Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Pomocný Vypravěč - 24. května 2017 14:55
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Koleje – Milan

Jakmile vystoupíš z šera, Adam k tobě zvedne hlavu a překvapeně vykulí oči. Položí uklizečku u schodů a ukáže směrem do chodby.
„Tam je Noční hlídka! V pokoji! Dva a dva temný, hlavně přineste Zuzku a Míšu,“ vyhrkne na tebe rychle mladý kluk, světlý mág 7. kategorie, „prosím!“
Když se podíváš do chodby, naproti dveřím od pokoje, ve kterém se bojuje, vidíš zhrouceného Tomáše Jelínka, v bezvědomí. Nejspíš se ošklivě poranil na hlavě, ale poznáš, že se z toho dostane, až bude čas. V předsíni v pokoji vidíš vzdorovat Lauru presu ze strany jednoho temného a v pokoji za nimi bojuje ještě někdo další s Ivanem, jehož auru poznáváš ještě když jste spolu pracovali v Praze. Obě jmenované dívky se choulí na podlaze v tomtéž pokoji, jedna z nich má na krajíčku.
Přes to všechno stále hraje metalová hudba.
 
Michal Straka - 23. května 2017 20:42
images28721033.jpg
Koleje

Cesta do kopce mě moc nepotěší, ale co, létat neumím nebo na to aspoň neovládám to správné kouzlo. Docela by mě zajímalo, jestli se někdo po značné konzumaci alkoholu z toho kopce skutálel až dolů, rozhodně je to pádný důvod stát se abstinentem. Já naštěstí jsem tohoto osudu ušetřen a pokračuji dál.
Už jenom co vstoupím na vrátnici tak je mi jasné, že je něco špatně. Kolejbába se choulí v koutě a je tady mrtvo jako kdyby všichni zrovna vyspávali opici. Ovšem na to je ještě relativně brzy. A z jednoho pohledu do Šera zjistím, co je špatně. O patro víš lítaj kouzla sem a tam. Pochybuju, že tu mají nějakej kolejní mejdan jenom pro Jiné a teď se tam přátelsky pošťuchují, proto neváhám a vykouzlím si Štít. Tady se to nejspíš pěkně zvrhlo.
Všimnu si světlého s bezvědomou ženu a rychle k němu přiběhnu. "Počkej! Noční hlídka, co je to tady za bordel? Co je s tou ženskou? Seš zraněnej?" Položil jsem spousty relevantních dotazů, tak teď jenom doufat, že na ně rychle odpoví. Nakonec, je to světlý, takže určitě bude kooperativní a pomůže mi. Kvůli němu tady nejsem.
 
Aneta Zoinaková - 23. května 2017 20:04
arunai(2)9901.jpg

Ladislavova kancelář
Lucie, Stela



Ne, ne, já přece hraju karty, nepíšu blogy. Dnešní nocí se tato místnost stává mou noční můrou. Chápu, že toho má hodně, ale já nejsem zvyklá se dívat na věci, které jsou potřebné v terénu. Co přesně chce slyšet? Zvednu hlavu zpět k Ladislavovi.
„Já se na ten amulet chtěla podívat, ale pak tam přišel ten vlkodlak,“ rozhodnu se ještě něco dodat na svou obranu, možná poslední hřebíček do rakve, „byl silný, silnější než já nebo ten mág, ten Vlastimil, a když přišel, dostali sme z toho mága jeho povolení přesně na ten amulet, co měl. V tom povolení byl přímo i jak má ten amulet nabít. Jakou silou. A tak. A musel to vydat někdo tento den. Kdo dnes vydával povolení na zásah páté kategorie?“
Vyhrknu ještě svou otázku a ještě dodám, jako kdybych se chytala stébla: „Teda, jestli to můžu vědět.“ Jestli mi to k něčemu bude.
Nějak si připadám, že nevím úplně všechno, co bych měla. Hlavně jsem nechtěla, aby můj první den, kdy se vydám do ulic, bylo takové fiasko.
Hned potom oba temní odkráčeli. Museli cítit, že se něco v okolí děje. Já jsem to cítila až když jsem byla dost blízko, ale taková věc je vidět i na dálku, ne? Asi jsou až takový sobci, že nepomůžou, když nejsou ve službě. Nebo v tom byl nějaký úmysl? Nemyslí mi to, když je na mě pořád tak protivný.
 
Pomocný Vypravěč - 23. května 2017 20:03
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
U Kolejí – Milan

Vydáš se do kopce, na kterém se nacházejí koleje. Architekt nejspíš počítal s tím, že cesta od nejbližší hospody zpátky na studentské koleje bude tak trochu Křížová, s pár zastaveními, když studenti oddechují nebo se zbavují alkoholického nákladu v žaludku. Šprýmař.
Nikde nikoho ale nevidíš, všichni jako kdyby se schovávali v pokojích a ani nedutali. Vejdeš do hlavní budovy, vedle ní jsou ještě další dvě, procházíš kolem recepce, ve které vidíš nějakou babču, která se choulí v křesle mimo okénko. Nejspíš už zavřela krám a ze šera vidíš pouze její nervozitu. Nejspíš se něčeho bojí a i ty cítíš, že tady není něco v pořádku. A když zvedneš pohled, v patře nad tebou si toho všimneš – někdo tu bojuje. Tvrdě a o život. Kdyby tu byl vůbec nějaký modrý mech, namlsal by se na úzkostlivých pocitech všech, kteří zalezli do postelí. Boj Jiných nemůžou vidět, ale jistě ho cítí.
Zrovna vidíš energetický výboj, který se odrazil od jednoho zápasníka, přesněji se utopil v jeho štítu – to je světlý štít. Na schodišti před sebou vidíš dalšího světlého, který drží a kamsi odtahuje smrtelnou ženu, ta je v bezvědomí.
 
Vypravěč - 23. května 2017 18:25
s─îikonka7384639.jpg
Ladislavova kancelář - Aneta, Stela, Lucie

Ladislav se zadívá na Anetu s výrazem býka, na kterého toreador mává červeným kusem hadru.
"Zoinaková, kdybych chtěl slyšet váš osobní názor na správnost jednání vašich kolegů, tak bych to řekl. Nebo bych vám mohl vlézt do hlavy, ale to by se vám asi nelíbilo a také by to zdržovalo. Tady nepíšete na svůj blog, zajímají mě pouze fakta, takže se vyvarujte osobních komentářů."
Je jisté, že vám čte myšlenky, jelikož reaguje i na to, co jsi nevyslovila nahlas. "Co se týče otisku aury, ten mi ten hlupák Horváth neposlal a nikdo jiný z těch jeho poskoků se k tomu neodhodlal. Takže mám předpokládat, že jste stejně neschopní jako oni a také ho nemáte?" Ono, tady nejde o neschopnost jako spíš o to, jak získat otisk aury někoho, kdo ji nemá. V podstatě jakoby v něm zela jedna obrovská díra. To to Ladislav ještě neví? Filip nejspíš trochu zklamal, ale na druhou stranu, moc času na ten telefonát neměl. "A o tom temném na zastávce, řekne mi o tom někdo ještě něco víc? To tam byl sám? Měl ten amulet legálně?"
 
Michal Straka - 23. května 2017 16:05
images28721033.jpg
U Kolejí

Noc je dlouhá, nudím se a pizizubky stále nikde. Je mi jasný, že tohle jsem dostal za trest. Někoho jsem naštval a tak tu teď musím běhat sám Upíry nesnáším, nahánějí mi husí kůži a já nesnáším, když s nimi musím jednat. Stejně tak vlkodlaci. Už jenom to, jak se živí. A pomyšlení na to, že by si jejich obětí mohla stát i moje sestra. Tereza bydlí právě tady na zdejších kolejích a zprávy, že tady pijavice vysávají lidi bez licence pro mě rozhodně není nějaké terno...
Co se týče Terezy, ještě jsem jí nešel navštívit. Zatím jsem se k tomu neodhodlal, ví jenom, že v Plzni mám novou práci (o Hlídkách samozřejmě nic neví) a jsem zatím dost zaneprázdněný. Což je pravda, ale čas bych si stejně udělat mohl... Ovšem poté, co táta odešel jsem chtěl, aby měla čas se tu nějak zotavit. Zapomenout na něj a já bych jí všechno jen připomínal. Měla svůj normální život, své kamarády, svého kluka a já jí to všechno nechtěl kazit.
Z toho všeho mi nějak vyhládlo. Rozhodnu se dát si krátkou pauzu a koupit si nějakou svačinu. Když doteď nikde žádného upíra nevidím, tak se snad nevyrojí do ulic jen co zapadnu do nejbližší večerky. Stará bába za pultem se na mě dívala, jako kdybych se jí chystal okrást. Normálně bych tady asi nenakupoval, ale zrovna teď si nemůžu dovolit být vybíravý. O pár minut později z obchodu vycházím s balíčkem salámu (snad) ještě čerstvého, dvěma rohlíky a malou pet lahví s vodou. Sednu si na nejbližší lavičku a dám se do jídla. Od toho mě ale vyruší telefonát. Volají mi z analytického, jak brzy poznám. Chvíli zadoufám, že mě pošlou domů, ale nakonec je to snad ještě lepší. Nějaká akce, to je pro mě, pokud to nebude nějaké kontrolování dokladů temným, tak se do toho vrhnu po hlavě. "Jasně, vomrknu to." odpovím jí a típnu hovor. Naláduju do sebe zbytek rohlíku se salámem a prázdnou pet láhev od vody hodím do nejbližšího koše u sloupu veřejného osvětlení. Jasně, plast by se měl recyklovat, ale hledejte tady někde kontejner na plast. Jestli teda někde poblíž je, jsem línej ji hledat. Odhmotnění mi za to snad ale nehrozí. Zvlášť když tohle zní naléhavě. A snad to bude konečně i zajímavé.
Co nejrychleji se vydávám na koleje, rovnou i Šerem, abych si nahnal ten časový deficit. Koneckonců, bydlí tam i Tereza, takže jestli se tam něco děje, může to ohrozit i jí. Snad je ale někde hodně daleko, na nějaké večírku někde v klubu. A snad tam s ní neflirtuje nějaký žíznivý krvesaj.
 
Aneta Zoinaková - 23. května 2017 15:50
arunai(2)9901.jpg

Ústředí Noční hlídky
Lucie, Stela


Mrzí mě, že se nestihneme pořádně poradit, co přesně Ladislavovi řekneme. Nebo spíš, že pořádně ani nevím, co se stalo od té doby, když se Stela s Michalem odpojili. Zaslechla jsem pouze, že upír zmizel také, viděla jsem pouze konec celé té scény, ale moudrá z toho ani trochu nejsem. A než se na to chci ještě zeptat, ozve se řev a pak jsme vyzvány, ať vstoupíme do šéfovy kanceláře.

Stojím tam, hraju si s prsty, ale to neznamená, že neposlouchám. Pouze se snažím nekoukat se Ladislavovi přímo do očí. Stejně určitě vidí a možná i slyší, co přesně si myslím.
Jména tak vysokých Jiných zní skoro jako nadávky. Neslýchám je často, některé možná i poprvé. Představitel inkvizice? A to je jako temný nebo světlý?
Zvednu hlavu a když se na mě šéf podívá, nadechnu se, abych podala svou verzi.
„No. Šli jsme hlídkovat do sadů, přesně jak jste řekl,“ začnu nesměle, „na zastávce jsme viděli zasahovat temného, kradl sílu od lidí a střádal ji do amuletu, co měl u sebe. Stela a Michal si ale jako první všimli upíra, který měl pod svým vlivem nějakou dívku. Vyběhli rychle za ním a já se jim nedivím! Co kdyby jí vysál život bez povolení?“ Obecně shrnu, co se tak nějak odehrálo a detaily radši moc neprobírám, úprk kolegů radši obhájím tím, že bych udělala to stejné na jejich místě.
„My s Lucií prověřovali toho temného, ale ten měl povolení na zásah páté kategorie. Všechno bylo v pořádku,“ potom tiše dodám, „bohužel, bohudík.“
Bohužel i bohudík je podle mě namístě – chodím spát s pocitem bezmoci a vzteku, že s touto rovnováhou nemohu nic dělat, jen musím pomáhat, aby fungovala. Nějak se s tím vnitřně pořád nemůžu srovnat, přestože vím od učitelů, že tak to je ta nejsprávnější cesta.
„Když jsme se dostali tam, kde zmizel Michal, byl tam ten,“ zarazím se a zamrkám, „temný mág. Ale i když to už asi všechno víte. Poslal vám někdo jeho otisk?“
Ušklíbnu se a sklopím oči. Zvednu je, jen abych se podívala na Lucii a Stelu vedle mě, co k tomu řeknou ony. Já asi nejsem stavěná na podávání hlášení.
Nemůže se nějak podívat do našich vzpomínek, když je tak strašně chytrý a mocný? Předpokládala bych, že takové věci by náš šéf už umět mohl.
 
Pomocný Vypravěč - 23. května 2017 14:46
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Lochotín, kousek od kolejí – Milan

Hlídkuješ na Lochotíne, noha nohu mine bloudíš po chodnících. Dostal jsi za úkol prohlédnout každého upíra, který se v okolí vyskytne, ať už dělá cokoli. Víš jen, že krvesajové v okolí se v poslední době až moc bouří a loví bez licencí. Dlouho ale nenarazíš na žádného Jiného, natož na upíra – nejspíš je na ně ještě moc brzy. To jsi snad dostal za trest, hlídkovat tu sám?
Zrovna jsi šel koupit si do večerky nějakou vodu k pití, když ti zavolá Irena z ústředí.
„Milane, potřebuju tě jinde. Jsi nejblíže, takže vyraž na Bolevecké koleje a podívej se po hlídce, která by tam měla vyšetřovat napadení studentky temným. Tady v analytickém se nám to moc nezdá, už jednou volali a nevypadá to dobře. A jsou tam i tvoji známí, Ivan Šmíd a Tomáš Jelínek. Radši si pospěš a zkontroluj to tam, jestli nepotřebují pomoc, díky.“
Bolevecké koleje jsou právě teď od tebe docela blízko a hlídka na tebe spoléhá. Že by se dělo něco vážnějšího? Irenin telefonát byl stručný, zdálo se, jako že nepředpokládá žádný tvůj protest, protože na to prostě nemá čas. A ta jména jsou ti vážně povědomá, víš jistě, že jmenovaní pracovali s tebou v Praze. Takže vás osud svedl zase dohromady.

Cesta za Zacharym a spol. – Rodrik

Jako nejlepší cesta ti přijde cesta tramvají. Vystoupíš na zastávce kousek od Borského parku a vydáš se ke stromům a temným křovinám. Trochu lituješ, že jako bytosti Světla nemůžete pracovat ve dne – všechno by bylo hned veselejší. Co se dá dělat, upíři a vlkodlaci se najednou asi nerozhodnou, že ve dne na svoje oběti přecejen lépe uvidí.
Cestou k parku potkáš pouze jednu Jinou, neznámou světlou, která utíká kamsi s kytarou v pouzdře, přehozenou přes rameno. Proběhne okolo tebe, ani si tě nevšimne, pak se ale na chvíli otočí a vesele ti zamává na pozdrav, než se vydá zase do běhu, aby stihla svoje záležitosti.
Přestože je v parku tma jako v pytli a vidíš pouze na světlé písčité cestičky, když se podíváš pozorně, uvidíš v dálce nějaké aury. Emoce z toho místa lítají jako zběsilé, jinak by sis jich nevšiml. Na takovou dálku ale nepoznáš, co přesně se tam děje. Možná je to skupinka, kterou hledáš.
 
Pomocný Vypravěč - 23. května 2017 14:40
man_in_the_dark_by_borderonedauoqgw5343.jpg
Koleje v Šeru – Ivan

Ivanovi (Hod 10) Světlo přeje, proto se tři čepele roztříští o jeho štít, který ještě posílí. Jeho síla ale není bezmezná, proto pocítíš, jak moc jsi unavený z tolika zaklínadel použitích v řadě a ještě k tomu sestup do druhé hladiny šera. Spíš se už divíš, že jsi ještě neupadl vyčerpáním, nikdy jsi toho nezvládl tolik najednou. Že by jsi se zlepšoval?
Shromáždíš poslední síly, přiskočíš blíž k temnému a zasadíš mu ránu svým mečem ze světla. Freeze ho ještě zpomalil, nicméně to byl asi poslední tah, kdy můžeš protivníkovo zpomalení čekat. To co ale nečekáš, že zdroj síly temný neměl pouze jeden, čtyřstěn. Jakmile tvá čepel dopadne na rozzuřenou tvář protivníka, v kapse kalhot mu praskne jakási nádobka a vyteče z ní tmavá tekutina. Nejspíš krev, možná dárek od nějaké zatracené vědmy, která umučila nevinnou pannu. Podle jejich zaklínadel je nabeton nemají rády.
Skleněné prasknutí doprovází závan síly, který Zdeňka od přímého útoku ochrání. Stejně ale odskočí od tebe dál a tam se posadí na zadek. Takže najednou stojíš mezi ním a zachráněné dívky jsou za tebou, mimo šero.
„Zmrde jeden, ty...“ řekne ti ještě pár pěkných nadávek, než sebou mrskne a s rykem se tě snaží odhodit magickým presem (Hod 5). Ten tě pošle pár kroků pozpátku, což tě stojí poslední kousky energie, abys ho ustál se svým oslabeným štítem.
„Jen pojď, zkus to znova a chcípneš jako krysa,“ zaskřehotá přes zašpičatělé zuby, sáhne do zakrvácené kapsy pro napůl rozbitý amulet. Vypadá jako přesýpací hodiny na řetízku, jedna půlka ze skla je rozbitá, druhá je stále plná tekutiny. Kdo ví, kdo z vás dvou tu má více síly v záloze. Oba máte amulet, oba máte i svého parťáka.
 
Rodrik Farnes - 22. května 2017 17:48
9d2bdd82febf330f45be1718d6ce1b6463.jpg
Schůzka
Tak první den práce co? Už teď se těším, nechat si urvat hlavu za pár korun, kdo by to nebral.
Zamumlal jsem si sám pro sebe. To vstávání mě už teď zabíjí a to to mám takhle dělat každý den. Proč jsem sem vůbec k sakru lez, taková díra. Zamručí vztekle, když se dívám na napůl rozpadlé stěny bytu. Když jsem se nad tím zamyslel s hrůzou jsem zjistil že na to neznám odpověď, je pravda že jsem se v Norsku nudil, ale to není důvod proč jsem odešel. Možná že ve mně na malou chvilku převládlo svědomí a soucit, kdo ví. No každopádně když už tu jsem, tak se do toho dáme. Jak se zvednu z postele, střesu melancholii a pustím se do díla. Dám si ledovou sprchu, během chvilky se převlíknu, vybavím a vydám se za novými kolegy.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11068105697632 sekund

na začátek stránky