Košutka - u Rieglové
Amelie, Stela

Skoro mi můj plán nevyšel a v šeru jsem krutě narazila na zavřené dveře. Pak se ale objevila ta paní a mohly jsme projít. Na Amelii se nijak nekřením, přestože jsem drzý tvor, na nadřízeného a silnějšího bych si tohle nedovolila.
Moje rozpaky vyřeší Stela, když zabouchá na dveře. Radostně se na ní usměji. Měla i dobrý plán s tím, že bychom se vydávali za zachránce z hlídky, ale i tak se mí líbí ta varianta, že s pravdou nejdál dojdeš.
Zakryji si překvapeně ústa, když slyším nervy drásající jekot za dveřmi. Pak se mi uleví, ale i tak se nejistě ohlédnu na Amelii, jestli náš postup schvaluje. Nejspíš ne, přinejmenším nemá náladu na takovéhle drobnosti. Vypadá na to, že by nejradši trávila svůj čas užitečněji než se dvěma novickama na tak podřadném úkolu. Mrzí mě to, ale jsem na druhou stranu moc ráda, že nemusím honit upíry a vyklepávat zablešené kožichy vlkodlaků.
Stela začala moc dobře, jsem ráda, že se po nedávném neúspěchu už oklepala. Nemám snahu se ukrývat a nechám se od Rieglové proskenovat. Stále věřím tomu, že Světlá nám nemůže ublížit. Nemůže nám ani otevřeně lhát. Amelie by nás zastavila, pokud by kouzla rozhozená okolo bytu byla příliš nebezpečná. Navíc jestli nás Rieglová pozve sama dál, nemělo by se nic stát.
Poklesne mi brada, jakmile vidím, že paní je těhotná. Ještě že mám ústa stále zakrytá rukou. Potom ruku spustím podél těla.
„Dobrý den. Ne, neposlal nás Ondra. Jsme z Noční hlídky a váš manžel dnes večer... nechoval se jako řádný Temný,“ vysvětlím jí trochu kostrbatě. „Zaútočil na naše spolupracovníky.“ Chvíli váhám, jestli se jí mám zeptat, jestli můžeme dál. „Můžeme jít prosím dál?“ dodám nakonec a připadám si divně, že někoho obtěžuji uprostřed noci. Těhotnou, smutnou ženu. Ale je to naše práce a potřebujeme ji vyslechnout.

Košutka - Stela, Aneta, Amélie

Stela zabuší na dveře a vzlykot ustane. Ozve se místo toho vyděšený jekot, ale ten skončí sotva zmíní, že patří k Noční Hlídce. "No- Noční Hlídka?" ozve se Anna ustrašeně zpoza dveří, téměř ji neslyšíte. Po chvíli se kukátko u dveří otevře a Anna Rieglová si vás všechny opatrně prohlédne, i v šeru. Pokud své aury nějak cíleně nemaskujete, tak vás ihned rozpozná jako světlé. V tom případě pomalu otevře dveře. Vykoukne zpoza nich drobná a pobledlá žena s dlouhými černými vlasy. Oči má rudé od pláče a ještě teď se jí po tvářích koulejí slzy. "Proč jste to neřekli hned? Co je s Alfrédem?" zeptá se vás chraplavým hlasem. Očima těká po každém z vás.
Na sobě má dlouhou noční košili béžové barvy a nějaké trepky, očividně jste ji vzbudili. Navzdory své drobné a vyzáblé postavě má dost velké břicho, ale tak nějak pochybujete, že to z toho, že pár měsíců ležela na gauči u televize a cpala se brambůrky. Ne, očividně je těhotná, tak zhruba ve čtvrtém, pátém měsíc. A Amélie pohledem do Šera dokáže zjistit, že nečeká jenom jednoho potomka, ale rovnou dva. "Poslal vás Ondra?" dodá ještě s o trochu sebejistějším tónem. V šeru dokážete rozpoznat celou plejádu pocitů, strach poněkud opadl, teď jej ale vystřídal zmatek a i... naděje? Očekávání? Také dokážete poznat, že je skutečně světlým mágem 7. kategorie.

Košutka nebo Ordinace v Růžové zahradě?
Rieglová mi nevěří což je poznat podle toho dlouhého ticha,nebo asi uvažuje která žena může chodit za jejím manželem tak pozdě v noci.Pak začne řvát i když je zřejmě dost vyděšená ať už se Riegl zapletl do čehokoliv ... no já viděla čeho je schopen.
Jasně já vím že tady není a my jsme Noční hlídka,jenomže já nečekala že bude Jiná.
Vzpomínám si na hospodu a majitele jehož žena ani nevěděla že je ... Jiný.Bylo to podobné tomu co jsme říkala Anetě,nebo že by Aneta měla pravdu?
„Fous le camps et morte!“počastuji jí taky potom co opět ozve ticho a když se opřu o zeď představuji si že teď se Aneta jistě uculuje.
Jasně Rieglová má obavy o svého manžela a nakonec sem přijdou ti o které rozhodně nemá zájem.
Takže teď vzlyká a myslí na to nejhorší a nejspíš si říká kde je teď Noční hlídka aniž by zjišťovala že je právě pod oknem.
„To by musel být pravdivý i on.No tohle důkaz dalšího přísloví:Láska hory přenáší.“odpovím potom Stele a dodám:
„Takže ona je Jiná.Quelle surprise.Počkejte ...“zarazím Anetu.
„Máte pravdu,ale jak se tam chcete dostat?Pevné překážky a magické bariéry platí i v Šeru pokud nejste dostatečně schopná.“
„Vida váš plán nakonec nebude třeba někdo jde dolů.“oznámím Stele a protože se opět dostávám do ráže pokračuji.
„I když tři dívky které se ptají po jejím manželovi?To je podezřelé aby nám z žárlivosti do té kávy neplivla.“zahihňám se opět jako když jsem ukazovala na toho růžového králíčka, ale to
už dveře otevírá nějaká stará paní se psem která si nás prohlíží a zřejmě uvažuje co tu asi děláme. Pes se nám snaží vyhnout protože zvířata se nám vyhýbají (často jsem to viděla třeba u koní), ale my můžeme dovnitř. Otázkou je jak dlouho se dostaneme Riegl jistě nenechal svůj byt nechráněný. Aneta běží po schodech a já za ní přece jen nevím na co zde můžeme narazit. Zatím však narazím jen na přítomnost modrého mechu ovšem i ten mizí což znamená že se postupně blížíme k cíli.
Ale co tam najdeme? Asi jí budu muset vysvětlit proč jsem se hned neohlásila, jistě láska kvete všude.Ach kdy se z toho stala ...
Doženu Anetu ve čtvrtém patře přímo před bytem který je chráněný,no dobrá teď zkusím jiný přístup podle vzlykotu na druhé straně je zřejmě Rieglová na dně.
Bojí se o manžela navíc za ním přišli lidé vedle kterých vypadají ti co běžně působí problémy stejně jako ten králíček venku.
Později se rozhodnu nechat mluvit Stelu přeci jen pokud teď uslyší mně jak říkám něco jiného mohlo by to působit divně.
Ach tohle mi připomíná mládí,nic tak nevylepší současnou situaci jako ...
Zavrtím hlavou vrátím se s poněkud pohnuté minulosti do ne zrovna dobré současnosti.

Litice - David, Zachary

Sukuba Žaneta se koketně usměje na Zacharyho, který se poté téměř nezmůže na slovo. Ještě než se konečně odhodlá k odpovědi, Žaneta náhle vstane a vy dva se jakoby náhle probudíte z tranzu. Zastávka Litice-náves. Místo, kde vystupujete. Zdá se vám to, nebo to bylo nějak rychle? Čas s někým jako Žaneta opravdu utíká rychle a velice příjemně.

Vystoupíte z autobusu za Žanetou. Jste teď na návsi a měli byste začít hlídkovat po nočních Liticích. Ovšem opodál stojí sukuba Žaneta a hledí na vás s očekáváním. "Tak co, hoši? Jdete teda na párty? Kámoška z vás bude nadšená." zářivě se usměje a vy máte co dělat, abyste si udrželi chladnou hlavu.

Na jednu stranu. v popisu práce máte hlídkování v nočních Liticích, ne chodit na párty se sukubami a vaši nadřízení z vašeho asi nebudou nadšení, pokud se o tom dozví a už takhle jste v jednom průšvihu. Ale zase, co oko nevidí, to srdce nebolí. Pravděpodobnost, že tady v Liticích narazíte na Ladislava je téměř nulová a hlídka může nějaký čas počkat, že?

Navíc, takové krásné ženě snad ani není možné říct ne.

Nabídka která se neodmítá
Zachy

Žaneta. Nikdy mi to jméno nepřišlo pěkné. Vždy jsem si pod ním totiž představil nějakou pokřivenou cikánku. Ale tohle bylo jiné. Teď mi to jméno připadalo nesmírně krásné. Skoro až vyzývavé. Nervózně jsem si poposedl a tak tak se ubránil nutkání jít si sednout až k ní. Když pak zmínila, že jede na jednu menší oslavu, můj pohled se stočil k Zacharymu. Věřím že můj pohled dítěte, které něco chce určitě pochopil.
"Já myslím, že když tam půjdeme a ujistíme se, že je všechno v pořádku, že se nic nestane, co myslíš? Parťáku?" dloubl jsem do něj a čekal, co z něj vypadne. Nikdy v životě jsem se nemodlil. Teď jsem se přistihl, že se o něco takového pokouším, aby řekl ano, půjdeme tam.

ženy v akci

Stačilo jediné, aby se mi nálada zlepšila o 100%: informace, že Michal byl zachráněn a je živý a zdravý. Možná mě trochu mrzí, že jsem nemohla být nápomocná jeho záchraně, přeci jenom jsem chtěla napravit své chyby, ale co se dá dělat. Jsem spokojená tak, jak to je, už se zase usmívám a mnozí by mohli říci že to je jako kdyby se celé to předchozí divadélko nestalo. Jako byla bych ráda, kdyby fakt nestalo, ale zas tak bláhová nejsem. Tentokrát jsme jen měli štěstí, nic víc. Znova se to stát nesmí.

"Tady bych bydlet nechtěla. A na tom Temném ani tak nezáleží, to si člověk asi nevybere." chlap jako chlap, že jo. Asi ten Riegl musí stát za to
Okomentovala bych to dál, Lucie ale jasné sdělí svůj názor a nakonec se k nám přidá i ta francouzka. Amelie. No, dle toho, jak se chová, to není žádná Amelie z Montmartu. Copak tu pro jednou nemůže být někdo milý? Příjemný? Přátelský a usměvavý? Nemáme náhodou být Noční Hlídka?

Amelie se chopí iniciativy, zazvoní na Rieglovou a výsledek je...nebudu to říkat. Budu mlčet. Ty dvě jsou zkušenější, musíme se chovat slušně. Nechci si dělat další nepřátelé...
"Víte co se říká? S pravdivostí nejdál dojdeš. Mozna jsme se měli inspirovat." Když já mlčet neumím.
"Na druhou stranu, když ji budete ještě chvíli uhánět, zavolá na naší hlídku a můžeme se tak stát zachráncemi, které si sama přivolá. To nám pak možná udělá i kafe. Teda, když nepůjdete dovnitř vy, asi vás nemá ráda." Svá slova nemyslím jako výsměch, spíše jako legitimní plán. Vidíte? Zlepšují se, už plánují!
Narozdil od Anety, která využívá příležitosti a proklouzává otevřenými dvermi dovnitř. I to je možnost. Možnost která se mi líbí, tudíž Anet následují.
"Co říkáš na přímý přístup? Prostě nelhat a rovnou ji říct, oč nám jde? Je to světlá, bude chtít pomoct" Dovnitř se stejně Šerem nedostaneme, musí nám sama otevřít.
Aniž bych čekala na Anetinu odpověď, dám se do toho.
"Paní Rieglová? zabuším na dveře. "Potřebujeme s vámi mluvit, prosím. Ano, jde o vašeho muže,
ale jinak než si myslíte. Nejsme Temní, klidně vám to ukážeme. Naopak, jsme z Noční Hlídky a chceme jen pomoci."

Upíří rande na nádraží

Upír je registrovaný a já bych ho tím pádem měl nechat být. Jaký důvod bych měl k jeho kontrole? To, že on je Temný, navíc Temný tohoto typu a já zase zástupce Světla? Je to regulérní důvod? Nemyslím si. I upíří mají mít své právo na soukromí. Netvrdím, že nutně i na život, ale - to už je asi jejich boj. Boj jejich svědomí a toho, čeho všeho jsou schopni dopustit se pro zachování vlastní existence. Nemohu je soudit, ne když to nemohu řádně pochopit. Jak jednoduché je říci: radši bych si vybral smrt vlastní před smrtí druhého, ale moc dobře vím, čeho je člověk schopen, když se blíží jeho konec. Touha po přežití je základním instinktem našich životů a upíří - nu, ti si vybrali, kudy jejich cesta povede.

Chci se od něj odvrátit, jeho podivná přítomnost na nádraží a jeho chování, snad jakoby na někoho čekal, mě donutí ještě vyčkat. Možná nejsem zkušený ani dobrý Hlídkař, stále jsem ale hlídkař a má povinnost je chtě nechtě jasná. Sledovat dokud si nebudu jist, že se nedopouští něčeho špatného.

Trochu netradiční rande. S velmi netradiční osobou. Jeho tvář i jeho styl je mi známý, vždyť jsem analytik. Nejvyšší upír Sebastian. O ostatních upírech si mohu myslet, že sami tápají na tomto světě a skoro netuší, oč jde, m tomu abyste se ale stali Nejvyššími, je potřeba určité obětí. Či spousty obětí. Spousty nevinné krve.
A z toho mi je upřímně zle.

Proč tu je? Co tomu druhému chce? Sebastian se noří hlouběji do Šera a s ním i jeho společník. Hmmm. Tak tohle se mi přestává líbit. No, co jiného mi zbývá než ho následovat? Zavolat posili? Ty by stejně nestihly přijít včas a i kdyby ano, podezření není dostatečným důvodem k povolání kavalerie.

I já tedy volím Šero, pokud je nenajdu v první hladině, nakouknu i do druhé. Zároveň na sebe sešlu i Šerý závoj. Pro jistotu. Navíc by i bylo dobré, krýt si žádá. Sebastian hleděl k parkovišti - buď tušil, že tam jsem nebo čekal ještě na někoho jiného. Ani jedna varianta se mi však nelíbí.
Uz je ale pozdě. Už v tom jsem až po uši. Opět.

Valcha - Lenka, Patrik

Jsem obrateň, někteří tomu říkají dlak, dokonce tygrodlak... Prostě jsem člověk co se mění v bílou tygřici, tak! Proč zrovna v tygřici a k tomu bílou, netuším, prostě se to tak seběhlo.
Když se u mě tento dar probudil, tak nakonec jsem se dostala do světa Jiných a byla mi nabídnuto, zda nechci tento.. hm.. dar využít a přidat se k hlídce. Protože jsem světlá nejen barvou, tak jsem skončila u Světlých a tudíž u Noční hlídky.
Moje práce... byla spousta chození, chytání lumpů, vlkodlaků a jiných příšer z příběhů, které zkrátka nedělali co měli.

Dnešní večer... byla klasická nuda, já, brácha, Patrik a Ondra jsme měli zmydlit dva vlkodlaky, ale žádný strach! Když viděli naše ZOO, teda.. čtyři obratně, tak raději, velmi moudře, zdrhli a přestali dělat blbosti. Což bylo fajn.

Pak zase zpátky.. a potom zase do terénu. Ondra... no auto má fajn, přijde si vtipný, což je méně fajn, taková špatná imitace Hawkeyho Pierce.. Na druhé straně, každej jsme nějaký a člověk se naučí tolerovat dokonce i jeho. Do jisté míry...

Takže zase hledání stop po vlkodlacích... Kdysi tam chytali chudáky běžce.. Ještě nevíte odkud se bere pohádka o Červené karkulce? NO nic.. Nikde ani noha, nikde ani ruka... ani nic znepokojivého, takže zase zpátky, poslouchání blbých keců. Áno áno, už je to tady... Rozhodnu se ho ignorovat a začichám.. No.. nejsem si jistá, jestli je to cigareta, nebo spíš "cigareta" ale podezírám ho, že mu to občas leze na mozek. Pak slyším oslovení, které Patrika jistě potěšilo, chudáka, ono zase mi to přijde lepší než ten žabožrout.. Soukromě si opět pomyslím, že je Ondra "procházející pako" a je.

Pak se ozve mobil a vidím jak zvážněl a dobrá nálada ho přešla, což je fajn, že snad bude mlčet. Potom ale odejde, což je méně fajn. Nechal nás tam státa jak tvrdé Y a odsvištěl si to nocí.... A jako že sakra rychle!!! Co se tu děje? Kouknu na ostatní a pak brácha protne ticho. "Nemyslím si, že to bylo tohle... Umíš si představit, že by ho převeleli a on by mlčel??" zavrtím hlavou "To by začal před námi juchat, jak se nás zbavil... tohle spíš bude... průšvih"
"Fajn buď ho práskneme a nebo budeme hodní a milí a prostě to přejdeme a půjdeme si dál po svých." pokrčím rameny "Já bych to klidně dokončila bez něj...Co vy na to?"

Valcha - Lenka, Patrik

Vaše hlídka byla už teď dost dlouhá. Vy dva, Ondřej Procházka a Lenčin bratr Marek jste byli vysláni na to spacifikovat dva vlkodlaky, kteří se rozhodli dělat bordel na borských polích. Čtyři obratni, leopard, bílá tygřice, varan komodský a bizon, pěkná zoologická. Naštěstí k žádnému střetu nakonec nedošlo. Ti dva mladí vlkodlaci stáhli ocas mezi nohy a vzdali se sotva vás uviděli.

Po návratu na ústředí jste znovu vyrazili na hlídku, tentokrát na Valchu. Výjezdové vozidlo vám tentokrát nedali, ale Ondřej vás vzal svým vytuněným autíčkem. Je to zážitek být pod velením právě Procházky. Známý pařmen, co si z nováčků často dělá legraci, což bohužel stále zahrnuje i vás. Vy už s ním ale nějaký čas pracujete, takže jste se jej naučili tolerovat. Do jisté míry.

Právě se vracíte z lesa u Valchy. Hledali jste tam nějaké stopy po vlkodlacích, v minulosti tam v lesích pořádali nelicencované lovy na lidi, co si tam šli večer zaběhat. Zdá se ale, že dnes je tam klid, tak se vracíte zpět, abyste mohli pokračovat v hlídce. Právě procházíte kolem sportovní haly. Procházkův sporťák je zaparkován před hospůdkou Na Zelené Louce. "Šupináči, neloudej se tak, i tvoje ségra je rychlejší a to je to ženská." zachechtá se a potom obrátí pozornost jinam. Vyndá z kapsy cigaretu a zapálí si. Tedy, alespoň si myslíte, že to je cigareta. U Ondřeje je možné, že se jedná i o něco silnějšího... "Jo, amíku!" houkne na Patrika. Dodnes mu tak říká. Ono, Amélii dodnes říká "žabožroutko", takže by si to asi neměl tak brát. "Netvař se tak kysele, brzo budem mít padla!"

V tom mu zazvoní telefon a ihned jak přijme hovor mu zmizí úsměv z tváře. Zašeptá něco, co zní jako "doprdele", potom poodejde stranou a po krátkém telefonátu se rozběhne k autu. "Hele děcka, já musím padat. Dokončete to tady bezemně, jasan?" křikne za vámi jen co sedne za volant a už si to sviští šílenou rychlostí pryč po silnici. Ještě že je Jiný a navíc světlý, takže z toho nejspíš nebude žádná nehoda.

Marek na to celé vyjeveně zírá s rukama založenýma do kapes, očividně neví, co si má myslet. Potom se otočí k vám dvěma. "Tak co, ségro, Patriku? Dem hlídkovat dál bez něj? Nevim, co ho to popadlo, jestli ho převeleli někam jinam, tak nám to moh říct." Asi vám nic jiného nezbývá, možná tak zavolat na ústředí a očekávat další instrukce. Ovšem pokud se Ondřej takhle náhle vydal za nějakými osobními záležitostmi a ne pracovními tak by asi moc nebyl rád, že jste jej práskli. Potom by vás asi měl stejně rád jako toho řiťolezce Filipa Černého, kterého přímo nesnáší.

Tak tam stojíte před hospůdkou a přemýšlíte, co dál. Konečné rozhodnutí bude nejspíše na Lence. Patrik je tady služebně nejmladší a Marek je flegmatický typ, co jde s proudem.

Košutka - Aneta, Amelie, Stela

Aneta se vydává do šera, ovšem v první hladině se moc daleko nedostane, jelikož dveře jsou zavřené in v šeru. Druhou hladinou by to šlo, ale to je nad Anetiny síly.
Naštěstí zrovna z baráku vyjde nějaká stará paní se psem. Zvědavě pohlédne na ty dvě ženské, co tady tak pozdě v noci blokují vchod (Anetu nevidí, jelikož je v šeru), ale rychle i s tím svým malým psíkem odchází pryč. Pes sám běží pryč jak rychle to jen jde, až staré paní skoro vytrhne vodítko z ruky. Tak už to bývá, že zvířata se Jiných většinou straní. Možná až na kočky.
Aneta neváhá a proběhne nově otevřenými vchodovými dveřmi. Amélie se Stelou ji mohou následovat, pokud chtějí.
Aneta po schodech vyběhne až do čtvrtého patra, šerem je to rychlejší než výtahem, kolem jehož šachty jsou schody položeny. Množství modrého mechu se postupně snižuje, ve druhém patře i ve čtvrtém je v Šeru velice čistou, známka toho, že tam žijí Jiní. Aneta tedy zastaví ve čtvrtém patře u dveří Rieglových, bydlí přímo uprostřed chodby. V šeru do bytu Aneta neprohlédne, ani nedokáže vycítit ničí auru. Nejspíš je magicky zabezpečený. Na dveřích je nějaké dodatečné kouzlo, ale vůbec nedokážeš poznat, o co se to vlastně jedná. Za dveřmi můžeš i teď slyšet tichý vzlykot.