Ústředí Noční hlídky

Stela, Aneta

"Díky Aneto," propustím Světlou. Načepýřený Filip mi dělá radost jen chvíli, než odejde na stranu s mobilem. A jéje, volá mamince. V očekávání vytáhnu svůj telefon, zatímco Maroš objeví řetízek a Pavlína s Martinem. "No to je výborný," povzdechnu si nad jejich hlášením, než mi začne zvonit telefon. Kdo to asi je?

Zvednu to a za celou dobu mě Ladislav nepustí ke slovu. Až ke konci, když se nadechne, mám konečně čas na odpověď. "Nevěděla jsem, že Filip má novou přezdívku," reaguju na jeho "pravděpodobnostní linie", než hovor típnu. Maroš mi podává řetízek. "Díky. Snad to bude stačit na Ládikovo uklidnění," použiju Marošova slova. "Hodně štěstí s Denní hlídkou. Jestli vyleze Marie, tak mi napiš, abych se rovnou mohla jít vrhnout z okna," dodám smrtelně vážně, než se s ostatními rozloučím.

Cestou na ústředí mlčím. Přemýšlím. Všechno je to nějaké divné. Kéž by se mi ten přidrzlej Temnej dostal do rukou, mohla bych se na něm vylít veškerou svoji zlost. Nejsem ale jediná, kdo je rozzlobený, protože Linda vypadá jako spráskaný pes. "Dobře, díky Lindo," řeknu měkkce. Na ní jsem se vždycky snažila být hodná, pracovat přímo pod Ladislavem nebyla žádná legrace.

Pevně stisknu zuby, když Aneta začne Stelu uklidňovat, že ona za to nemůže. "Někdo za to může," řeknu ledově a vytáhnu řetízek, když se na něj Aneta zeptá. Nejdřív se na kus kovu znovu podívám Šerem, abych se ujistila, že je v pořádku, než jí ho podám.

Pak se obrátím na Stelu. "Hádám, že ten upír se pohyboval rychlostí světla, že jste nemohli ani zabučet, když jste se za ním tak snaživě rozeběhli? A ty si nepoužila štít?" mávnu rukou směrem k jejímu škrábanci. "Řekla jsem Filipovi, že jste dospělý, ale někdy se fakt chováte jak malý děti. A Michal je teď kvůli tomu bůhvíkde," domluvím. Momentálně je mi jedno, jak moc se jí tohle dotkne. Jestli se složí přede mnou, tak před Ladislava už ani nemusí chodit.

Ladislav věděl, že se něco stane. Jinak by je všechny neposlal do ulic, ozve se hlásek v mojí hlavě a já si frustrovaně povzdechnu, jako kdybych ho tím snad mohla umlčet. Otočím se k Obrateni zády a skřížím ruce na prsou. Náhle zatoužím po dobách v pražské hlídce tak silně, až to zabolí. Tenkrát to bylo všechno jednodušší, tenkrát jsem nebyla zodpovědná za každého iniciovaného ňoumu.

Kontrola Temných

Laura, Tomáš

Laura vymění jeden jed za druhý, snad aby mě uklidnila, mou pozornost má už však nynější situace a telefonní hovor s Irenou, která mi sdělí všechny požadované informace. K tomu abych byl spokojen, bych potřeboval mnohem, mnohem více, ale prozatím mi bude muset stačit to, co mám. Kategorie 5. a 6., měli bychom mít tedy alespoň početní převahu, když už nic jiného. Navíc disponujeme i Amuletem, takže můžeme předpokládat silovou pomoc.
"Držte se vzadu, prosím." Kývnu na Adama, aby se raději držel v bezpečné vzdálenosti a stejně jako Laura na sebe nejprve hodím ochranný Štít.
To už Laura volá naši klasickou hlášku a já snad naposledy zadoufám, že vše se ukáže jako nedorozumění, jako chyba v komunikaci, oni otevřou dveře a zjistíme, že se vlastně nic neděje.

Pokud-li dveře přeci jenom neotevřou, jsem připraven stejně jako Laura jednat, nikoliv však vyražením dveří, což mi přijde jako způsob poněkud příliš fyzický a násilný. Nejprve bych zkusil vzít za kliku, zda nebudou mít otevřeno, přeci jenom, jsme na kolejích a kdo se zamyká. A pokud zamčeno budou mít, pokusím se dostat dovnitř Šerem, samozřejmě pokud nemají zavřeno i v Šeru. To by mi zbývala akorát tak druhá hladina a přeci jenom bych si rád šetřil sílu na později. Navíc by bylo hloupé tam vpadnout sám.

Kdo potřebuje policejní beranidlo?

"Protijed není, ale asi takto. Kdyby mne nějaký temný chtěl zabít, klidně to do něj bodnu. Sice by smrt byla dost nepříjemná, ale Ivane, přiznejme, který temný, který by nám chtěl ublížit by nám dopřál rychlou a bezbolestnou smrt. Já jen ctím slova: Oko za oko, zub za zub, nic víc," řekla jsem a pokrčila rameny, s čímž jsem ampulku vyměnila za jed černé mamby, podívala se na Ivana a okomentovala situaci slovy: "Spokojený? Na toto protijed je a kdo jiný než já bude vědět, kdy ho podat." Protočila jej několikrát okolo ukazováčku a pokračovala s hraním s ampulkou jako kdyby to byla mince. Měla jsem v tom praxi a upřímně i to, že jsem byla Shapeshifter mi v tom trochu pomáhalo. Ivan se zeptal na několik dalších informací a následně kontaktoval ty, kteří nám mohli popřípadě poskytnout nějakou pomoc. Nevypadalo to zas tak hrozně, takže čeho se bát, ne?
Vydáme se tedy k tomu jejich pokoji, procházíme okolo nějaké vrátné, která mi připomínala tu, kterou jsme měli na vysoké my. Museli jsme na ní křičet, aby nám otevřela dveře, potom ale řvala na nás ona, co na ni řveme. Ach ty studentské dny.
Ohlédnu se na Adama a přemýšlím, jak se bude tvářit, když uvidí to, co plánuji udělat. Hudba dost nahlas, ale postup byl postup, takže na sebe použiji štít, jen pro jistotu. Nyní bránící magickému a i fyzickému útoku, kývnu na Ivana a zaklepu dost silně se slovy: "Noční Hlídka Plzeň, otevřete!" Pokud otevřeli, tak po rozhlédnutí po okolí a použití mého jazyku na zachycení pachů vstoupím dovnitř, stále se štítem kolem sebe. Občas jsem se spoléhala na jazyk až moc, ale tak aspoň třeba rozeznám krev hned, i bez toho, abych ji viděla.
Pokud ale neotevřou, tak následuje jednoduchý proces. Řeknu slova: "Otevřete nebo budeme muset použít sílu," povzdechnu si, protože mne vážně tyto protokoly nebaví. Pokud i tak nic, tak se s menším rozeběhnutím rozběhnu proti dveřím a vyrazím je ramenem (nebo tedy aspoň doufám, protože na internátu nebudou mít asi ocelové dveře). Sázím na svou sílu Shapeshiftera, takže by to za normálních okolností nemělo dělat problém. Následuje jazyk, rozhlédnutí a vstoupení do pokoje. Co tak hrozného se zde může dít, že?

Internáty - Ivan, Laura, Tomáš

"Já nevím, nedokážu přečíst jejich aury, je ale mocnější než já, to je jasné. Aleš je taky temnej, příjmení Marný, Míša se Zuzanou jsou světlí, Zuzka byla nedávno iniciovaná. Vlastně se Zdeňkem - příjmení Kovář - začala chodit chvíli po iniciaci." vysvětluje Adam, zatímco vás vede dovnitř budovy internátů. Projdete kolem recepce, kde sedí stará bába, absolutně nevnímající svět kolem. Je zabraná do četby nějakého časopisu o pletení.
Ivan mezitím zavolá na analytické, zvedne to přímo Irena. Hned jak jí vysvětlí situaci, bleskurychle odpoví: "Zkontrolujte toho Kováře s tím jeho spolubydlícím a také ten jejich pokoj. Pokud tam něco bude špatně, zasáhněte. Jestli se bude zdát, že je to nad vaše síly, stáhněte se a zavolejte mi, pošlu vám posily."
O Zdeňkovi Kovářovi toho moc nemají. Temný Mág 5. kategorie, iniciován před deseti měsíci. Žádná provinění proti Dohodě ani nic jiného. Aleš je veden jako Temný Mág 6. kategorie, iniciován před dvěma měsíci. Také nic jiného.
Moc daleko nejdete, Adam vás zavede hned to prvního patra. V Šeru tu moc modrého mechu nevidíte, nějaký Jiný tu nejspíš pravidelně uklízí. Adam vám ukáže na pokoj na druhém konci chodby, ze kterého se ozývá hlasitá metalová hudba. Aspoň co můžete hádat. "Tam ti dva bydlí, ale Míšu tam nevidím. Co teď?" zeptá se zoufalý Adam a hledí na vás se zbožnou úctou.

Batman, Wonder Woman a Superman jdou do akce.

Laura, Tomáš

Takže tetradotoxin, další z jedů produkovaných zvířecí říší. "Poněkud definitivní řešení problémů, ne? Pokud se nepletu, neexistuje protijed. A udušení se není pěkná smrt." Slečna se v tom zřejmě dosti vyžívá, otázka ale je, zda někdy vůbec viděla někoho, kdo tímto způsobem zemřel. Kdyby ano, možná by k tomu smrtícímu nástroji, co drží v prstech, nechovala s takovou láskou. Minimálně pokud je skutečně Světlá.

To už jsme ale před internátem a slečnu Šimkovou nikde nevidím. Jediný, kdo poutá mou pozornost, je Světlý stojící u dveří. Mág, sedmá kategorie. Vyděšený, nervózní, neví, co přesně má dělat, zda setrvat na místě či něco podniknout. Tomu rozumím.
"Noční Hlídka Plzeň." Představím nás, to už ale kluk spustí svůj příběh a dá mi práci, abych se v tom alespoň trochu orientoval.
Takže co tu máme. Možná oběť, dívka, Zuzana. Možní pachatelé, Temný Zdeněk, neznámá kategorie a zaměření a Aleš, možná člověk, možná Jiný. Další svědek a potenciální oběť, Michaela. Taktéž žádné další informace o jejích schopnostech, pokud však volala na Hlídku, bude taktéž Jiná.

Dříve než si vše srovnám v hlavě, Laura už Adama žádá, aby nás tam dovedl. Samozřejmě bychom mohli jít Šerem, bylo by to rychlejší, pravda je ale taková, že bych nejprve potřeboval všechny informace. Možná to nic není, nerad bych si ale později něco vyčítal.
"Můžete mi říci přibližnou kategorii toho Zdeňka? A jak se jmenuje příjmením? Je Aleš také Jiný? A Míša?" Zatímco jdeme vpřed a já čekám na odpověď, vytáhnu mobilní telefon, abych mohl odeslat zprávu o současné situaci, popřípadě abych požádal o informace týkající se toho Zdeňka (pokud dostanu příjmení). Pochybuji, že nás to příliš zdrží, ne když to všechno zvládnu za chůze směrem k místu, kam nás Adam vede.

Internáty - Lehká práce pro velké esa

Ivan mne překvapil, protože jsem vážně nečekala, že bude vědět aspoň něco o jedech. Ukázala jsem mu svoje zuby, pro jeho štěstí lidské a řekla: "TTX, neboli Tetrodotoxin, je to zajímavá směska a dost nebezpečná, ale tak občas musíš použít něco silnějšího a ne nic jednoduchého!" Usmála jsem se a pak se mírně zamračila, kvůli jeho poznámce ohledně sterility. "O to se nemusíš bát, je to sterilní a prokázané, nenavrhla jsem tento koncept já, ale je to patentováno. Po každém použití ty jehly zahazuji, tak se nemusíš bát," usmála jsem se na něj a pokračovala hraní s ampulkou. Nebyla jsem přeci magor, abych někomu vbodla tento jed a pak to bodla do někoho dalšího. To by si zahrávalo s dematerializací a to jsem vážně nechtěla. Ohledně toho magora, každý má jistý názor.
Přišli jsme na místo a já pokračovala s tím, že jsem měla ruce za hlavou. Třeba zapadnu a budou si myslet, že jsem studentka, věk na to ještě mám! A jistě i vzhled. Ne jako někteří z naší centrály.
"Jasně, něco s tím uděláme, můžete nás dovést na místo, nebo jestli moji kolegové chtějí nějaké informace od vás, než nás tam dovedete?" Podívala jsem se na ty dva z analytického a čekala, jestli budou chtít něco říci. Mne to připadalo, že tam prostě přijdeme, legitujeme ho a jdeme, ale co já vím, třeba Ivan nebo Tomáš budou chtít říci něco, co by ostatní nenapadlo, nebo budou chtít použít nějaký jejich specifický kodex?

Průser jak mraky
Zachy, Nikolas

Byl jsem za vlkodlakem a pozoroval, jak je do něj Nikolas zakousnutý. Furt mě ale sžíralo, že něco není v pořádku. Byl jsem připraven se na něj taky vrhnout v případě že Nikolas bude mít problémy, nebo se pokusí o útěk. Ale ani jedno se nestalo. Místo aby se začal bránit nebo útočit zkoušel mluvit.
"Dost!" zařval jsem a proměnil se zpět. "Dost! Nech ho!" zařval jsem ještě raz na Nikolase v případě, že mě neslyšel. Když se pak proměnil a spustil na nás, došlo mi, co jsme všichni zapomněli.
"A do prdele," zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Vylovil jsem z kapsy cigára a přistoupil k Vlkodlakovi a jedno mu nabídl a případně i připálil.
"Sakra chlape. To mě mrzí. Snad nám to prominete po vhodném odškodnění," řekl jsem a sám si jednu zapálil. Z toho bude ještě průser. A velkej. První šichta v novým městě a já to tak doseru.
"Nechcete vzít do špitálu nebo tak něco?" zeptal jsem se jej. Blondýnu jsem úplně ignoroval. Kdo ji taky bude věřit, že se lidi mění na lvi a vlkodlaky, že?

Internáty - Laura, Ivan, Tomáš

Vydáte se tedy ke kolejím, cesta je do kopce, ale od zastávky tramvaje to není až tak daleko a po nějaké době vidíte tři vysoké budovy tyčící se v dáli, dvě z nich ve středu propojené. Cestou projdete kolem hloučku opilých studentů, co se právě vracejí z nějakého mejdanu. Rozhodně by byli dobrý zdrojem energie, ale nesměl by vás přitom nachytat nějaký temný.
Ať tak či onak, studenti zmizí vevnitř internátní budovy a vy venku hledáte tu holku, co tu na vás má čekat. Ale jak se rozhlížíte po parkovišti, žádnou holku tu nevidíte. Tu si ale u vchodu do kolejí všimnete nějakého asi dvacetiletého kluka, podle aury slabého světlého, mág 7. kategorie. Kluk je dost nervózní a vystrašený, jak dokážete vyčíst i z jeho aury, stále se rozhlíží kolem, na všechny strany a očividně na někoho čeká.
Tu si vás všimne a očividně si vás prohlédl i v šeru. "Vy jste z Noční Hlídky?" zeptá se vás a aura se mu viditelně rozzáří když získá kladnou odpověď. "Já sem Adam. Adam Novák. Míša mi řekla, že tu na vás mám počkat. Ona..." na chvíli se odmlčí, snad aby si utřídil myšlenky. "Hele, bylo to takhle. Zuzka - to je ta, co jí napadl - ona začala chodit se Zdeňkem, to je ten temnej. Je to takovej strašnej magor, fakt z něj jde strach, furt jí tahal na nějaký divný srazy spolu s tím svým kámošem Alešem, nevím, co na něm viděla. No, nedávno mu dala kopačky a před pár hodinama šla k tomu magorovi na pokoj pro nějaký věci, který u něj nechala. Nějak se ale nevracela, tak jsme ji tam s Míšou šli hledat. Zdeněk s tím Alešem nás ale vyhodili s tím, že tam nebyla, ale já vám fakt nekecám, byl tam někde v pozadí slyšet něčí řev! A Míša říkala, že i nějaký ty pravděpodobnostní linie tam mířily. No, prostě nám zabouchli před nosem, tak Míša zavolala na hlídku a hned potom tam šla na jejich pokoj znova. Říkal jsem jí, ať tu radši počká, ale ona si nedala říct." svěsí bezradně hlavu.
"Hele, ten Zdeněk je fakt magor, i na temnýho. Fakt se bojím, že teď udělá něco i Míše! Ale vy to dokážete, ne? Vy určitě víte, co dělat, když jste v hlídce!" Hledí na vás téměř se zbožným výrazem, jako kdyby Ivan byl Superman, Laura Wonder Woman a Tomáš Batman. Rozhodně si tu hlídku dost idealizuje.
Takže to nejspíš nebude jenom na vyslechnutí svědka, ale taky to zní pěkně nebezpečně, pokud ten kluk nepřehání. Možná by se hodilo zavolat na Hlídku pro další instrukce, ale je otázka, kolik času máte.

Lochotín

"To já jsem jen obyčejný mág, takže bych nějakou večeři uvítal." Na to ale minimálně nějakou tu chvíli nebude čas. Nejprve budeme muset vyslechnout tu Šimkovou, pak ohledat místo činu a nakonec to všechno řádně zapsat a předat dál. Pochybuji, že bychom se přímo setkali s tím Temným, který tu dívku napadl, dle mého odhadu zmizel jen co vykonal, co chtěl.

Nahlížím do Šera a prohlížím si své okolí. Pozměněný svět. Někteří tvrdí, že toto je skutečný svět, pak ale přichází hladina druhá, která je zase trochu jiná a kdo ví, co je dál. Třeba se každou hladinou přibližujeme té realitě - a třeba je Šero jen další vrstvou lži. Šero je entitou, která ve mě vzbuzuje kuriozitu, která mě plně fascinuje a nikdy nepřestává překvapovat. V podstatě o tomto světě nevím nic, zhola nic, i tak si mě ale stihl uchvátit a kdybych mohl, zůstával bych tam hodiny, dny a možná i roky.
Trochu nezdravý pohled na věc. Jenže nebudu sám, že?
Každý má svou posedlost a když se podívám na Lauru, nemusím ani příliš hádat, co je její drogou. Jedy. Dává to smysl, samozřejmě. Její forma přeměny je jedovatý had, vznikla však její náklonnost k jedům před její Iniciací nebo byla ovlivněna až zjištěním, čeho všeho může být schopna?
Zeptal bych se, ovšem tato otázka by mohla býti považována za neslušnou, když se známe sotva hodinu.

Můj pohled spočine na ampulce, se kterou si vcelku nebezpečně pohrává. Dokonce pochytím i slova, která si mumlá a můj mozek začne pracovat, analyzovat podané informace. Jed silnější než kyanid. Organika. C11H17N3O8. Vzpomeň si, toxikologie. Jenže samotný vzoreček mi toho příliš neřekne a takových jedů je spousta. "Tipl bych si nějaký neurotoxin? Batrachotoxin? Kurare? Botulotoxin?" Abych byl upřímný, už si příliš nepamatuji jednotlivé poměry letality, přeci jenom jsem se vždy spíše soustředil na patofyziologii působení a následnou lékařskou péči, věřím ale, že Laura mi to ráda osvětlí. Jak říkám, každý máme něco svého a bude mi vcelku potěšením zjistit něco o zájmu toho druhého. Rozhodně je to lepší téma konverzace než nějaké obecné řeči na témata, která jsou považována za slušné, ovšem nikoho vlastně nezajímají.
"Mimochodem, jehly přímo na ampulkách si říkají o průšvih." Ať už porušení sterility, tak i náhodné zranění.

I přestože vedeme tuto konverzaci, stále tu a tam koukám do Šera, aby mi náhodou něco neuniklo a abych místo, kam přijdeme, nejprve viděl v prostředí mě příjemnějším.

Ústředí Noční hlídky
Lucie, Stela

Ani já toho cestou zpátky na ústředí moc nenapovídám. Snažím se držet Stely, ať si nepřipadá tak sama, dokonce si i odpustím zbytečné řeči směrem k Lucii. Mlčí a určitě není spokojená. Jak s dnešní nocí, tak ani s těmi minulými – jednou se jí už něco podobného stalo. Začínám si dokonce myslet, že to všechno bylo narafičené, aby se Stela s Michalem mohli ztratit. Zdatný mág umí vyhledat všechny možnosti a pak to zaonačit přesně tak, jak se to hodí jemu. Někomu se hodilo, aby silnější zůstali opodál, takže zaměstnal Lucii tím troubou s amuletem. Jde jenom po těch méně silných. Ale proč?

Lindě jenom přikývnu a jakmile se zavřou dveře, přistoupím ke Stele:
„Zlato,“ šeptnu, chlácholivě ji chytnu za ruku a palcem jí hladím po hřbetě ruky. Lehce se skloním, abych jí viděla do obličeje, volnou rukou jí odhrnu pramen vlasů spadajících jí do čela. Povzbudivě se usměji: „Ty za to nemůžeš. Kdybys tam neběžela ty, já bych šla. A kdybych tam byla já, podělala bych to tak, že by z nebe začaly padat... já nevím, trakaře a žáby,“ navrhnu katastrofický scénář a povzdechnu si, „Michal se určitě vrátí. A Terka, Karolína a David s ním. Šéf by to takhle nenechal. Nepotřebuješ na ošetřovnu?“
Přestože je Ladislav přísný, na kávu bych s ním nezašla a někdy má hloupé připomínky, pořád je to jeden z nás. Nemůže to nechat jen tak plavat.

Ohlédnu se přes rameno na Lucii: „Promiňte? Můžu se podívat na ten řetízek, dotknout se ho? Vzala bych si ho k počítači a hodila to do programu, podívala se na pravděpodobnostní linie.“ Moje barva je stále ještě tak zelená a někdy je lepší si všechny varianty zapsat a hledat tu správnou s nadhledem.