeme, počkáme. Kdybyste něco potřebovala, jsme hned tady." Snažím se o přátelský úsměv a nechám jí, aby si zatelefonovala. Může to být něco důležitého. Může to být past... Protože to jsme tu dneska ještě neměli. Nebo jen volá Ondrovi. Pokud se znají, dávalo by to smysl. Odkud se vlastně znají? Amelie jde pro sušenky a já sama rychle zvážím, co dál. Poslouchat? Hmm. Samozřejmě, že jsem zvědavá, komu to volá, vždyť je to podezřelé, taky mi ale přijde, že i Amelie poslouchá a ta nás určitě varuje, kdyby mělo dojít k nějakému problému. Takže to tu prozkoumáme? Jasně, nenápadně, nejsem žádný ňouma. Maximálně pootevřít zásuvky a trochu nahlédnout, třeba i Šerem. Podívat se na fotografie, které tu mají, na dopisy a jiné papíry. V takovém obýváku se dá vždy najít spousta věcí - kdyby někdo takhle šmídil v tom mém, nestačil by se divit. A dobře, některé věci bych si asi měla uklidit do většího soukromí, třeba ten menstruační kalendář, co se mi válí na stole hned vedle vyúčtování z banky. Na generální úklid bude čas jindy. Teď jsem v jiném domě, jiném bytě a svou zvědavost mohu svalit na pracovní povinnosti. Ať chceme či ne, musíme zjistit, co se tu děje, takže hlavně žádné výčitky svědomí. Ty bych neměla ani bez pořádného důvodu. Ale pšt. | ||
| |||
 | Byt Anny Rieglové - Aneta, Stela, Amélie Anna Rieglová pozorně poslouchá, celou dobu se tváří jako na mučidlech. S každým slovem o jejím manželovi, které Aneta vypustí bledne a klesá v kolenou. Je to, jako by jí do těla s každým slovem zatloukla do ruda rozžhavený hřeb. "On... netvrdím, že ne." špitne nakonec a otočí se zpátky ke konvi. Anetino odmítnutí kávy ignoruje ignoruje a všem vám připraví šélek kávy. Nejspíš proto, aby se nějak zaměstnala. "Poslední dobou... měl spousty nových známostí. A... rozhodně to nebyli lidé, s kterými bych se ráda stýkala." Sotva odnese kafe na stůl, odněkud ozve vyzvánění mobilu, Anna sebou škubne, sotva ho uslyší. "Počkejte prosím, vyřídím si ten telefonát a pak se vám budu věnovat. Zatím si dejte kafe, támhle ve skříňce vpravo jsou i nějaké sušenky." Poté se i s mobilem odporoučí do obýváku. Zdá se, že tu budete nějakou dobu bez dozoru. Můžete poslušně čekat, až se vrátí, také se vám ale naskýtá příležitost si to tu trochu prohlédnout. Nebo odposlouchávat ten její pozdní noční hovor. | ||
| |||
9901.jpg){kind=icon} | Košutka – u Rieglové Žuchnu na židli a poposednu si blíž ke zdi, aby se vedle mě vešly i Amelie a Stela. Zavrtím hlavou, když se nás zeptá na kávu a čaj a chabě se usměji. „Viděli jsme ho, jak unáší Světlé,“ začnu vysvětlovat a trochu se zarazím. My vlastně nemůžeme vědět přesně, že je to její manžel. Nemáme žádný otisk aury. Skousnu si spodní ret. „Několikrát. Maskoval svou auru, ale víme, že to byl on,“ zamrkám a přemýšlím, jestli mám dodat, že se můžeme i mýlit. Radši ne, ještě by pochybovala o celé hlídce. „Přišli jsme za vámi, protože potřebujeme vědět, proč by to váš manžel dělal. Když říkáte, že nikoho nenapadal, nestýkal se v poslední době s lidmi, kteří by ho mohli... třeba přesvědčit? Aby pracoval pro ně.“ Má těhotnou ženu. Někdo ho mohl vydírat a udělat si z něj loutku. Jak říkali ostatní zkušenější, mohl mít u sebe nějaký amulet, který mu dodával sílu. Je spousta případů, kdy Temní žijí spořádaný život a do bojů hlídek se nezapojují. Dostávají licence, které nakonec ani nevyužijí, protože je prostě nepotřebují. | ||
| |||
| Valcha - Lenka, Patrik Marek se podívá nejdříve na Lenku, pak na Patrika a nakonec jen mávne rukou a zívne. "Tak jo, kašlem na něj, hlavně ať už je to za náma. Kam teď?" Hospoda, u které jste je stále otevřená, ale tak deset minut před zavíračkou. Můžete to tam prohlédnout a třeba se i "občerstvit", je ale otázka, jestli to má cenu. Jinak už vám zbývá jenom pokračovat směrem na křižovatku u autobusových zastávek, projít to tam a poté už snad můžete jít pryč. Těžko říct, co to toho Procházku popadlo, vaše hlídka už byla skoro u konce, těch deset minut snad mohl počkat, ne? | ||
| |||
 | Tři malá prasátka, tedy obrateňové Od příjezdu z Ameriky jsem dělal ledasco. | ||
| |||
| Byt Rieglových - Aneta, Stela, Amélie Anna Rieglová se jen nechápavě podívá na Stelu při jejím úžasu nad jejím těhotenstvím a zhrozí se při zmínce Anety o tom, že její muž někoho napadl. Naděje rychle pohasne a strach a hrůza se vrátí v plné síle. Je až smutné pozorovat, jak její aura na okamžik pohasne. Zdá se, že vše ostatní poslouchá tak napůl ucha a tváří se, jako kdyby doufala, že tohle všechno je jen jedna strašná noční můra, ze které se brzy probudí. "No... dobře. Pojďte" Vypadá to, že je stále zmatená a ještě se tak úplně neprobudila. Vejdete vchodovými dveřmi. Zaklínadlo na dveřích zůstane neaktivní, pokud byste měli hádat, nejspíše to bude nějaká důmyslná past proti nezvaným návštěvníkům. Pokud na ni má Riegl licenci, tak je vše v pořádku. Sotva vejdete dovnitř, ocitnete se v dlouhé, úzké chodbě. Přímo naproti vám je stěna, napravo i nalevo vidíte dveře do různých místností. Vpravo chodba eventuelně ústí to větší místnosti s gaučem, nejspíš je to obývák. Tapety na stěnách, nábytek z Ikei... prostě typický panelákový byt. Rozhodně to tu není vrchol luxusu, ale působí to tu útulně. V jedné z místností jsou dveře pootevřené, pokud tam nakouknete, můžete vidět již připravený dětský pokoj se dvěma postýlkami. Rieglová vás zavede do malé a úzké kuchyňky, stěží se tam vejdou dvě osoby vedle sebe. I tak se dokážete natěsnat k malému jídelnímu stolu v rohu, tak tak je tam dost místa pro čtyři lidi. "Dáte si něco? Kávu, čaj?" zeptá se vás Rieglová sotva se posadíte a i kdyby nikdo z vás nic nechtěl, stejně začne tu kávu vařit, snad i pro sebe, aby se konečně probrala. "A s Ondřejem Procházkou jste tedy nemluvili? Znáte se s ním snad, ne? Je také v Noční Hlídce. Já... před chvílí jsem mu volala. Vyděsili jste mě. Myslela jsem, že..." Svou myšlenku nedokončí, takže si můžete akorát domýšlet. Místo toho změní téma. "A řekněte mi, co se stalo s Alfrédem? Je v pořádku? Co provedl? Já... on nikoho nenapadal... Jste si jistí, že to byl on?" chrlí jednu otázku za druhou. Celou dobu něco dělá, hledá hrníčky, kávu v prášku,, varnou konev... a když už se vše vesele vaří, tak jen přešlapuje sem a tam, nervozita sama. Snad se vám tu nesesype. | ||
| |||
 | Košutka aneb ještě jednou a s citem Když Stela zabuší na dveře ozve se jekot a panika na druhé straně dosáhne nejspíš nejvyššího stupně.Jistě já bych volila jiný postup,ale jakékoliv řešení by za této situace byla mezní.Nevadí mi tento úkol (spíš ti se kterými tu jsem) ,ale tímto jsme si museli projít všichni. Jsem zvědavá jak se budete chovat vy až pokud budete tak staré jako já.Každý v dětství říká že až dospěje nebude dělat věci které ho na dospělých štvaly,ale až se stane dospělým ... Mezitím to však vypadá že Stela Annu uklidnila a ona si nás všechny v kukátku prohlédne,takže pozná že jsme skutečně Světlí. U mně to bude nejspíš jasnější než u Anety či Stely.My neskrýváme svou auru protože to je cool,ale protože čím jste mocnější tím je vaše aura jasnější (zvláště v Šeru svítíte tak že to připomíná výjevy se sakrální tématikou). Představa Filipa se svatozáří jeho významným pohledem a notýskem připraveným k akci mně sice poněkud pobaví,ale omezím svůj projev pouze na krátké zaškubání koutků protože to nám už Anna otevírá. Protože jsme nevěděli že jste Jiná,jsou i takové případy.Nebo to Anetě poněkud uniklo no na to se jí zeptám později. Při pohledu na Annu totiž zjistím že je těhotná a čeká hned dvojčata což je poněkud překvapivé ovšem já jediná na ní nezírám jako tele na nové vrata. Ondra?No to by mně nepřekvapovalo,sice by měl zapracovat na svém chování,ale jinak je docela schopný. Proto nechám mluvit Anetu protože říkat že se její manžel zapletl s těmi špatnými už ví. „Omlouváme se že vás rušíme,nebude to trvat dlouho.Pokud budete chtít ochranu tak taky by to mohlo jít zařídit.“potvrdím potom to co říká Stela.Promluvím s Ladislavem nebude to snadné,ale snadné to nemá ani Anna.Temní nebudou vidět tuto situaci jako romantickou nebo nezvyklou,ale jako zvrhlou,odpornou nebo nechutnou. | ||
| |||
 | Nádraží Nejsem to ale pitomec? Co jsem proboha čekal? Okamžitý úspěch? Bezproblémový průchod do druhé hladiny, sledování bez povšimnutí, odhalení ďábelského plánu na zničení světa a následný posun v hierarchii Hlídek? To se stane možná tak v nějakém filmu či v knihách, skutečný svět má svá limita. Třeba nedostatek energie. Nebo nedostatek přirozené síly - Sebastian je mnohem silnější než já, nedivim bych se, kdyby zavítal třeba i do třetí hladiny...Jak mu závidím. Jaké to tam je? Co vše Šero odhalí? Co zůstane skryto? Jednoho dne to zjistím. Prozatím mám času dost a jsou věci, které se nedají - a ani by neměly jit, urychlit. Nechávám tedy Sebastiana jít a již se nesnažím o další průnik dál. Naopak s pocitem lítosti vypadnu z Šera úplně, tentokrát si i dávám dobrý pozor, aby to nebylo přímo před očima tė dívky a bezdomovce. Své chyby se snažím neopakovat. Moment zvažují co dělat. Upíří mi zmizeli, pocit jejich blízkosti však nikoliv. Je někdo, komu bych se mohl ozvat a na tuto skutečnost ho upozornit? Já sám jejich setkání příliš nerozumím, co když ale ti z vyššího vedení měli trochu jiný názor na to, co je a není důležité? Komunikace se ukázala jako důležitý aspekt naší práce, neměl bych tedy tuto situaci nijak podcenit. Raději budu působit jako příliš snaživý ňouma než něco přehlédnout. Vytáhnu svůj mobilní telefon a napíšu SMS na poslední číslo patřící Ireně. Na nádraží spatřen Nejvyšší upír Sebastian v doprovodu jiného upíra. Zmizeli v hloubce." Tak. A kde máme tu Lauru a novou posilu? Prozatím ale vyčkávám na parkovišti, očima těkám mezi místy, kde zmizeli upíří a nástupištěm, kde by měla být Laura. To abych byl připraven skutečně přijít tam, kde mě bude třeba - a taky protože si na chvíli potřebují vydechnout a opírání se o kapotu auta mi přijde jako ten nejlepší způsob. | ||
| |||
 | Upír na nádraží – Ivan V první hladině je nenajdeš. Ponořili se ještě hlouběji, nejvyššímu upírovi nedělá problém protáhnout s sebou ještě někoho dalšího a udržet ho tam svou silou. (Hod 2) Tobě ale už nezbývá moc síly a do druhé hladiny se dostáváš těžko. Kéž by v okolí byl někdo s lepší náladou, než dívka, která čeká na svého přítele, který se neukazuje. Až na druhý pokus se do druhé hladiny aspoň podíváš, ponořit se do ní celý, se ti nedaří. Každopádně Sebastian ani druhý upír nikde nejsou. Na nástupišti si pouze všimneš aury Laury a nic dalšího. Sebastian se sám maskoval, takže bys nejspíš jeho auru ani nerozpoznal. Není ani jisté, jestli na něj zabralo tvé maskování závojem. Na nejvyššího prostě nemáš šanci vyzrát. Možná jednou. I kdyby se ti podařil sestup na jejich úroveň, bylo by pro tebe obtížné je sledovat. Něco ti ale říká, že neodešli daleko. | ||
| |||
| Košutka, u Rieglové aneb aby z nás nepotratila Že nakonec vše půjde jako po másle jsem ani nečekala, Rieglová nám ale po chvíli váhání otevře. Nijak se jejímu skenování nebráním, to by byla pěkná hloupost a navíc i zbytečnost a vážně doufám, že stejný přístup zvolí i naše zkušená kolegyně. Co jsem tak slyšela, Jiní jejího formátu si rádi hrají na tajemné a i když nepopírám, že to může být cool, teď se to nehodí. "Vy jste těho..." vyjeknu, jen co spatřím její vypouklé bříško. Oh, chudák ženská. "Totiž, omlouvám se." To nebyl dobrý začátek konverzace a radši tak nechávám pokračovat Anet. Ta sice vypadá stejně překvapeně jako já, svou pusu ale udržela zavřenou. Měla bych se jí optat, jak to dělá, zachránilo by mě to od spousty potíží. Anet to jde skvěle a asi bych se jí do toho neměla plést. Ale...nu, to taky není má silná stránka. "Budeme se snažit být rychlí, nechceme vás nijak obtěžovat. Jen se potřebujeme optat na pár věcí a...nepotřebujete i ochranu? Pokud se necítíte v bezpečí, můžeme něco vymyslet." Snažím se nedívat na Amelii, která by mi to určitě hned zamítla. Přijde mi však, že paní Rieglová je ve stavu, kdy by nějakou tu jistotu uvítala. "Ondra by taky určitě rád pomohl. Myslíte Procházku, že ano?" Co s tím zrovna on má společného? | ||