Koleje - Laura, Ivan

Zděšeně pozoruji, jak se Aleš rozplyne v šeru. Myslel sem, že ho Laura vytáhne už tehdy když jsem jí to řekl, ta to ale z nějakého důvodu neudělala. Měl jsem to udělat sám. "Jestli se tohle dozví Denní, tak z toho bude průser. Už tak budeme mít dost co vysvětlovat." Zkouším ignorovat bolest ze zranění způsobených karabáčem a pohled mi padne na tu dýku. Ta je teda ukrutně nebezpečná. Nevíme, co to je, ale já se toho neodvažuji byť jenom dotknout, i kdybych měl rukavice. Aspoň tedy dokud je stále v plamenech.
"Tý dýky se nikdo nedotkne, ok? Zůstane tu ležet, dokud nepřijde někdo zkušenější." řeknu všem, včetně těch dvou holek na zemi. "Zavolám na ústředí. Oni budou vědět, snad." Ještě se otočím na Lauru. Chystám se jí oslovit jménem, ovšem to si uvědomím, že její jméno neznám, tak to řeknu bez něj. "Cestou jsem tu potkal nějakého světlého s bezvědomou uklízečkou. Je to ten Adam?" zeptám se jí. Před chvílí ho zmiňovala jedna z těch dvou holek, tak snad to jméno patří onomu světlému. "Asi by sem měl přijít, mohla by ses po něm podívat?" Ať už mi odpoví cokoliv, já následně vezmu mobil a vytočím číslo na ústředí, kde Irenu seznámím s naší situací a požádám o instrukce.

Ladislavova kancelář

Aneta, Lucie

Překvapeně zamrkám, když na mě Ladislav nezačne křičet. Namísto aby mi začal nadávat a po právu mi vyčetl všechny mé chyby, nahodí zoufalý tón a tváří se jenom zklamaně. Možný bych radši brala ten křik, protože tohle akorát dokazuje, jak moc jsem to všechno zvorala. Má pravdu. Samozřejmě, že má pravdu. Nechala jsem se zaslepit strachem o naprosto obyčejného člověka. Navíc jsem asi podcenila i hrozbu toho upíra, v tu chvíli mě ani na moment nenapadlo, že by mohl změnit názor a pokusit se utéct nebo Michala zneškodnit. Proč mě to nenapadlo? Teď to zní tak logicky a jasně, za to předtím, no, předtím jsem viděla jen jediné a odmítla brát i jiné možné varianty. Chyba. Ale slibuji, že se toho už nikdy nedopustím, příště si už budu dávat dobrý pozor a nebudu dělat kraviny. Nejdřív je ale třeba najít Michala.
Šéf nás pošle vyslechnout Rieglovou, manželku toho Temného, který to má možná všechno na svědomí.
Těsně před tím, než vyjdeme ze dveří na pár sekund zaváhám. Dal mi celkem jasný úkol, zamyslet se nad svými chybami, mám mu je říct teď? Nebo očekává, že nad tím strávím trochu delší čas, pořádně si to rozmyslím a zastavím se u něj až někdy později?
Teď je třeba dělat svou práci a ne řešit minulost.
Takže až někdy jindy, třeba až to všechno bude za námi. Najdeme Michala i ty ostatní a pak se nad tím vším pěkně zasmějeme.
"Nashle." Špitnu na rozloučenou a pak už za sebou zavírám dveře, abychom s holkami vyrazily na další misi. Teda hned jak mě seřve ještě Lucie.
"Pojedeme tramvají nebo autem?" Snad ne pěšky, není to dvakrát blízko a tu a tam se mi ozve rána, kterou mám od upíra.

Kolejní pokoj – Milan, Ivan a Laura

I Milana a Ivana Karabáč poranil a jak víte, zranění způsobená magickými zásahy se hojí hůře než kdybyste se popálili o rozpálenou troubu.
Laura pochopí, že s Alešem se už nedá nic dělat a Ivan to také ještě zkouší, ale marně. Nejenže jeho zaklínadlo nemá dostatečnou sílu, už není koho vytahovat z Šera. Co se dá dělat, informace budete muset hledat někde jinde.

Míša zírá na dýku, která se nachází kousek od nich a hlavně na znetvořeného Zdeňka. Pak se s ubrečenýma očima podívá na Ivana.
„Já... já dobrý, ale Zuzka,“ fňukne a položí Zuzanu na záda na zem. Ivan vidí, že dívka žije a nakonec jste ji zachránili za pět minut dvanáct. Je na dně svých sil, nejspíš po probuzení nebude moct vstoupit ani do Šera a bude se muset dlouho rehabilitovat, ale žije.
„Kde je Adam?“ zeptá se Ivana a poposedne si, utře si oči od slz. „Probudí se ještě? Pomůžete Zuzce? Taky nevypadáte moc dobře. Ještě že jste tady.“
Pak se skloní k Zuzce a chytne ji za ramena. Hodí po ní poslední drobty síly, nejspíš nevědomky. Možná je to i nějaká její síla vůle, kterou předává kamarádce. „No tak se prober!“

Zuzka nejdřív pootevře oči. Chvíli jen tak kouká, protože ji Míša začne objímat a utěšovat. Potom ale promluví. „Zdeněk. Kde je,“ šeptne Zuzka vyčerpaně, takže to může slyšet pouze Ivan s Míšou. Ta se vystrašeně podívá na hlídkaře, potom na mrtvolu kousek od nich.


Bory – Zachary a David

Vklouš hned po slovech Zacharyho klikne na tlačítko na mobilu a schová ho do kapsy. Nejspíš jste ho přesvědčili. Teď už jen stačí vzít papír a v Šeru napsat protokol o povolení k zásahu.
„Fajn,“ kývne a sjede Zacharyho pohledem, „jedno šestý a dvě sedmý. Napiš to na papír. Pro mě – Alfréd Vyšný.“
Vypadá spokojeně a čeká, kdy začnete vypisovat povolení. Pak dodá: „Jo a támhle se slečnou si to zase rozjedeme, jo? Ona je to slavná hvězda, bude fakt ráda, že se o nic tak staráte. Řeknu jí to,“ zazubí se a Zacharymu dojde, kde tu ženu už viděl. Na novinových stáncích se její obličej vyjímal opravdu krásně – Domácí násilí na mužích existuje! Pod dalšími hloupými články se vyjímal blok o travičce, která se zbavila svého manžela – podala mu smrtelný jed. Blondýna u stromu nejspíš nebude jen tak nějaká nevinná oběť, když má na triku vraždu. A jak jsi četl, ne zrovna hezkým způsobem. Dal by se vůbec nějaký označit za hezký?

Bory – Rodrik

S bouchačkou se vydáš napříč parkem. Nic zvláštního se ti nepřihodí, míříš k hloučku lidí, ve kterém později poznáš tři světlé a jednoho temného. Když se přiblížíš ještě blíž, uvidíš, že David, Zachary a temný spolu o něčem vyjednávají. Nikolas se drží kousek dál. Tvoji kolegové, které jsi měl vyhledat. První část úkolu splněná. Kousek od nich objímá strom člověk – žena, podle aury dost vyděšená.

Ladislavova kancelář
Lucie, Stela

Překvapeně sebou ošiju, když šéf řekne, že temný žije se světlou. Proč by to kdo dělal? Myslela jsem, že když vidíme své aury navzájem, hnusí se nám a není možné přistoupit na jakékoli přátelství. Nebo sex. Natož svazek. Ledatak nějaké nejisté příměří. Než ale zjistím, co přesně je správné a co ne, jsme z kanceláře vyhozeni.

Zmateně zamrkám na Lindu, podívám se po mých kolegyních. Povzdychnu si a rozhodím rukama.
„Měl by si najít nějakou ženskou,“ zamumlám trochu odlehčeně a je mi tak trochu jedno, jestli mě náš nerudný šéf slyší nebo ne. Podívám se na svou ruku, na řetízek, který jsem měla celou dobu v ruce.
„Půjdeme asi hned, že?“ dodám k Lucii. „Donesu to na analytické,“ pokývnu na řetízek.
Vypadám trochu jako vymačkaný citrón. Nemůžu se ale rovnat Stele, které za sebou má nepěkný zážitek a je také trochu zraněná. Snad nebude naše vedoucí tak tvrdá.

Borský park

Ok, tak tohle se posralo. Očividně jsem přecenil jeho ochotu vyjednávat. A to byla chyba. Pořád to můžu zkusit. Měl bych to zkusit. Ohlédnu se a vidím jak David ustupuje. Nikolas se také nevyjadřuje. Ale riskovat to nemůžu. Měl bych hrát hardball, průser už bude tak i tak. Ale bohužel nejen můj...
Ačkoli mě sžírá to, že jsme tohle prohráli, nejspíš se tak stalo už v momentě, když jsme porušili protokol. A já jsem tomu teď nepomohl. A z tohohle průseru se když tak můžeme vylízat, z tamtoho už možná ne.
Kývnu hlavou tak, aby nebylo znát, jak hodně sevřený půlky momentálně mám. „Dobře, jedno šestý a dvě sedmý.“ Je to sice stejný jako na začátku, ale aspoň tím nikoho neovlivní tolik jako tou pětkou... Nehodlám se však nijak vyjadřovat k jeho hrozbám mobilem. Nemůžeme si dovolit, aby toho začal dál a dál využívat.

Rozmazlený vlkodlak
Zachy, Nikolas


Vypadalo to, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku. Vlkodlak trochu změkl a přistoupil na nižší nabídku. Osobně si myslím, že to už by mohlo být adekvátní. Přeci jen už to není povolení na smrt nějaké nevinné bytosti ale jen její smrtelné vyděšení. Aspoň myslím. Nějak tak mi to vysvětlovali u nás na středisku v Opavě. 
"Ten mobil si strč někam. Jak malé rozmazlené děcko. Takže tedy šestý a sedmý, to..." už jsem nedořekl, protože se ozval Zachy. A z toho, co vypustil...i mě to trochu naštvalo. Očividně chlapec neumí přiznat vinu. Vlkodlaka to zřejmě taky nakrklo, protože opět zvýšil svůj požadavek. Já se jen nadechl a odstoupil o pár kroků pryč od skupiny. Tohle ať si vyřeší Zachy sám. Já se snažil, podařilo se a Zachy to podělal. Ať si jej teď ukecá sám.

Neslavný to konec boje

Laura, Milan

Všechnu zbývající sílu se snažím předat Milanovi a i přestože to funguje jen minimálně, Straka nakonec vykouzlí to, co chtěl a jediným bleskem Zdeňka usmaží. Tak tady se už nic nedozvíme. Možná bych nad tím přemýšlel déle a litoval toho, ovšem na to bych musel mít ještě nějakou tu sílu. On celý ten boj mi vzal o dost více než jsem vůbec myslel, že mám.
Teď, když to konečně skončilo, mohu přerušit proud mezi mnou a Strakou a opět se začít věnovat okolí - a možná i sám sobě. Hned si totiž všímám věcí, které jsem v návalu adrenalinu a nutnosti přežít neřešil, třeba třepajících se kolen a žaludku, který prosí o své vyprázdnění.
Nad žaludkem vyhraji, nohy mě však odmítnout poslouchat a já klesám k zemi, pěkně na kolena. Po čele mi stéká studený pot a slovo "mizerně" by nevystihlo, jak špatně se cítím.
Chtělo by to trochu cukru. Ona ta hypoglykémie není moc příjemná.

Přál bych si mít čas na to, abych se věnoval jen sám sobě a regeneraci, kolem se ale ještě děje několik urgentních záležitostí. Pokud dobře vidím, Laura byla nepěkně popálena a měla by se co nejdříve dostat zpátky na ústředí, aby se jí tam na to podívali. Já jí mohu poskytnout jenom první pomoc a ta nebude magická. To samé platí o těch dvou holkách, neškodilo by zjistit, jak na tom jsou a co budou potřebovat. Alespoň ty nám můžou říci, o co tu šlo.
A samozřejmě Aleš...
Aleš který prostě nebyl naší prioritou. Namísto toho, abych ho dostal z Šera jednoduchým zaklínadlem, jsem se soustředil na záchranu vlastního života. To není dobré. To je vlastně strašně špatné.
Možná abych trochu uklidnil své svědomí a přeci jenom se o něco pokusil, snažím se po něm seslat poslední možnou záchranu. Zatmění. To co jsem měl udělat už dříve. Jenže - jenže síly mám málo, sotva sám pro sebe a i přestože se snažím, nečekám zdárný výsledek. Omlouvám se. Jeho tvář bledne, šedne a já vím, co se děje. Šero si ho bere za svého a už nikdy ho nevrátí. Ať udělal cokoliv, takový osud si nezasloužil.
A je to naše vina.

"Milane, postaráš se o...tu dýku, prosím?" On už bude vědět, co s tím. Snad. Mé další kroky - tedy spíše přísun skoro po čtyrech směřuje ke dvojici dívek. "Jak ti je?" zeptám se té při vědomí a sám začnu vyšetřovat tu druhou. Zajímá mě především dech. Jen ať není pozdě ještě i u ní. "Musíme co nejdříve na ústředí..." Jenže v našem stavu to bude trvat kdo ví jak dlouho, Laura je zraněná, já se možná dokážu postavit, ale nevěřím ve svou schopnost chůze a navíc se někdo musí postarat o následky. Budeme si muset zatelefonovat. To nebude hezký telefon.

Aneb někdo to musel schytat

Odskočila jsem a v tom jsem zaslechla slova Ivana, abych dostala Aleše ven ze Šera, možná to byl také důvod, proč jsem hned na to dostala šlehu karabáčem po boku a břiše, který projel jako nic mým oblečením a já s výkřikem odskočila dále. Ruka přes zranění a rychlejší dýchání. Supr, polkla jsem a dopadla jsem na kolena. Nenosila jsem sebou žádné obvazy ani prášky na bolest, takže toto bude vyloženě zábava.
S pohledem na Zdeňka jsem si byla vědoma, že toho již nezachráníme a já se musela sesbírat a pokusit se pomoct Alešovi. Nebyla jsem si tak nějak jistá, jestli je ještě čas na záchranu, ale tak co jsem měla předtím dělat, pokusit se zneškodnit toho, který by nás všechny zabil, nebo zachraňovat toho, který mu dopomáhal.
Udělala jsem tedy to, co bylo potřeba, pokud tedy ještě šlo Alešovi nějak pomoct, pokud ne, tak jsem stále s rukou přes břicho došla k těm dvěma a s trochu neurčitým výrazem se zeptala: "Jste oba v pořádku, mimochodem... co s tímto?" Ukázala jsem na dýku, kterou použil Zdeněk o pár minut zpět. Dívky jsem vážně neřešila, dokonce jsem si říkala, že možná půjdu hledat nějaký obvazy, protože asi tito dva mne nevyléčí a co už, v nejhorším se mi to za nějakou dobu zahojí. Nějak mne přešla chuť na jídlo a pití, zamyslela jsem se a stále s neutrálním výrazem čekala, jak se věci vyvinou. Co více jsem měla dělat, že?

Dobrá plán B
Ano Blesk je velmi mocné kouzlo,ale používám ho protože často stačí jedno použití a dotyčný se vzdá (pokud ještě má tu možnost).Naštěstí je dotyčný pouze mág 5.kategorie a tak má co dělat aby štít udržel bohužel tohle kouzlo je mimo mou specializaci a tak nějakou dobu trvá než se mi podaří se vzpamatovat.A on se vzpamatuje poněkud rychleji a já zjistím že na mně vrhne taky co umí.Dobrá zpráva je že kletba Ignis musí nějakou dobu sbírat energii,vím že bych dala dohromady energii ještě na jeden Blesk,ale to je moc riskantní.
Dobře teď jste v mé specializaci dokud jste spojeni Šerým řetězem kam půjde jeden půjde druhý a tohle se teď obrátí proti vám.
Využiji toho že jsme v první hladině a sešlu na toho protivného zrzka Zatmění (protože se teď soustředí na seslání kletby tak by to mělo vyjít) potom vystoupím z Šera a převedu energii kterou jsou používala na udržení se v něm do kouzla Magický pres.Tímto způsobem vyšlu kupředu energii podobnou tomu jako když do jeho štítu několik velmi naštvaných chlapů buší bouracím kladivem.Možná se mu ho povede udržet,ale důležité je že se bude muset bránit a nemusí mít čas na udržování něco jiného.
Ano já vím ani já to neudržím dlouho,ale jak se říká rozptyl a panuj a pokud se mi to povede použiji energii kouzla na něco jiného.

Kancl - Lucie, Stela, Aneta

"Riegl?" zeptá se Ladislav šokovaně a začne hledat něco na počítači. Zbytek Lucčina proslovu vnímá, ale nevyjadřuje se k tomu, je naplno zabraný do hledání. Po chvíli to najde, Rieglovu složku.
"Mág sedmé kategorie, podezřelý z přechovávání nelegálně vytvořených amuletů ve svém úkrytu na Bolevci... ten nezní jako někdo, kdo by tohohle byl schopen. Podle toho, co tu vidím žije se svojí manželkou... světlou. Annou Rieglovou." Ne že by světlí žijící s temnými byli něco neslýchaného, ale rozhodně se to taky nevidí každý den. "Dobrá tedy, vy tři pojedete za tou Annou a vyzpovídáte ji, ať vám řekne všechno co o svém manželovi ví. Snad bude spolupracovat, lepší když si to vezmeme na starosti my než Denní hlídka. Co se týče toho amuletu, to si vezme na starosti Filip, až se sem vrátí. Já také zkusím něco zjistit. Tady máte adresu té Rieglové." Bydlí někde na Bolevci, poblíž toho bunkru. Ulice Studentská.
Poté na vás Ladislav pohlédne s nasupeným výrazem. "Tak co tu tak stojíte? Máte práci, tak jdi běžte dělat. HNED!" S tímto vás vyhodí ze své kanceláře a zabouchne za vámi dveře. Jste teď nyní před jeho kanceláří, kde na vás kouká Linda. Zdá se, že přemýšlí, jestli má něco říct a začít vás utěšovat nebo ne.