Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Noční Hlídka Plzeň

Příspěvků: 561
Hraje se Denně  Vypravěč Malevolent je offlineMalevolent
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Vypravěč - 07. května 2017 05:40
s─îikonka7384639.jpg
Bory - Zachary, David, Nikolas

David s Nikolasem se na vlkodlaka vrhnou hlava nehlava, bez jakéhokoliv varování či ohlášení. Není to sice podle předpisů, ale získají tak moment překvapení. Vlkodlak vůbec netuší, která bije, ani se nebrání, jenom řve bolestí, když se do něj pustíte a Nikolas jej začne okusovat. "Počkejte... světlí... blázníte?" vydává ze sebe, ale v proměně to jde těžko.
Za předpokladu, že mu dáte možnost a Nikolas jej přestane okusovat, promění se do své lidské podoby.
"Co má tohle znamenat?" zařve na vás. Očividně je velmi naštvaný a jak by ne. Na boku má hlubokou krvácející ránu, kam jej Nikolas kousnul. Snad se mu to zregeneruje, ale jistě to bolí jako čert.
"Budu si na vás stěžovat, ještě zvažuji, že na vás zavolám Denní Hlídku! Jak si to vůbec představujete?" Blondýna tam leží opodál a snaží se odplazit do bezpečí, klepe se strachy.
"Po dlouhé době dostanu licenci na lov a ihned mi lov překazí parta světlých, co mě jen tak napadne? No? Vysvětlete mi to!"
 
Laura Barvová - 06. května 2017 12:57
23172743275.jpg

Lochotín

(Ivan a Tomáš)


Pomalu cestujeme a Ivan podotkne slova ohledně osobních vozidel. Podívám se na něj svým smrtícím výrazem číslo tři a řeknu: "Samozřejmě, přeci jen je zde tolik prácí, kde můžeš přijít o život během jedné nebo dvou vteřin. Plýtvat autem by bylo zbytečné," usměji se a podívám se z okna. Toto povolání mi připadalo jako být hasič, který když jde mimo budovu, tak rovnou skáče bez obleku do ohně. A je jen otázka, jak moc se spálí. Pokud málo, tak ho ještě někdo polije benzínem na centrále a zapálí znova. Pokud zase hodně, tak mu dají dětskou náplast na jeho "bebí" a čekají, že to bude stačit.
Když se objeví Filip, tak na něj vypláznu rozeklaný jazyk a na to ho už ignoruji. Neměla jsem zapotřebí poslouchat jeho nejapné poznámky a ještě pak to, jak se nám to nedaří. Zajímalo by mne, kdy se konečně chytí otěží a vážně někoho potrestá. Zatím jsem slyšela jen o tom, že si jako malé dítě šlo stěžovat za Ladislavem aby ten dotyčného nebo dotyčnou potrestal. Jaké to překvapení. Že by jeho sebevědomí bylo tak malé, že se bál své kletby použít?

"Mne to nevadí, sám víš, jaký shapeshifter jsem, takže asi tušíš, jak dlouho vydržím bez jídla," zubla jsem se a následovala s rukami za hlavou Ivana na tu kolej, kam nás posílali. Všechnu magickou povinnost jsem nechala na něm, protože jsem si zrovna nevěřila, že bych byla schopná a dostatečně zkušená toto používat. Sice jsem byla asi vyšší kategorie než on, ale to bylo nejspíše díky mé znalosti jedů a tak. Ani jsem si neuvědomila, že držím jednu ampulku s Tetrodotoxinem, který měl i jehlu, kvůli jednoduššímu použití. "C-jedenáct, H-sedmnáct, N-tři, O-osm," řekla jsem si sama pro sebe a usmála se na ty dva, kteří šli se mnou. "Věřil bys Ivane, že tento jed je stokrát silnější než kyanid draselný? Asi si dokážeš představit, co to udělá s kýmkoliv, komu to bodnu do systému?" Ušklíbla jsem se a hrála si s ampulkou jako kdyby to byla mince mezi prsty. Nechtěla jsem být potichu, na druhou stranu o čem se bavit, že?
 
Ivan Šmíd - 06. května 2017 12:01
garethiko5299.jpg

Dodatek Lochotín

Tomáš, Laura



Ani nestihnu doříct svou poslední větu a zvoní mi mobilní telefon. Na chvíli v duchu zadoufám, že to bude zpráva z vedení, abychom se vrátili zpátky, že se spletli a posílají sem někoho, kdo má nějaké zkušenosti.
Několik prvních sekund to tak skutečně vypadá, hlavně když uslyším Irenin hlas, její následující slova mi ale vezmou veškerou naději. Takže si to ještě nikdo neuvědomil.
"Zvládneme to. Díky." Samozřejmě bych mohl říci, ať si to vezme na starost někdo jiný, to by ale trochu rušilo význam naší hlídky. Když už jsme tady, tak alespoň něco uděláme. Jak těžké může být vyslechnout jednoho člověka?
"Na kolejích nějaký Temný napadl studentku, před internáty na nás čeká ta, co to oznámila." Vysvětlím svým kolegům s lehkým zamračením.
"Nuže, jdeme?" Jídlo bude muset počkat, bohužel.

Nejsme zas tak daleko od místa, kam máme dorazit, proto začnu hned nakukovat do Šera, abych si prohlédl okolí a nic mi neuniklo. Navíc mi to dává jistý pocit klidu a jistoty, což jsou pocity, které teď dosti potřebuji.
 
Zachary Plavín - 06. května 2017 08:13
young_man_glasses3498.png
Bory – Nikolas, David

Jdeme celkem v tichosti. Jediné co, tak se Nikolas zeptá Davida na jeho schopnosti. Počkej a uvidíš... Jestli budeme potřebovat pomoct a on se tady promění v berušku, tak ho osobně zašlápnu. Lehce se i pousměji. Komická představa, v takhle nepříjemné době. Park je vcelku prázdný, až na jednu ženu, které jsme tedy procházku moc nezlepšili. Ale jak by za nás byla šťastná, kdyby se jí snažil urvat hlavu nějakej vlkodlak.
Jinak je všude klid. Až moc velký klid. Je to park, jasně, že se tu teď nic dít nebude. Ale stejně se toho pocitu nemůžu zbavit. Tahle hlídka se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Alespoň že moji kolegové se zdají být docela fajn. Moc toho nenamluví. To se mi líbí. Dává to čas na přemýšlení.

Projíždím si v hlavě všechny různé scénáře toho, co by se tak asi mohlo stát. To je vždycky sranda. Když v tom se to ozve. Fuj, pomyslím si a zatřepu se, jak mi z toho zvuku projede mráz po zádech. Jsme sice dost „zelení“, ale i my hned poznáme, že vlk vyje jinak. Tak, klídek nám právě skončil.
Pro jistotu rychle nahmátnu amulet, abych se ujistil, že ho pořád mám. Dobrý, uleví se mi a už běžíme směrem, odkud se ta kakofonie ozvala. Na místě to vypadá jako z parodie na krásku a zvíře, avšak tady tomu naprosto chybí veškerá romantika. Tak jo, jeho aura nevypadá tak zle. To by mělo jít... Trochu se mi uleví, ale vím, že věci nejsou vždycky takové, jaké se z dají být.
Nikolas zareaguje pohotově a správně. „Jo,“ dodám jenom s kývnutím. Rychlá a správná reakce bez čekání na mě. Vybrali mi dobrej tým, pomyslím si s uznáním, zatímco oni dva se přemění do své zvířecí podoby. Impresivní...
Rozestoupím se a pozorně situaci sleduji. Tohle by měli zvládnout, amulet snad nebude potřeba. Hlavně jim musím krýt záda... Jsem připraven vykouzlit ochranný štít, kdyby se něco zvrtlo. Snažím se také pozorovat okolí, abych mohl zasáhnout v případě, že se na nás vyřítí z jiné strany nějaký další nezvaný host.
 
Vypravěč - 06. května 2017 00:51
s─îikonka7384639.jpg
Filozofická Fakulta

Filip se jen načepýří jako uražený páv a stále si něco zapisuje do toho svého notesu. Bylo by zajímavé zjistit, kolik stromů již padlo za oběť jeho grafomanii. Po chvíli ale přestane a odejde stranou s mobilem.
Maroš stále pozoruje místo, kde se mág rozplynul. "Jestli měl nějakej amulet, tak tu po něm nezůstal. Počkejte..." Jenom nějaký obyčejný řetízek, nic magického. Uprostřed je spona, na kterou se dá něco zavěsit. Aneta u něj rozpozná spousty zajímavých pravděpodobnostních linií. A pár z nich je podobných jako u toho amuletu.

Po chvíli se vrací Pavlína s Martina. "Prošli jsme okolí až do třetí hladiny a po mágovi ani stopy. Zato je sem na cestě Denní Hlídka." Jsou tu nějak brzy. Až podezřele brzy.
Lucii zazvoní mobil, volá Ladislav. "Lucie, buď tak hodná a spolu se Zoinakovou a Součkovu se vrať na ústředí. A zkus je tentokrát nepoztrácet. A taky vyřiď tomu hňupovi Horváthovi, že jestli se vrátí s prázdnýma rukama, udělám z něj medvědí vycpaninu. Nejen, že mu ten hajzl utekl, ale pokud se pravděpodobnostní linie nemýlí, tak máte dalšího pohřešovaného na seznamu." Rozhodně je velice dobře informovaný, Filip se nezapře.

Maroš řetízek zabalí do nějakého papíru a předá ho Lucii. "Dejte mu tohle, snad to k něčemu bude. Klidně jděte, s Denní Hlídkou to tu vyřešíme sami."

Ústředí Noční Hlídky - Stela, Aneta, Lucie

Lucie celou cestu na ústředí mlčela, jestli se Stelu chystá seřvat, nechává si to na později. Před Ladislavovou kanceláří vás ale zastaví Linda. "Šéf tam právě má nějakou telefonickou konferenci. Nejspíš to bude na dlouho. Je dost naštvanej." Z jejího výrazu a nálady pod psa můžete poznat, že si tu svou špatnou náladu nejspíš již vylil i na ní. "Jo, taky řekl že až se tu objevíte, tak si máte dobře rozmyslet, co mu povíte a prý ať to aspoň k něčemu bude, jinak... no, chápete. Hele, až s váma bude moct mluvit tak pro vás přijdu. Zatím počkejte na analytickým."
S tímhle zaleze do své malé kanceláře a nechá vás samotné. Zřejmě máte ještě dost času, než se budete muset postavit rozzuřenému šéfovi. Možná by se neškodilo využít toho času a zkusit se na analytickém zeptat na toho temného mága? Případně prozkoumat ten řetízek.

Nebo také Lucie může ze Stely udělat lví krbovou předložku, jak předtím slíbila.
 
Aneta Zoinaková - 05. května 2017 14:21
arunai(2)9901.jpg

Filozofická fakulta
Lucie, Stela



Rozhlížím se okolo se ztrápeným výrazem. Ostatní vedle začnou řešit situaci, každý svým způsobem – Lucie se zase hádá s Filipem, který si zapisuje do své knihy Křivd na mě spáchaných. Já se zabývám vlastními myšlenkami, točícími se hlavně okolo toho, kam naši přátelé mizí a proč. Pravačkou si přejedu po levém předloktí, až mi naskakuje husí kůže. Očima bloudím po stěnách, i když pochybuji, že bych viděla něco víc než někdo, kdo se dokáže ponořit až do druhé hladiny šera.

Probudí mě až Lucie, která mě požádá o vysvětlení ohledně toho amuletu. To že jsem si ho nestihla prosondovat, mi začne být líto ještě víc než před pár minutami.
„Amulet, hm, viděla sem ho jenom na dálku,“ začnu nejistě, „úplně mě přitahoval, zajímalo mě, co s ním chtějí udělat. Pravděpodobnostní linie se tam tak divně proplétaly, to sem ještě neviděla. Jako kdyby věděly, kudy povedou a pak si to zase rozmyslely. A všechny najednou, jako navzájem... do sebe. Myslím. Ale pak se začali pakovat a já to nemohla pořádně zjistit.“ Pokrčím rameny a zvednu k vedení pohled, nebudou nadšení, co jim to tady vyprávím – v podstatě nic zajímavého. Naopak mi teď připadá hloupé, to co jsem řekla. Nebylo to spíš tím, že ten amulet byl tak silný, že tak slabého Světlého, jako jsem já, prostě jen zmanipuloval? Kéž bych mohla pomoct víc.
„To dělá každý amulet nabitý temnou silou? A když sme si všimly, že s Michalem není něco v pořádku, úplně vystřelili pryč. Neměla bych je jít třeba zase najít?“
Nepochybuji, že za chvíli se sem přižene i Denní hlídka, aby mohla z takové situace vyždímat něco pro sebe. Popřípadě se nám aspoň vysmát do očí.
Ustaraně se ohlédnu na Stelu. Už jen čekám, až mi vedoucí odpoví, abych ji mohla jít aspoň nějak utěšit, vypadá jako vycucaný citrón.
 
Stela Součková - 05. května 2017 12:32
550197806870e706b8c44f85ec699c651671.jpg

Příliš pozdě



Pohled, který se mi naskytne jakmile dorazím zpět k Filosofické fakultě, mě bude strašit ještě roky poté. Temný vír a Michalova mizící tvář. Neschopnost se hnout a zasáhnout, udělat cokoliv, pomoci. Michal mizí kamsi v Šeru, možná stejně jako ti předchozí a je jen jednoho viníka. Nebo spíše dvou, ale...
Kdybych ho tu nenechala samotného, možná by se s tím dalo něco dělat. Možná by vydržel déle a ostatní by to stihli ho odtamtud vytáhnout. Možná by teď nebyl kdovíkde. Je mrtvý? Nesmí být!

Okolo se to hemží Hlídkaři, každý se snaží něco dělat, já tam ale jen stojím a zírám k místu, kde jsem svého kolegu viděla naposledy. Periferně si uvědomuji, že se snaží chytit toho mága, který to způsobil a že se tu objevují další, například Lucie či Filip, teď mě to ale nezajímá. Nejprve se musím vyrovnat s pocitem vlastního neúspěchu a s vlastní zodpovědností.
Je to moje chyba.
Chtěla jsem pomáhat, chtěla jsem zachraňovat svět, udělat něco dobrého a místo toho mám na kontě svého kolegu. Proč musím být neustále tak zbrklá? Proč se nikdy nemůžu zastavit a zhodnotit své budoucí činy? Zamyslet se nad tím, co se chystám udělat dříve, než to udělám? Proč prostě neumím čekat?
Proč jsem tak pitomá? Proč jsem nepočkala? Proč...proč...proč...

Netrápí mě fakt, že budu muset čelit ostatním a vysvětlovat své chyby. Tedy, asi trápí, mnohem větší trápení je ale vysvětlit si to sama sobě. Nikdy jsem nechápala, jak se může Světlý chtít sám odhmotnit... Nemyslím si, že mi to zrovna teď hrozí, přeci jenom Michal není mrtvý, nesmí být mrtvý, ale najednou to mnohem více chápu. Začínám tomu rozumět. Nejde o to, jak na vás budou pohlížet ostatní. Ale o to, jak vy pohlížíte sami na sebe.
A já teď moc dobře vím, kdo za tohle může a kdo by měl být potrestán.
Omlouvám se. Tak moc se omlouvám.

Filip na mě hledí, snad jako kdyby se mě na něco ptal a je dosti možné, že se mě skutečně na něco ptal, jen já jeho otázku přeslechla. Vlastně to vypadá, že jsem přeslechla celou tu debatu a hádku, která vznikla. Malichernosti.
Všichni se dohadují, všichni něco řeší, všichni mají co na práci. Jen já tam stojím a nevím, co bych měla dělat. Nic, abych zase nic nezvorala.
Bude lepší, když se do toho nebudu míchat, oni jsou zkušenější a lepší.
Vždyť já jsem jen mladá, pitomá holka, co se do všeho žene po hlavě a pak nedokáže zvládnout následky.

V tichosti tam stojím a můj pohled tu a tam přejede po všech zúčastněných, nemohu se ale přinutit k zapojení se, k tomu abych něco vysvětlila či abych vůbec něco řekla. Stejně by to nikoho nezajímalo. Stejně to už všichni musí vědět.
Stejně se nejvíce vinit budu já sama.
Ale já tě zachráním, Michale. Slibuji.
Jen mi dejte ještě chvíli čas, abych se vzpamatovala a opět našla tu sílu, která mě normálně pohání. Ještě chvíli, abych mohla přestat nenávidět samu sebe.
 
Lucie Němcová - 05. května 2017 00:43
lucka76919.jpg
Filda

Aneta, Stela



"Bylo podezření, že nemá licenci. Nic dalšího mi nikdo neřekl, můžu zkusit zavolat na analytické oddělení," odpovím Marošovi. Jednu ruku skřížím na hrudi a druhou se o ní loktem opřu, abych se zamyšleně začala kousat do nehtu na palci. "Musíme o něm přece vědět víc," povzdechnu si.

Očima najdu Filipa, který se chová jako malé děcko bez jakékoliv sebereflexe. Přestanu si okusovat nehet a narovnám ukazováček, který si položím na rty v gestu pšt, dospělí pracují. Před Filipem nehodlám zmiňovat, že Stela a Michal zmizeli bez jediného slova. Vrhá to špatné světlo jak na ně, tak i na mě. Prst znovu stáhnu a spustím ruce podél těla. "Aneto, pojď sem," řeknu a natáhnu ruku k Světlé. "Říkala si, že ti na tom amuletu na zastávce přišlo něco divného. Dokážeš mi přesně říct, co divného?" zeptám se jí. "Maroši, na zastávce jsme potkali toho vlkodlaka Šedého s nějakým usmrkancem, který nabíjel mocný amulet. Měl licenci a nebyl čas to řešit, ale Anetě se něco nezdálo."
 
Vypravěč - 05. května 2017 00:27
s─îikonka7384639.jpg
Filozofická Fakulta

"Jestli tenhle byl sedmý kategorie tak já sem temnej." řekne Maroš a upřeně sleduje místo, kde donedávna bylo tělo mága. Ať už tam hledá cokoliv, očividně to nenajde. "Víme o něm něco kromě jeho kategorie?" Možná v databázi hlídky bude něco.

Filip se jen uškrne a podívá se Lucii zpříma do očí. "Němcová, v mateřské školce nejsou, ale tohle je už podruhé, co se ti tohle stalo. Ještě jednou a začnu si myslet, že to děláš naschvál. A kde jsi vlastně vůbec byla ty, že tu byl tak sám? Na neohlášené dovolené?"
 
Vypravěč - 05. května 2017 00:20
s─îikonka7384639.jpg
Lochotín - Laura, Ivan, Tomáš

Ivanovi najednou v kapse zazvoní mobil. Volá Irena, jedna z operátorů na analytickém.
"Máme hlášení, na Boleveckých kolejích prý nějaký temný napadl jednu studentku, volala jistá Michaela Šimková. Prý počká před internáty a vysvětlí vám situaci. Podle mých údajů byste zrovna měli být v této oblasti. Jste schopni zasáhnout nebo mám poslat někoho jiného?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.096482992172241 sekund

na začátek stránky