Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Aneta Zoinaková - 06. září 2017 15:33
arunai(2)9901.jpg

Košutka
Amelie, Stela



Nakrčím obočí, nechápu, proč se nepřihlásila jako Noční hlídka. Z kurzů jsem pochopila, že je to jediný postup a proto také správný postup. Ale určitě má více zkušenosti, tak snad ví, co dělá.
Pomalu stočím pohled z Francouzky na reproduktor vedle tlačítek vedoucích ke zvonku v každém bytě. Zaposlouchám se do rozrušeného ženského dechu. Pak se ale ozve odpor.
Se založenýma rukama bezděčně couvnu o krok dozadu.
Podívám se na Amelii. „Půjdeme nahoru,“ vydechnu nejistě, ale nezní to jako rozkaz, spíš jen jako konstatování. „Musíme jí říct pravdu, nic jiného si nezaslouží. Anna Rieglová je Světlá, která žije s Temným... a to nemůže být z rozumu, musí ho mít asi vážně ráda.“ I přece řeknu svou další „nedomyšlenou“ teorii, podle Amelie. „Máme ji vyslechnout, zjistit od ní všechno o jejím manželovi. Snad bude něco vědět.“
Z hlasu bylo poznat, že má strach. Nejspíš víc o svého manžela než o sebe. Dost mě bolí, když si uvědomím, že on si to možná ani nezaslouží.
Když neuslyším žádné námitky, ponořím se do první hladiny šera a zamířím do patra, kde bydlí Rieglovi.
 
Pomocný Vypravěč - 05. září 2017 21:25
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Nádraží – Laura, Jeriho

Zamíříte z nástupiště pryč. A ještě než stačí Jeriho cokoli říct, dav lidí na nádraží se lehce rozestoupí, takže si může všimnout jakéhosi zvláštního úkazu. Když prohledáváš šero, někdo dál od vás právě je. Mladá dívka, hnědé vlasy sčesané do culíku, džínsy a blůzka. Nejzvláštnější na ní ale je, že nad dívkou nic nevidíš. Je normální, že každý člověk a tvor, vlastní auru, která je pro každého specifická. Tato osoba ji ale nemá. Nemůžeš nic vidět, skoro jako kdyby nad dívkou zela propast v šeru.
Na kratičký okamžik si dívky všimne i Laura, ale to se dav znovu pohne dál a dívka se kamsi ztratí. Nejdřív si myslíte, že se z šera vynořila do reálného světa, ale není nikde k nalezení. Lauře až po chvíli dojde, že tu dívku zná – pohřešovaná členka Noční hlídky, Tereza Dvořáková.
Jelikož dívka nemá nad sebou nic, co byste mohli identifikovat, ztratila se beze stopy a nemůžete ji znovu zahlédnout.


Parkoviště u nádraží – Lucie

To co tě ještě zaujme, krom tvých spolupracovníků, je dívka „bez aury“. Ihned v ní poznáš Terezu Dvořákovou, fotky pohřešovaných vám vytetovali do paměti. Také vám dali otisky aur, jenomže to ti u této dívky není nic platné, nad Terezou není nic než díra v šeru.
Snažíš se přesto zaměřit, kam dívka jde (Hod 9). Vidíš ji v první hladině šera, zamíří do vestibulu, ale pak se ti na chvíli ztratí. Jako kdyby se vypařila a vzhledem k tomu, že nemá auru, není nemožné, že se ti to třeba jen nezdá. Za svůj život jsi ještě neviděla nikoho, kdo by žil a chodil bez aury. Je to jako duše.
Vyběhneš za ní, abys ji znovu našla, než ji nakonec zahlídneš – míří tím stejným směrem jakým se vydali i temný mág a vědma s amuletem, které jsi potkala před chvílí.


Upír na nádraží – Ivan

Když zkontroluješ na dálku, že upír je opravdu registrovaný, zastavíš se a pouze ho pozoruješ.
„A máš i oheň?“ ptá se za tebou v dálce ožrala té stejné dívky, od které vyškemral cigaretu.
Upír míří dál po trati, překračuje prahy kolejí. Přejde přes most, pod kterým vede hlavní silnice (Sirková), když v tom se zastaví. Stojí na místě a dívá se před sebe, jako kdyby vyhlížel vlak.
Je kousek za mostem, když v tom mu přichází naproti osoba. Snažíš se zjistit, kdo to je, přečíst si auru, ale nepoznáš, co je přesně zač. Tváří se jako úplně obyčejný člověk – manager, který jde z nějaké důležité schůze v práci. Přesto ale poznáš, že tento „člověk“ se pouze maskuje. Tváře vysokých pozicí v Denní hlídce Plzně znáš, fotografie ti prošli rukama. Je to nechvalně proslulý upír Sebastian. Už jen podle dokonale upraveného obleku, který na sobě má.
Zastaví se naproti sobě s upírkem. Nic neříkají, chvíli se nic neděje. Najednou se ale Sebastian podívá kamsi k parkovišti, ze kterého jsi přišel, chytí mladšího upíra za rameno a oba se potopí hlouběji do šera.
 
Vypravěč - 05. září 2017 12:39
s─îikonka7384639.jpg
Košutka - Aneta, Amélie, Stela

Poté, co Amélie skončí se svou historkou je chvíli ticho. Až moc velké ticho, chvílemi zdá se slyšíte v reproduktoru její dech. Poté tichou chvilku náhle ukončí a začne na vás řvát. "HAJZLOVÉ! TO JSTE, HAJZLOVÉ!" Hlas se jí třese, snaží se znít silně a nebojácně, ale moc jí to nejde.
"Nechte ho na pokoji! Není tady a nic tady pro vás není! Běžte! VYPADNĚTE! A NEVRACEJTE SE! ZAVOLÁM NA VÁS NOČNÍ HLÍDKU!" slyšet vzlykání, potom šum a nakonec už nic když to konečně vypne.
Asi byla chyba vydávat se za spolupracovníky jejího manžela, ať už jsou kdokoliv, očividně je nemá v lásce. Možná že na Noční Hlídku by reagovala lépe, ale teď už je na to asi pozdě.
Je také otázka, zda ví, že jste vůbec světlí. Číst auru na takovou vzdálenost může být obtížné, zvláště pro tak slabou Jinou jakou je Rieglová a taky je otázka, jestli to vůbec kontrolovala.
Je docela možné, že ihned začala myslet na nejhorší.

Na případné další zvonění již nereaguje...
 
Ivan Šmíd - 03. září 2017 20:36
garethiko5299.jpg
Nádraží

Tak tohle nám vážně scházelo. To že Hlídka nemá peněz nazbyt je známý fakt, ovšem někdo by se měl trochu starat o stav služebních vozidel. Co kdyby se to porouchalo v situaci, kde by šlo o život? Tady je to možná jen nepříjemnost, ale kdekoliv jindy - nezodpovědnost. Holá nezodpovědnost. Nebo to není náhoda? I to je možné, proti hned zvedám hlavu a zacnu se rozhlížet - jak normálním světem, tak i Šerem. Obyčejní lidé, žijící si své obyčejné životy. Dívka tak ve věku mé sestry, čeká a čeká a už začíná tušit, že dneska se nedočká. Nepovedené rande? Stává se.

Koutkem oka postřehnu odcházejícího upíra. Tohle mi ještě tak scházelo! Vzpomenu si na prvotní úkol této akce. Kontrola Temných, upírů obzvlášť. Je ale docela daleko a stejně bude registrovaný. Stojí mi to vůbec za to? Je to má práce. Zkontrolovat a posoudit. Registraci mít může ale i nemusí a co kdyby byl zrovna na lovu bez licence? Nemohu to podcenit, ne když může jít o životy...

S povzdechem mizím v Šeru a těch několik překážek v cestě již není problémem. Nijak nepospicha, spíše se snažím dostat jen na takovou vzdálenost, kde uvidím, zda je registrovaný či nikoliv. Přeci nebudu otravovat někoho, kdo žije dle zákona. I když je to upír.
 
Pomocný Vypravěč - 28. srpna 2017 23:32
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Nádraží – Lucie, Ivan

V realitě vidíš pouze špinavé stěny nádražní budovy, jakmile se ponoříš do šera, ukáže se, že jsou hustě porostlé modrým mechem. Největší chomáče mechu se nachází u vchodu do budovy. Když se podíváš na druhou stranu, do podchodu zrovna vchází pár Temných, mág a vědma, oba 6. kategorie. Vypadají plni energie, nejspíš pomohli pár lidem čekajících na vlak a „zlepšili“ jim náladu. Když se ale podíváš pozorněji, síla vychází z amuletu, který má vědma v blůzce. Nic na ně ale nemáš. Zahnou za roh a zmizí ti z očí. Všimneš si také Ivana Šmída kousek od tebe, jak se sklání nad motorem pod otevřenou kapotou.
Někde v dálce na nástupišti je Laura a pohybující se aura cizinky, pro kterou se vypravila.

Ivan ucítí trochu spáleniny a benzinu, z baterie se lehce kouří – nemusíš na ni ani sahat a víš, že se přehřála. Na ukazateli za volantem byla teplota v pořádku, nejspíš bude vnitřek auta víc nemocný, než jste si mysleli. Anebo to někdo udělal naschvál? Žádné známky škodících zaklínadel ale necítíš.
„Promiň... hej, nemáš cígo?“ Když Ivan zvedne hlavu, vidí urousaného muže stojícího opodál, jak stahuje o nikotinovou tyčinku mladou dívku. Dívka mu jednu cigaretu opravdu nabídne, ale pak dál smutně krouží špičkou boty v prachu na chodníku. V rukou obrací chytrý telefon a zoufale vzdychá. Tebe si nikdo nevšímá.
Za plotem, po kolejích u druhého nástupiště si to zase šine pryč nějaký upír.
Poblíž nevidíš žádné taxikáře – to bude pěkné přivítání do Čech.
 
Amélie Delacroix - 28. srpna 2017 13:39
aliana14512.jpg
Tlučte a bude vám otevřeno
Lucie musí najednou někam jít a podle toho jak rychle se vzdaluje to musí být něco skutečně vážného.U někoho jiného bych si myslela že mi chce ty nováčky hodit na krk,ale dobře takže tu mám na starosti dva nováčky kteří jsou zelenější než tráva kolem toho obřího králíka.
Nebylo by to poprvé.
„Eh bien, s`il vous plaît.(No potěš pánbůh.)“pronesu už nahlas a opět si prohlédnu obě dívky.Stela se tváří jako nakopnuté štěně a Aneta pro jistotu mlčí,zřejmě vyznává pravidlo že je lepší mlčet a vypadat hloupě než promluvit a potvrdit to.Ale abych byla k Anetě spravedlivá jsou tu jiné dvě osoby na analytickém (Ilona a ta její kravka kamarádka) které umí jen brousit si nehty a sbírat drby.Ale to se už ozve Rieglová a je (jak jinak než) na mně abych jí odpověděla když už jsme jí vzbudila.
A nejspíš nejenom jí vím jak se zvonění rozléhá zvláště ve starších budovách.
„Dobrý den,tady je Amelie já ... omlouvám se že vás budím tak pozdě,ale jde o vašeho manžela.Pracovali jsme na jistém projektu a on se dnes neukázal.Mám obavu jestli se mu něco nestalo ...“
Nasadím omluvný a naléhavý tón a teď se uvidí jak Rieglová zareaguje.Pokud je Jiná jistě ví že jsme Světlí což může znamenat (a jistě znamená) Noční hlídka tudíž problémy.Pokud ovšem Jiná není nejspíš se bude obávat o svého manžela možná i bude žárlit když začne přemýšlet proč by u nich takhle pozdě zvonila nějaká cizí žena.
Žárlivost je přirozená pro každý vztah protože tím dokazujete že vám na dotyčném záleží a nechcete o něj přijít.
 
Laura Barvová - 27. srpna 2017 20:37
23172743275.jpg

Lucie Němcová 2.0


Místo nějaké radosti nebo něčeho, co by se dalo nazvat nadšení, že aspoň někdo jejího druhu ji přijel vyzvednout, mi rovnou začala lézt na nervy. Začala mne poučovat a mne se vrátila otázka, proč vlastně nekouřím. Možná, kdybych si nyní zapálila, tak bych nad takovouto osobou jen mávla rukou? Bylo to možné, ne zcela nepravděpodobné, ale třeba jo.
"Tak by jste si měla pořídit slovník," podotkla jsem s menším úsměvem a vytáhla si žvýkačku z kapsy, bez toho, abych ji nabídla jsem si ji dala do pusy a aspoň takto si nějak ulevila od stresu.
Promnula jsem si oči a začala hrabat v kapse po sluchátkách, při čemž ještě přišla další otázka. Jestli je tu ještě někdo. "Ano, snaží se opravit auto, očividně vám nechtěli ukázat hned světlou stránku této pobočky, tak nám tady rozbitou křasku," pokrčila jsem rameny a prohodila si kabel pod tím, co jsem já považovala za oblečení. Ano, bylo to poničené, ale co jsem měla dělat.
Brzo mé uši byli obohace nějakou hudbou, v ruce jsem přejela pár písniček a mávnutím směrem na Jeriho jsem naznačila, aby mne následovala.
Je vidět, že mě budou dávat jen ty nejlepší práce. Nejdříve skoro umřu, pak umře někdo jiný, za co mne ještě někdo seřve, nyní tato žena, která si bude rozumět s Lucií a věřím, že vytvoří ultimátní duo. Možná existuje nějaký výměnný program? Že bych se do něj přihlásila a jela někam do zahraničí? Kde mají příjemné lidi? Holandsko? Polsko? Itálie? No, někde určitě, ještě to budu muset nechat projít hlavou," povzdychla jsem si a protáhla si ruce s tím, že jsem plánovala ignorovat Jeriho od tohoto místa až do místa, kde ji máme vyložit. Jak je na tom Ivan jsem nevěděla a že tu je Lucie již vůbec ne.
 
Jeriho Ábell - 27. srpna 2017 20:14
56d6c20814634f4d6829b7efe250a41c1827.jpg

Uvítání


Plzeň, Hlavní nádraží
Laura



Cítím přítomnost dívky, ale nevěnuji jí pozornost, dál se jen dívám na mladého upíra. "Sex, septem..." Pozornost na novou společnost přesunu, až když začne mluvit s tím ukončím i počítání, náš `mladý přítel` myslím můj vzkaz pochopil. Mladičká, nezkušená. A čestvě nabitá... Kývnu jí na pozdrav a v tu chvíli jako kdybych mladého temného přestala vnímat. Tvář je bez úsměvu, jen se na Lauru, jak se děvče představilo, dívám. Zvláštní... Její potřeba vybočit z davu alespoň oblečením mne trochu udivuje, ale koneckonců já nemám moc co říkat, přesto u mne je to spíše zálěžitost výkonu. Vlasy nemám z důvodu, že zbytečně nastavujete nepříteli možnost vás zachytit. A oblečení? Je čistě funkční. Dobrý pohyb, dobrá udržba. Černá barva je do nočníh výprav neocetnitelným partnerem.

"Rózumnět česky, slečna Bárvóvá. A já potřebuje cvičit váš jazyk." Nemám potřebu se jí představovat a už teď vlastně mladičká hlídkařka prozradila upírovi víc, než co by potřeboval vědět. Zvednu směrem k dívce pravici, zřejmě v gestu, že se jí ještě budu věnovat a pohled upřu na upíra. Jen se na něj dívám, mírně kývnu, že jeho slovům rozumím, ale již nehodlám jeho hrdinské řeči nijak komentovat. Setkání mne nepotěšilo a mírné trnutí zubů z jakéhosi... pocitu, tomu nijak nepřidalo. Pohledem ho vyprovodím do stínů, nakonec spustím ruku k tělu a otočím se na Lauru, kývu k východu a nasadím rychlý krok.

"Némluvíme přéd nepřítel, slečna Bárvóvá, nebyló nutná říkat jména, áni kam namířit teď my. Vy dávat karty špátná strana. Stejně jako nebrat energie, kdy néní třeba, pro regéneraci máte čás, teď néní boj, néní omluva, že vy mít tu možnost brát." Ano, je to výtka. Její počínání bylo zbytečné, únava není argumentem. Pokud dívka neočekává střet sil, což při jejím lehkovážném představení očekávaným zřejmě nebyl.

Nepříjemný pocit z celé situace se začne více či méně stupňovat. Neztácej ostražitost, Jericho. Za chyby jako tyhle se nepříjemně platí. Není potřeba nic riskovat, sklouznu tedy k tomu, že si prostor před sebou začnu prohlížet šerem, i když nutkavý pocit vklouznout do něj, začíná nabývat na intenzitě. Mladý upír, který chytne Jiného? Buď byl opravdu hloupý a nebo ho někdo navedl a je lepší vždy počítat s horším scénářem. Síly zalarmuji na mez, kdy by ještě nemohou být viditelné, přesto bych se dokázala změnit během sekundy. "Doufala, že né vy sama."
 
Ivan Šmíd - 27. srpna 2017 18:31
garethiko5299.jpg
Parkoviště u nádraží

Jedná akce za námi, druhá před námi a to bez možnosti řádného odpočinku. Kdyby to bylo jen a jen na mě, naordinoval bych nám pořádně jídlo, sladké pití a noc plnou spánku, takto se však musíme smířit s rychlým přesto důsledným magickým léčením a následném pokračování v hlídce. Možná jsem měl přeci jenom zůstat obyčejným doktorem, pracovní doba by byla podobná, stav vyčerpání též, jen bych se přímo neúčastnil smrti dvou skoro nevinných mužů. Ano, tohle bude chvíli trvat, než se s tím zvládnu smířit.

Dříve než se však stihneme vydat po svých, zazvoní mi telefon a nevola nikdo jiný než samotný velký šéf. To znamená že buď máme průšvih, čemuž bych se nelíbil, tato situace nebyla zvládnutá na jedničku a stále očekávám následky, nebo pro nás má nějakou jinou práci. Klidne bych bral to první, kdyby to mělo znamenat, že si odpočineme a nabereme síly.
"Stoupli jsme na kariérním žebříčku. Dostaneme auto." asi abychom udělali dojem na novou posilu, která přesahuje nás oba dohromady. To by mě zase mohli poslat zpět na analytické. Tam je klid. žádná mrtvá těla, žádné souboje a zranění, jen počítače, diagramy a čísla. Co více si přát?

"hmmm, tak jsme se radoval zbytečné. Ladislav má asi smysl pro humor." služební auto není z těch nejlepších, vlastně bych se nedivil, kdyby ho koupili v bazaru za deset tisíc maximálně, ale stále lepší než tramvaj, ne?
"Nasedat madame, třeba se to nerozpadne cestou." jsem však ohledně toho docela skeptický a už přemýšlím, co bude třeba udělat, pokud se auto přeci jenom rozbije. Co odejde první? Brzdy? Spojka? Motor?

Ma předpověď nebyla daleko od pravdy a přestože se mi nelíbí posílat tam Lauru samotnou, nemám jinou možnost. Je to jen vyzvednutí přijíždějícího, navíc zkušeného člena Hlídky. žádné nebezpečí. Vsechno proběhne v pořádku. Tak proč mám dojem, že se něco chystá? paranoia? Nebo prostá předtucha?

Nevim kolik mám času než se Laura s novou dámou vrátí, hned ale otvirám kapotu, abych se podíval co přesně se pokazilo a zda budu schopen to opravit. Tu a tam si ale i obhlédnu Šero, abych se ujistil, že nezačínají problémy. Pro dnešek toho bylo už více než dost.
 
Lucie Němcová - 26. srpna 2017 11:16
lucka76919.jpg

Nádraží

Ivan, Laura, Jeriho


Rozloučím se s cirkusem a vydám se na hlídku. Mám chvilku čas přemýšlet nad tím, co se tady děje. Nelíbí se mi, že Ladislav používá ostatní jako návnadu, ale vypadá to, že nemáme na výběr. Na hlídce přeberu Superb a snažím se u toho škodolibě nechichotat. Třeba by konečně Filípkovi rupla žilka, kdybych mu trochu odřela lak na autíčku.

Na nádraží vystoupím z auta a zamknu ho, než téměř okamžitě vstoupím do šera. O novém členovi hlídky nevím zhola nic, ale jestli bude vyšší kategorie, určitě mě vycítí, jestli se přiblížím až moc nablízko. Proto se rozhodnu nejdřív budovu obejít zvenčí, abych se ujistila, že je všechno v pořádku, než vejdu do budovy.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10885715484619 sekund

na začátek stránky