Ústředí Noční Hlídky - Analytické oddělení - Aneta, Lucie, Stela

Na analytické tedy nakonec nejdete a postáváte před Ladislavovou kanceláří. Po chvíli odtamtud slyšíte nějaký řev a následně Lindin hlas. Chvíli nic, potom se ale dveře otevřou a zasmušená Linda vám pokyne dovnitř. Očividně ji zase seřval. "Tak už tam prý múžete jít, ještě tam má nějaký telefonát, ale to nebude trvat dlouho. Prý."
Neztrácíte čas a vejdete do Ladislavovy pracovny. Ten tam právě s někým telefonuje (a tím někým je Zachary). "No počkat, a co..." křikne do mobilu, ale ozve se jen pípání. Někdo mu to složil.
"Debil. Co si to vůbec dovoluje?" zavrčí, třískne mobilem na stůl a věnuje svůj nasupený pohled vám všem, rozhodně jej tento telefonát vytočil ještě více. V duchu děkujete tomu, kdo mu to složil, protože díky tomu si to slíznete ještě i za něj.
"No? Tak tedy, co se tam stalo? Vysvětlí mi to někdo?" vyjede na vás, dá si ruce za záda a předstoupí před vás, jako generál při inspekci mužstva. "Co třeba vy, Součková? Vy nakonec máte vždycky co říct, že? A podle, co jsem slyšel tam venku je to prý vaše chyba." vyjede na Stelu. Takže vás odposlouchával zatímco jste čekali před kanceláří. On toho Filipa snad ani nepotřebuje. Ale na Stelinu odpověď vůbec nečeká. Místo toho spustí tirádu.
"Víte vůbec, s kým jsem doteď mluvil? Tedy před tím telefonátem s tím drzým frackem Plavínem, co mi to položil. To si s ním ještě vyříkám. Musel jsem teď přetrpět telekonferenci s Bohumilem,
šéfem Denní v Praze Ambrožem a nejvyšším představitelem inkvizice, Wilhelmem."

"Byla prý nalezena spojitost mezi včerejším zmizením bunkru s Michalem a spol. uvnitř s několika zmizeními světlých za poslední tři měsíce, odpovídá to stejnému popisu. Máme tu něco, s čím se jen tak někdo nesetkal. Někdo unáší světlé, za použití zakázané magie, která narušuje samotné Šero."

"A na nejvyšších místech to způsobilo docela velké pozdvižení. Pokud prý nebudou naše výsledky v tomto vyšetřování uspokojivé, budeme z tohoto případu vyřazeni a vyšetřování se chopí speciálně sestavený tým vyšetřovatelů s trojí patronací. Pod vedením Marie z Denní Hlídky, kvůli nestrannosti." Ta poslední věta je dost na to, aby jste ztuhli a ani se nedýchali. Mluvit o Marii, to je jako mluvit o čertovi a mluvit o jejím dědečkovi Ambroži, to je jako mluvit o Luciferovi samotném. Rozhodně by s tím ani jeden z nich neměl mít nic společného.

"A snad vám nemusím říkat, jak špatné to bude, když se do toho začne srát Denní Hlídka s Marií v čele? Nedejbože jestli do toho vtáhnou samotného Ambrože!" Ať už je Ladislav jakýkoliv, tohle naprosto chápete. Ani byste se nedivili, kdyby v tom Marie měla prsty. Tedy, skoro určitě na tom má nějaký podíl nebo to alespoň zneužije pro svůj prospěch a to nebude dobré pro nikoho.

"Takže, nyní tedy uděláme vše proto, aby k tomu nedošlo, že?" jeho tón je skoro výhružný. Jistě dostal speciální úkol od Bohumila, zabránit noční můře jménem Marie, aby do toho mohla cpát ty své hnáty i s požehnáním světla a inkvizice. A pokud sem přijde i Ambrož osobně, tak to radši rovnou odjet na pěkně dlouhou dovolenou na Sibiř. Kam vás nejspíš Ladislav pošle, pokud ho ještě víc naštvete.
"A začneme tedy tím, že mi řeknete, co všechno se tam stalo, co všechno jste tam zjistili, kdo byl ten útočník a co vše víme. A já z toho vyvodím důsledky."

Šero - Michal Fleischer

Trychtýřovitým otvorem víru nepadáš moc dlouho. Cítíš, jako kdybys neustále střídal směr, jednou padáš dolů, podruhé se vznášíš nahoru, síly ve víru tě natahují a mačkají, šero do tebe dravě zaryje své drápy a vysává energii, ale ty tam nejsi dost dlouho na to, aby to mělo fatální následky. Nakonec tě vír vyplivne někde úplně jinde, někde v šeru. Slabého a dezorientovaného, ale živého. Energie moc nemáš, rozhodně by sis ji měl šetřit.
Pokusíš se vstát a nějak se vzpamatovat (3). Bohužel, nejsi dost rychlý, po průchodu vírem jsi až příliš dezorientovaný, moc slabý a tak tě tvůj nový nepřítel překvapí. Upír je na tom podobně jako ty, ovšem jeho aura po záblesku kouzla provždy mizí. Šerá Modlitba, jakási postava na něj toto kouzlo seslala a z upíra nic nezbylo, doslova se rozplynul v šeru. Toho chlapa vidíš, není to ten samý jako na Filozofické fakultě, tenhle vypadá starší a má zrzavé vlasy. Ovšem auru má stejnou, tedy místo aury v něm vidíš jenom jakousi komickou siluetu vystřiženou do Šera. Kouzlo jakoby přicházela odněkud zpoza něj, ne z něj. Jako kdyby on byl jen okno, skrz které proudí energie. Než stačíš reagovat, vyšle kouzlo i na tebe. Stínový řetěz se obmotá kolem tebe a připoutá tě k němu. Šerý Řetěz, o tomto kouzle jsi jenom teoreticky slyšel na semináři Noční Hlídky tam u vás na Slovensku. Jsi v první hladině, alespoň to tu vypadá jako první hladina v nějakém kráteru, ovšem ty nemůžeš vystoupit zpět do reálného světa. Řetěz, kterým tě ženská udržuje v šeru ti to nedovoluje.
Chlap se k tobě pomalu přibližuje a začíná si připravovat další kouzlo, jak dokážeš rozpoznat z energie, která proudí skrz onu díru, kdy by se měl nacházet on. Už to vypadá, že tu není nic, co by tě mohlo zachránit před čímkoliv, co ti on chce udělat (10). Ovšem zdá se, že máš opravdu velké štěstí. Uvidíš ji, na opačné straně kráteru. Světlá a očividně dost silná. Můžeš se jenom modlit, že to bude tvá zachránkyně. Ona si vás už totiž všimla a je v perfektní pozici na to zasáhnout.


Bolevec - U bývalého bunkru - Amélie Delacroix

Hloubkový průzkum Šera v místě bunkru, kde zmizel Michal, Karolína a Tereza nepřinesl moc ovoce. Nacházíš se u řídkého lesa kdesi na Bolevci. Kdysi tu byl nějaký vysílač, ovšem po jeho zbourání tu zůstal jenom ten zapečetěný bunkr. Tedy až donedávna, nyní tu zel pouze jenom hluboký kráter, po té včerejší události, kdy se hlídka dozvěděla, že je zdejší místo sídlem nelicencovaných pokusů jednoho temného a všechno to tu po jednom zaklínadle zmizelo. Podle tvého odhadu zde byl použit Šerý Vír, ovšem mág 7. kategorie jako prý býval ten temný, co zde byl by takové kouzlo rozhodně zvládnout neměl. Sama bys s ním měla problémy.
Celá oblast je následkem zakázaného kouzla destabilizována a nějakou dobu bude trvat, než se to dá do pořádku.
Pomalu dokončuješ svůj průzkum Šera, když si na vzdálené straně kráteru v šeru něčeho všimneš. Jakási postava s divnou aurou, tedy měla bys vidět auru, ale vidíš tam jenom díru v Šeru ve tvaru postavy. A muž, kterému tato aura patří je nějaký zrzek středního věku. Snad tu byl schovaný nebo se tu najednou zhmotnil? Poblíž je v Šeru jakýsi světlý mág 6. kategorie (Michal Fleischer). Všimneš si jej, je k tomu zrzkovi připoután Šerým Řetězem a očividně je na tom dost špatně.
Pohled na zvláštní auru zrzka ti připomene věci, na které bys nejraději zapomněla... to je tak těžké utéci své minulosti?

Ústředí Noční Hlídky

Aneta, Lucie

Snažím se vnímat Anetina slova o možném využití toho řetízku, který se jim povedlo získat a následně i o možnosti vystopovat Michala. Ráda bych řekla, že rozumím tomu, co říká, pravda je však taková, že tohle jsem nikdy moc nevnímala. Připadalo mi to nudné, nezáživné, prostě práce pro někoho jiného. A jak by se to teď hodilo. Kdybych mohla, hned bych se do toho pustila a udělala cokoliv, jen abychom Michala našli.

Luciin nevraživý pohled se nedá ignorovat, má na něj však právo a i kdybych mohla, nezačala bych se obhajovat. Tohle jsem prostě zvorala a musím přijmout všechny následky. To znamená přežít i Ladislava a to, co bude následovat.
"Ano, jasně." Vzchopit se. Dobře, Součková, přestaň fňukat. Tak Michalovi rozhodně nepomůžeš a na sebelítost taky není nikdo zvědavý. Na to bude čas doma pěkně zachumlaná pod peřinou. Tam si pobrečíš do libosti. Tady jsi v práci, tak se tak chovej.
Okey. To zvládnu. Musím to zvládnout, jinak nestojím za nic.

V rychlosti si rukávem otřu tváře a oči, to kdyby náhodou tam už nějaká slzička byla a pak se zhluboka nadechnu, napřímím záda a začnu doufat, že to bude rychlé. Ona tahle motivační řeč totiž nefunguje moc dlouho.
"Můžem...můžeme jít. Nemá cenu čekat."

Koleje - Šero

Divil bych se, že se mi ta kouzla vydařila, kdybych na to měl dostatek času. Teď sotva stíhám vnímat Zdeňka, který opět kouzlí a Lauřin boj o převahu. Pravděpodobně bych se měl věnovat jen a jen jedné věci, tedy Zdeňkovi, má pozornost ale tu a tam sklouzne ke kolegyni, abych se ujistil, že nepotřebuje pomoc. Sice si nejsem jist, jak bych to udělal, přesto bych rád odhadl chvíli, kdy by to bylo třeba. Zatím to ale vypadá, že nic takového nevyžaduje a - ah. Možná tu pomoc budu potřebovat já, jelikož se ke mě řítí tři nehezké čepele. Trojité ostří. Čím více síly v nich je, tím horší to bude. Vlastně to může být i smrtelné, pokud se to dobře trefí. Doufám, že štít zapracuje tak, jak má. Pro jistotu ho ještě přiživíme trochou energie, to kdyby náhodou nezafungoval úhybný manévr, o který se opět snažím.
Energii zatím beru z vlastních zásob, i přestože mě amulet visící na mém krku poměrně láká. Už? Či ještě vyčkat?

Pokud se mi povede se ostří vyhnout či pokud ho zastaví posilněný štít (tedy pokud neutrpím žádné vážné zranění), vrhám se opět do boje a tentokrát sesílám to, co mi ještě zbývá. Čepel světla. Tady jde totiž o život.

Bory – David, Zachary, Nikolas

Vlkodlak už chce odpovědět Zacharymu, ale David mu do toho skočí. Překvapením mu vyskočí obočí. Takové chlácholení a poplácávání po zádech nejspíš zažil snad pouze mezi svými kamarády ze smečky. Pokud tomu tak sami říkají, kdo ví.
„Tady tvůj kolega asi ví kulový vo tom, co je to peklo,“ zamrmlá k Davidovi a kývne hlavou jako že myslí Zacharyho.
Zamyšleně se ohlédne na oběť, kterou se snažil ještě před chvílí zamordovat. Ta se krčí ve stínu jednoho stromu, nejspíš se bojí jít přes tmu a zároveň zase zpátky k vám, je možné, že ji vyčerpal strach.
„Tak šestý a sedmý. To je jako míň, že jo, ale níž nejdu,“ svolí nakonec vlkouš (Hod 6), obrátí se zpátky k vám a založí ruce na prsou. Svůj požadavek pátého stupně zásahu stáhl na dva zásahy, jeden šesté kategorie a druhý sedmé. Kdo ví, co je lepší, ale už aspoň víte, že mluvit se s ním dá. Možná zapůsobil Davidův přístup nebo Zacharyho pohrození, že Denní hlídka toho vysolí víc sama pro sebe než pro něj.
„Jinak...“ dodá výhružně a vytáhne z kapsy mobil, zatřepe s ním před vámi.


Koleje v Šeru – Ivan a Laura

Ivan (Hod 7) uskakuje stranou, jedna z kuliček mu proletí okolo tváře, potom se aktivují kdesi za Ivanem. I Freeze se povede a narazí do Zdeňka, pouze ho ale zpomalí, nepočítej ale, že takový přímý útok se ti povede znovu – temný ho nejspíš nečekal, protože si myslel, že jeho kuličky trefí svůj cíl. Ihned nasadí svůj štít a mrskne po tobě trojitým ostřím – trvá mu to déle, ale na vrhnuté zaklínadlo Freeze účinek nemá.
Mezitím jsi vrhl Zatmění po druhé dívce v šeru, ta vypadla do reálného světa, ale nemáš čas zjišťovat, jak jí je, protože na tebe letí tři silová ostří. Temný se rozhodl, že kdyby se teď vzdal, nejspíš se nedočká žádného slitování, proto se tě snaží nadobro umlčet.

Laura (Hod 3) připraví kouzlo i pod náporem Alešova presu, ale jakmile ho vrhne na protivníka, odrazí se od jeho štítu a skončí kdesi v neznámu. Snad nikoho nezasáhne. Protivník ale i tak nevypadá šťastně, utiskování Laury ho stojí dost energie, se kterou neumí dost dobře pracovat. Je udýchaný, kapičky potu na čele. Možná by bylo fajn zatlačit na něj i svou silou, přecejen je vyšší kategorie než ty. Pokud nevytáhne nějaký zdroj energie, mohla bys ho rozmáčknout silou. Nejblíže k tobě je Ivan, který přiskočil ke stěně, která odděluje místnost a chodbu, na které jsi ty. Stěny v šeru jsou stále, vidíš pouze jeho auru a auru temného, se kterým tvůj kolega statečně bojuje. Dívky jsou venku z šera.

Aneb jak hezká narozeninová oslava to mohla být

Brzo jsem se dostala do šera a též jsem viděla to, co Ivan. V normální místnosti nic nebylo, ale kdo by prováděl takovéto akce mimo šero, že?
Padl mi pohled na Aleše, který začal připomínat nějakého ještěra, možná i hada, ale všichni kteří věděli, že se mohu měnit v Mambu Černou, tak věděli i tu nevyužitelnost v normálním boji. Přeci jen kdybych se mohla změnit třeba v... žirafu, tak je mohu aspoň olíznout a nebo překvapit! Takto by mi ještě někdo šlápl na hlavu, nemluvě o tom uchopení, kdy je had bezbranný jak kotě. Naštěstí jsem se vždy mohla změnit zpátky a někomu vrazit, když to zkoušel praktikovat.
Než jsem se ale rozkoukala, navalila se na mne síla a odhodila mne do zdi. Možná nyní se mi hodilo to, co jsem byla zač a též to, že jsem měla stále aktivní štít, takže jen menší heknutí po nárazu a následné usyknutí kvůli bolesti. Že já si nevzala nějaký prášky na bolest, zahudrovala jsem ve vědomí a natáhla ruku směrem na toho, který mne takto odhodil s plánem nejspíše zabít. Použila jsem stejné kouzlo jako na uklízečku, tudíž Opium a doufala, že aspoň to se povede. Při tom jsem se snažila přiblížit k někomu, kdo byl nejblíž, protože bez bezprostřední blízkosti a s jedním "útočným kouzlem" se těžko pracovalo.

Bobánek
Nikolas, Zachy

Jen jsem pokrčil rameny a sám si připálil. Když nechce nebudu ho nutit. Ale pak spustil. A musím uznat, že docela hezky z ostra. Chce po nás jako kompenzaci povolení pátý kategorie. Pátý. Za co? Že ho Nikolas kousl do zadku? Naštěstí se k nám přimotal i Zachy a zkouší to s ním ukecat. Stále stojím vedle vlkodlaka připraven se na něj zase vrhnout, kdyby se o něco pokusil.
"Hele. Myslel jsem, že jsi vlkodlak. Zatím tady brečíš jak malé kotě," poznamenal jsem potom, co na nás začal zkoušet všelijaké řeči na téma vy jste mi ublížili.
"Chlape, seber se trochu. Jo, pár dní to bude bolet, ale zase budeš mít parádní jizvu a historku o tom, jak ses porval s dvěma členy noční hlídky a vyvázl jsi z toho. Navíc možná na tu jizvu i sbalíš nějakou borku. Tak se seber," plácl jsem jej po zádech jako známého a zadíval se Zachyho směrem, jelikož mu začal zvonit telefon. Že by se už šéf dozvěděl o našem malém dobrodružství?

Bory – Nikolas, David

Bože, tohle bude takovej průser... Vyjednávání zatím nejde moc dobře. Očividně je velice umanutý a nevypadá, že by se mu chtělo slevovat, spíše naopak. Tak jo, zkusíme to ještě jednou s rozumem. Tu poznámku o tribunálu budu snad radši ignorovat... Nechcem ho ještě více vytočit.
„No, sice to nebude hezký, až se u nás dozví, co se tady stalo.“ Mluvím pořád v klidu, snažím se, aby pochopil, že se ho tu nesnažím nijak odrbat. „Ale když se dozví, že jsme ti ještě vydali to povolení, co chceš, tak nás za živa stáhnou z kůže. A věř mi, že oni se to dozví. Takže buď se můžeme dohodnout na něčem, co bude přijatelný pro obě strany, nebo s tím můžeš jít za denní hlídkou. To pro nás sice taky bude peklo, ale ne větší než když ti vydáme to povolení... A pochybuju, že oni z toho dostanou něco pro tebe. Spíš to využijou k osobnímu prospěchu...“
V tom mi zazvoní mobil. Ladislav. To snad není... ne, klid. Zvednu hovor. To, co se mi ozve do ucha, mě málem položí. Ale musím se ovládnout. Nesmím mu dát další páku k vyjednávání.
„Ano. Rozumím,“ odpovím krátce a jasně. Zavěsím. Zabije mě už jen za to, jak jsem s ním teď jednal.. bože to je den. Ale bohužel si nemůžu dovolit nic, co by prozradilo, jak na tom doopravdy jsme. Položím hovor a mobil si dám do kapsy zpátky. „Takže, domluvíme se?“

Ústředí Noční hlídky

Aneta, Stela

Otočím se zpátky a všimnu si Steliných potlačovaných slz. Ona se mi tu ještě rozbrečí? Z nějakého důvodu mě tohle rozzlobí ještě víc. Už jsem připravená po ní znovu vyjet, když začne mluvit. Alespoň má tolik rozumu, aby uznala svoji chybu. I když ani to nám teď nepomůže.

Abych se nemusela dívat na zkroušenou Stelu, podívám se na Anetu. "Vladimír bude nejlíp vědět, co s tím," řeknu a přesunu pohled na řetízek v její ruce. Na analytickém oddělení jsem za ty roky strávila dohromady sotva pár hodin a hodně věcí mi v tomhle unikalo. Raději jsem byla venku a vysvětlovala vlkodlakům, že bez licence se lidi nežerou. "Jestli tu po něm něco nezbylo se můžeme podívat, až si promluvíme s Ladislavem," dodám.

"A ty se trochu seber," vyzvu Stelu. Můj hlas je o chlup méně nepřátelský, ale rozhodně není přívětivý. Jestli takhle "předstoupí" před Ládíka, který slabost vycítí jako žralok, tak nevyjde z té kanceláře živa.

Boj - Koleje

Šero

Jedna z dívek vypadne z Šera a mě spadne jeden velký kámen ze srdce. Začnu si všímat, že energie z jejich rituálu se začne rozplývat a jak to tak vypadá, alespoň něco jsem provedl správně. Teď už jenom se postarat, aby nemohli zase začít znovu. A taky aby nezabili Lauru. Nebo mě. Protože to všechno se ještě může stát, teď tu stojíme dva proti dvěma a naše síly jsou přinejmenším vyrovnané. Jak Aleš, tak i Zdeněk, jsou sice nedávno Iniciovaní, to ale my dva také a nemyslím si, že v Hlídce bychom získali o mnoho více zkušeností než oni přípravou na tento rituál.

Nemohu se ale rozmýšlet dvakrát dlouho, Zdeněk se hned chopí příležitosti a hned po mě vysílá kouzlo a to jedno z těch velmi nepříjemných, pokud se mi ho nepodaří zastavit či se mu vyhnout. Uhnout. Postarat se o Lauru. A o tu další slečnu.
Priority si budu muset poskládat hned jak se zbavím nebezpečí mířícího mým směrem. Nemám však již mnoho času a tak dělám to, co považuji za instinktivní. Uskakuji stranou a doufám, že pokud se mi to nepovede, můj štít vydrží náporu kouzla.
Hned poté se mé prsty zformují do další správné formy a já sesílám směrem ke Zdeňkovi Freeze. Potřebuji ho minimálně na chvíli zpomalit, abych se mohl věnovat té Zuzaně dalším rychlým Zatměním dokud je ještě čas a i Lauře, aby se dokázala ubránit Alešovi. Bude potřebovat sílu. Ještě že máme ten Amulet.